Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

4. 1. 2019

Plus Speciál – Lépe už bylo? Hledá se spasitel (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 18:25

Myslíte si, že nás zdi chrání, nebo rozdělují? Proč volíme silné lídry? A potřebujeme vůbec společnost spojovat? I tyto otázky zazní na další z cyklu veřejných debat Českého rozhlasu Plus. Debata proběhla v rámci výstavy „Vítejte v těžkých časech“ v Centru současného umění DOX.  Moderuje Michael Rozsypal.

Hovoří  diplomatka Magda Vašáryová,  generál Petr Pavel,  herečka Martha Issová, psychiatr Cyril Höschl a publicistka Saša Uhlová.

Natočeno 29. 1. 2019. Premiéra 29. 1. 2019 (ČRo Plus, 13:33 h.). Facebooková upoutávka zde.

Pozn.: Podle nejrůznějších ukazatelů se nám žije nejlépe v historii. Celosvětově jsou lidé zdravější a dožívají se vyššího věku. Evropa je po divokém 20. století pilířem svobody a demokracie.

Přesto jsme frustrovaní a máme pocit, že svět se rozpadá. Stavíme zdi, toužíme po silných lídrech a společnost se rozděluje. Znamená to, že lépe už bylo? Potřebujeme najít spasitele?

Debatu vysíláme živě v rámci výstavy „Vítejte v těžkých časech“ v Centru současného umění DOX. Hosté i publikum se tak de facto stanou její součástí.

Jednou za dva až tři měsíce vyjíždíme do jednoho z krajských měst a diskutujeme o aktuálních a palčivých otázkách. Veřejnost má příležitost setkat se a vyměnit si názory s atraktivními hosty. Publikum se od začátku debaty stává její aktivní součástí, diváky po celou dobu zapojujeme do diskuze. Nabízíme střet myšlenek a úhlů pohledu. Události a problémy dnešního světa a naší společnosti zasazujeme do kontextu. Nekloužeme po povrchu, ale jdeme do hloubky a snažíme se objevit nové obzory.

Výjimeční hosté. Atraktivní témata. Střet názorů. A ve vašem městě.

Srpnová revue (1931)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 18:16

Václav Špilar a Václav Mírovský. Humorné pásmo.

Natočeno 1931.

Pozn.: Dochovaly se tři rukopisné varianty.

Hovory Plus – Jiří Stránský (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 17:47

Hostem Hovorů dnes je spisovatel Jiří Stránský. Optimista za všech okolností, který o sobě říká, že je především vypravěč. Mluvit bude o uplynulém roce osmičkových výročí a o tom, co spojuje současnou Českou republiku se státem vzniklým v roce 1918. Do studia ho pozval Vlastimil Ježek.

Natočeno 2019. Premiéra 4. 1. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Lit.: Ježek, Vlastimil – Luptáková, Věra: Prezident se rozhodl mstít všem, kteří mu kdy ublížili. Vyučen Benešem, říká politický vězeň a autor předlohy seriálu Zdivočelá země Jiří Stránský. In web ČRo Plus, 13. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Optimista za všech okolností, který o sobě říká, že je vlastně hlavně vypravěč. Jiří Stránský je spisovatel, scenárista, překladatel, skaut, ale třeba i autor předlohy televizního seriálu Zdivočelá země.

Ještě jako mladistvý byl v 50. letech zatčen a obviněn z velezrady, ve vězení pak prošel množstvím lágrů a pracoval i v uranových dolech. „Měl jsem velké štěstí, protože když jsem někde dostal přes dr**u, tak se mě pak zas někdo ujal a vysvětlil mi to. Jsem celoživotním optimistou neustále dychtícím po poznání. Pořád jsem se i v lágrech chtěl učit,“ říká Jiří Stránský.

