Ivan Lehotský. Rozhlasová hra. Dramaturg Ján Vdovják. Režie Milan Semík.
Osoby a obsazení: švagr (Vlado Müller), Hermína (Soňa Valentová), Peťo (Martin Beňovič), Pálko (Ivan Šándor), Verga (Michal Dočolomanský) Brosek, předseda CZV (Dušan Blaškovič), Hana (Olga Zöllnerová), Gaba (Kamila Magálová), Malec (Leopold Haverl), šofér autobusu (Ivan Krivosudský), Fero (Stano Dančiak), Jano (Ľubo Gregor), Maroš (Pavol Mikulík), ing. Heveši (Milan Kňažko), ing. Malík (Ľubo Roman), redaktor (Dušan Jamrich), sestra (Nataša Gräffingerová), Jana (Oľga Šalagová), Dana (Zora Kolínská), Gréta (Zuzana Cigánová), náčelník ČSD (Vladimír Kostovič), ředitel (Mikuláš Huba), Jusko (Ctibor Filčík).
Natočeno 1983. Repríza 22. 1. 1984 (Praha, 19:15 h.) v cyklu celostátní přehlídka původních českých a slovenských rozhlasových her.
Lit.: anonym: Ivan Lehotský: Takový zbytečný švagr. In Rozhlas 4/1984 (9. 1. 1984), s. 1 (článek). – Cit.: První kontakty s rozhlasem získával autor v Košicích v letech 1945—1948, kde později publikoval také své první rozhlasové povídky a črty. Jako dramatický autor debutoval v roce 1970 rozhlasovou hrou Hodina po infarktu. Jeho v pořadí druhá rozhlasová hra Rána nevidomých (1972) získala na III. festivalu původních rozhlasových her v Piešťanech Cenu města Piešťan. Pak napsal hru o mladých lidech v SNP Roztrhej pavučinu (1974). Nutno také připomenout autorovu stereohru Bezohledný smog, která na VI. festivalu původní rozhlasové hry dostala cenu za stereo. Potom následovala další stereohra Po noci přijde noc (1979), která byla odmčněna v soutěži o původní rozhlasovou hru. Takový zbytečný švagr získal 1. cenu v soutěži o původní rozhlasovou hru v roce 1982.
Autor ve své hře zpracovává aktuální a pro současnost potřebné téma. Děj hry se odehrává na velké stavbě, seznamuje nás s překážkami, které si často vytvářejí lidé sami, protože práci řídí direktivně. Od psacích stolů, z výšky ministerstev, na základě holých čísel. Zapomínají. Že za vším stojí člověk — lidé typu Švagra (přezdívka hlavní postavy) Várgy a jiných pracovníků stavby, kteří nejčastěji doplácejí na nedostatky v řízení. Autor ve hře nechce poučovat, nechce ospravedlňovat jedny na úkor druhých. Vidí chyby nejen u předsedy celozávodního výboru, ředitele nebo tajemníka, ale i u samotných dělníků. Usiluje o komplexní a výsostné kritický pohled, přitom však zůstává objektivním pozorovatelem a hodnotitelem situace. Aby se vyhnul známému schématu, který obyčejně provází podobná témata, zkoumá některé své postavy rovněž v jejich soukromí, víceméně přesvědčivě. Obraz Švagra však podává i v jeho soukromí věrohodně a konfliktně.
V centru Lehotského rozhlasové hry Takový zbytečný švagr stojí dělník, předák, člověk zanícený pro svou práci. Autor v něm vytvořil typ současného pracujícího, který vždy zná svou povinnost, umí zasáhnout tam, kde je toho nejvíc zapotřebí, ale zůstává například bezmocný ve vlastním citovém a rodinném životě.
Název díla je míněn poněkud ironicky: za zbytečného považují mistra jen ti, kteří se nedovedou smířit s jeho poctivostí v práci i doma, kterým jsou směšné jeho donkichotské rysy. Avšak pravdou je opak: právě takovíto lidé, které dobře známe především ze sovětské prózy a dramatu, Jsou solí našeho života i současného socialistického umění.
Hru s předními herci bratislavských divadel nastudoval režisér Milan Šemík a hlavní postavu vytvořil zasloužilý umělec Vladimír Müller.