Jiří Wolker. Hudba Vilém Petrželka. Symfonické drama o třech dílech pro sóla, recitaci, smíšený sbor, symfonický a jazzový orchestr a varhany. Hraje Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor, Orchestr Václava Hybše. Řídí Václav Neumann. Zpívají Gabriela Beňačková (soprán), Vilém Přibyl (tenor), Jaroslav Souček (baryton), Libuše Márová (alt). Sbormistr Lubomír Mátl.
Recitace Petr Haničinec.
Nahrávka dokončena 15. 4. 1982. Vydal Panton v roce 1982 (1 LP). Reedice 3. 1. 2024 (MP3, Supraphonline, VT 9555-2).
Obsah: 1. Sbohem (19:05) – 2. Marseille. Návrat (20:01) – 3. Sám (16:43).
Lit.: Štilec, Jiří: {Námořník Mikuláš}. Sleeve-note. – Cit.: Dávno minul čas, který zabraňoval poznat a docenit Viléma Petrželku bez zátěže provincionalismu, ale v zobecnění, ve významu této osobnosti pro kulturu naší země, jako někoho, kdo má právo být zván českým skladatelem. Spoluvytvářel velkou generaci našeho umění po Leoši Janáčkovi, možná nejslibnější v tomto století. Petrželkův život se jeví jako závažná společenská práce adresovaná národu, době, budoucnosti. Ten odkaz, v němž výčitkou je dosud neprovedená opera „Horník Pavel“, vytvořil náš současník nejen daty, která ohraničují jeho lidský věk(1889-1967), ale duchem i cítěním pulsu života v plástech opravdové duchovnosti. Nepatřil k těm, kteří prioritu spatřují v hledání „originálních“ výrazových prostředků a v maniakální posedlostizačínat od bodu nula. Neboť – jestliže první základní premisou dějin je skutečnost, že je tvoří člověk, druhou stejně základní premisou je nutnost, aby v tomto tvoření existovala kontinuita. Petrželkova tvorba je organickou slitinou národní hloubky s novodobým hudebním myšlením evropským. Bylo proto logické, že měl tak blízko k E. Milénovi a J. Mahenovi, který v Brně také těžce nesl „onehybnou hladinu podzemního jezírka české duše.“ (more…)