Martin Groman otevírá rozhovor příběhem Doroty z Miličína, který se odehrál v 15. století a o němž jsou dochované listinné záznamy. Právě na jejich nedostatek historici často narážejí.
„Dorota z Miličína byla patrně odvážná žena a došla si v roce 1482 na svatovítskou kapitulu stěžovat na svého manžela kupce Vacka. Řekla, že ji vzal sekyrou po hlavě v rámci domácích hádek a chce se nechat rozvést,“ vypráví.
Nelze z historického hlediska posoudit, zda Dorota byla ojedinělý případ, nebo se jednalo o běžnou praxi. Vackovi se však nerozvedli. „Církevní soud prohlásil, že církevní rozvod nebude. Vackovi vytkli použití železa, namísto toho doporučili hůl, bič nebo tahání za vlasy,“ popisuje Groman bizarní dohru celého případu.
Za první republiky bylo sexualizované násilí spojováno jen s okrajovými lidmi ve společnosti, což udávalo typologii pachatele. „Sexualizované násilí nebylo problém, pokud se ho nedopustil vážený člen společnosti. Tyto případy byly vnímány jako smutné a trapné. Veřejný prostor říkal – to je smutný příběh inženýra, ne oběti,“ ilustruje dobové vnímání historik Michal Stehlík.