Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Dominik Dán. Kompletní audiokniha.

Čte Martin Mňahončák.

Natočeno 2020. Vydal Publixing, srpen 2020 (1 CD MP3, celková délka 10 hod. 54 min.). Ukázka k poslechu zde.

Série Denník dobrého detektíva – Deník dobrého detektiva #30

Pozn.: Najhoršia zo všetkého je zrada z vlastných radov. Zatknúť a usvedčiť páchateľa trestného činu vraždy je ťažká práca aj pre odborníkov z oddelenia vrážd. Do cesty sa občas postaví nedostatok použiteľných stôp z miesta činu, neochota svedkov vypovedať, neochota svedčiť na súde, ďalšie nepredvídateľné okolnosti.

Najhoršia zo všetkého je zrada z vlastných radov, tlak pokrivených nadriadených funkcionárov, ktorým vidina ľahkého zisku zatemnila mozog, vymazala elementárne princípy slušnosti a korektnosti. Tak to bolo aj v prípade dvoch vrážd, ktoré spolu zdanlivo nesúviseli.

Neznámy strelec popravil doma v posteli okresného prokurátora a o dva dni neskôr kandidáta na starostu okrajovej mestskej časti.

Korupčná aféra okolo zavraždeného prokurátora dostane jasnejšie kontúry, až keď sa detektívom podarí nájsť dobre schovanú prokurátorovu asistentku. Od jej výsluchu naberie vyšetrovanie nový smer, ktorý musia detektívi z oddelenia vrážd pred nadriadenými tajiť. Podozrenie, že im niekto zhora pozerá na prsty a snaží sa s nimi manipulovať, prerastie v istotu.

Detektív z oddelenia vrážd Richard Krauz tuší, že priamy úder na skorumpovaných papalášov im dá riadne zabrať a riešenie záhady dvoch beštiálnych vrážd bude bolestivé.

Lit.: Lojín, Jiří: Krauz stárne. In web Vaše literatura, 15. 9. 2020 (recenze). – Cit.: Dominik Dán svou sérii detektivek tvoří už dlouhou dobu, a protože jde o příběhy inspirované skutečnými případy, které se neodehrávají někde ve vzduchoprázdnu, ale v reálném prostoru a čase, procházejí vývojem i jeho hrdinové. Stárnou. Stárne Krauz i lidé okolo něj. V novém románu nazvané Klbko zmijí je tato skutečnost velmi znát.

Pocit, že už nevydrží tolik co dřív, si Krauz snaží zdůvodnit tím, že je po nemoci a musel se s plným nasazením vrhnout do nového případu. Ale uvědomuje si, že věk člověk neošidí, ostatně vidí to i na svých kolezích. Klbko zmijí časově navazuje na předchozí román Pochovaní zaživa, takže i v něm se řeší nemoc detektiva Burgera, Petřino zranění a to, jak se s tím vyrovnává Chosé. Kniha však ani zdaleka nemá tak velký emocionální náboj, autor se vrací ke svému obvyklému způsobu vyprávění, kdy hlavní roli hraje děj.

Tentokrát je hlavním tématem mafiánský způsob uplatňování vlivu ve veřejném životě. Bohatý podnikatel si dokáže pomocí úplatků, slibů, výhrůžek i otevřeného násilí zavázat celou řadu vlivných lidí, soudců, prokurátorů, policistů i politiků. Oddělení vražd dostává za úkol vyřešit případ zavražděného prokurátora a zastřeleného podnikatele, kandidujícího v blížících se volbách. I když se nejprve zdá, že oba případy spolu nesouvisí, brzy se protnou.

Autor se věnuje provázanosti jednotlivých úředníků, Krauz a jeho kolegové proto neustále narážejí na snahy řídit jejich vyšetřování a zavádět je úplně jiným směrem. Mohutností mafiánské „chobotnice“ se kniha podobá spíše seriálu o komisaři Catanim, ale bohužel má daleko k pouhé fikci. A právě na to chce autor pravděpodobně upozornit. Stačí mu k tomu pouhých několik vět, aby čtenář pochopil, že Klbko zmijí je jen jakási předzvěst vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, že likvidace jednoho klubka zmijí pouze uvolní místo k tomu, aby vzniklo jiné.

V protikladu proti podnikateli vystupuje v knize Krauzův starý známý z kriminálního podsvětí – Kamil. Autorovi jako kdyby se stýskalo po starých dobrých „vagabundech“, kteří vystupovali ve starších knihách, proto Kamila popisuje s jistou shovívavostí, či snad dokonce se sympatií. Kamil Krauzovi pomáhá nejen ze staré známosti, ale i kvůli pomstě svého zabitého kamaráda. V každém případě se v Dánově knize jeví jako relativně rovný chlap, jako člověk, který uznává nějaké zásady, i když jsou to jeho vlastní zásady.

Reálnost Dánových detektivek je velmi znepokojivá, pokud si to čtenář uvědomí v plné síle. Jistě, knihu je možno číst jako fikci, nezabývat se tím, nakolik se může ke skutečnosti přiblížit. Jde totiž o skutečnost skrytou, o níž běžní lidé nemají vědět, a rýpaví novináři, kteří se odvažují o podobných aktivitách psát, se stávají nepohodlnými.

Současně s knižní podobou románu vyšla i audiokniha, kterou načetl Martin Mňahončák. Opět odvedl skvělý výkon. Martin Mňahončák interpretuje text s lehkostí a rozlišuje jednotlivé postavy bez toho, aby se dostával na hranici karikatury, jak jsme toho svědky u jiných interpretů audioknih. Opět musím zdůraznit, oč se ochuzují čtenáři českých překladů, protože některé repliky, převedené do češtiny, ztrácejí na dynamice a nedokážou vytvořit správnou atmosféru.

