Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Werner Fritsch. Rozhlasová hra.

Nerealizováno.

Pozn.: Vorgeführt wird die Kopfwelt eines Soldaten bei einem Nachtmarsch durch Eis und Schnee und beim Wacheschieben. Die als quälend, demütigend und unmenschlich empfundene äußere Situation schlägt sich nieder in ebenso quälenden, brutalen Gedanken und Phantasien, die immer dichter, immer bedrängender werden. Schließlich entfalten sie einen Sog, dem so wenig zu entkommen ist wie dem Abgrund an Aggressionen. (anotace)

Pozn. 2: Inscenováno jevištně (Nationaltheater Mannheim, premiéra 25. 3. 2000, režie Patrick Schimanski).

Text in: Fritsch, Werner: Steinbruch. Suhrkamp Verlag; 1989, 53 s.

Lit.: Mareš, Jan: Werner Fritsch. In web Kohoutí kříž, b. d. (poznámka). – Cit.: Werner Fritsch, který byl jedním ze tří autorů, oslavujících ve Stifterově roce 2005 šumavského klasika autorským čtením v prostorách Jihočeské vědecké knihovny (Adalbert Stifter uprostřed Evropy, spolu s Edou Kriseovou a Franzem Josefem Czerninem ), narodil se 4. května 1960 ve Waldsassen na řece Wondreb (Odrava), tekoucí odtud dál na sever k ústí do Ohře (Eger) blízko Chebu (německy rovněž Eger). V Mnichově (München) studoval filosofii, germanistiku a národopis. V letech 1980-1984 se věnoval alternativnímu divadlu. Už Cenou rakouské spolkové země Korutany, udělenou v rámci 11. ročníku literární soutěže Ingeborg Bachmannové (1987) a téhož roku získanou Cenou Roberta Walsera upozornil na sebe jako autor. Z jeho děl jmenujme závažný román Cherubim (1987), za který se rovněž stal hned v následujícím roce 1988 držitelem literární ceny Rauriser Literaturpreis, dále prózu a rozhlasovou hru Steinbruch (1989/1990), divadelní hru Fleischwolf (1992), prózu Stechapfel (1995), za níž obdržel stipendium berlínského Senátu, „literární portrét“ Böhmen (1998) spolu s Utou Ackermannovou (narodila se roku 1964 ve východoněmeckých Drážďanech /Dresden/), která se podílela i na další z mnoha jeho her Schwejk?/Hydra Krieg (2003). Roku 1997 se spolu s Volkerem Lüdeckem stal laureátem Ceny Else Lasker-Schülerové a věnoval se i filmové tvorbě. Žije v Hendelmühle a v Berlíně.

Anton Wolfram Böhm. Rozhlasová hra z autorovy pozůstalosti.

Text in: Böhm, Anton Wolfram: Ein Toter am Steuer. München : Ledermüller, 1975.

Lit.: Mareš, Jan: Anton Wolfram Böhm. In web Kohoutí kříž, b. d. (poznámka). – Cit.:  (…) V prvých letech po vyhnání, kdy byla vzpomínka na prožitou strast dosud živá a nových strastí bylo nemálo, začal pro útěchu psát. Nejprve to byla poezie (sbírka má název „Elegie im Oktober“), pak i dvojice románů („Verdammt, verloren, verlassen – Aus der Chronik von Agnetenreuth“ a „Wege in Wirrnis“), vše ovšem zveřejněno knižně až v letech 1958-1961. Z pozůstalosti, která se nachází předána vdovou po autorovi Šumavskému muzeu (Böhmerwald-Museum) v Pasově, vyšla k desátému výročí Böhmova skonu roku 1975 i jeho rozhlasová hra „Ein Toter am Steuer“ (Mrtvý u kormidla). Mezi „kameny básníků“ v Offenhausen u hornorakouského Welsu je prý jeden „Dichterstein“ také ten jeho.