Leon Kruczkowski. Překlad Helena Teigová. Rozhlasová úprava Jan Poš. Režie Miloslav Jareš.
Osoby a obsazení: Walter Sonnenbruch, profesor biologie (Karel Beníško), Berta, jeho žena (Světla Amortová) Ruth, jejich dcera (Vlasta Matulová), Willy, jejich syn (Josef Chvalina), Liesl, jejich snacha (Julie Charvátová), Joachim Peters, docent university (Ladislav Boháč), Hoppe, zřízenec (Jaroslav Seník), Schultz (Zdeněk Hodr), Juryš (Emil Bolek), Fanchette (Alena Kreuzmannová), Tourterelle (Rudolf Deyl II.), německý důstojník (Miroslav Doležal), paní Soerensenová (Otylie Beníšková), Bennecke, ministerský rada (František Kreuzmann I.), Marika (Jindra Hollmanová), německý voják (Vladimír Čech I.), policejní úředník (Bohuš Hradil), Antonín, sluha (Josef Fryč). Dále hrají Zdeněk Kříž a Bedřich Matějka, členové DRDS.
Natočeno 1955. Premiéra 27. 5. 1955 (Praha I – Praha III, 20:00 h.). Repríza 29. 5. 1956 (Praha III, 20:00 h.).
Lit.: anonym: Leon Kruczkowski: Němci. In Čs. rozhlas a televize 22/1965 (11. 5. 1965), s. 11 (článek). – Cit.: Není to jistě první hra, která rozebírá vztahy různých vrstev německého národa k bestialitě a idiotství nacismu a k hrůzám Hitlerova válečného běsnění, není to ani první hra, která ukazuje, že „není Němec jako Němec“. Polský dramatik Leon Kruczkowski přistoupil však ve svém díle Němci k této otázce způsobem novým. V rodině universitního profesora Sonnenbrucka, významného vědeckého pracovníka, a v několika málo postavách kolem ní, vytvořil pravdivý obraz německé společnosti válečných let v celé šíři jejích vztahů k Hitlerovu Herrenvolku, od vášnivých nacistů a jejich přisluhovačů, přes zbabělé nástroje a pasivní, resignované odpůrce až po uvědomělé, aktivní bojovníky proti němu. „Živým svědomím německého národa“ bylo by možno nazvat tuto hru. I dobu, do níž zasadil Kruczkowski její děj, zvolil mistrovsky. Prvních pět obrazů odehrává se během necelého týdne v létě 1943, tedy v době, kdy hordy wehrmachtu zaplavily celou Evropu a pronikly hluboko do Sovětského svazu. Ještě do nedávna neztratil Hitler jedinou bitvu a do několika dní sliboval rozdrtit Moskvu i Stalingrad. Stalingrad však nepadl, rozdrcen byl Paulus a bitva u Kurska mohla již být dostatečným důkazem těm, kteří měli oči k vidění. Všechno další vraždění stalo se trojnásob zbytečným. A právě v těchto dnech je profesor Sonnenbruck, chlouba německé biologie, nucen přiznat svůj veliký omyl, opustit svou tak pracně vybudovanou a draze vykoupenou samotu, zbořit hradby, jimiž opevnil své svědomí, aby nemohl protestovat hlasitě, aby nemohl křičet, varovat, vyzývat k boji.
A závěr? Tři roky po válce, v době, kdy noví nadlidé pokoušejí se opět nasadit Němcům otrocká pouta, zbavit je znovu svobody národa a veštvat je do nových předem ztracených krvavých dobrodružství, opouští profesor Sonnenbruck rodné město, opouští svou universitní pracovnu, odmítá dolarový žold a odchází svobodně bojovat za svobodné Německo. V tom je i pravdivé varovné vyústění dramatu Leona Kruczkowského: Svobodný Němec nenechá se již nikdy spoutat, nebude se již nikdy obklopovat hradbou uvnitř sebe, nebude pasivně přihlížet a trpět. Bude bojovat! Za svou svobodu bude bojovat a za trvalý mír!