Dominik Dán si dokáže podržet i po tak velkém množství detektivek se stejnými hrdiny stále velmi vysokou úroveň. Právě to, že respektuje jejich slabosti, i prostý fakt stárnutí přispívá k dynamice celé série. Postavy nemohou ustrnout v nějakém bodě své existence, musí se měnit stejně, jako se mění svět okolo nich. Některé, jako například detektiv Burger, musí i odejít. Jiné – Petra a Chosé – se potýkají s těžkou situací, a tu nelze řešit ze dne na den, musí se vyvíjet dlouhodobě. Proto jsou „dánovky“ tak čtivé a získaly si velké množství příznivců čtenáři a díky nakladatelství Publixing i posluchači. (…)

Lit.: Božík, Pavol: Úspech sa neodpúšťa. In web Kukninato, 25. 9. 2020 (recenze). – Cit.:  Pri nedávnej, dlhej ceste z Nórska na Slovensko a späť, som sa započúval do dvoch audioknižných noviniek s detektívkami Dominika Dána. Po príchode na Slovensko ma prekvapila kauza štát verzus spisovateľ. Vďaka bulváru som sa dozvedel, že Dominik Dán dostal výpoveď od polície. Blud! Dominik Dán nikdy v polícii nepracoval! Samozrejme, ide tu o hru so slovíčkami. Dominik Dán je umelecký pseudonym, pod ktorým (dnes už teda zrejme) bývalý policajt píše a takéto meno by sme na výplatnej listine polície hľadali veľmi ťažko.

Kauza skôr spočíva v tom, že keby z rovnakého miesta a za rovnakých okolností odišiel napríklad Anton Fazuľa, bulvár si to ani nevšimne. Keďže na Slovensku sa ale úspech neodpúšťa, treba spisovateľa, ktorý predal stovky tisíc kníh chytiť za šticu a poriadne mu v tom hnoji, ktorý ho stretol, vymáchať papuľu pred celým národom. Dôsledok? Keď sa skutočnej Dánovej fanúšičky opýtam či už čítala jeho najnovšie Klbko zmijí a ona po rokoch, čo jeho knihy doslova hltala odpovie, že toho Smeráckeho sráča už čítať nebude. Smutné, ale však predsa, úspech sa na Slovensku neodpúšťa.

Mávol som nad tým rukou. V podstate mi je jedno, ako to bolo. Vždy sa nájde dobrá duša, ktorá sa rada odbaví na tom, že niekto druhý je nešťastný. Až na chabé vyjadrenia bývalého ministra vnútra, ktorý viac než ministrom bol skôr paródiou na spravodlivosť, mi je celá kauza ukradnutá. Až do momentu absolútne poslednej vety najnovšieho Dánovho príbehu Klbko zmijí. To je príbeh, do ktorého si čitateľ / poslucháč dokáže dosadiť mnohé udalosti z posledných rokov, ktoré hýbali spoločnosťou, pričom príbeh končí otázkou: Tak, ako vám môžem pomôcť, pán Marián? Na základe novinovej kauzy som sa mierne pomrvil. V kontexte celého príbehu a mnohých iných reálnych udalostí je tá veta desivá.

Klbko zmijí možno pracuje s reálnym prípadom právnika Ernesta Valka. Jediné, čo by ma z toho vyvádzalo je domnienka, že Dominik Dán by musel byť príliš unavený na to, aby dal hlavnému nebohému reálne meno. A možno to bol zámer. Mnoho indícií z toho príbehu napovedá tomu, že by mohlo ísť práve o túto vraždu. Samozrejme v prípade, že ideme uveriť tomu, že autor naozaj pracuje s reálnymi zložkami. Ku knihe samotnej sa hádam ani nejdem vyjadrovať. Pri jubilejnej tridsiatej knihe je autor už tak vypísaný, že sa to číta, či v mojom prípade skôr počúva samo. Audiokniha je famózna, Martin Mňahončák novinku Dominika Dána doslova oživuje. Priznám sa, že si už ani neviem predstaviť, že by som Dánovky reálne čítal. Toto počúvanie ma jednoducho baví a vďaka zaň!

Krátko pred novinkou Klbko zmijí, ktorá vyšla v jeden deň ako kniha i audiokniha, objavila sa tiež nahrávka románu Pochovaní zaživa. V tomto prípade sa nejedná o nejakú politickú vraždu, ktorú by sme si pamätali a v podstate ide o prípad, ktorý partia okolo Richarda Krauza vyriešila počas uhorkovej sezóny. Ťažisko sa sústreďuje skôr na poukázanie toho, akým celkom je oddelenie vrážd a ako sa chlapi, ktorých v podstate nič nerozhádže dokážu zmieriť a vysporiadať s vážnou chorobou svojho kolegu, obrovským nešťastím svojej kolegyne, pochopiť a zároveň rešpektovať konanie toho druhého, ktorým sa snaží vyrovnať sa s uvedenými tragédiami. A do toho jeden domov pre seniorov, v ktorom starčekovia zomierajú trochu skôr než musia.

V prípade tejto detektívky Dominik Dán opäť dokazuje, že nech sa o ňom píše čokoľvek, najdôležitejšie je, aby neprestal písať on sám. Pretože príbeh Pochovaní zaživa nie je ničím špecifický, ničím dramatický, nie je príliš komplikovaný a trochou náhod, logického myslenia a dobre kladených otázok sa dal hravo vyriešiť. Patrí medzi tie jednoduchšie a nemyslím to nijako dehonestujúco. Naopak. Je fantastické, že Dominik Dán aj z takéhoto podkladu dokáže prísť s príbehom, od ktorého neviete v prípade audioknihy odtrhnúť uši. (…)