Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Kristina Haidingerová. Kompletní audiokniha.

Čte Jiří Wittek.

Natočeno 2021. Vydalo Čti mi! v roce 2021 (MP3, celková délka 10 hod. 33 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Roku 1617 objevují ztroskotalí velrybáři v severních pustinách neznámou hmotu. Roku 1620 je ve vší tichosti ukončen poslední čarodějnický proces na Moravě. Roku 1640 je ve finském přístavu Raumě uvězněn nic netušící mladík. Hned nato celé město pohlcují plameny. Jak všechny tyto události pojí současný nález zmrzlého muže nedaleko polární základny Barneo? Pro odpovědi je potřeba projít očistcem, kde nenávist má svrchovanou moc, láska cenu smrti, krutost je přirozeností a bolestná agónie požehnáním.

Kristina Haidingerová (provdaná Trefilová) se narodila, a to 19.2.1980 v Příbrami, kde dosud žije. Píše již od základní školy, ale dosud se věnovala především překladům textů rockových skupin, psaní textů pro lokální kapely a focení s hvězdami hudebního nebe. Mezi její další koníčky patří hlavně ilustrace, grafika, focení, četba, hororové filmy a metalová hudba. Právě ta také stojí za vznikem Kristininy současné tvorby. Začátkem roku 2014 se umisťuje v soutěži „Rokle šeré smrti“. V r. 2014 vychází autorčina prvotina, román „Ti nepohřbení“, doprovázený vlastní videoupoutávkou a ilustracemi. Román doprovází několik samostatných povídek, které postupně vychází ve sbornících či hororovém magazínu Howard. V současnosti autorka také pracuje na jeho pokračování. Mezitím (v roce 2016) autorce vychází erotický thriller z Berlína předminulého století s názvem „Richardovy živé hračky,“ úspěšně představený na festivalu ErotiCon nebo na Erotickém veletrhu. Kromě ilustrace se Kristina v současné době věnuje také redakční, ediční a pořadatelské činnosti.

Lit.: anonym: Co je slyšet, když promluví Ti nepohřbení Kristiny Haidingerové? Trochu starší ale netradiční upířina v audio vydavatelství Čti mi! – recenze & bleskový rozhovor. In web Vanili.cz, 3. 6. 2021 (posluchačská recenze). – Cit.: Příbramská rodačka, spoluorganizátorka HorrorConu, spisovatelka a ilustrátorka Kristina Haidingerová vydala svůj román Ti nepohřebení v roce 2014 u nakladatelství Netopejr. Knihu, v níž zúročila nejen svou náklonnost ke krvesajům (domnívám se, že si jednoho pěstuje ve svém skleníku), ale také svou lásku k Finsku a tamním legendám. V příběhu mladého obchodnického syna Samuela a jeho noční můry Maríny šikovně využila legendu o tom, že Polární záře je řekou mezi světem živých a mrtvých. To a zasazení do severních oblastí Evropy je osvěžující. A vznik krvesajů je díky tomu také dost netradiční. Naopak mnohem tradičnější je samotná zápletka pojednávající o osobní mstě až za hrob. Příběh se dočkal pokračování, v druhém díle nazvaném Děti Raumy. A proč tu píšu o knize, která vyšla před sedmi lety a pravděpodobně ji seženete už jen v obskurních antikvariátech? Protože Violeti, k nimž Marína patří, zažívají renesanci v audioknize audiovydavatelství Čti mi!.

Nepohřbený Jiří Wittek

Co si budeme povídat, audioknihy v posledních letech zažívají obrovský boom. Po boku velkých hráčů na audioknižním trhu vyrostla nová audiovydavatelství, která těm zavedeným tu lépe, ondy hůře konkurují. Audio vydavatelství Čti mi! je zde od roku 2019 a Jiří Wittek pro ně načetl takové pecky, jako jsou Likario či Nejlepší den pro umírání Vladimíra Šlechty. Jak si tedy poradil s hororovou ságou, jež se táhne od roku 1617 do současnosti, a to v těžce nelineárním vyprávění, které nás zavede nejen do severské Raumy, ale také do středu Evropy či za polární kruh? A jak zvládl hororové scény plné strachu a utrpení? A co ženy? Těch autorka nasázela do svého příběhu dost. Jak si poradil s nimi?

Neohrožený narátor a nástrahy výslovnosti

Co musím Jiřímu Wittekovi nechat, je odvaha a nadšení se kterými se do ponurého textu pustil. To, že jeho mladě znějící hlas skvěle ladí k nerozvážnému, čerstvě zamilovanému židovskému mladíkovi Samuelovi, není nijak zvlášť překvapivé. Mnohem víc – a musím uznat, že mile – mě překvapilo, jak skvěle si poradil s ženskými postavami, v čele s hnusnou Marínou. Veskrze příjemný a měkce znějící narátorův hlas ve chvíli, kdy vstoupí na scénu ona, zhrubne a skřípe přesně tak jak to Haidingerová popsala. Ostatní ženy včetně mladičké Airi, která již proměněného Samuela provází v pozdějších kapitolách knihy, zní také více než dobře. Jinak řečeno, emoce všech postav (ať už jde o hrůzu, naději či zoufalství) prostě narátorovi bezezbytku věříte. A přechod od jedné k druhé nemůže být plynulejší. To si posluchač uvědomí především u Samuela, jehož proměna z bezstarostného mladíka v pomstou zachváceného ztroskotance autorce opravdu povedla. Wittek ctí text a umí s ním dobře pracovat. Proto je škoda, že si občas neuhlídal výslovnost. Ta je především v komplikovanějších souvětích či slovech lehce odbytá. Vyprávění není zrovna příkladem lineárnosti. Nejen že přeskakuje mezi minulostí a současností, ale především díky tomu, že Violeti či jejich sluhové mohou vidět minulost jimi ovládaného člověka, také mezi jednotlivými postavami (a to třeba i několikrát během jedné kapitoly). Tady ovšem narátor mnoho nezmůže a posluchač musí napnout svou veškerou pozornost, tedy – pokud nedostane účinnou pomůcku v podobě hudebního předělu. Těch je v audioknize hned několik a vždy perfektně vystihují emoce právě probíhajícího děje. Hudba skvěle dokresluje atmosféru knihy a pomáhá posluchači s orientací v ději. Jednoduše řečeno, tahle takřka Shakesperovská upírská tragédie si nemohla přát lepší hudební doprovod.

Pokud máte rádi netradiční příběhy a knižní verzi Těch nepohřbených neseženete, určitě si jejich audioknižní podobu nenechte ujít. Nejen pro ten zajímavý a dost originální příběh, ale i kvůli skvělé hudbě a ke všemu odhodlanému narátorovi. Těch deset a půl hodiny vám uteče jak voda. (….)