Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jaroslav Danda. Rozhlasová hříčka. Režie Jiří Vasmut.

Osoby: Kateřina — Stanislav — pes Hepík.

Natočeno 1943. Premiéra 20. 11. 1943 (Praha, 20:45 – 21:00 h.).

Karel Zajíček. Rozhlasová hra. Hudba Julius Kalaš. Režie Josef Bezdíček.

Osoby: Karel Toman — Květa — Mašek — Chalupy — Kolman — Klíma — hlas matčin — hlasy.

Natočeno 1943. Premiéra 14. 11. 1943 (Praha, 16:00 – 17:00 h.).

Lit.: Skp: K literárně dramatickému pořadu pražské stanice. In Týden rozhlasu 46/1943 (13. 11. 1943), s. 2 (článek). – Cit.: Pokusem svého druha bude nová hra Karla Zajíčka „Hlas nejkrásnější“, kterou uslyšíte v neděli odpoledne v nastudování Bezdíčkově; scénickou hudbu k ní složil Julius Kalaš, který tímto vstupuje mezi autory i tohoto druhu umění. Je dokladem, že rozhlas i na tomto poli hledá nové lidi a nový hudební projev v činoherním vysílání. „Hlas nejkrásnéjší“ patří do rodu her, které kromě solidního děje, vyprávěného zkušeným dramatikem, staví ještě před sebe i před režiséra a herce problém rozhlasového umění. Tentokrát, protože jde o problém hluchého, jde zejména o vyjádření odlišného slyšení i odlišné mluvy toho, kdo slova čte a ne slyší.

Režiséru se tu otvírá velká tvůrčí práce navodit v posluchači představa, kdy hrdina hry vskutku slyší (na př. když k němu vnitřním hlasem hovoří vlastní matka) a kdy si slova jen představuje. Ale přesto není účelem hry řešení úzkého rozhlasového problému umělecky technického, ale skutečná oslava lidské vytrvalosti, pracovitosti a neústupnosti od dobrého cíle. Ideovým rázem i ušlechtilým zaměřením si získá hra jistě úspěch u posluchačů. —

Karel Zajíček, nakladatelský redaktor, je vyzkoušeným a úspěšným rozhlasovým autorem a „Hlas nejkrásnější“ je již jeho sedmou hrou v poměrně krátké době vysílanou. Některé jeho rozhlasové hry byly upraveny pro jeviště a patří k nejhledanějším hrám na ochotnických scénách. Jedna jeho hra byla pak před nedávném provedena slovenským rozhlasem. Zajíček se dostal k rozhlasové tvorbě od divadelní práce; jeho hry byly provozovány pražskými divadly i scénami venkovskými. Na IV. Tylovu červnu v Kutné Hoře obdržel první cenu. Jako opravdový přítel ochotnictva redigoval pro ně knižnici her, hry sám psal a vydával příručky.

Dotázali jsme se Karla Zajíčka, aby nám řekl něco o své nejnovější hře pro rozhlas. Odpověděl: „Měl jsem v úmyslu postavit před mnohé klesající postavu člověka, k němuž se život šachoval ne právě vlídně, odňav mu sluch i řeč. Jíž se ovšem naučil. Avšak nedostatek sluchu má přesto velký vliv na jeho život, jednak matka, z obavy, aby syn necítil těžce svůj život, kreslí mu svět přilil idylicky. Jednak mladý muž je životem klamán právě v tom, že lidé se soucitu, aby ho neranili, mu neříkají pravdu — a konečné, to si tvoří představu o světě a životě jen podle světa viděného, při čemž nedostatek sluchu, který by jej často vyvedl z iluse, ho zase klame. A přece tento člověk se vyrovnává se životem kladně.“ (…)

Jaroslav Danda. Rozhlasová hříčka. Režie Jiří Vasmut.

Osoby a obsazení: Otec (Jiří Suk), matka (Jaroslava Vacková), syn (Václav Běloušek).

Natočeno 1943. Repríza 14. 11. 1943 (Praha, 20:55 – 21:10 h.).

Jaroslav Danda. Rozhlasová hříčka. Hudba Antonín Jahl a Rudolf Kubánek. Režie Jiří Vasmut.

Osoby: Zbyněk Král, hudební skladatel – Petr Frolík, hudební skladatel — Všetička — profesor Rodák — Eva, manželka Králova — nakladatel — prodavač.

Natočeno 1942. Premiéra 18. 10. 1942 (Praha, 21:05 – 21:40 h.). Repríza 4. 12. 1942 (Praha, 21:15 – 21:30 h.).

Detektivní kratochvíle. Připravili Dalibor Pokorný, Jaromír Vomáčka a Jaromír Čermák. Sólo na trubku M. Bureš. Režie Jiří Hesoun.

Účinkují Otto Budín, Eva Klepáčová, Josef Patočka, A. Havlíčková, B. Křížek a Rudolf Široký.

Natočeno 1963. Premiéra 31. 12. 1963 (Československo I, 11:30 – 12:00 h.). Repríza 17. 1. 1964 (Praha, 22:20 h.); 8. 4. 1964 (Československo I, 19:00 – 19:30 h.); 20. 5. 1964 (Praha, 9:10 – 9:40 h.).

Alexandr Mišarin. Rozhlasová hra. Překlad z ruštiny Marcela Neumannová. Režie Alois Kachel.

Osoby a obsazení: Ancupov (Zdeněk Hradilák), Valerij, chlapec (Libuše Hertlová), Valerij (Jaroslav Kaňkovský), žena (Štěpánka Ranošová).

Nastudovala Ostrava v roce 1972. Premiéra 30. 4. 1972 (Třetí program, 10:00 – 10:48 h.) v cyklu Festival „Mír“.

Nikolaj Pogodin. Komedie. Rozhlasová úprava Milan Fridrich. Původní nastudování jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Divadelní režie Milan Fridrich. Rozhlasová režie Pavel Michal.

Osoby a obsazení: Serjožkin (Petr Šporcl), Gromov (Antonín Hardt), Sadovskij (Milan Jedlička), Botkin (Otto Hradecký), Kosťa Kapitán (Milan Klásek), Soňa (Věra Krpálková), Limon (Karel Charvát), Baret (Jan Miler), Cikán (Karel Soukup), Tetovaná (Ludmila Krajíčková), matka Sadovského (Růžena Nováková), Margarita Ivanovna (Jiřina Petrů) a další.

Nastudovaly České Budějovice v roce 1971. Premiéra 2. 5. 1971 (Praha, 19:30 – 21:05 h.) v cyklu Nedělní večer.