„Tehdejší strana a vláda si dala závazek, že naši rodinu zničí a že nás nenechají vystudovat. Přitom v ní byli samí študování a já − bez maturity. Pak se stal malý zázrak, protože v každém novém lágru, kam mě poslali, byli nějací vysokoškolští profesoři, které jsem pak neustále otravoval. Ostatním vězňům to bylo pro smích, ale já byl takový už od narození,“ vzpomíná spisovatel.

Šlechtická rodina

Dodnes se cítí rozeným Čechoslovákem, a to i přes to, že už jsme bez Slováků. Narodil se v roce 1931 a pochází z pražské patricijské rodiny se šlechtickými předky. Je taky vnukem meziválečného předsedy vlády Jana Malypetra. „Já se mezi těmi lidmi, kterým ostatní říkali ‚pane prezidente‘ a ‚pane premiére‘, běžně pohyboval. Všichni to byli stejdové, mezi kterými jsem se pohyboval neviděn. Ale já naslouchal,“ říká při vzpomínce na dětství.

Poznal Edvarda Beneše, TGM nebo ministra Jana Masaryka, který byl „mě i mým dvěma bratrům čestným kmotrem. Chodil k nám pravidelně na oběd a vždycky u toho byla velká legrace. Měl smysl pro humor a ironii. A když se pak komunisti rozhodli, že tomu dají pořádného šťoucha, tak mého dědečka a ministerského předsedu Malypetra, což byl jeden z nejhodnějších lidí, jaké jsem kdy poznal, zavřeli. Obžalovali ho z největších kolaborantských zločinů, jaké vůbec šly, přitom nic z toho, co mu vyčítali, ani udělat nemohl. Taky ale byl pořád ve spojení s naším čestným kmotrem, a ne s Benešem, který tehdy plánoval v Londýně.“

Premiér a prezident

Jiří Stránský si toho zažil na několik životů, a tak dokáže porovnávat. Třeba vládu jeho dědečka s tou dnešní. „Babička, žena ministerského předsedy, jak ji titulovali, byla taky selka s čistým rozumem. Ta by dnes asi řekla, že rozdíl mezi dnešním ‚Burešem‘ a dědou, který byl po několik generací sedlák, je v tom, že si vždy musel rychle se vším poradit. Byl jako skaut vždy připraven… Současný premiér určitě sedlák není, ani neví co to je. Babička by řekla, že je to člověk, který nemá kinderstube (= dobré vychování). A o současné hlavě státu? No, že je víc hucul než prezident.“

Podle Stránského všichni, kteří v lednu 2018 dali svůj hlas v prezidentských volbách Miloši Zemanovi, jsou ti, co mají špatné svědomí. „Výsledek byl ale až překvapivě pozitivní, tedy ten minimální rozdíl mezi druhým Jiřím Drahošem a Zemanem… Naše hlava státu se totiž rozhodla, že se pomstí všem, kteří mu kdy ublížili. Já jsem mezi nimi a taky jsem po něm vždy jel. Ale já se to vlastně od nich naučil, protože po mně jeli vždycky. A po mé rodině.“

Celoživotní optimista

Kořeny důvodů, proč vlastně vládnoucí garnitury neměly rodinu Stránských rády, vidí už v prezidentu Benešovi. „Beneš si totiž v klidu, v Londýně chystal pomstu vůči Agrární straně (ve které byl i dědeček), která ale jako jediná postavila proti němu svého prezidentského kandidáta… A ten současný prezident se mstí taky. Vyučen Benešem,“ myslí si spisovatel.

„Já se narodil jako milionářské dítě a za pár let jsme byli ve sr**kách. Ale protože jsem byl skaut a sokol, a měl v sobě krev svého dědečka a taky tu modrou krev, o které říká, že je to krev lapků… tak ve mně nějak zůstal optimismus… Nebýt takový, tak jsem ten kriminál nepřežil,“ dodává Jiří Stránský.

Celý rozhovor o osmičkových výročích, o tom, co spojuje dnešní Česko se státem z roku 1918, si poslechněte v audiozáznamu. Ptal se Vlastimil Ježek.

