Jiří Kabelák a Antonín Langr. Dramatické pásmo. Verše Pavel Bojar, Stanislav Hanuš, Josef Hora, Jaroslav Seifert, Zikmund Skyba, Vladimír Stuchl.
Natočeno 16. 2. 1948 (C III, 14:00/15:30 – 16:30 h.). Premiéra 17. 2. 1948 (Praha II, 20:30 – 21:00 h.).
K. M. Walló. Rozhlasová veselohra. Režie Jiří Vasmut.
Osoby: Vypravěč (Antonín Jedlička), Frantík a Josef, podúředníci, nepraví stachanovci (Martin Raus, Antonín Zíb), Houra a Janál, praví stachanovci (Bohumil Švarc, František Kropáček), šatnářka (Ilona Kubásková), číšník (Jiří Langer), šmelinář (Bedřich Bobek), detektiv (Otakar Brousek I.), úředník z Úřadu ochrany práce (Josef Chvalina), telefonistka (Štěpánka Holečková), inženýr Krátký (Stanislav Sedláček), vrátný (Bohuš Bok), předseda závodní rady (Ludvík Řezníček), slečna z kanceláře (Ludmila Stambolieva), mistr (Jiří Šrámek), jiná úřednice (Jaroslava Drmlová), hlasy dělníků (???).
Natočeno 1947. Premiéra 9. 3. 1947 (Praha I, 20:30 – 21:30 h.). Repríza 11. 7. 1947 (Praha II, 20:35 – 21:25 h.).
Lit.: Hartmann, Viktor: Posluchači rozhlasové hry. In Náš rozhlas 21/1947, s. 3 (článek).
Karel Čapek (Anglické listy). Dramatizace Josef Schrich a John Migley. Hudba Jan Rychlík, řídí Jaroslav Kovář. Technická spolupráce Vilém Vejvoda, Josef Keltner a Eduard Kašpar. Inspicie Eduard Kašpar. Režie Josef Bezdíček.
Osoby a obsazení: Karel Čapek (Václav Vydra II.), jeho dva přátelé (Ota Ornest a Karel Máj), Scorpio (Bohuš Záhorský), pastýř (Antonín Zíb), kůň (Ladislav Pešek), řidič (Jan Maška), řečníci v Hyde Parku (Ota Ornest, Bedřich Bobek, Jiří Šrámek, Josef Frič, Adolf Dohnal, Štěpánka Holečková), londýnští obchodníci (Karel Máj, Martin Raus, Václav Piskáček, Adolf Dohnal), Ind (Robert Ford), astrologové (Martin Raus, Adolf Dohnal a Josef Frič), průvodčí (Václav Piskáček a Martin Raus), hlasatel (Jan Maška), vypravěč (Jiří Šrámek), uhlíř (Robert Ford), mlékař (Martin Raus), hlasy v Hyde Parku (Václav Piskáček, Adolf Dohnal), hlasy prodavačů, kamelotů, chodců, členové astrologického spolku (činoherní sbor, vede Antonín Jedlička), zpěvák (B. Vránek).
Natočeno 1946. Premiéra 19. 3. 1946 (Praha I, 21,00 – 22,00 h.).
Ota Pokladník. Rozhlasová hra s tématem odboje. Technická spolupráce Gustav Dostál a Karel Tiefrunk. Inspicie František Štěpánek. Režie Přemysl Pražský.
Osoby a obsazení: Jarka (Bohuš Záhorský), tchýně (Daňa Blahníková), Slávka (Světla Amortová), Evžen (Antonín Zíb), Vlasta (Antonie Hegerlíková), Tykal (Karel Houska), Pírko (František Kovářík), průvodčí (Marie Sedláčková), první hlasatel (Bedřich Bobek), druhý hlasatel (Artuš Kalous).
Natočeno 1946. Premiéra 21.4.1946 (Praha II).
Pozn.: Původně měl být pořad vysílán 29.3.1946 (Praha I, 20,50 – 21,50 h.), zařazen později kvůli přenosu z procesu s K. H. Frankem.
