Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Česká vláda zvažuje po vzoru Německa a Rakouska povinné zavedení respirátorů FFP2 v hromadné dopravě a obchodech. Ochrání nás v rizikových místech před koronavirem respirátor lépe než rouška? A umí lidé ochranu úst a nosu užívat tak, aby účinně bránila přenosu viru? K poslechu zve Karolína Koubová.

Hovoří vedoucí oddělení chemie a fyziky aerosolů Ústavu chemických procesů Akademie věd Vladimír Ždímal a vedoucí epidemiologické skupiny ministerstva zdravotnictví Roman Chlíbek.

Natočeno 2021. Premiéra 27. 1. 2021 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Koubová, Karolína – Čihák, Ondřej: Roušku, či respirátor? Radši lépe chránit sebe i ostatní, snížit DPH je věcí vlády, říká epidemiolog. In web ČRo Plus, 27. leden 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Z hlediska komunitní ochrany jsou rouška a respirátor takřka ekvivalentní. Běžné látkové roušky zachytávají 99 procent kapének vznikajících při řeči, což je hlavní zdroj nákazy,“ říká v Pro a proti vedoucí Oddělení chemie a fyziky aerosolů Akademie věd Vladimír Ždímal. Epidemiolog Roman Chlíbek ovšem namítá, že kdyby byly roušky a respirátory srovnatelné, nebyly by děleny na různé třídy podle účinnosti filtrů: „Je přece rozdíl mezi ústenkou a respirátorem FFP2 nebo FFP3.“

Nosit respirátory třídy FFP2 na rizikových místech nyní zvažuje jako důrazné doporučení vláda. Podle hlavní hygieničky Jarmily Rážové se totiž v Česku koronavirus nadále šíří v komunitách.

Vědec Ždímal proto na Plusu vysvětluje, že komunitní ochranou, k níž by mohly respirátory patřit, se rozumí to, nakolik rouška či respirátor chrání ty ostatní: „V tomto smyslu jsou oba ochranné prostředky ekvivalentní, snad s jednou výjimkou: respirátory s výdechovým ventilkem produkují spoustu kapének a pro komunitní ochranu se nehodí.“

„Na té nádechové straně, tedy pokud jde o ochranu toho, kdo to nosí, by skutečně respirátory měly teoreticky při správné velikosti a správném utěsnění a používání poskytnout větší ochranu než látkové roušky,“ upřesňuje Ždímal. (…)

Otázek jsem si kladla celou řadu a chovám naději, že si je budou klást i čtenáři. Karin Lednická hovoří o své plánované trilogii nazvané Šikmý kostel. Připravila Šárka Jančíková.

Natočeno 2021. Premiéra 22. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 10 min.).

Lit.: Jančíková, Šárka: Problém, který se neřeší, se zapouzdří. Druhý díl románové trilogie Šikmý kostel ukazuje, jak nás určuje původ i jazyk. In web ČRo 3 Vltava, 22. leden 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jakým jazykem mluvíš, tak budeš zařazen – mohlo by být mottem druhé knihy z románové trilogie Šikmý kostel. Anebo: „Když ti nadávají obě dvě strany stejně, znamená to, že se blížíš pravdě,“ jak řekl autorce historik, se kterým svoji kroniku ztraceného města konzultovala.

Po loňském úspěchu literárního debutu nakladatelky Karin Lednické s názvem Šikmý kostel, právě vyšel druhý díl její románové kroniky koncipované jako trilogie. „Rodná řeč a její význam je nosným motivem celé knihy. Jako červená linka celým příběhem probíhá otázka národnosti nebo potažmo jazyka, který člověk považuje za svůj mateřský. A stává se postupně otázkou doslova života smrti, nebo minimálně toho, jak člověk prožije celou druhou světovou válku,“ říká autorka. Ačkoli by se mohlo zdát, že je u nás zmíněné období už důsledně literárně zpracované, nabízí druhý díl románové kroniky ztraceného města jinou perspektivu. (…)