Připravil Antonín Přidal. Použité texty Johannes R. Becher (3). Překlad Jarmila Urbánková, Ludvík Kundera a Jan Skácel.
Nastudovalo Brno v roce 1958. Premiéra 3. dílu 28. 10. 1958 (Praha I, 22:00 – 22:30 h.).
Obsah: 3. Má dobo, čase můj
Připravil Antonín Přidal. Použité texty Johannes R. Becher (3). Překlad Jarmila Urbánková, Ludvík Kundera a Jan Skácel.
Nastudovalo Brno v roce 1958. Premiéra 3. dílu 28. 10. 1958 (Praha I, 22:00 – 22:30 h.).
Obsah: 3. Má dobo, čase můj
Zdeněk Pluhař. Četba na pokračování.
Čte Jiří Šrámek.
Natočeno 1958 (?). Premiéra (?) 12. dílu 28. 10. 1958 (Praha I, 11:00 – 11:30 h.).
Ivan Olbracht. Jevištní dramatizace Eva Vrchlická. Rozhlasová úprava Josef Hlavnička. Hudba Pavel Blatný, Brněnský estrádní orchestr BERO řídí Jiří Hudec. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: Anna (Blažena Holišová), Toník (Dobroslav Čech), Máňa (Helena Kružíková), Rubeš (Stanislav Hejný), Rubešová (Marie Pavlíková), Dadla (Eva Kubešová), Bohouš (Bohuš Smutný), Foubík (Václav Kyzlink), Foubíková (Míla Urbánková), Kotrba (Oldřich Vykypěl), Ouhrabka (František Šlégr), Plecitý (Josef Karlík), Řehák (Josef Štefl), Jandák (Karel Kabíček), Jarda (Jiří Tomek), Kozlík (Rudolf Chromek), Činčvarová (Vilma Nováčková), Habrman (Zlatomír Vacek), Podhradský (Štěpán Zemánek) a další.
Nastudovalo Brno v roce 1958. Premiéra 28. 10. 1958 (Praha II, 15:00 – 16:30 h.). Repríza 9. 12. 1960 (Praha).
Kavárna jako inspirace, jako dědic salonu. Z vlastních rešerší připravila Eliška Závodná.
Natočeno 2024. Premiéra 1. dílu 3. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 10:15 – 11:00 h.), 2. dílu 24. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 9:15 – 10:00 h.); 3. dílu 23. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 9:15 – 10:00 h.); 4. dílu 13. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 10:15 – 11:00 h.); 25. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 10:15 – 11:00 h.) v cyklu Víkendová příloha.
Obsah:
1. Začalo to ve Vídni? Café Frauenhuber, Kramersches Kaffeehaus, Café Neuner alias das Silberne Kaffeehaus, předchůdci literárních kaváren. Novináři a literáti v kavárně. Café Griensteidel, kavárna přezdívaná Národní kavárna, ale později také Grössenwahn, kavárna Slavomam, tehdy nejznámější literární kavárna. Atmosféra, kultura, legendy a paradoxy.
2. Salcburk a kavárna Tomaselli, možná tak slavná jako samotné pití kávy v Evropě. A taky tak stará. Terst, Café Tommaseo a Café degli Specchi. Mnichov a Café Luitpold. Benátky, Caffé della Venezia trionfante, dnes Caffé Florian. Střípky lokální historie aneb Jak se kultura a historie potkávaly nad šálkem kávy. Kavárna mezi domáckou, familiární minulostí, ale také dynamickou budoucností.
3. Začátky pití kávy v Berlíně a osudové okamžiky tamních kaváren. Velkoměsto jako místo kavárenských protikladů. Model vídeňské kavárny v německé metropoli, vídeňští literáti (Joseph Roth, Alfred Polgar, Anton Kuh a Soma Morgenstern). Berlín a Vídeň jako střet dvou kultur: prostředí hektické kontra oáza klidu, moderna kontra nostalgie. Život, psaní a vzpomínání nejenom v kavárně Am Kurfürstendamm.
4. Graubünden a jeho kavárníci, hoteliéři a cukráři na cestách po Evropě. Začalo to v Benátkách. Itálie jako cíl mnoha švýcarských vystěhovalců, stejně jako Francie a německé země. Berlín, cukrárna a kavárna Josty, Johann Josty ze Silsu. Café Stehely a Johann Stehely ze Silvaplany. Literatura a politika v jednom. Paříž, Cabaret Chat noir, zakladatel Rodolphe Salis, vnuk přistěhovalce z Vicosoprana:“Bůh stvořil svět, Napoleon čestnou legii a já Montmartre“.
5. Pařížská kavárna: magnet přitahující nejenom literáty, ale především malíře, jak dokazují i jejich díla. Edouard Manet a jeho Zátiší s kávou, Silvestro Vega a jeho plátno Po obědě, Auguste Renoir a jeho Snídaně v trávě. Atmosféra a legendy. Kavárny a ženy. Do kavárny se utíká před rodinou, před ženami i za ženami. Svobodná hra mezi filozofií a uměním. Curych, Café Odeon, místo setkávání slavných umělců i politiků. Kolébka Dada, později proměna v centrálu pro emigranty. Mystifikace jako sebeobrana?
Historii jedné východoněmecké rodiny v NDR i sjednoceném Německu vepsal do svého románového debutu německý žurnalista Felix Stephan. Originál knihy Die frühen Jahre (česky Raná léta), vyšel v roce 2023 v Berlíně a germanista a překladatel Lukáš Motyčka o něm s autorem hovořil v rámci cyklu o současné německé literatuře Terra litera pro pražský Goethe-Institut.
Natočeno 2024. Premiéra 3. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 9:35 – 10:15 h.) v cyklu Víkendová příloha.
Radovan Charvát. Zpráva o šíleném natáčení mistrovského filmu Fitzcaraldo. Z vlastního rukopisu připravil překladatel deníků německého režiséra. Účinkuje Michal Zelenka. Režie Vlado Rusko.
Natočeno 2024. Premiéra 3. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.; 12 min.) v cyklu Víkendová příloha a Esej.
Achille Gregor. Detektivní parodie. Hudební spolupráce Radislav Nikodém. Režie Josef Červinka.
Účinkují Miloš Kopecký, Lubomír Lipský, Nelly Gaierová, Oldřich Musil, František Miška, R. Široký, Zdeněk Hodr, Erik Zámiš, Artuš Kalous, M. Liška, Jan Víšek, Karel Kastner a H. Mašková.
Natočeno 1960. Premiéra 31. 12. 1960 (Praha II, 16:35 h.). Repríza 14. 1. 1961 (Praha I, 21:00 – 22:00 h.).
Lit.: anonym: Směr Silvestr. In Čs. rozhlas a televize 53/1960 (20. 12. 1960), s. 4 (článek). – Cit.: (…) Detektivní příběh na pokračování, v němž slavný Herlok Šolmes triumfuje a rozplete největší záhadu, utonulou nad to v typické britské mlze. Příběh zkonstruoval detektiv-amatér Achille Gregor.
Joachim Goll. Rozhlasová hra. Překlad J. Petrová. Režie Jana Bezdíčková.
Osoby a obsazení: Monika Müllerová (J. Zítková), Werner Müller (František Krahulík), Kurt Kaiser (J. Koudelka) a další.
Nastudovala Plzeň v roce 1960. Premiéra 31. 12. 1960 (Praha I – Praha III, 10:00 – 11:00 h.).
Lit.: anonym: Joachim Goll – Služební cesta. In Čs. rozhlas a televize 53/1960 (20. 12. 1960), s. 4 (článek).
Připravil Filip Titlbach.
Hovoří redaktorka Karolína Klinková.
Natočeno 2024. Webová premiéra
Studio N: Kdy jsou drby užitečné. In web Deník N, 2. 2. 2024 (anotace + nahrávka k poslechu) – Cit.: Výzkumníci mluví o tom, že drby jsou důležitou součástí fungování společnosti. Díky nim se učíme kulturní kodexy, dokážeme pěstovat blízké vazby, a podle některých jsou dokonce prostředkem, který umožnil vývoj moderní společnosti. Kdy jsou drby k užitku? Filip Titlbach se ptá redaktorky Karolíny Klinkové, která píše longready do přílohy Kontext N.
Připravila Zuzana Golianová.
Hovoří historička ody a kurátorka Zuzana Dedík Šidlíková.
Natočeno 2024. Premiéra 1. 2. 2024 (SRo Rádio Devín, 20:00 h.). Repríza 3. 2. 2024 (SRo Rádio Devín, 8:05 h.).
Pozn.: Žiť napríklad v 80. rokoch 20. storočia vo východnej Európe a mať šaty ako z Paríža? Bolo to možné. Ženy si šili, alebo si dávali šiť podľa BURDY – módneho magazínu so strihovou prílohou uprostred. Za týmto konceptom, ktorý doslova plnil zľahka márnomyseľné sny nejednej ženy, pre ktorú sprístupnil luxusnú módu, stála nemecká vydavateľka Aenne Burda, ktorá sa narodila pred viac ako sto rokmi.
Jej časopis vychádzal v 120 krajinách v multimiliónových nákladoch. Zuzana Golianová jej venuje najnovšie Fenomény, do ktorých pozvala Zuzanu Dedík Šidlíkovú, historičku módy, kurátorku z Ústredia ľudovej umeleckej výroby a Lindu Gillmayr z Goetheho inštitútu. (anotace)
Powered by WordPress