Alternativní verze názvu: Zero čeká na přítele
Ota Pokladník. Rozhlasová hra o prvním dnu květnového povstání. Inspicie Eduard Kašpar. Vedení hereckého sboru Antonín Jedlička. Režie Miloslav Jareš.
Osoby a obsazení: profesor Zeman (Rudolf Hrušínský nejstarší), Jiří (Josef Chvalina), profesor Skalský (Bedřich Kubala), lékař (František Holar), Táňa (Alena Pospíšilová), Milan (Antonín Jedlička), sestra (Světla Amortová), školník (Jiří Suk), školníkova žena (Anna Kolísková), hlas z tlampače (Vítězslav Bartoš), studenti (členové Jedličkova sboru).
Natočeno 1946. Premiéra 8. 5. 1946 (Praha II 21,45 – 22,30 h.).
Pozn.: Původně počítal režisér do role hlasu z tlampače s Vladimírem Čechem.
Karel Zajíček. Rozhlasová hříčka. Režie Jaroslav Budil.
Osoby a obsazení: Jan (Jan Pivec), Věra (Milada Šupitová).
Natočeno 1946. Premiéra 1. 6. 1946 (Praha II, 21:45 – 22:01 h.; 16 min.).
Sociálním demokratům se nepodařilo ve vládě prosadit zvýšení životního minima. Je zvyšování životního minima vhodný nástroj, jak přimět lidi v nouzi hledat si práci? A má stát peníze na případné navýšení životního minima? Připravila a moderuje Veronika Sedláčková.
Hovoří hlavní ekonom investiční skupiny DRFG Martin Slaný a ekonom Masarykovy demokratické akademie Michal Pícl.
Natočeno 2019. Premiéra 17. 1. 2019 (ČRo Plus, 9:34 h).
Lit.: Sedláčková, Veronika – Erhart, Michael: Lidé mají nízké mzdy a dávky potřebují k přežití, obhajuje ekonom nutnost zvýšit životní minimum. In web ČRo Plus, 17. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Sociálním demokratům se nepodařilo ve vládě prosadit zvýšení životního minima, proti hlasovali všichni zástupci hnutí ANO. Je zvyšování životního minima vhodný nástroj, jak přimět lidi v nouzi hledat si práci? A proč je to po sedmi letech od poslední valorizace nutné?
„Nejde o nějaké nadměrné navyšování, ale o dorovnání inflace. Tedy toho, co ekonomika z té částky sebrala. Nutnost valorizace vyplývá z mezinárodních smluv i Listiny základních práv a svobod,“ zdůrazňuje ekonom Masarykovy demokratické akademie Michal Pícl (ČSSD).
Vysvětluje, že od výše životního minima se odvíjejí například přídavky na děti nebo příspěvky na péči o tělesně postižené. „Těžko jim asi řekneme: ‚Běžte a uzdravte se, protože ekonomika šlape.‘ To jsou ty největší položky,“ tvrdí.
Lidé mají jedny z nejnižších mezd v Evropské unii a musí si chodit na úřady práce pro doplácení dávek, aby vůbec přežili. Michal Pícl
Dodává, že změny v řádech stovek korun rozhodují o tom, zda dotyčný dostane například několik tisíc korun přídavků na děti. A právě kvůli dlouhodobému nenavyšování životního minima o ně lidé přicházejí. Podle Pícla by se proto mělo automaticky valorizovat alespoň o inflaci.
Sociální demokracii se podle něj daří ve vládě prosazovat svůj program, a i o valorizaci životního minima se prý bude ještě diskutovat. „Ani ministerstvo financí není proti jeho navyšování, ale chce ho až od roku 2020,“ tvrdí Pícl.
Podle ekonoma Martina Slaného je zvyšování životního minima v současné ekonomické situaci kontraproduktivní. Primárně prý jde o to, že na životní a existenční minimum je navázána řada sociálních dávek.
Máme paradoxní situaci, kdy je nabízeno více míst, než je lidí na úřadech práce. Ty je třeba motivovat, ne jim zvyšovat sociální dávky. Martin Slaný
Všechna opatření je tak třeba vnímat v celém kontextu: „Pochopil bych, kdyby docházelo k jejich zvyšování v krizi a bylo o koho se starat. Teď je primárním úkolem motivovat lidi k tomu, aby si hledali práci,“ podotýká.
Slaný odmítá zavedení automatického zvyšování životního a existenčního minima nebo minimální mzdy, o kterém mluví například i někdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09). „Nejsou to žádné ekonomické proměnné. Je to politikum a tak to má zůstat,“ míní ekonom investiční skupiny DRFG.
Podle životního minima se určuje i tzv. nezabavitelné minimum pro lidi v exekuci, kterým se pak nevyplácí pracovat a končí v šedé ekonomice. „Nezpochybňuji, že exekuce jsou problém, ale hledal bych spíš jeho příčinu. Spíš než to řešit zvyšováním životního minima,“ reaguje Slaný.
Komentář.
Natočeno 2019. Premiéra 16. 1. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Mlejnek jr., Josef: Josef Mlejnek jr.: Sebeupalování dnes. In web Čro Plus, 16. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Podle Stanislava Hamra, Palachova spolužáka a kamaráda, si Češi Jana Palacha nezaslouží a nemohou ho pochopit.
Diskutabilnost sebeupalování v našem kulturním okruhu je však dána i tím, že jde vlastně o import z jiného náboženského či civilizačního zdroje.
Jednu z hlavních inspirací Jana Palacha totiž tvořily protesty vietnamských buddhistických mnichů z roku 1963, zaměřené proti jihovietnamskému autoritářskému režimu, zejména proti tomu, že podporoval katolíky a potlačoval buddhisty. Avšak v buddhismu pro sebeupálení existuje jisté řekněme „věroučné“ zdůvodnění (a provádělo se hlavně z duchovních, nikoliv politických důvodů).
Sebeupálení se ale postupně stalo poměrně rozšířenou, byť samozřejmě stále výjimečnou formou politické akce – a to globálně. Za připomenutí jistě stojí několik případů z poslední doby. (more…)
V roce 1989 mu bylo 23 let a svět se mu po listopadu doširoka otevřel. Joachim Dvořák vydává knížky a dětský časopis Raketa, jeho jméno je spojené hlavně s revue Labyrint. Nakladatelem je prý kvůli tomu, že ho to baví a tvrdí, že mu nejde o peníze. Jak se dá třicet let stát v proudu a nepoddat se komerci? Vyplácí se dávat prostor mladým umělcům? A jak mu život ovlivnil Arnošt Lustig? Moderuje Lucie Výborná.
Natočeno 2019. Premiéra 17. 1. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h).
Ivan Štern. Komentář.
Natočeno 2019. Premiéra 16. 1. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Štern, Ivan: Ivan Štern: Zemřel Rudolf Kučera, spoluzakladatel polistopadové politologie. In web ČRo Plus, 16. leden 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Odešla jedna z nejchytřejších, nepronikavějších a nejvzdělanějších hlav českého národa, docent Rudolf Kučera.
Jeho intelektuální erudici provázela neuvěřitelná houževnatost při prosazování a provozování věcí, po kterých sice nebyla hromadná poptávka, ale které byly pro duchovní zdraví národa nesmírně důležité.
Mám na mysli především jím redigovaný a jím vydávaný časopis Střední Evropa. Udržel ho při životě více než úctyhodných 30 let, tedy až do dne nečekaného skonu.
Revue Střední Evropa zejména v 90. letech, kdy vládla nutkavá potřeba šířit politickou vzdělanost a politickou kulturu, sehrála jedinečnou úlohu. Českému čtenáři pravidelně přinášela myšlenky významných zahraničních autorů, často v předstihu, než si jich dokázal všimnout akademický mainstream, a otevřela prostor pro autory, tehdy neznámé, nyní patřící mezi českou vzdělaneckou elitu. (more…)
Powered by WordPress