Masarykova univerzita vyslala na Antarktidu další výpravu (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 17:36
Masarykova univerzita vypravila na Antarktidu další expedici. Co si jedna z účastnic bere s sebou? Reportáž připravila Martina Pouchlá.

Připravilo Brno v roce 2019. Premiéra 4. 1. 2019 (ČRo Brno, 3 min.).

Lit.: Pouchlá, Martina: Masarykova univerzita vyslala na Antarktidu další výpravu. Výzkumníci se vrátí v polovině března. In web ČRo Brno, 4. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Třináct členů expedice na Antarktidu je v těchto chvílích už na cestě na ostrov Jamese Rosse, kde má Masarykova univerzita svou základnu.

Stanice Johanna Gregora Mendela funguje od roku 2007 a za tu dobu se na ní vystřídala už více než stovka polárníků, kteří na Antarktidě sbírají data pro řadu dlouhodobých výzkumů. Zařadila se mezi ně i mladá bioložka Michaela Marečková.

Stejně jako v předchozích letech budou účastníci expedice monitorovat dopady klimatických jevů, ledovce a míru odledňování, zkoumat nižší rostliny a mikroorganismy. Michaela Marečková se bude zajímat zejména o mechy, lišejníky a sinice. Doktorandka zabývající se fyziologií rostlin jede na Antarktidu už podruhé a prý se zpátky už moc těší. Antarktida pro ni má fascinující ekosystém a krásnou přírodu. Tamní letní teploty se příliš neliší od našich zimních a zázemí na základně podle ní poskytuje dostatečné pohodlí. (more…)

Interview Plus – Petr Hlaváček (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 17:27

Ceny bydlení v Praze se dramaticky zvyšují a dosáhnout na byt v hlavním městě je mimo možnosti lidí se standardním příjmem. Nové vedení města říká, že chce podporovat výstavbu. Vznikne kvůli tomu městská developerská společnost? Našla by pozemky pro výstavbu nových bytů? A kdo by v nich bydlel? Hostem Interview Plus bude náměstek pražského primátora, urbanista Petr Hlaváček. Moderuje Jan Bumba.

Natočeno 2019. Premiéra 4. 1. 2019 (ČRo Plus, 11:34 h.).

Lit.: Bumba, Jan – Luptáková, Věra: Byty v Praze nejsou a nebudou. Vyřešit by to mohl městský developer, zvažuje náměstek primátora Hlaváček. In web ČRo Plus, 4. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Čeká Prahu „bytový kolaps“, nebo už začalo nové vedení hlavního města plnit své předvolební sliby? Volby vyhráli třeba i kvůli plánu urychlení výstavby nebo zkrácení stavebních povolovacích řízení.

Jediný metr čtvereční bytu v novostavbě teď stojí už cca sto tisíc korun. Poptávka přesto převyšuje nabídku. Zatímco někteří kupují třetí, čtvrtý a další byt „na investici“, další s běžným příjmem nemají šanci koupit byt ani sami pro svou rodinu.

„Čísla, která dlouhodobě analyzuje Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, ukazují, že situace je vážná. Je s tím třeba něco dělat,“ varuje první náměstek primátora pro oblast územního rozvoje a plánu, ale také architekt a urbanista Petr Hlaváček (Spojené síly pro Prahu).

(more…)

Největší výzvy nového roku jsou zatím ty marginalizovanější. Je čas to změnit (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:55

. Komentář.

Natočeno 2019. Premiéra 3. 1. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Rychlíková, Apolena: Apolena Rychlíková: Největší výzvy nového roku jsou zatím ty marginalizovanější. Je čas to změnit. In web ČRo Plus, 3. leden 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Do Nového roku vstoupila Česká republika už tradičně za doprovodu zvuků připomínajících válku.

Na náměstí v Přešticích to během silvestrovské noci dokonce vypadalo, že jsou terčem teroristického útoku: odehrál se tam totiž poměrně masivní výbuch.

