Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

13. 6. 2024

Pověsti a pohádky Němců z Jizerských hor / Sagen und Märchen der Deutschen aus dem Isergebirge (2023)

Petra Laurin. Kompletní audiokniha. Dvojjazyčné vydání.

Čtou Hannelore Born, Monika Hanika, Filip Novák, Bára Purmová, Anna Strnadová.

Natočeno 2023. Vydal Dům česko-německého porozumění o.p.s. v roce 2023 (MP3). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.:  Jizerské hory se svými hustými lesy, žulovými skalami, tajemnými jezírky a močály jsou krajinou pověstí a pohádek. Zřejmě je to i tím, že zima sem přichází dřív než jinde a trvá déle. A lidé, kteří tu žijí, musí tu drsnou přírodu milovat, musí s ní být spjati. Jedním z těch pevných pout bývaly odnepaměti i příběhy o vílách, o nadpřirozených bytostech nebo o síle lásky. Kniha Pověsti a pohádky Němců z Jizerských hor chce znovu vzkřísit zapomenuté historky našeho kraje a možná i naši vlastní identitu, v době globalizace čím dál tím vzácnější jev.

Das Isergebirge, mit seinen tiefen Wäldern, Granitfelsen, geheimnisvollen Teichen und Mooren, ist das Land der Sagen und Märchen. Dies hängt vermutlich mit dem frühen Einzug des Winters zusammen, der hier länger als anderswo verbleibt. Um hier leben zu können, muss man diese karge Naturlandschaft lieben, mit ihr verbunden sein. Eine starke Bindung stellen seit jeher auch die Erzählungen von Feen, Geistern oder der Kraft der Liebe dar. Das Buch Sagen und Märchen der Deutschen aus dem Isergebirge möchte die vergessenen Geschichten unserer Heimat aufleben lassen und damit vielleicht auch unsere eigene Identität, die in Zeiten der Globalisierung immer weiter in den Hintergrund gerät. (anotace)

Volyňská rapsodie 1/10 (2024)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 13:02

Anna Strnadová. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravila Nikol Nováková. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Účinkuje Jana Štvrtecká, Jiří Miroslav Valůšek, Zdeněk Bureš, Dagmar Křížová.

Nastudovalo Brno v roce 2024. Premiéra 13. 6. 2024 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: Vůně půdy, nekonečná dřina a sny o blahobytu. Osudy volyňských Čechů na pozadí dvou světových válek, taková je kniha Anny Strnadové. První generace Čechů osidluje Volyň, místo slibovaného bohatství v podobě půdy je ale čeká jen dřina, zima a místo domů nevlídné zemljanky. Češi se ale k těžké práci postaví čelem a úrodná černozem začne plodit. (anotace)

Lit.: Nováková, Nikol: Anna Strnadová: Volyňská rapsodie. Vůně půdy, nekonečná dřina a sny o blahobytu. Osudy volyňských Čechů na pozadí dvou světových válek. In web ČRo Plus, 21. červen 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: První Češi přicházeli na ukrajinskou Volyň ve druhé polovině 19. století za příslibem úrodné půdy. Tu sice skutečně dostali, ale v podobě vykáceného lesa. Museli tak nejdřív z budoucích polí a hospodářství vykopat těžké pařezy a zemi si teprve připravit.

Příchozí Češi se k tvrdé práci postavili čelem, na úrodné černozemi se jim dařilo často líp než místním Ukrajincům a ze zemljanek, ve kterých na začátku bydleli, postupně vystavěli statky a hospodářství. (…)

Anna Strnadová ve své knize přesně popisuje každodenní boj, dřinu, ale i radosti členů rodin volyňských Čechů, navíc v těžkém období dvou světových válek. Zvlášť období 2. světové války s sebou přineslo všudypřítomný strach, ať už zde vládli Ukrajinci, Poláci, Němci, nebo Rusové.

Ve dne do domácností přicházeli němečtí nacisté, nebo Sověti – podle toho, kdo byl v obsazené oblasti zrovna u moci – pro příděl potravin, které si z pozice moci uzurpovali.

Noční bušení na dveře pak znamenalo nájezd banderovců, kteří obsadili okolní lesy a přišli si pro svůj kus másla, kořalku, ale i maso nebo oblečení.

Po narukování českých hospodářů do války, zůstaly na práci na poli i v domácnosti, hlavně ženy. Bez pomoci, jen s dětmi. S každodenními třeba i nočními nájezdy důstojníků a partyzánů se musely vyrovnávat samy.

Po válce se proto mnoho volyňských Čechů upnulo k reemigraci, od které si slibovali jistou půdu a snazší život v Čechách s tekoucí vodou, elektřinou a bez neustálého strachu z nechtěných návštěv.

Chvíle klidu a naděje, které upírali k budoucnosti, vzaly brzy za své, resp. po událostech roku 1948, kdy jim jejich těžce vydřenou půdu i zvířata komunisté – navíc často i násilím – vyvlastnili. (…)

Noční Mikrofórum – Jiří Kubík (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 12:56

Host: Jiří Kubík, novinář. Jak moc se proměnila práce novináře za posledních třicet let? Proč se rozhodl vrátit k investigativní žurnalistice? A co jsou podle něj největší neduhy současné české společnosti? Moderuje Jaroslav Sedláček.

Natočeno 2024. Premiéra 13. 6. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Hovory Plus – Anežka Dvořáková (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 12:56

„Je to jako kdyby vstoupily do jiného světa,“ říká Anežka Dvořáková o kurzu Buď svá, který připravují lektorky pro dívky ve věku 15 až 21 let. Díky různým aktivitám, které přinášejí silný emoční prožitek, je vedou k přemýšlení o sobě a hledají praktické a užitečné přesahy do běžného života. O dnešní generaci dospívajících říká, že je velmi křehká. Moderuje Tatiana Čabáková.

Natočeno 2024. Premiéra 13. 6. 2024 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Politická literatura – Neznámý Stalin (20??)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:58

Víme už opravdu všechno o Stalinovi? Neznámá fakta odhalili v knížce Neznámý Stalin bratři Medveděvové.

Repríza 13. 6. 2024 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument Plus.

Dvacet minut Radiožurnálu – Josef Síkela (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:44

Hostem je Josef Síkela, ministr průmyslu z hnutí STAN. Jaké úpravy Zelené dohody pro Evropu je možné na evropské úrovni prosadit? Je budoucnost českého průmyslu v prodloužení výroby spalovacích motorů? Nebo by se měly české firmy co nejrychleji přeorientovat na odvětví, která neškodí klimatu? Moderuje Tomáš Pancíř.

Natočeno 2024. Premiéra 13. 6. 2024 (ČRo 1 Radiožurnál – ČRo Plus, 17:06 h.).

ArtCafé – Bohatý život postpunkových klasiků (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:43

And Also The Trees, The Chameleons, Wire, Chrome, Foetus nebo The Membranes – kapely, které stály u zrodu postpunkového žánru, a většina z nich dnes stále úspěšně funguje a tvoří. Jakou hudbou se prezentují dnes a proč si většina z nich nenašla cestu do Česka? To vše zkusí vysvětlit hudební redaktor Pavel Zelinka.

Natočeno 2024. Premiéra 13. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 17:02 h.).

Káva o čtvrté – Jídlo a pití v parném létě (2024)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:41

Vaše každodenní inspirace: Jídlo a pití v parném létě. Host: RNDr. Pavel Suchánek. Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2024. Premiéra 13. 6. 2024 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

Akcent – Kauza Kasárna Karlín (2024)

Filed under: Podcast,Radiodokument — Premek @ 11:37

Centrum alternativní kultury v Praze Kasárna Karlín zůstane i nadále uzavřené. Podle stavebního úřadu Prahy 8 není pro takové účely zkolaudováno. Podnět úřadu dal aktivista Miloš Závora, který zastupuje lidi žijící v okolí kasáren. Ti si dlouhodobě stěžovali na hluk. Jaká je aktuální situace v této kauze? A je mimo jiné příkladem nefunkční spolupráce měst a obcí se státní správou? Připravil Alexandr Saša Michailidis. Editorka Lenka Buriánková.

Hovoří Matěj Velek a Ondřej Boháč.

Natočeno 2024. Premiéra 13. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 16:30 h.).

Yzur (2024)

Filed under: Povídky — Premek @ 11:29

Leopoldo Lugones. Povídka argentinského básníka a spisovatele. Překlad Martina Hulešová. Připravil Dominik Mačas. Účinkuje František Špaček. Režie Jakub Doubrava.

Natočeno 2024. Premiéra 13. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 27 min).

Lit.: Mačas, Dominik: Fantastické příběhy „argentinského Poea“ Leopolda Lugonese. In web ČRo 3 Vltava, 12. červen 2024 (článek). – Cit.: Argentinský básník, prozaik a publicista Leopoldo Lugones se narodil před sto padesáti lety, 13. června 1874. Patří k nejvýznamnějším představitelům latinskoamerického literárního modernismu. Jeho tvorbu výrazně ovlivnil romantismus a symbolismus, zejména v jeho povídkách lze pozorovat inspiraci dílem Edgara Allana Poea. Z českého výboru Fantastické povídky vybíráme několik z nich do programu vltavské Povídky. (…)

Lugonesovými příběhy prostupují různá tajemství a záhady, častým motivem jsou všemožné paranormální jevy, ale i dobové vědecké objevy. Vedle toho dokáže vytvářet i detailně propracované obrazy reálií argentinského venkova, kde se mísí starousedlíci s novými přistěhovalci, přicházejícími především z Evropy.

Svým precizním a vytříbeným literárním stylem, mísícím spiritualitu s realitou, a schopností mimořádně sugestivního vyprávění výrazně ovlivnil budoucí literární proud nazývaný magický realismus. Jeho čelný představitel Jorge Luis Borges opakovaně označoval Lugonese za svůj literární vzor.

Ve dvacátých letech 20. století se Leopoldo Lugones dočkal formálního i společenského ocenění své tvorby. V roce 1938 v důsledku rozčarování ze společenského vývoje i soukromých nezdarů spáchal sebevraždu. (…)

Mezi domorodci na Jávě je rozšířené úsloví, že opice nemluví proto, aby nemusely pracovat. Vypravěč si při výprodeji cirkusu koupí opičího samce Yzura a je pevně rozhodnutý naučit ho pomocí moderních metod mluvit. Vydaří se mu jeho experiment? Zbaví svého šimpanze věčného mlčení? (..)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress