Jindra Hermanová. Rozhlasová hra. Režie Jiří Vasmut.
Osoby: Leo Fargl, generální ředitel — Helena, jeho žena — Hora, důlní inženýr — Pavel, hudebník — Anna, panská — Číšnice — číšník — hlas v telefonu.
Natočeno 1943. Premiéra 4. 7. 1943 (Praha, 20:55 – 21:30 h.).
Jaroslav Danda. Nedělní sloupek.
Natočeno 1943. Premiéra 4. 7. 1943 (Praha, 10:50 – 11:00 h.) v cyklu Nedělní sloupek.
Galli. Rozhlasová hra. Režie Miloslav Jareš.
Osoby: Lobenguela, král Matabelů, Mašonů a Moholulů — Umšata, Babyan, Lotši, Mgondana. Batahuma, jeho indůnové (náčelníci Matabelů) — Borés, podnáčelník — Lagurau, Lobenguelův ceremoniář — královna Viktorie — její ceremoniář, Mr. Maugham — Cecil Rhodes, v Africe zvaný „Uladzi“ — dr. Leandr Jameson, lékař a spolupracovník Rhodeeův — John Moffat, britský vyslanec — Sir Sydney Shippard, vládní komisař v bečuánském území — posel z Mašonska — posel z Tazi — Mr. Jimmy Maud, agent Mining Company — Mr. Harry Broun, obchodník z Worcestru — sluha na lodi — Dick Hall a Samuel O’Kennedy, angličtí zlatokopové — plukovník Ferreira, náčelník burské výpravy — Henrik van Loon a Jonathan Smuts, burští zlatokopové — Collenbrander a Wilson, zástupci Charteres Company v Bulavaju — Dawson, obchodník — Mr. Smith, soukromník v Londýně — otec Clinton, misionář — velitel stráže na Fort Victoria.
Natočeno 1942. Premiéra 18. 10. 1942 (Praha, 15:35 – 17:00 h.). Repríza 27. 12. 1942 (Praha, 15:25 h.).
Josef Opluštil. Malý kabaret. Režie Jiří Vasmut.
Obsazení nezjištěno.
Natočeno 1942. Premiéra 29. 11. 1942 v rámci pořadu Veselé obrázky (Praha, 18:00 – 18:30 h.).
Jaroslav Danda. Malý kabaret. Režie Jiří Vasmut.
Obsazení nezjištěno.
Natočeno 1942. Premiéra 29. 11. 1942 v rámci pořadu Veselé obrázky (Praha, 18:00 – 18:30 h.).
Hermann List. Příběh Johannesa Guttenberga, vynálezce knihtisku. Rozhlasová hra pro mládež. Překlad Petr Denk. Dramatizace Jaroslav Novák. Režie Bohuš Hradil.
Obsazení nezjištěno.
Natočeno 1943. Premiéra (?) 17. 4. 1943 (Praha, 14:50 – 15:45 h.) v cyklu Hra pro mládež.
Josef V. Kučera. Rozhlasové pásmo o městě a kraji. Režie F. K. Zeman.
Natočeno 1943. Premiéra 12. 6. 1943 (Praha, 17:30 – 17:55 h.).
Jaroslav Danda. Rozhlasová hříčka. Režie Miloslav Jareš.
Osoby a obsazení: Jan (Jaromír Spal), Monika (Blanka Macková), dědeček (František Filipovský), babička (Otylie Beníšková).
Natočeno 1943. Premiéra 17. 4. 1943 (Praha, 16:45 – 17:05 h.). Repríza 12. 6. 1943 (Praha 16:45 – 17:00 h.) v cyklu K sobotnímu oddechu po práci.
Branimir Ščepanovič. Drama člověka, který v nejkrajnější situaci hledá a nachází odpověď na základní otázku po smyslu života. Rozhlasová dramatizace Neda Depolo. Překlad Irena Wenigová. Dramaturg Josef Hlavnička.
Připraveno k natáčení 1982, nerealizováno. Natočeno až v roce 1991.
Lit.: Hlavnička, Josef: Ústa plná hlíny. In Rozhlas 38/1991 (16. 9. 1991), s. 4 (článek). – Cit.: Když se v roce, 1982 vrátil jeden z tehdejších šéfů literárně dramatické redakce z festivalu jugoslávských rozhlasových her v Ohridu a předal dramaturgii vítěznou hru s přáním, aby byla přeložena a uvedena, byl jsem jako odpovědný dramaturg absolutně šťastný. Zmíněná hra byla totiž adaptace vynikající a světové proslulé novely Ústa plná hlíny Branimira Ščepanoviče (1937), srbského autora pocházejícího z Černé Hory. (Novela u nás vyšla v r. 1977 ve Světové literatuře v překladu Ireny Wenigové). Dílo jedinečné, projev velkého a původního talentu, poetická próza úžasné psychologické hloubky a vzácné slovesné krásy.
