Umberto Eco. Příběh tajného spiknutí, které bylo tak tajné, že o něm nevěděli ani jeho osnovatelé. Na počátku byla hra tří přátel, kteří zkoumají dějiny konspirace. A nebo bylo vše jinak? Přeložil Zdeněk Frýbort a Anežka Charvátová. Dramatizace Vít Vencl. Hudba a sound design Miroslav Toth. Hraje Symfonický orchestr Českého rozhlasu, dirigent Ján Bubák, Ian Mikyska band. Zpívá sbor komorních zpěváků, řídí Hasan El Dunia. Asistentka režie Dana Reichová. Zvukový mistr Jonáš Rosůlek. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Aleš Vrzák.
Osoby a obsazení: Casaubon (Kryštof Bartoš), Belbo (Vasil Fridrich), Diotallevi (Kamil Halbich), Amparo (Kateřina Marie Fialová), Lorenza (Pavla Beretová), Ardenti (Karel Dobrý), De Angelis (Jan Honza Hájek), studentka (Julie Stejskalová), Annunziata (Dana Reichová), Bramanti (Jakub Žáček), Aglié (Viktor Preiss), Garamond (Jiří Lábus), Lia (Anežka Šťastná), Salon (Vladimír Javorský), sluha u Aglié (Miroslav Hruška), Camastrese (Lubor Šplíchal), průvodce (Jiří Knot), policista (František Florián), posluchač v sále / hlas (Marek Nagl), zprávy v rádiu (Naděžda Fořtová), hlas (Vavřinec Kratochvíl), hlas (Zdeněk Bařinka), hlas (František Florián), hlas (Mikuláš Převrátil), hlas / studentské vysílání (Viktorie Hrachovcová), hlas (Natálie Steklá), hlas (Barbora Šošolíková), hlas (Anna Veselá) a hlas ženy (Alžběta Dolečková), policista (Hubert Ludwig), komisař (Pavel Nečas), prodavačka (Hana Seidlová), mladík v muzeu (Matěj Převrátil), dívka v muzeu (Michaela Krylová), kustod (Petr Šplíchal), zprávy v rádiu (Naděžda Fořtová).
Natočeno v roce 2025-2026. Premiéra 1. dílu 15. 2. 2026 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.), 2. dílu 22. 2. 2026 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.); 3. dílu 1. 3. 2026 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.); 4. dílu 8. 3. 2026 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.); 5. dílu 15. 3. 2026 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.) v cyklu Radioseriál.
Vydala Radioservis, říjen 2026 (MP3, CR.SS.2026.194; EAN 8595738613261; katalogové číslo CR1326-9). Ukázka k poslechu zde.
Lit.: Velíšek, Martin: Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci? In web ČRo 3 Vltava, 15. 2. 2026 (článek). – Cit.: Casaubona zastihneme v okamžiku, kdy po zavírací době bloudí sály pařížského technického muzea. Nadchází Svatojánská noc a on sem přišel kvůli telefonátu svého přítele. Ten ho ve zmateném a kýmsi přervaném rozhovoru zoufale žádal o pomoc. Najít by ho Casaubon měl právě tady, kde ze stropu majestátně visí Foucaultovo kyvadlo… Uvedením nového seriálu připomínáme, že od úmrtí Eca uběhne 19. února deset let. (…)
„Tři bezstarostně vzdělaní a vzdělaně bezstarostní přátelé si vymyslí univerzální plán, inspirovaný všemožným brakem, jenž se prodává v okultistických knihkupectvích. Zmínění přátelé nevědí, jaký je tajný konec plánu, naopak, v žertu jej nechají nedokončený. Jenže smečka okultistů, kteří nikdy nespí, ten plán vezme vážně a v hrůzostrašném závěru…“ Kvůli těm, kteří neznají pointu románu, neocitujeme pasáž z přednášky Umberta Eca do konce.
Jeho v pořadí druhý román, který poprvé vyšel v roce 1988 (u nás o tři roky později) lze totiž číst především jako napínavý příběh o tajemném spiknutí. Zároveň ho můžeme vnímat jako úvahu o vztahu reality a fikce i jako ironického průvodce dějinami tajných organizací.
Jeho hrdinové dokážou spojit byť žertem, ale zároveň poučeně templáře, zednáře, bavorské ilumináty, bogomily, Candomblé, katary, sionské mudrce, nacisty, Asasíny, Opus Dei, Ordo Templi Orientis, Panta Rei a samozřejmě rosikruciány. V neposlední řadě může být román líčící hravou, ale současně rezignující aktivitu tří intelektuálů také jistým povzdechem nad promarněnými šancemi šedesátých let. Historie Rudých brigád připomíná, že některé tajné organizace měly na život italské, potažmo evropské společnosti opravdu tragický dopad.
Kniha obsahuje obrovské množství odkazů, narážek, či dokonce knih v knize. Počet možných interpretací je takřka nekonečný.