Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jakuba Katalpa. Povídka. Dramaturgie Martina Toušková. Režie Jakub Doubrava.

Účinkují Andrea Mohylová a Apolena Veldová.

Připravil Český rozhlas v roce 2019 (29 min.). Premiéra 7. 9. 2019 v cyklu Povídkové čtení na víkend (ČRo Plzeň). Repríza 11. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 11. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 23.00 h.).

Lit.: Toušková, Martina: Jakuba Katalpa: Angela. In web ČRo 7. 9. 2019 (anotace). – Cit.: V tomto Povídkovém čtení na víkend si připomeneme spisovatelku Jakubu Katalpu. Mimo jiné i proto, že o pár dní později – 23. září – oslaví 40. narozeniny.

Plzeňská rodačka se proslavila především jako autorka románů – zmínit můžeme například romány Je hlína k snědku?, Němci nebo Doupě. Jakuba Katalpa ale napsala a vydala i několik povídek. My jsme pro vás vybrali povídku s názvem Angela. Příběh o dceři dozorce z koncentračního tábora, které minulost jejího otce zničila život. V režii Jakuba Doubravy ho načetly Andrea Mohylová a Apolena Veldová.

Emil Hakl. Z autorova rukopisu pro rozhlas připravila Klára Fleyberková. Režie Vít Vencl.

Účinkuje Filip Kaňkovský.

Natočeno v roce 2019. Premiéra 16. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 20 min.) v cyklu Současná povídka. Repríza 16. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Fleyberková, Klára: Emil Hakl: Trainspoking. In web ČRo 3 Vltava, 16. září 2019 (článek). – Cit.: Od 16. do 19. září probíhal další ročník festivalu Čtení ve vlaku. S ním má bohaté zkušenosti i spisovatel Emil Hakl, a protože má ve zvyku čerpat ze svých zážitků při tvorbě literárních textů, přetavil do povídky i tento. Text, který napsal přímo pro Vltavu, nazval provokativně Trainspoking, čímž nenápadně bere do hry i slavnou knihu Irvina Welshe, předlohu ještě slavnějšího filmu. (…)

V Haklově Trainspokingu se neberou drogy ani nevede nezřízený život. Tedy alespoň ne tak moc. Autor nás bere na výlet a s cynismem sobě vlastním ukazuje, jak takové čtení ve vlaku vypadá z druhé strany.

Jisté frackovství a lehkou dětinskost, které můžeme v Haklových prózách někdy cítit, se režisér Vít Vencl rozhodl umocnit. Jako interpreta si zvolil mladého herce Filipa Kaňkovského a autorově alter egu tak kontrastně přisoudil hlas o generaci mladší.

Lit.: Mačas, Dominik: Jedno odpoledne, Vzpomínka na Ozzyho, Trainspoking a další povídky pražského ahasvera Emila Hakla. In web ČRo 3 Vltava, 14. srpen 2024 (článek). – Cit.: Pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař, živil se jako textař v řadě reklamních agentur i jako novinář. Všechny své nabyté zkušenosti bohatě zúročuje ve svých knihách a sám i přiznává, že píše hlavně o sobě. (…)

Ačkoliv v širší známost vešlo Haklovo jméno teprve v souvislosti s jeho prózami, jeho literární začátky spadají už do 80. let. Oficiálně Emil Hakl debutoval v roce 1991 a to jako básník sbírkou Rozpojená slova. O deset let později mu vyšla druhá sbírka Zkušební trylky z Marsu.

„Je to moc divný, když čtyřicetiletej chlápek píše poezii?“ svěřuje se v hospodě na konci 90. let kamarádovi Václavu Kahudovi. „To už se musí mít člověk pořádně rád, to musí nastat masivní egoistická hysterie, aby to mohlo pokračovat. Takovýhle sebestředný hovado ze sebe a sám sobě dělat nebudu, ale co budu dělat, to nevím.“ Kahuda mu připomíná jeho tisíce zážitků, neskutečných historek, průserů a trapáren, u kterých všichni brečeli smíchy a váleli se pod stolem. „A těch ženských?“ A radí mu: „Normálně vyprávěj, nekóduj to do veršů! Pusť to a uvidíŠ!“ Souběžně se sbírkou Zkušební trylky z Marsu v roce 2021 tak vychází i první Haklovy prózy – soubor povídek Konec světa. Od té doby Haklových sbírek povídek vyšlo už několik a právem ho řadí mezi nejvýznamnější osobnosti současné české literatury. (…)

Emil Hakl se účastnil Festivalu Čtení ve vlaku, a protože má ve zvyku čerpat ze svých zážitků při tvorbě literárních textů, přetavil do povídky i tento. Text, který napsal přímo pro Vltavu, nazval provokativně Trainspoking, čímž nenápadně bere do hry i slavnou knihu Irvina Welshe, předlohu ještě slavnějšího filmu. Tady se ale nebudou brát drogy ani nezřízeně žít. Tedy alespoň ne tak moc. Autor nás bere na výlet a ukazuje, jak takové čtení ve vlaku vypadá z druhé strany – s cynismem sobě vlastním.