V novoroční improvizaci nás předseda Senátu Jaroslav Kubera ubezpečil, že šikovnost naší společnosti tkví hlavně v manuální pracovní síle (kterou je nutné držet při omezeném životě stůj co stůj) a že nesvoboda by se klidně mohla překřtít na stát a jeho zákony.

(more…)

Host Radiožurnálu – Miroslav Kotlařík (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:30

Automobilový veterán je fenomén. Miroslav Kotlařík je ředitelem úspěšného Veteran salonu, který se specializuje na renovace a prodej starých automobilů. Jaké skvosty prošly rukama jeho renovátorů? Je vůbec něco, co zlaté české ručičky nedokážou opravit? A do jakých veteránů či youngtimerů se vyplatí investovat? Moderuje Petr Král.

Natočeno 2019. Premiéra 4. 1. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.).

Lit.: Král, Petr – Škoulová, Tereza: Kreativita prvorepublikových automobilek byla větší než dnes, myslí si ředitel galerie veteránů. In web ČRo 1 Radiožurnál,  4. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Hostem Petra Krále byl ředitel galerie Veteran Car Miroslav Kotlařík. O starých autech hovoří jako o uměleckých dílech a má přehled i v historii automobilismu. Kromě prodejní galerie je v jeho podniku na Strakonické ulici i dílna, kde pracují restaurátoři starých vozů. Jak taková renovace probíhá? A proč mají lidé veterány tak rádi?

Objevit staré auto není jednoduché. Zakladatel firmy pan Štangl objevil stará vozidla v Americe. „V té době byla nezajímavá, někdy našel jen části vozů. Dopravil je sem a postupně se z nich začaly vyrábět tyhle klenoty. Duesenberg, Alfa Romeo, Bugatti 57C, Ferrari 250 a celá řada těchto vozů, jejich torz a částí,“ zasnil se pan Kotlařík.

Proces renovace je časově i profesně náročná záležitost. Automobil se musí rozebrat na prvočinitele, zjistit, co je špatně a co se dá použít. Existují pak dvě alternativy: buď koupit nový náhradní díl v zahraničí, nebo se ten původní musí nechat vyrobit. „Je to proces na několik let,“ říká pan Kotlařík. Renovace středního vozidla trvají 2 tisíce hodin, speciál až 5 tisíc. A podílí se na nich spousta vysoce odborných profesí. Kromě automechanika také truhláři, čalouník, elektrikář, klempíř a další. (more…)

Nulorožec (2018, 2019)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 16:22

Výsledek obrázku pro nulorožec audiobergPetr Stančík. Kompletní audiokniha. Hudba Kryštof Marek, na saxofon hraje David Fárek. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkují Pavel Rímský a Arnošt Goldflam.

Natočeno 2018. Vydal Audioberg, únor 2019 (v přípravě). Upoutávka ke zhlédnutí zde.

Pozn.: Inspektor Libor Lavabo řeší zdánlivě snadný případ dvanácti upálených nosorožic. Do pátrání se však postupně zaplétá tajný deník J. W. Goetha, boj spikleneckých společností Neptunia versus Plutonia o vládu nad světem i šílená nadpraporčice Marhanová. Poselství skryté v sérii obrazů černého jezera od Jana Preislera přivede Lavaba až do nitra vyhaslé sopky Komorní hůrka. A právě tam se skrývá nečekané rozluštění celé záhady. Název Nulorožec se vztahuje nejen na rohy uřezávané nosorožcům pytláky, ale i na „vynulovanou“ podstatu doby, v níž už není místo pro svobodnou imaginaci. Ovládat masy ohlupované konzumem a masovými médii je totiž mnohem snadnější, než opanovat společnost „jedinečných jednorožců“.

Lit.: Gregor, Lukáš: Zapeklitý případ uhořelých nosorožců. In web Naposlech.cz, 30. 5. 2019 (recenze). – Cit.: Svým Mlýnem na mumie si Petr Stančík nastavil vysokou laťku. Nejenže s ním dosáhl na Magnesii Literu za prózu v roce 2015, ale jeho zvukové zpracování zaujalo porotu Audioknihy roku natolik, že ho pasovala na vítěze kategorií Nejlepší audiokniha – četba a Absolutní vítěz. Nulorožec to zkrátka s výchozí pozicí nemá zrovna jednoduché ani ve zvukovém provedení.

Je vlastně paradoxní, že novějšímu Nulorožci srovnávání s Mlýnem na mumie spíše škodí. Přesto by ještě škodlivější mohla být situace, kdy by tuto nedlouhou detektivní hříčku vzal do rukou čtenář naprosto Stančíkem nepoznamenán. Za tím prvním tvrzením stojí stručně řečeno fakt, že tentokrát Stančík opouští kouzelně vtipnou slovní ekvilibristiku uzpůsobenou dobovým reáliím a místo ní sází víc na dějové zvraty, více či méně (vlastně ne: více či ještě více) absurdní. Čímž se rovnou dostáváme k druhému tvrzení: absurdita, jež si notně ohýbá pravidla detektivního žánru, by mohla nezkušeného čtenáře opravdu dost zaskočit – a možná jej od čtení už v prvních kapitolách odradit.

Ať už budete patřit do první či druhé skupiny, poznamenané nebo „panické“, Nulorožci se nevyhýbejte. Ani tentokrát nelze Stančíkovi upřít dobře promyšlenou dějovou výstavbu a suverénní průvodcovství přes všelijaké vývojové karamboly až do finálního uzavření případu. A rozhodně mu není možné ani tentokrát odpárat sympatický cynismus, s jakým prostřednictvím hlavní postavy (vyprávěno v ich-formě) Libora Lavaba flirtuje s černohumornými situacemi a s průvodními jevy nejrůznějších společenských organizací, kupříkladu těch se záměrem zachránit přírodu.

Nulorožec tedy znovu míchá koktejl brutalit, záhad, erotičnosti i lamentování, aby především bavil. Žádná procitnutí, katarze a ponaučení neočekávejte. Stančíkův detektiv vás bude sice zajímat, ale stěží vás doprovodí ke změně vlastního chování, k úpravě paradigmatu. Nulorožce ani vlastně není možné číst coby atak na nemoci současného systému – na to si autor až přespříliš drží odstup a chladnou hlavu. Na to si autor až přespříliš chce hrát. A díky za to!

Zvukové zpracování Nulorožce připravilo vydavatelství Audioberg, četby se chopil Pavel Rímský a názvy kapitol, respektive uvozující citace z jiných děl načetl Arnošt Goldflam. Je možné, že se při poslechu prvních minut posluchačům dost možná zasteskne po Ivanu Řezáčovi, který v Mlýnu na mumie kongeniálně zachytil Stančíkovu podvratnou hravost. Rímský sice patří mezi nejznámější profesionály v oboru, na stranu druhou mu chybí větší dravost a chuť sám se sebou pracovat. Být zkrátka přeci jen trochu jiný. Ve výsledku tak není poznat, zda čte právě Stančíka, nějaký severský thriller, či Snyderovu Černou zem.

Na druhou stranu, přestože je hrdina knihy mladší a zasloužil by tedy spíše jiný než Rímského hlas, je třeba uznat, že s interpretem audioknihy velmi dobře souzní. Lavabovi totiž tenhle „drsňácký hrdelní rachot“ sedne pro jeho cynismus. Rímského četba tak posiluje to, jak Stančík zachází se žánrem – i sebekrutější události se najednou zdají být více v pořádku, protože nám je podává s jakýmsi pomrkáváním.

Ostatně, právě s touto až vyhrocenou nadsázkou funguje i volba Arnošta Goldflama. Ten, jak už jsme u něj zvyklí, jako by ani nečte, ale spíše deklamuje. Působí seriózně, ale současně onu serióznost záměrně přehnaně paroduje.

