Jiří Voskovec, Jan Werich. Kompletní audiokniha. Hudba Raven (na motivy skladeb, které složil Jaroslav Ježek). Obal Petr Dufková.
Čte Norbert Lichý, Václav Knop a Daniela Kolářová.
Natočeno 2023. Vydal Tebenas 13. 10. 2023 (MP3; EAN 8594177770573, katalogové číslo TBN057-2; celková délka 68 hod.). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Jeden z největších projektů historie audioknih. Více než třicet let 20. století v dopisech dvou kamarádů na život a na smrt. V celkem 561 dopisech se dva legendární klauni představují tak, jak je neznáme. Prožívají přes oceán všechny své pracovní úspěchy i nezdary a osobní tragédie. Nechybí ani přesný popis boje se státní mocí na obou stranách Atlantiku. Voskovec je po příjezdu do USA zatčen a několik měsíců vězněn a vyšetřován v době amerického boje proti komunismu. Werich pro změnu bojuje s komunistickým režimem, který mu podle zakazuje dělat svou profesi. Jeho otevřené dopisy na tehdejší Ministerstva kultury či vnitra jsou součástí nahrávky.
Celou korespondencí se jako neviditelná nit táhne snaha potkat se, hrát spolu divadlo nebo točit film. Několikrát je taková situace už velmi blízko. Své plány s nimi mělo hned několik slovutných režisérů – Jasný, Kadár i Miloš Forman. Bohužel, nikdy ke vzájemné spolupráci už nedošlo.
S přibývajícím čase se v dopisech téma spolupráce mění téma nemoci a stáří. A končí téměř antickou tragédií, kdy během několika měsíců zemře Werichova žena Zdenka, dcera Jana a nakonec i sám Jan Werich.
Celá nahrávka je zakončena dojemným vyznáním Jiřího Voskovce Můj kamarád Jan Werich.
Audiokniha vznikala postupně po dobu téměř čtyř let. Rolí Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Zdenky Werichové se fantastickým způsobem ujali Norbert Lichý, Václav Knop a Daniela Kolářová. Hudbou na motivy skladeb Jaroslava Ježka doplnil Raven. Autorkou obalu je výtvarnice Petra Dufková, jejíž tvorbu můžete znát z vizuálů nadnárodních firem Cartier, Swarovski, Yves Rocher aj. Britské prestižní vydavatelství Laurence King Publishing ji zařadilo mezi 20 nejvýznamnějších ilustrátorů světa. (anotace)
Lit.: Machalická, Jana: Už jsme se nespatřili nikdy. Pětatřicetiletému přátelství V+W v dopisech audioforma sluší. In web Lidovky, 15. 10. 2023 (recenze). – Cit.: Korespondence V+W má za sebou knižní vydání i skvělou inscenaci Jana Mikoláška a Dory Štědroňové, kteří jako první přišli s nápadem konvolut dopisů z let 1945–1980 převést do dramatického podoby. Nakladatelství Tebenas nyní vydalo korespondenci jako audioknihu a je to počin svébytný, neboť pracuje se silou mluveného slova, takže posluchač se plně soustředí na vybroušenou formu a také se může nechat unášet vlastní imaginací.
Audiokniha, která má dohromady šedesát osm hodin, je skutečně úctyhodný projekt. Vychází z trojice knih, které vydalo nakladatelství Akropolis v letech 2007–2008. Natáčet se začalo na podzim roku 2019 čili celá práce trvala čtyři roky. Celkem 1400 stran textu načetli herci Norbert Lichý jako Jan Werich, Václav Knop jako Jiří Voskovec a Daniela Kolářová jako Zdenka Werichová.
Jiří Buřič z vydavatelství Tebenas uvedl, že si po přečtení knižní verze korespondence uvědomil, že je v ní zachycena polovina 20. století tak, jak ji ještě nikdo nevylíčil, a k tomu jako bonus je velká upřímnost obou pisatelů, která poodkrývá málo známé detaily a okolnosti jejich životů. (…)
Lit.: Hnilička, Přemysl: Korespondence V+W – příliš velké sousto? In web Naposlech.cz, 14. 1. 2025 (recenze). – Cit.: Vydané svazky korespondence různých literátů, vědců, herců či politiků zajímají většinou pouze odborníky z daných oborů nebo sběratele fakt a faktíček, případně bulvárních informací, které tu a tam autoři soukromých dopisů zakleli do svých řádků. V případě Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha, kterou ve třech svazcích vydalo nakladatelství Akropolis (ve spolupráci s nadací Medy Mládkové), je to však jinak; očekávali ji teatrologové, literární vědci, filmoví historici i běžní fandové humoru Osvobozeného divadla. Zkrátka – skoro všichni.
