Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

František Heřmánek. Detektivní groteska.

Osoby: Manager — Kity Fiondra, filmová hvězda — Věra — Tom Shark, slavný detektiv — staroušek Pitt— Dachomps, vlivný kritik — boxer — policejní komisař — policista — zkušený policejní agent — vypravěč.

Nastudovalo Brno v roce 1935. Premiéra 3. 8. 1935 (Brno, 20:55 – 21:25 h.).

Eszter Tóthová. Rozhlasová hra pro mládež z repertoáru maďarského rozhlasu. Překlad Milan Navrátil. Režie Alois Kachel.

Nastudovala Ostrava v roce 1964. Premiéra 20. 12. 1964 (Československo II, 16:30 – 17:05 h.).

Pozn.: Hra byla natočena v roce 1976 znovu, v plzeňském studiu.

František Velíšek. Hra faktu čerpající ze života, básnické tvorby a významného podílu v boji za mír nositele Leninovy ceny „za upevněni míru mezi národy“, řeckého básníka Jannise Ritsose. Hudební spolupráce Pavla Schönová a Jiřina Nejedlá. Dramaturg František Mareš. Režie Pavel Linhart.

Účinkují Vladimír Čech II., Svatopluk Matyáš, Rudolf Máhrla, Vladimír Čech I, Václav Bahník, Zdeněk Palusga, Lubomír Michalica, Miroslav Hruška, Ivo Kubečka, Karel Novák, Zdeněk Vrablík, Radko Choc a sbor.

Nastudovala Ostrava v roce 1986. Premiéra 8. 11. 1986 (Vltava, 22:02 h.).

Janusz Wasylkowski. Hra. Překlad Jan Pišta. Rozhlasová úprava Pavel Minks. Hudba Otilie Beaufortová, řídí Pavel Gilik. Hudební režie Petr Kaňka. Režie Olga Valentová.

Osoby a obsazení: voják (Petr Haničinec), zajatec (Radoslav Brzobohatý), hlas (Rudolf Pellar).

Natočeno 1986. Premiéra 27. 10. 1986 (Vltava, 13:00 – 13:41 h.).

Lit.: Janusz Wasylkowski: Parný den. In Rozhlas 44/1986 (20. 10. 1986), s. 4 (článek). – Cit.: Janusz Wasylkowski (nar. 1933) patří ke generaci polských autorů, kteří vstoupili do literatury ve druhé polovině padesátých let. Již za studií polonistiky ve Vratislavi se věnoval publicistické činnosti a stál u zrodu týdeníku Poglady (Názory). Zájem o divadelní tvorbu jej přivedl ke spolupráci se studentskou satirickou scénou, z níž později vzniklo divadlo Kalambur. Od začátku šedesátých let působí Janusz Wasylkowski ve Varšavě, pokračuje v činnosti žurnalisty, několik let pracuje v redakci zábavných programů polské televize a postupně se začíná uplatňovat jako dramatický autor. Je bystrým publicistou, ale i břitkým satirikem a dramatikem, který má schopnost vyjadřovat se koncentrovanou dramatickou zkratkou. Z tvorby posledních let zaujaly např. jeho komedie Ztracenci, pohádková alegorie Královský šašek a dvě groteskní jednoaktovky publikované pod společným názvem Katastrofický diptych.

Doma i v zahraničí se prosadil zejména jako autor kratších divadelních žánrů; k nejpozoruhodnějším patří Parný den. Po publikování v časopise Dialog byl tento titul hojně uváděn v řadě zemí na divadelních scénách, ale i v televizi a v rozhlase. Ve Varšavském rozhlase měl Parný den premiéru v loňském roce. Autor v této komorní hře zachytil dramatickou epizodu, jejiž děj se odehrává uprostřed války. Protagonisty jsou zde dva muži příslušící ke znepřáteleným a proti sobě bojujícím stranám. Voják fašistické armády a zajatec. Voják eskortuje zajatce do vesnice, kde má být popraven. Jejich společná zastavení na cestě se mění v ostré a dramatické střetnutí dvou zcela odlišných charakterů a životních postojů, v ostré konfrontaci ústící v tragický závěr. Autorovi se touto hrou podařilo vytvořit sugestivní drama dvou lidí, které přesvědčivě vypovídá o tom, jak krutě zasahuje válka do lidského života. (…)

František Heřmánek. Rozhlasová hra. Rozhlasová legenda o rožmberském regentovi. Hudbu složil Miroslav Ponc. Režie Vladimír Müller.

Osoby předehry a dohry: Starý hospodář — mladý hospodář — hospodyně — syn student — dítě — mládež.

Osoby hry: Jakub Krčín z Jelčan — Vilém z Rožmberka — pan Humpolec – pan z Malešova — farář Černohorský — probošt Kozka z Rynárce — alchymista Kelley — písař Matouš — fišmistr Ondřej — lazebník — rybníkář — milá Matouše písaře — venkovská dívka — čarodějnice Salomena — spiklenci — lid — duchové a příšery. Odehrává se v druhé polovině XVI. století v jižních Čechách, na panství rožmberském.

Natočeno 1937. Premiéra 14. 2. 1937 (Praha, 16:00 – 17:00 h.) v cyklu Nedělní činohra.

Lit.: Heřmánek, František: Hra o jihočeském diktátoru. In Radiojournal 7/1937 (13. 2. 1937), s. 8 (článek). – Cit.: Praha vysílá dne 14. února 1937 hru Frant. Heřmánka „Jakub Krčín z Jelčan“.