Pokud jste tedy ochotni dopřát si malou dávku drsné absurdity, která vás napne, ale současně pobaví svou sebeironií, Nulorožec nezklame. A provedení ve zvuku mu sluší.

Hod mrtvou labutí (2018-2019, 2019)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 16:11

Audiokniha Hod mrtvou labutí  - autor Ondřej Hübl   - interpret více hercůOndřej Hübl. Audiokniha. Hudba Marek Mrkvička. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkují  David Novotný, Václav Neužil, Ivan Trojan, Martin Myšička, Miroslav Krobot, Martha Issová, herci Dejvického divadla.

Natočeno 2018-2019. Vydal Audioberg, únor 2019.

Ukázka k poslechu zde.

Reakce herců na text

Pozn.: Audiokniha Ondřeje Hübla sestávající ze satirických povídek. Součástí knižní předlohy je i povídka Divotvorné hrnce, která se stala inspirací pro vznik televizního seriálu Zkáza Dejvického divadla. Do audioknihy ale tento příběh zahrnutý není. Načetli herci Dejvického divadla Miroslav Krobot, Martin Myšička, Ivan Trojan, David Novotný, Václav Neužil a Klára Issová.

Operní pěvec a režisér Líbezný se stane aktérem mezinárodního byznysu a politiky. Na Nuselském mostě však spěje k činu, který má ukončit jeho trápení. Jedenáctiletý Afričan Odongo, jehož adoptovali na dálku bezdětní manželé Peter a Nikol, stojí tváří v tvář střelné zbrani v očekávání konce svého života. Všichni se stali kolečky ve špinavé hře, narýsované ve vysokých patrech bruselské byrokracie.

Ne že by si za to on, Odongo, Peter či Nikol, stejně jako pěvec Líbezný nemohli sami… Všechny Hüblovy povídky mají dvojznačné hrdiny, napůl záporné, napůl kladné, a vždy nepříjemně a dotěrně blízké. Je to zneklidňující, drsné i zábavné čtení, protože Hübl disponuje originálním smyslem pro humor i nakažlivou chutí vymýšlet neotřelé situace a spojení.

Lit.: Kamberský, Jakub: Dejvická parta opět zasahuje. In web Naposlech.cz, 29. 4. 2019 (recenze). – Cit.: Vydavatelství Audioberg se na více než dva roky ve své činnosti odmlčelo a mohlo tak lehce upadnout do hlubin zapomnění. Naštěstí však má v portfoliu své dříve vydané tituly – vždy velmi nápadité, natočené se zkušenými režiséry a s herci zvučných jmen. V tomto roce se Audioberg vrací do tuzemského audioknižního rybníčku s několika novinkami, z nichž první je povídkový titul Hod mrtvou labutí.

Jeho autor, Ondřej Hübl, tvůrce reklamních textů a skečů, spoluscenárista nedávno odvysílaného televizního seriálu Zkáza Dejvického divadla, se v lednovém rozhovoru pro Český rozhlas nechal slyšet, že se zvuková verze jeho knihy chystá, ovšem její realizaci odhadoval spíše až na příští rok. Mýlil se – nahrávku se podařilo nabídnout posluchačům současně s vysíláním televizní Zkázy Dejvického divadla. Pěti povídkám obsaženým v audioknize propůjčili hlasy právě členové této kultovní pražské divadelní scény, konkrétně Miroslav Krobot, Ivan Trojan, Martin Myšička, Václav Neužil, Martha Issová a David Novotný.

Mohlo by se zdát, že nahrávka na televizní seriál navazuje, ovšem tak docela tomu není. V audioknižní verzi Hodu mrtvou labutí totiž chybí právě povídka Divotvorné hrnce, která se stala základem pro čtvrtý díl seriálu. O důvodu jejího vyřazení ze sbírky se můžeme pouze dohadovat a snít, že právě tato povídka, pojatá jako skeč, by mohla být výrazným obohacujícím prvkem sedmihodinové nahrávky.