Příběh těžce nemocného člověka, jenž se vrací do rodného kraje s touhou umřít zde a současně s tichoučkou naději, že jedině tady se možná uzdraví. Na svém útěku k smrti — nebo možná k životu, jak v skrytu duše doufá — však paradoxně zaujme pozornost neznámých lidí. Ti ho začnou sledovat, zprvu ze zvědavosti, která se změní v podezření, protože neznámý před nimi utíká. Ze sledování se stane pronásledování a honba je tím posedlejší, čím méně je motivována. Osamocený nemocný člověk prchá z posledních sil a při této nesmyslné štvanici horečně uvažuje o svém životě a smrti, o možnosti uzdravení. A na této křížové cestě dospívá — opět závratným paradoxem — od nenávisti ke svým pronásledovatelům a celému světu k pochopeni smyslu života. Tím se pro něj stává krása a láska. V tu chvíli umírá. A jeho pronásledovatelé, posedlí zběsilostí davové psychózy, v úžasu nepochopení stojí nad mrtvým uštvaným člověkem, který se ve smrti usmívá.
Do pocitu radosti se však od počátku mísily jisté pochybnosti. Díla tak hodnotná, podle normalizačních měřítek vlastně »pesimistická« a ještě ke všemu jugoslávské provenience, neměla u nás v té době lehký osud. Rozhlasové hra téhož autora To byl opravdový chlap byla např. v sedmdesátém roce zakázána. Ústa plná hlíny postihl ještě před realizaci stejný úděl. Avšak zatímco u mnoha jiných her to znamenalo pohromu a ztrátu, v tomto případě (další paradox) to byl vlastně zisk. Po svém návratu do rozhlasu, po dvaceti letech téměř bezprecedentního distancování, se látky ujal režisér, který ji jako jediný mohl vůbec nejlépe realizovat — Josef Henke. (…)
Literární pásmo k 70. narozeninám Stanislava Lema, s použitím vlastních překladů, připravil Ludvík Štěpán. Dramaturg Ludvík Němec. Režie Petr Dufek.
Účinkuji Pavel Leicman, Jiří Tomek, Vladimír Krátký a Zdeněk Bureš. Režie Petr Dufek.
Nastudovalo Brno v roce 1991. Premiéra 19. 9. 1991 (Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou k 70. narozeninám Stanislawa Lema.
Lit.: Němec, Ludvík: Causa Golem. In Rozhlas 38/1991 (16. 9. 1991), s. 4 (článek). – Cit.: »Lidé! Slyšte, co vám mám zvěstovat. Z vášnivé sebelásky, ze které mě ani nenapadne dělat si posměšky, protože pramení ze zoufalství nevědomosti, jste se sami pozvedli za úsvitu dějin na samotný vrchol jako koruna tvorstva, podřizujíce si celé bytí a nejen jeho lokální okolí. Uhnízdili jste se v koruně Stromu druhů a současně s tímto stromem — na bohem vyvoleném glóbu, pokorně obletovaném služebnou hvězdou — v samotném středu vesmíru, a přitom jste byli přesvědčeni, že jeho hvězdnost je zde jenom proto, aby vám harmonie sfér přizvukovala; to, že není nic slyšet, vás příliš nevzrušovalo: hudba existuje, protože být musí, je tudiž neslyšitelná.*
Tato slova, pro hrdost lidstva jistě jaksepatří tvrdá, pronesl roku 2027 americký gigantický počítač Golem XIV. Mělo by se tedy spíše napsat: pronese. Ale pohybujeme se na půdě literárního žánru science-fiction, který i naprostý laik pozná právě podle volného (ovšem u našeho autora nikdy svévolného) zacházení s časem. Golem XIV. pronesl tato slova ve stejnojmenné knize Stanislava Lema – dnes zřejmě nejslavnějšího autora tohoto žánru — třebaže mu skalní přívrženci SF stále víc vyčítají, že ač klasik, utíká od klasických akčních příběhů pořád častěji a hlouběji k úvahové próze. Kniha Golem XIV., typická ukázka těchto Lemových snah, bývá označována už spíše za esej nebo vědeckou přednášku.
Lem poskytl rozsáhlý rozhovor o této své možná klíčové knize polskému publicistovi Stanislavu Berešovi — a tento rozhovor plus ukázky z Golema XIV. se staly páteří literárního pásma, které brněnská redakce připravila k Lemovým zářijovým sedmdesátinám.
»Jáť jsem Zvěstovatel Jobovy zvěsti, anděl, který vás přišel vypudit z posledního útočiště, protože to, co nedotáhl do konce Darwin, provedu. Slyšte! Z hlediska vysoké techniky je člověk zmetkem, neboť byl utvořen z kvalitativně různorodého materiálu, arciže nikoli uvnitř Evoluce, neboť ta dělala, co mohla, ale, jak dokážu, mohla mizerně a málo.“
Co se týče budoucnosti lidstva, Stanislav Lem je skeptik. Kdo sleduje jeho vývoj v posledních patnácti letech, ten už stěží uvěří, že by se mohl vrátit jeho optimismus z počátku literární dráhy, jež si svou zářivostí nezadala s objektem jeho prvního slavného románu Astronauti — s Tunguzským meteoritem. Teď už nepíše o záři, ale spíše o vypálené zemi. Ale přesto — nebo právě proto? — v rozhovoru říká:
»Většina badatelů tvrdí, že jestliže evoluce potřebovala miliardy let na zkoušku a omyly, neexistuje žádný způsob, jak vejít na tuto královskou cestu zkratkou. Nemohu jim předložit nic kromě malé, ale zoufalé naděje, že tomu tak není. Kdyby se kromě tohoto miliardy let trvajícího pokusu nedalo co jiného dělat, pak by nic nemělo cenu.“
Powered by WordPress