Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Připravil Filip Titlbach.

Hovoří zahraniční reportérka Deníku N Petra Procházková.

Natočeno 2024. Webová premiéra 5. srpna 2024 (Deník N, 14:52 h.; 44 min.).

Lit.: Titlbach, Filip: Studio N: Kdo se raduje z největší výměny zajatců od druhé světové. In web Deník N, 5. 8. 2024 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Rusko, Spojené státy a další západní země provedly minulý týden největší známou výměnu vězňů od druhé světové války. Prostřednictvím Turecka si vyměnily 26 lidí. Byli mezi nimi novinář Evan Gershkovich, bývalý voják Paul Whelan nebo rusko-americká novinářka Alsu Kurmaševa. Do Ruska se vrátil mimo jiné tajný agent odsouzený v Německu za vraždu. Proč k výměně vězňů přistoupily země právě teď? A čí je to celé výhra? Ptáme se zahraniční reportérky Deníku N Petry Procházkové.

Stříbro proti diktaturám. Podcast připravil

Hovoří historik Michal Stehlík.

Natočeno 2024. Webová premiéra 5. 8. 2024 (Livesport.cz, 27 min.).

Lit.: anonym: Livesport Daily #316: MS 1934? Měli plán, který Čechoslováci překazili, popisuje historik. In web Livesport, 5. 8. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Fotbalový stadion v Římě pojmenovaný podle fašistické strany, nebo stadion v Turíně pojmenovaný rovnou podle vůdce Benita Mussoliniho. Taková byla realita druhého mistrovství světa ve fotbale z roku 1934. Turnaj byl zneužit k pompézní oslavě italského státního zřízení a toho, že fašismus, společně s německým nacismem, je silnější, než všichni ostatní. Na důkaz toho se Itálie s Německem měla sejít v domluveném finále. Skoro to Mussolinimu s Hitlerem vyšlo, nebýt československého týmu v čele s Pláničkou, Pučem, nebo Nejedlým, který se právě přes Německo prodral až do finále. Jak na první velkou sportovní událost kompletně zneužitou státní mocí reagoval svět? A jaké společenské postavení za první republiky měly fotbalové hvězdy? I o tom jsme si v podcastu Livesport Daily povídali ve druhém díle naší speciální historické série s historikem Michalem Stehlíkem.

„Mussolini už měl tu zemi pevně v ruce, tudíž si takovou organizaci mohl dovolit. Jednoznačně šlo o ukázání toho, jak to v Itálii skvěle funguje a samozřejmě šlo o to, že Itálie musí vyhrát. Jednak na to měla tým a jednak i pro Mussoliniho to bylo důležité, aby světu dokázal, že jeho země je nejlepší a skvěle jsme to zorganizovali. Samotným Italům pak ukázal, jak pod ním národ funguje,“ popisuje Stehlík hlavní motivace fašistického vůdce, který se rozhodl fotbalový světový šampionát zneužít.

„V roce 1934 je tam několik věcí dohromady. O našich už se v širší společnosti v Československu ví, že jsou skvělí. Zmínili jsme Františka Pláničku, ale klidně můžeme říct třeba Antonína Puče. Byli považováni za skvělé fotbalisty. Už tam funguje to, že novináři přijdou na nádraží, fotografují, popisují, kudy národní tým pojede, kde bude bydlet. Zájem už tehdy byl velký,“ odhaluje Stehlík v jednom z tématů rozhovoru to, jak československá společnost a média vnímala národní tým.

„Stříbrný výsledek jejich renomé pomohl. Stali se hvězdami. Vidíte to na magazínech, tehdejších novinách. Jsou v následujících letech daleko podrobněji sledovaní. Ambice vyrostou i ve sportovní rovině. O čtyři roky později se veřejností očekává přinejmenším znovu stříbro, ideálně zlato,“ usmívá se Stehlík. (…)

Sport, byznys a politika. Podcast připravil

Hovoří historik Michal Stehlík.

Natočeno 2024. Webová premiéra 29. 7. 2024 (Livesport.cz, 6:08 h.; 24 min.).

Lit.: anonym: Livesport Daily #311: Sport a politika jsou spojené nádoby, říká historik Michal Stehlík. In web Livesport, 29. 7. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jedním z témat OH v Paříži byla účast Rusů a Bělorusů kvůli ruské agresi na Ukrajině. Sportovci z těchto zemí nakonec nemohou startovat pod svou vlajkou, neuslyší státní hymnu a neuvidí národní symboly. Povolení účastnit se za těchto podmínek navíc dostali jen ti v individuálních disciplínách, v týmových mají účast zakázanou. Není to poprvé v historii, co se ve spojitosti s velkou sportovní události řeší závažná mezinárodní témata. Jde od sebe sport a politiku oddělit? Nebo na ně naopak musíme nahlížet společně? Tímto povídáním začínáme krátkou sérii epizod s historikem Michalem Stehlíkem, kdy sport a politika byly v podstatě totéž.

“Využití, nebo zneužití velký sportovních událostí pro politická gesta či účely, to není nic nového. Sport může znamenat mobilizaci. A to spojení masového hnutí, mobilizace, jedné identity opřené o tu sportovní událost, je velmi silné,” popisuje Stehlík důvody, proč jsou vrcholové a dnes už globální sportovní události tak lákavé pro politické režimy. Především tedy ty nedemokratické.

“Zároveň by se dalo říct, že od počátku 70. let je to neměnné. Olympijské hry jsou od této doby konstantně použity pro různé formy politických vyjádření. V roce 1972 se vám v Mnichově odehraje tragédie izraelských sportovců a vraždy během olympijských her. V roce 1976 v Montrealu pak přichází první bojkot, o kterém se moc nemluví,” doplňuje historik k tématu, jakým způsobem se z hlediska propojení sportu a politiky proměnila i role samotných olympijských her.

“Dnes jste v situaci politického PR. Ať už stávajících vládnoucích garnitur, nebo těch, které se k tomu chtějí přilepit. Je to takzvaná snaha ukázat: Ano, to jsme my a jsme úspěšní. Mě pobavilo, když se nyní objevilo ve zprávách, že se po složitých volbách nepodařilo složit francouzskou vládu. Počká se až po olympiádě. Macron počká, protože Paříž bude pupek světa. Je to součástí politiky,” shrnuje Michal Stehlík téma dnešní epizody. (…)