A nebyli zklamáni: tři objemné knihy v sobě skrývají dochované dopisy obou herců a přátel z let 1945 až 1980 (s několika přestávkami, především v počátku korespondence; padesátá léta prostě nepřála posílání dopisů ze sovětské kolonie do Ameriky a zpátky). Oba pánové brali tyto své dopisy jako literární dílo už od začátku, proto se oba snažili dělat si kopie vlastních listů a uchovat je tak pro příští generace v případě, že by o ně přišel adresát. Brali svou korespondenci také jako nouzovou a nedostačující náhražku za divadelní forbíny, kterými ve svém Osvobozeném divadle trávili deset let..
Bohužel, jak ve své recenzi píše Vladimír Just, “příběh Korespondence V+W by se mohl jmenovat přehlídka zmařených nadějí: nadějí na společnou knihu, společný film, společné vystoupení”… Je to tak: jen v plánech zůstal osud společné filmové práce na Čapkově Válce s Mloky, u ledu skončil i další projekt snivého snímku Vojtěcha Jasného Kominíček a korouhvičky i tzv. Projekt Falstaff, smutné je sledovat mnohaměsíční snahu Jiřího Voskovce připravit v šedesátých letech v Americe projekt, v němž by mohli oba hrát, a kterou nakonec torpédoval sám Werich; nelíbil se mu text hry.
Vydaným listům věnoval velkou péči už v době vydání jednotlivých knih tehdejší redaktor Českého rozhlasu Vltava Jiří Kamen. Ten pro vysílání Víkendové přílohy připravil postupně čtyři pořady pod názvem Sranda přestává, a to bohužel často, humor nikdy (2007-2009), v nich zazněl výběr těch nejzajímavějších dopisů v podání výtečných herců Lukáše Hlavici (Jiří Voskovec) a Jiřího Hromady (Jan Werich). Oba se se svými “odesílateli” velmi sžili, obzvlášť Lukáš Hlavica umí napodobit Voskovcovu dikci.
Vím, že posluchači audioknih nemají výběry rádi; cítí se ochuzeni prací rozhlasového dramaturga, chtějí slyšet vše. To jim v předloňském roce dopřálo audionakladatelství Tebenas, které po letech soustavné práce konečně natočilo celý text.
V tomhle kompletu Korespondence však tvůrci, tedy Václav Knop a Norbert Lichý (a Knop také jako neviditelný režisér), tahají za kratší provaz. Natočit celý obsah tří knih je samozřejmě úkol olbřímí a obdivuhodný, zároveň však znamená nevynechat ani ty nejmenší texty, jako jsou informačně kusé pohlednice nebo “provozní” dopisy. Posluchač je nutně kapku unaven množstvím matérie, obzvlášť je-li matérie zpracovávána v podstatě bez režiséra a s minimem zvukových úprav, což je na výsledku prostě znát.
Těžší úlohu tu má Václav Knop: Jiří Voskovec psal Janu Werichovi častěji a rozsáhleji, dopisy svému uměleckému dvojčeti i jiným přátelům byly vlastně náhražkou za vlastní literární tvorbu (jeho kniha vzpomínek, psaná pro Škvoreckých 68 Publishers, zůstala nedokončená). Na mnoha místech je cítit interpretova únava, jindy chybí režisér, který by herce vrátil a nechal ho znovu přemluvit místa, kde se nadechuje na nedobrých místech, případně jinak technicky nedostačuje. Minimum citové investice je cítit především v závěrečném dopisu Voskovcovi Brejchovým, v němž reflektuje ztrátu svého dobrého přítele Jana.
Norbert Lichý, pro kterého to byla jedna z posledních prací pro audioknižní trh, typově Werichovi zcela odpovídá. Překvapí tedy, že v některých dopisech, především z prvního svazku, působí jeho přednes spíš informativně, chybí hlubší herecká interpretace. Jakoby Lichý, poněkud polekán množstvím texu, rezignoval na prohloubení, promyšlení přednesu.
Svazky obsahují také nemnoho dopisů Zdenky Werichové, občas informativní (to v případě, že se Werich dostal do zdravotních potíží), občas emotivní, v nervovém napětí. Ty interpretuje Daniela Kolářová s hereckou jistotou a pochopením pro nelehký život ženy, která jej strávila po boku nejednoduché osobnosti a která měla vlastní psychické problémy.
Závěrem znovu řekněme, že je za tímto projektem obrovská práce a buďme za ni vděčni. Přesto – či právě proto – zamrzí jistá technická i interpretační odbytost. Pro mne osobně jako posluchače bude vždy příjemnější poslouchat krácený výběr Jiřího Kamena, který v roce 2019 vydala Radiotéka.