Ovšem ani v příbězích, které byly do audioknižní verze zařazeny, posluchač nepřijde zkrátka. Satirický, místy až nekorektní humor se v nich snoubí s tragikou a přináší tak často kontrastní výjevy. Autor svým humorem občas útočí na první signální, takže text sám o sobě může působit poněkud laciněji. Dokud se jeho interpretace nechopí právě dejvičtí herci.

Miroslav Krobot čte úvodní a nejkratší povídku Heslo zcela minimalisticky. Po něm nastupuje Ivan Trojan s titulním Hodem mrtvou labutí – humor v odlehčené interpretaci postupně přitvrzuje, aby přišel na řadu Martin Myšička s rozverným crazy comedy pojetím povídky Hlas barvy lesního jedu. Posluchač je pak posunut do temné budoucnosti v povídce Průmysl 4.0, která je částečně klasickou četbou, částečně dialogem poskytujícím dostatečný herecký prostor pro Marthu Issovou a Václava Neužila. Sbírku pak završuje grandiózní přednes Davida Novotného ve vůbec nejpropracovanější povídce Špacírflinta.

Hravost dejvických je patrná: Myšičkovy herecké etudy, kdy bravurně ztvárňuje ženské postavy, na všechno a na všechny naštvaný Neužil, skleslá a Buty bezchybně zpívající Martha Issová, zdánlivě odměřený Trojan, stylově znuděný Krobot, sžíravě ironický, ústřední motiv z Arabely zpívající Novotný.

Přičtěme k tomu ještě příjemnou hudbu uvozující začátky a konce povídek a kratičké zvukové předěly v samotných povídkách (v každé vždy jiný) a máme před sebou opět poctivě vystavený audioknižní produkt. Škoda jen, že je tak těžké dopátrat jména autora hudby a režiséra. Ani skladatele Marka Mrkvičku, ani zkušeného režiséra Dimitrije Dudíka není nejmenší důvod tajit.

Osobnost Plus – Libor Pešek (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:47

Libor Pešek, dirigent. V britském Liverpoolu žil jedenáct let. Ne ledajakých, stál v čele slavného liverpoolského královského orchestru. Královna Alžběta byla jeho řízením tak nadšená, že mu udělila Řád britského impéria. Dirigoval nejslavnější orchestry světa a jeho vliv na symfonickou muziku je neoddiskutovatelný. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2019. Premiéra 4. 1. 2019 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Chvátalová, Kateřina – Tachecí, Barbora: V životě jsou výhybky, které vás posunují bez vlastní vůle, říká Libor Pešek. In web ČRo Plus, 4. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dirigent Libor Pešek před rokem ohlásil ukončení své kariéry. Ještě stále spolupracuje na několika hudebních projektech, ale velký návrat před orchestr nechystá. „Nestýská se mi a své věci neposlouchám, zatím…” říká host páteční Osobnosti Plus.

„Není to blazeovanost. Necítím tu potřebu. Mám pocit, že jsem své penzum naplnil. Myslím, že jsem dirigoval už všechno, co se mi líbilo, a nemám konkrétní přání ještě něco dělat,” dodává.

Dirigent Libor Pešek studoval u Karla Ančerla, Václava Smetáčka a Václava Neumanna na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Hraje na klavír, trombón a violoncello. V roce 1958 založil Komorní harmonii, dechový ansámbl, který uváděl na pravidelných koncertech v Divadle Na zábradlí v Praze  především premiéry děl mladých soudobých českých skladatelů. V letech 1987 až 1997 zastával místo uměleckého ředitele a šéfdirigenta Royal Liverpool Philharmonic Orchestra. Od roku 1990 byl hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, později vedl Český národní symfonický orchestr. V roce 1997 získal z rukou prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy.

(more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress