Radomír Klabal. Rozhlasová komedie. Počítačová hudba Radim Hladík ml. Improvizace na kytaru Radim Hladík st. Dramaturg Dušan Všelicha. Režie Pavel Linhart.
Osoby a obsazení: Kovář (Marek Eben), Rastinger (Josef Bek), Osina (Jiří Hálek), Samková (Dana Syslová), Jana (Jitka Sedláčková), předsedající (Petr Pospíchal) a další.
Natočeno 1989. Premiéra 13. 1. 1990 (Vltava, 13:00 – 14:00 h.).
Lit.: duše: Běda, vidím vítězství. In Rozhlas 3/1990 (5. 1. 1990), s. 4 (článek). – Cit.: »Dívám se, jak zatloukají můj nápad a ještě se přitom raduju, že Ratinger podusí při té příležitosti Osinu, a někdo jiný zase Ratingera a někdo výš zase toho dalšího. A já budu vždycky připravený přenést ten kufříček o dveře dál.«
Tak si v závěru hry Běda, vidím vítězství! povzdechne její hlavní hrdina a zazpívá si k tomu pěkně beznadějnou písničku: »Náš svět je neštěstí, někam se hnát, pořád se bát a lhát…« Tato chmurná nota naznačuje, že hra dnes premiérovaná vznikla před nějakým časem, kdy pohled na úlohu jednotlivce, který z šedé řady vyčnívá hlavou a o hlavu, byl oprávněně beznadějný. Z aktuálního hlediska se tedy zdá, že hra je do jisté míry spíše dokumentem minulého obdobi než dílem, které se obrací do budoucnosti. Publicistické rysy každého dila zestárnou nejdříve a tvůrce hry samozřejmě musi těšit, že satirické zobrazeni zoufale blábolivých funkcionářů ztrácí dnes každým dnem na překvapivosti. Snad je naděje, že za pár měsíců nebo let nebudeme už takovým vtipům ani rozumět, nebudeme si už pamatovat proti komu jsou namířeny. Dnes se však ještě stále zbavujeme tísní, jimž jsme se po léta učili, a v tom nám pomůže dravé a energií nabité nastudování.
Kytarista a skladatel Radim Hladík vytvořil s pomocí počítače hudbu z lidských blábolů. V souladu s hyperbolickým charakterem hry odvedli své role herci Jiři Hálek, Josef Bek a Marek Eben (vedeni režisérem Pavlem Linhartem) s drastickou směšnosti, která je tak nabita odmítnutím světa, jenž je neštěstím, že hra jistě přiměje posluchače k očistnému smíchu.