Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Alfréd Amende. Četba na pokračování ze stejnojmenného románu autora NDR. Přeložil a pro rozhlas připravil Jiří Lexa. Režie Michal Pavlík.

Čte Miroslav Středa.

Natočeno 1989. Premiéra 16. – 30. 1. 1990 (Praha, 21:45 h.).

Michail Čulaki. Četba na pokračování z románu současného sovětského spisovatele. Přeložil a pro rozhlas upravil Jiří Lexa. Scénická hudba Jiří Štusák. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Pavel Soukup, Vladimír Krátký, Jan Pilař, Martina Nováková a Hana Doulová.

Nastudoval Hradec Králové v roce 1984. Premiéra 1. dílu 3. 7. 1984 (Praha, 21:45 – 22:15 h.); 3. dílu 5. 7. 1984 (Praha, 21:45 h.).

Lit.: lx (= Lexa, Jiří): Michail Čulaki: Tenor. In Rozhlas 28/1984 (25. 6. 1984), s. 4 (článek). – Cit.: Českému čtenáři i rozhlasovému posluchači není neznámé nejen jméno, ale ani nejprogramovější část díla Michaila Čulakiho. Tento leningradský spisovatel (ročník 1941), původním povolánim lékař (obor psychiatrie), debutoval nejprve časopisecky a na sklonku sedmdesátých let i knižně. Nakladatelství Mladá fronta velmi pohotově v roce 1980 vydalo jako první svazek edice Proud pod názvem Co za to? dvě autorovy klíčové prózy — stejnojmenný »malý román« a novelu Kováči, kováči, pašáci. Čs. rozhlas byl »u toho« a obě tyto prózy odvysílal jako Četbu na pokračování.

Spontánní ohlas prvé knihy Michaila Čulakiho u čtenářů i posluchačů a kladné přijetí kritikou svědčily o tom, že se nám představil jeden z nejosobitějších a nejvýraznějšich talentů současné sovětské literatury. Bývá řazen mezi prvni členy spisovatelské »páté generace«, jež přichází s novým typem odromantizovaných mladých hrdinů, kteří vstupují do života s přesnou představou životních cílů. To, že odmítají romantizující představy o životě jako o nekonečné oblasti harmonie a nejsou nadáni přílišným etickým optimismem, ústí do dvou protikladných poloh. Na jedné straně dospívají Čulakiho mladí hrdinové ke skutečně společensky odpovědným, zásadovým, občansky zralým postojům, na druhé straně k redukci života na pragmatický utilitarismus, sobecké požitkářství popírající všechny hodnoty.

Na podobné mravní křižovatce, se ocitá hlavní postava románu Michaila Čulakiho Tenor. Autor nás zavádí do vzrušujícího prostředí velkého operního divadla a seznamuje s galérií postav, které je obklopují — od operních fanynek po přední umělce. Na příběhu mimořádně talentovaného zpěváka Selického, ve vypjaté atmosféře divadla, rozvíjí Michail Čulaki pro něho charakteristické téma, respektive dilema: je osobní vzestup a umělecký úspěch sám o sobě hodnotou, má výjimečný talent i výjimečná práva v oblasti morálky a mezilidských vztahů? Odpověď na tyto otázky je vyjádřena v autorově láskyplně obdivném, sarkasticky kritickém a tragikomickém vypravěčském stylu, který umožňuje zaujmout k myšlení, cítění a jednání postav vztah a zároveň vyhmátnout jejich obecnou podstatu, která přesahuje poněkud výlučné prostředí.

Alexandr Kron. Vyprávění o příteli. Četba na pokračování. Z ruštiny přeložil a pro rozhlas upravil Jiří Lexa. Hudební spolupráce Mojmír David. Režie Jiří Horčička.

Účinkují Milan Mach, Rudolf Jelínek a Jan Pohan.

Natočeno 1985. Premiéra 1. dílu 29. 1. 1986 (Praha, 19:30 h.); 2. dílu 5. 2. 1986 (Praha, 19:30 h.); 4. dílu 19. 2. 1986 (Praha, 19:30 h.); 5. dílu 26. 2. 1986 (Praha, 20:00 h.); 6. dílu 5. 3. 1986 (Praha, 19:45 h.); 7. dílu 12. 3. 1986 (Praha, 19:30 h.); 8. dílu 19. 3. 1986 (Vltava, 19:45 h.); 9. dílu 26. 3. 1986 (Praha, 19:45 h.). Repríza 8. dílu 10. 7. 1987 (Vltava, 11:30 h.); 9. dílu 17. 7. 1987 (Vltava, 11:30 h.).

Obsah: 1. Schopen hrdinských činů – 2. Vábení – 3. Filtr – 4. Láska a povinnost – 5. Křest ohněm – 6. Útok století – 7. A znovu do boje… – 8. Na souši – 9. Paměť srdce.

Lit.: ko: Paměť rozumu, paměť srdce. In Rozhlas 5/1986 (20. 1. 1986), s. 4 (článek). – Cit.: »Jsou dva druhy paměti — racionální a emocionální… Pochopitelně zjednodušuji, jedna bez druhé neexistuje. Přesto se mnohem snáze člověku vybavuje to, co kdysi věděl, než co cítil …« Tak uvádí sovětský spisovatel Alexandr Kron své »vyprávění o příteli«, svůj »reportážní román« o hrdinovi SSSR Alexandru Marineskovi, který vstoupil do historie tzv. útokem století. Dne 30. ledna 1945 potopila ponorka S 13, pod jeho velením, obří zaoceánskou loď Wilhelm Gustloff, evakující z Gdaňska více než sedm tisíc vojáků, důstojníků a vysoce postavených představitelů nacistického Německa.

Tato dramatická událost tvoří však jen jedno z východisek Kronovy poutavé knihy. Autor nenapsal válečnou kroniku, nechtěl zobrazit pouze hrdinství jednoho z mnohých, kteří nasadili životy za vítězství pravdy a spravedlnosti v nejkrutější válce lidských dějin. Jeho záměr je hlubší. Na pozadí napínavých dějů se před námi odvíjí především osud člověka, nečítankového hrdiny, člověk »z masa a kostí«, člověka odvážného, hrdého, ale také tápajícího a chybujícího, jehož nevyrovnaný temperament ho zákonitě vede ke srážce se skutečností, která ho obklopuje. Toto neschematické vidění lidského jednání ve vypjaté době patří k nejpozoruhodnějším rysům Kronova »vyprávění o příteli« a jeho autor se jím přiřadil do vlny sovětských spisovatelů přicházejících s novým pohledem na válku — byť Kapitán dálkové plavby vlastně skutečným válečným románem ani není.
Devět četeb na pokračování, které z jeho knihy připravila redakce literatury a dramatu faktu, přináší průřez nejzajímavějšími epizodami pohnutého života kapitána dálkové plavby Alexandra Marineska. Sleduje jeho učednická léta na obchodních lodích, Jeho službu ve válečném námořnictvu, jeho válečné činy. Jeho slávu i jeho pád a nakonec předčasnou smrt, jejíž příčinou je nevyléčitelná choroba. Přibližuje tak nejpodstatnější části Kronova »vyprávění o příteli» spojující prvky literatury faktu s až hailleyovskou dobrodružností, především však se sugestivním průnikem do nitra neobyčejného člověka — hrdiny.