Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

26. 11. 2025

Anglické listy (2025)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 17:03

Karel Čapek. Kompletní audiokniha.

Čte Radim Dlesk.

Natočeno 2025. Vydalo Tympanum 24. 11. 2025 (MP3, TYM1234-0DD; celková délka 3 hod. 21 min.).

Pozn.: Humorný cestopis bystrého pozorovatele. Soubor fejetonů, které psal Karel Čapek pro Lidové noviny, když v roce 1924 pobýval dva měsíce v Anglii. Čapkův pozorovatelský a spisovatelský talent dělá z Anglických listů skutečný cestopisný klenot.

Čapkův jedinečný pozorovatelský a spisovatelský talent dělá z Anglických listů skutečný klenot, který vykouzlí na tváři úsměv. S nejslavnějším českým spisovatelem se vydáme na procházku Londýnem, jeho parky, muzei, galeriemi, obchody a gentlemanskými kluby, oceníme jeho postřehy z Walesu, Irska a Skotska. Nelze se ubránit srovnání, co všechno se od doby, kdy Čapek Spojené království navštívil, změnilo. Mnohé jistě ano, ale Čapkův humanismus, který věnuje stejný respekt britskému lordovi, strážníkovi řídícímu dopravu nebo otrhanému pouličnímu řečníkovi v Hyde Parku, zůstává stále platný. Čapkovi se detailně a vtipně podařilo zachytit i životní styl Angličanů: „Anglická kuchyně je dvojího druhu: dobrého a prostředního. Dobrá anglická kuchyně je prostě francouzská kuchyně; prostřední kuchyně v prostředním hotelu pro prostředního Angličana vysvětluje do velké míry anglickou zasmušilost a zamlklost. Nikdo nemůže zářit a trylkovat, žvýkaje pressed beef potřený ďábelskou hořčicí… Člověk počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy.“ (anotace)

Karel Čapek (1890–1938)
Český spisovatel, dramatik, novinář a překladatel. Po vystudování univerzit v Praze, Berlíně a v Paříži pracoval jako soukromý učitel syna hraběte Lažanského, dramaturg a režisér Vinohradského divadla, redaktor Lidových novin a Národních listů, s bratrem Josefem založili satirický týdeník Nebojsa. Po návratu z cesty po Anglii se podílel na ustavení československého PEN klubu. Jako jeho člen využil v době hrozící nacistické okupace svých kontaktů a respektu doma i ve světě, aby varoval před hrozící válkou. Pravidelně se vídal s prezidentem Masarykem, patřil do skupiny tzv. pátečníků. Ve své trilogii Hordubal, Povětroň, Obyčejný život se snaží prozkoumat vnitřní ustrojení člověka a hranice poznání, v utopických románech Krakatit, Továrna na absolutno či Válka s Mloky a v dramatech R.U.R., Bílá nemoc, Matka varuje před zneužitím techniky proti člověku a vyjadřuje obavu z hrozící války. Jinou tvář své tvorby ukázal ve svých brilantních novinářských textech nebo v Povídkách z jedné a druhé kapsy i v oblíbených knížkách Dášeňka čili život štěněte, Měl jsem psa a kočku a Devatero pohádek. Hodně cestoval, zvláštnosti a zvyky navštívených zemí popsal v pěti cestopisech.

Staré pověsti české (2021, 2025)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 16:17

Alois Jirásek. Vybrané pověsti. Hudba Jan Titlbach. Režie a „zvuková dramatizace“ František Jílek.

Čte Norbert Lichý, Zdeněk Maryška, Jiří Klem.

Nahrávka dokončena 23. 1. 2021 (studio S Pro Alfa). Vydal Franz Gilles von Jilek 25. 11. 2025 (MP3, katalogové číslo 8590233107444). Ukázky k poslechu zde.

Pozn.: Toto je nejprestižnější a nejpůsobivější zvukové zpracování našich národních bájí. Představujeme Vám speciální výběrovou kolekci těch nejlepších legend ze Starých pověstí českých Aloise Jiráska, které jsou i dnes živé, dramatické a mrazivě aktuální!

(more…)

Případ Erny Pineckerové (1950)

Filed under: Radiodokument,Rozhlasové hry — Přemek @ 15:23

Reportážní pásmo o lidech v poválečném západním Německu, sestavené podle zápisků anglického novináře. Napsal Vladimir Michal. Režie Oldřich Lukeš.