Jihočeské rybníky jsou zadýchlé zimou, jako stará zrcátka, přisleplá z šera koutů sednic, ta, která se dávají k ústům — pro poznáni, proudí-li život. Ale kraj dýchá v bílých peřinách a na jaře se zase probudí. Mráčky a obláčky po větru budou se tlačit a postrkovat, aby se shlédly v zrcadlech.

A vítr dále bude psát a smazávat řádky písně věčnosti na břidlicích rybníků . . .
Voda se bude chvět jako sval mladého koně, toužícího po rozběhu v rovině, uvězněného v ohradě. V kamenných ohradách, pevnějších než boky zdi pevnosti, v hrázích, které svírají uzlovité prsty kořenů dubů, těch starých jizvovitých veteránů, kteří si přece nasadí klobouk s měňavé zeleným chocholem a budou se samolibě shlížet.

Hráze! Obruby zrcadel moudré jasnozřivosti i pýchy moci a slávy, památníky větší, pracnější a užitečnější než pyramidy faraónů a mohyly velikých chánů! Ty kameny svírají k sobě houžve kořenů dubů, kloubnaté jako ruce těch robotýřů, kteří je stavěli a svírá je pás nezdolné vůle a energie jejich stavitele.

Byl to veliký baumistr, ten nejvyšší regent rožmberský, pan Jakub Krčín z Jelčan! Geniální národohospodář a prozíravý a šťastný reformátor. Ale osud všech reformátorů neminul ani Krčína. Musil se rvát nejen s přírodou, ale i s lidmi, s jejich neporozuměním nebo zlou závistí. A za své štěstí v provádění velkorysých hospodářských plánů — jakoby na úhradu — dostal jenom skoupě prostého osobního štěstí, ač po něm jistě tolik toužil. Ale miloval více své dílo. Pro ně neznal překážek a nelekal se ani ukrutnosti. Nebyl ovšem milován. V jihočeských chalupách na večerních dračkách — kdy kvílící meluzina v komíně je účinným akustickým efektem — se ještě leckde vypráví z vědomí křivdy a bezmoci trysklá zkazka, plná víry v nadpřirozenou spravedlnost, Krčinovu slávu hlásají jihočeské vody, ať ji hlásá i vzduch nad vodami . . (…)

Vladimír Pelc. Původní rozhlasová hra pro mládež o nástupu nacismu k moci v Německu. Improvizace na klavír Michael Kocáb. Režie Dobroslav Zborník. Dramaturg dr. Jan Czech.

Osoby a obsazení: Dieter Kranwitz (Tomáš Töpfer), Ely Grollová (Miluše Stojanovská), Walter Fincke (Pavel Rímský), profesor Wegener (Radovan Lukavský), ??? (Otakar Brousek I.) a další.

Natočeno 1984. Premiéra 10. 5. 1984 (Praha, 19:15 – 20:08 h.). Repríza 16. 3. 1985 (Vltava, 11:40 h.).

Lit.: anonym: Zeptali jsme se… 20/1984 (20. 4. 1984), s. 4 (rozhovor). – Cit.: … dr. Jana Czecha, vedoucího dramaturga literárně dramatické redakce HRDM.
Autora hry pro mládež Vladimíra Pelce znají naši čtenáři i posluchači rozhlasu z ekonomických a politických článků a pořadů. Co byste chtěl říci k jeho v pořadí již druhé rozhlasové hře Když dojdeš na svou křižovatku?
Pelcova hra je komorním psychologickým příběhem z období nástupu nacismu v Německu. Široké plátno tehdejších historických událostí je. vyjádřeno dějovým detailem, který ukazuje mladou partnerskou dvojici začínajících umělců ve vyhraněné společenské situaci. Téma hry je sociálně závažné a v tomto smyslu plně aktuální. Vždyt aktuálnost rozhlasové hry (a platí to ve zvýšené míře o hře pro mládež) nespočívá pouze v tom, že od zobrazované skutečnosti uplynul relativně krátký časový úsek, že tedy mezi ní a realizací hry existuie relativně malý časový odstup. Aktuálnost spočívá v tom, do jaké míry se autorovi podaří vyjádřit naléhavost tématu pro současnost, jak se podaří konfrontovat dnešního posluchače s otázkami, které vytvaroval předchozí historický vývoj, a rovněž jak se daří usměrňovat hledání životního zacílení každého mladého posluchače.
Umělecká realizace, která podtrhla dialog, jenž má svůj obsah a váhu, je dílem citlivé režie Dobroslava Zborníka a Tomáše Töpfera, Miluše Stojanovové, Pavla Rímského, zasloužilého umělce Radovana Lukavského a Otakara Brouska v nejvýznamnějštch rolích. Režisér také ve zvukové realizaci podtrhl myšlenkovou linii hry a zvukové koláže přiměřeně dotvářejí její dramatickou stavbu. Hra Vladimíra Pelce je svým myšlenkovým obsahem a zpracováním dobrým programovým přínosem vysílání literárně dramatické redakce hlavní redakce pro děti a mládež. Hru vysíláme ve čtvrtek v 19.15 na stanici Praha.

Ladislav Ulčák. Rozhlasová scéna. Verše Josef Kožíšek. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Brno v roce 1943. Premiéra 27. 4. 1943 (Brno, 10:00 – 10:30 h.) v cyklu Rozhlas pro školní mládež.