Bude prezident Pavel zdržovat jmenování Andreje Babiše, dokus mu nesdělí, jak vyřeší svůj střet zájmů? Jak pevná je pozice Friedricha Merze po prvních šesti měsících v úřadu spolkového kancléře? Jak vypadá kariéra novodobého válečného veterána Jiřího Líbala, kterého těžce zranil vadný granát? Moderují Pavlína Nečásková a Tomáš Pavlíček.
Natočeno 2025. Premiéra 12. 11. 2025 (ČRo Plus, 8:10 h.).
Host: Michal Škoda, končící kurátor Domu umění v Českých Budějovicích a sám také autor. Moderuje: Karolína Koubová. Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou.
Natočeno 2025. Premiéra 12. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 10:02 h.).
Reportáž připravila Kateřina Hartmanová.
Hovoří ředitel Severočeského muzea Jiří Křížek.
Připravil ČRo Liberec v roce 2025. Premiéra 2025 (ČRo Liberec, 3 min.) v cyklu Zprávy pro Liberecký kraj.
Lit.: Hartmanová, Kateřina: Lipo se vrací. Reportáž z výroby a komentář historika k tradici výroby sladkostí v Liberci. In web ČRo Liberec, 14. 7. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kdo někdy procházel Ruprechtickou ulicí v Liberci, nemohl necítit sladkou vůni. Sídlí tam totiž firma vyrábějící známé bonbony. Ve výrobně sladkých cihliček se byla podívat redaktorka Kateřina Hartmanová.
Pro někoho jsou bonbony Lipo připomínkou dětství, pro někoho cukrovinkou známou po celé zemi. Různobarevné ovocné komprimáty se teď znovu vrací do Liberce. Vyrábět se tam sice nikdy nepřestaly, značku ale nějaký čas vlastnila nadnárodní firma.
Lisovaný cukr se v Liberci začal vyrábět na začátku 20. století ve firmě rakouského obchodníka Eduarda Haase. Název Lipo dostal až po druhé světové válce. „Kdy všechny tyto soukromé podniky byly znárodněny. Tady je vlastně počátek známého libereckého Lipa,“ vysvětluje ředitel Severočeského muzea Jiří Křížek.
Zkratka Lipo znamená Liberecké poživatiny. „Ale to slovo ‚poživatiny‘ už v roce 1964, kdy to začali používat, byl trošku archaismus,“ podotýká Jiří Křížek. (…)
Připravil Matěj Skalický. Editace Tereza Velebilová. Sound design Jaroslav Pokorný. Podcast v textu Tea Veseláková. Hudba Martin Hůla, Jaroslav Pokorný.
Hovoří Jiří Hynek z investigativního projektu Odkryto.
Natočeno 2025. Premiéra 12. 11. 2025 (ČRo Plus, 10:10 h.; 23 min.).
Lit.: Skalický, Matěj: „Za každou cenu se chce vyhnout vězení.“ Klíčový svědek kauzy Dozimetr přitvrzuje, uvěří mu soud? In web ČRo Plus, 12. 11. 2025 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Klíčový svědek, ostře sledovaná kauza. Dozimetr je zpátky u soudu. Co všechno u něj prozradil muž, který se přiznal k organizovanému zločinu? Kolik dostal na úplatcích? A jak měla skupina zakázky manipulovat? (…)
Připravil Martin Janoš. Editor a koeditor Matěj Válek, Dominika Kubištová. Sound design Ursula Sereghy. Hudba Martin Hůla.
Hovoří reportér zahraniční rubriky Seznam Zpráv Martin Novák.
Natočeno 2025. Webová premiéra 12. 11. 2025 (Seznam Zprávy, 5:59 h.; 22 min.).
Lit.: Janoš, Martin: Reportér: Pokrovsk nejspíš padne a pak čeká Rusy obrana budovaná deset let. In web Seznam Zprávy, 12. 11. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ruská ofenziva na ukrajinské frontě neustává a pravděpodobně jí padne za oběť Pokrovsk, strategicky významné město v Doněcké oblasti. Právě na východ Ukrajiny zamířil v minulých dnech reportér Seznam Zpráv Martin Novák. Setkal se mimo jiné s českými dobrovolníky, kteří bojují na ukrajinské straně. Jak to vypadá v oblasti, kde může kdykoliv zaútočit ruský dron? (…)
Bitva o východoukrajinské město Pokrovsk a přilehlou oblast je už několik měsíců jedním z aktuálních symbolů války na Ukrajině. Ruští vojáci i podle informací západních analytiků v Pokrovsku dál postupují – byť jen pomalu – a ukrajinské jednotky se dál snaží svými protiútoky zabránit dalším průlomům nepřítele.
Pokrovsk dříve představoval důležité centrum pro zásobování ukrajinských vojsk čelících ruské invazi v Doněcké oblasti. Teď je místem, které může ruské armádě otevřít cestu ke dvěma největším městům, která Ukrajina ještě v Doněcké oblasti ovládá: Kramatorsku a Slovjansku. (…)
Zdeněk Jirotka. Fejeton.
Natočeno 1942. Premiéra 8. 3. 1942 (Praha, 11:00 h.) v cyklu Nedělní sloupek.
Václav Čtvrtek. Rozhlasová hra. Hudební spolupráce Bohumil Kysela. Režie Jaroslav Budil.
Osoby a obsazení: Honza (Štěpán Zemánek), Gusta (Jarmila Balašová) Alba
Kantová (Vlasta Fáberová), lékař (Ladislav Fišer), první starý pán (Alex Solmar), druhý starý pán (Vladimír Huber), muž (Josef Větrovec), žena (Hana Šedivá), řidič (Antonín Matějovič).
Nastudovala Plzeň v roce 1947. Premiéra 25. 8. 1947 (Plzeň, 21:15 – 21:55 h.). Repríza 4. 1. 1948 (Plzeň, 16:30 h.).
Alternativní verze názvu: Malá hra o žárlivosti
Jiří S. Werten. Rozhlasová hra. Režie Alex Solmar.
Obsazení nezjištěno.
Nastudovala Plzeň v roce 1945. Premiéra 7. 12. 1945 (Plzeň, 19:45 – 21:00 h.).
Jiří S. Werten. Rozhlasová hra. Hudba Miroslav Ponc. Režie Miloslav Jareš.
Osoby: Tameike – Gunar – Ogao – Viccini – hostinský – Ume – otec – lodník – sluha na lodi – gejši – plavci na řece.
Natočeno 1942. Premiéra 8. 3. 1942 (Praha, 16:00 – 16:45 h.).
Lit.: anonym: K dramatickému pořadu. In Týden rozhlasu 10/1942 (7. 3. 1942), s. 6 (článek). – Cit.: Dvě odlišné hry v programu pražské stanice přinese nám druhý březnový týden. Obě jsou sice od domácích autorů, ale jedna, „Papírový ideál“ odehrává se v našem prostředí a druhá „Tameike“, zanáší nás do dalekých krajů Japonska, země práce a překotného tempa, ale také země poesie a krásy. A právě ta zvláštní poesie kraje i lidu je to, co nejvíce upoutá oko i mysl každého Evropana, takže při zaklínadle Japonsko rozkvetou nám před očima větévky sakur, zazní teskné písně gejš a velikou tori vcházíme do světa tisice básní a bájí.
I když tomu není ve skutečnosti zcela tak anebo jenom tak, přece je jisté, že Japonec je mnohem bližší chápání a prožití krásna než my. Je známo, že po dlouhém pochodu nebo po skončeném boji dovede japonský voják dlouho a bez omrzení pozorovat západ slunce nebo se obdivovat měsíci nad jezerem. Tak synové a dcery Nipponu jsou nám především národem básníků, křehkých gejš a Japonsko je nám zemí věrné lásky, hrdinství a zemí, kde konečným řešením a jediným ethickým východiskem je smrt, smrt bez tragiky.
A takové je tedy Japonsko a jeho lid, jak nám je předvádí naše nedělní hra, která se podle své hrdinky nazývá „Tameike“ a kterou pro rozhlas napsal mladý dramatik Jiří Werten. Jeho jméno neslyšíte v rozhlase po prvé. Posluchačstvu se představil již v ruce 1940 dramatisací Hálkovy „Muzikantské Lidušky“, aby rok nato byla provedena jeho původní rozhlasová hra, veselohra „Malířská historie“. A tentokrát je hrána jeho třetí práce, lyrická, ale při tom velmi dramatická hra „Tameike“. Není bez zajímavosti, že je stavěna na skutečné vlastnosti jisté jihoamerické rostliny (v naší hře přenesené do Japonska), která vadnouc vydává opojnou a nezdravou vůni, byť ne smrtící, jak vyžaduje naše hra.
„Tameike“ není tedy hra japonského autora, ale hra o kouzlu Japonska, o lásce Evropana ke gejše a uvádí oba odlišné světy do duchovního konfliktu, v němž duchovně vítězí svět „od přírody“ lepší. Japonsko bylo již několikrát dějištěm našich her, na př. již dříve vysílané „Vesnické školy“ a nedávno provedené „Asagao“ (obou od japonských autorů) z nichž poslední, díky rozhlasovému provedení, byla „objevena“ i čtenářstvu novým vydáním knihy a návštěvníkům divadel jejím scénickým provedením. Hru uslyšíte v režii Miloslava Jareše. (…)
Zdeněk Jirotka. Fejeton.
Natočeno 1941. Premiéra 11. 8. 1941 (Praha, 21:20 – 21:30 h.).
Powered by WordPress