Osoby a obsazeni: Ema Pineckerová (Věra Petáková), její matka (Růžena Nováková), její otec (Stanislav Podzimek), president soudu, dříve okresní soudce ve Stuttgartu (Karel Roden I.), Willy (Karel Lhota), Emilie a Terina, přítelkyně Erny Pineckerové (Libuše Bokrová a Dagmar Najmanová), okupační úředník (Pavel Wuršer), Ralph Parker (Otto Hradecký) a hlasatel (Karel Hlušička).

Premiéra 21. 5. 1950 (Čs. okruh M, 16:00 – 16:35 h.).

Gottwaldovo údolí v Líšni (1950)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 15:13

Přímý přenos odpolední manifestace. Přivítání zástupců vlády a hostí, zhodnoceni líšenské soutěže, hlavní politický projev, vystoupení zahraničních uměleckých souborů, hudební a pěvecké soubory domácí, 300členný soubor hornických učňů ze Zastávky (sólista Rudolf Asmus), pořad Státního divadla v Brně. Na závěr zpívá údolí píseň Josefa Stanislava „Zpátky ani krok“.

Natočeno 1950. Premiéra 3. 9. 1950 (Brno I, 15:00 – 18:00 h.).

Němci (1950)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:11

Leon Kruczkowski. Rozhlasová úprava divadelní hry. Hudba Zbyněk Přecechtěl. Režie Dimitrij Plichta.

Osoby a obsazení: Walter Sonnenbruch (Oldřich Musil), jeho žena Berta / paní Sörsensenová (Jana Kovaříková), Ruth (Libuše Drboutová), Willi (Lubor Tokoš), Liesel (Dagmar Veselá), Joachim Peters (Zdeněk Jiřičný), Hoppe (Václav Lohniský), ??? (Dagmar Radová), Schultz (Jaroslav Šára), sluha Juryš (Svatopluk Skládal), Tourterelle (Míla Miloslav Holub), Franchette (Vlasta Vlasáková), Marika (Ljuba Hašková), Antonín, sluha u Sonnenbruchů (Oldřich Štětka), důstojník (Jiří Vala), vypravěč (Jaroslav Nedvěd), úředník německé policie (Jiří Duras).

Připravila Ostrava v roce 1950. Premiéra 26. 5. 1950 (Čs. okruh M, 20:00 h.) pod názvem Profesro Sonnenbruch. Repríza 3. 9. 1950 (Praha, 20:00 – 21:30 h.) pod názvem Němci.

Němci (1955)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 13:12

Leon Kruczkowski. Překlad Helena Teigová. Rozhlasová úprava Jan Poš. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: Walter Sonnenbruch, profesor biologie (Karel Beníško), Berta, jeho žena (Světla Amortová) Ruth, jejich dcera (Vlasta Matulová), Willy, jejich syn (Josef Chvalina), Liesl, jejich snacha (Julie Charvátová), Joachim Peters, docent university (Ladislav Boháč), Hoppe, zřízenec (Jaroslav Seník), Schultz (Zdeněk Hodr), Juryš (Emil Bolek), Fanchette (Alena Kreuzmannová), Tourterelle (Rudolf Deyl II.), německý důstojník (Miroslav Doležal), paní Soerensenová (Otylie Beníšková), Bennecke, ministerský rada (František Kreuzmann I.), Marika (Jindra Hollmanová), německý voják (Vladimír Čech I.), policejní úředník (Bohuš Hradil), Antonín, sluha (Josef Fryč). Dále hrají Zdeněk Kříž a Bedřich Matějka, členové DRDS.

Natočeno 1955. Premiéra 27. 5. 1955 (Praha I – Praha III, 20:00 h.). Repríza 29. 5. 1956 (Praha III, 20:00 h.).

Lit.: anonym: Leon Kruczkowski: Němci. In Čs. rozhlas a televize 22/1965 (11. 5. 1965), s. 11 (článek). – Cit.: Není to jistě první hra, která rozebírá vztahy různých vrstev německého národa k bestialitě a idiotství nacismu a k hrůzám Hitlerova válečného běsnění, není to ani první hra, která ukazuje, že „není Němec jako Němec“. Polský dramatik Leon Kruczkowski přistoupil však ve svém díle Němci k této otázce způsobem novým. V rodině universitního profesora Sonnenbrucka, významného vědeckého pracovníka, a v několika málo postavách kolem ní, vytvořil pravdivý obraz německé společnosti válečných let v celé šíři jejích vztahů k Hitlerovu Herrenvolku, od vášnivých nacistů a jejich přisluhovačů, přes zbabělé nástroje a pasivní, resignované odpůrce až po uvědomělé, aktivní bojovníky proti němu. „Živým svědomím německého národa“ bylo by možno nazvat tuto hru. I dobu, do níž zasadil Kruczkowski její děj, zvolil mistrovsky. Prvních pět obrazů odehrává se během necelého týdne v létě 1943, tedy v době, kdy hordy wehrmachtu zaplavily celou Evropu a pronikly hluboko do Sovětského svazu. Ještě do nedávna neztratil Hitler jedinou bitvu a do několika dní sliboval rozdrtit Moskvu i Stalingrad. Stalingrad však nepadl, rozdrcen byl Paulus a bitva u Kurska mohla již být dostatečným důkazem těm, kteří měli oči k vidění. Všechno další vraždění stalo se trojnásob zbytečným. A právě v těchto dnech je profesor Sonnenbruck, chlouba německé biologie, nucen přiznat svůj veliký omyl, opustit svou tak pracně vybudovanou a draze vykoupenou samotu, zbořit hradby, jimiž opevnil své svědomí, aby nemohl protestovat hlasitě, aby nemohl křičet, varovat, vyzývat k boji.

A závěr? Tři roky po válce, v době, kdy noví nadlidé pokoušejí se opět nasadit Němcům otrocká pouta, zbavit je znovu svobody národa a veštvat je do nových předem ztracených krvavých dobrodružství, opouští profesor Sonnenbruck rodné město, opouští svou universitní pracovnu, odmítá dolarový žold a odchází svobodně bojovat za svobodné Německo. V tom je i pravdivé varovné vyústění dramatu Leona Kruczkowského: Svobodný Němec nenechá se již nikdy spoutat, nebude se již nikdy obklopovat hradbou uvnitř sebe, nebude pasivně přihlížet a trpět. Bude bojovat! Za svou svobodu bude bojovat a za trvalý mír!

Odvážná hra 1/3 (1962)

Filed under: Rozhlasové hry,Seriály — Přemek @ 12:26

Bengt Danielsson. Překlad Jiřina Holá. Dramatizace Josef Kleibl (1, 2) a F. Janda (3). Režie Jan Fuchs.

Natočeno 1962. Premiéra 1. dílu 14. 8. 1962; 2. dílu 21. 8. 1962 (Československo I, 17:00 h.) v cyklu Vysílání pro děti.

Obsah: 1. Velká cesta začíná – 2. „Neříkejte nám, že jsme šílenci, my to už víme“. – 3. Sami proti oceánu –

Lit.: K: Odvážná hra. In Čs. rozhlas a televize 34/1962 (14. 8. 1962), s. 2 (článek). – Cit.: „Už ani nevím kdy se to jméno stalo pro mne legendou“ říká v úvodu své knihy „Det stora vagspelet“ (Odvážná hra) Bengt Danielsson, jeden z účastníků slavné plavby voru Kon-Tiki, „ale bylo to hodně dávno“. Hydrograf Eric Bischopp patřil skutečně k legendárním cestovatelským osobnostem. Byl cestovatelem, i když neprozkoumal, neprocestoval žádnou zemi — téměř celý svůj život strávil na moři. Jako mladý námořní důstojník odešel po první světové válce studovat mořské proudy do Jižních moří. Za dlouhá léta zbrázdil na malých plavidlech téměř všechny kouty Tichomoří a poznal je jako nikdo jiný. Mnohokrát při tom ztroskotal a nejmíň tucetkrát se zachránil před jistou smrtí ve vlnách. Bylo až něco pohánsky krásného nejen v tom, jak moře miloval — ale i v tom, jak mu rozuměl. Odtud snad pramenila i jeho druhá velká láska — zájem o minulost obyvatel Tichomoří. Bischopp je považoval za nejobratnější plavce starověku, pečlivě studoval jejich navigační umění a byl v tomto oboru na slovo vzátý odborníkem. S velkým zájmem proto přijal i plán Thora Heyerdahla na stavbu voru Kon-Tiki i Heyerdahlovo rozhodnutí plavit se na tomto voru z Jižní Ameriky do Polynésie. Nesouhlasil s četnými odborníky, že jde v tomto případě o neodpovědný, hazardní podnik. Byl od samého počátku přesvědčen, že se Heyerdahlovi cesta podaří. I Bischopp věřil, že Heyerdahl pluje ve stopách dávných vyznavačů boha Kon-Tikiho, že pouze opakuje jednu z cest, kterou před staletími podnikali dávní obyvatelé Polynésie. Až potud Bischopp s Heyerdahlem souhlasil — nikdy však nepřijal jeho migrační teorii, že praobyvatelé Polynésie přišli do svého nového domova z Jižní Ameriky. Společné zvyky a obyčeje, nemluvě o rostlinstvu se dají podle Bischoppa vysvětlit tím, že se původní obyvatelé Polynésie vypravili do Jižní Ameriky na svých vorech nebo člunech sami, že mezi těmito oblastmi existoval v dávnověku čilý kulturní styk. Podobnou teorii zastávali už před Bischoppem známí etnologové jako Nordenskjöld, Dixon, Rivet, Buck, Hornell a další. Nové v Bischoppově teorii bylo, že chtěl prakticky dokázat, kterou cestou Polynesané do Jižní Ameriky pluli. Podle Bischoppa to bylo po jižní trase, poblíž čtyřicáté jižní šířky, kde po celý rok převládají silné západní větry směřující k jihoamerickému pobřeží. Tuto cestu chtěl také Bischopp sledovat na svém voru a obdobnou trasou jako vor Kon-Tiki se chtěl později vrátit zpět na Tahiti.

O Bischoppově teorii i plánu jeho velké cesty se Bengt Danielsson dověděl po svém příjezdu na Tahiti v říjnu 1956. Brzy na to se Eric Bischopp s dalšími čtyřmi muži vydal na cestu. O dva roky později se posádka voru Tahiti Nui vrátila zpět na Tahiti. Od Alaina Bruna, jednoho z účastníků plavby, se Bengt Danielsson dověděl o všech událostech oněch pohnutých dvou let od odjezdu v Tahiti v listopadu 1956 až do návratu v říjnu 1958. Ve vyprávění o velké odvážné hře Erica Bischoppa, kterou jsme připravili podle knihy Bengta Danielssona pokračujeme v úterý 21. srpna v 17.00 hod. na okruhu ČS 1 a v pátek 24. srpna v 10.00 hod. na okruhu Praha.

Přepište dějiny – Celé je to spiknutí! (2025)

Filed under: Podcast — Přemek @ 11:45

444. díl podcastu připravili Martin Groman a Michal Stehlík.

Natočeno 2025. Webová premiéra 26. 11. 2025 (Přepište dějiny – HeroHero, 34 min.).

Pozn.: Konečně přišel pořádný hranáč a všem nám vysvětlil, jak to tehdy bylo. Komise to vyšetřovaly, historici desítky let bádali, výpovědi se psaly, dokumenty točily, všechno marno. Nikdo nepřišel na to, že listopad 1989 řídila KGB. Až Filip Turek a naštěstí to přišel letos na Národní třídu i zvěstovat. A víte, že tu tehdy fakt vysocí důstojníci KGB byli? Dokonce u generála Lorence? Akorát měli trochu jiné plány, až by se i Turek divil. (anotace)

Hovory Plus – Andrej Šumbera (2025)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:19

Andrej Šumbera je akademický sochař a restaurátor: „Všechna moje práce je zaznamenaná, památková péče je odpovědná a je tam zásada reversibility, všechno lze zpětně odstranit a mou rolí je obnovit výpověď, kterou opravované dílo nese,“ vysvětluje. Filigránská zakázka obnovy relikviáře svatého Maura mu získala pověst legendy mezi restaurátory a přispěla k ocenění za celoživotní přínos v oblasti péče o kulturní dědictví. Jaké technologie se používají na restaurování zlata nebo kamene? Moderuje Petr Vizina.

Natočeno 2025. Premiéra 25. 11. 2025 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Noční Mikrofórum – Ondřej Havelka (2025)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:15

Host: Ondřej Havelka, zpěvák, herec a režisér. Kdo byli jeho hudební inspirátoři a jaké byly tři desítky let s Melody Makers? Jak vzpomíná na své rodiče? Je hrdý na své potomky? A má Ondřej Havelka hudební a režisérské sny? Moderuje Marie Retková.

Natočeno 2025. Premiéra 26. 11. 2025 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress