Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Deník N přišel s informací, že mají elfové databází řetězových mailů, které spadají do trollí kategorie. Mluvčí elfí skupiny, publicista a odborník na vzdělávání Bohumil Kartous, vysvětluje, že činnost skupiny se soustředí na mapování toho, odkud se dezinformace šíří.

„Kromě toho také na jejich obsah. Postupnou několikaměsíční prací se podařilo nasbírat dostatečně velký vzorek řetězových e-mailů, kterými se v českém digitálním prostoru šíří velká část dezinformací,” popisuje.

Lidé starší generace si tu e-mailovou komunikaci, řetězové zprávy, spojují s disentním názorem. Bohumil Kartous

„Je důležité zjistit, jaké dezinformace mají smysl. Většinou je nutné postupovat od nalomení důvěry v hodnotový systém liberální demokracie. Postupuje to k tomu, že existují jiná společenská řešení, jako jsou autoritativní vládci. To se snažíme dělat: zmapovat digitální prostor, analyzovat obsah a stopovat zdroje,” vysvětluje činnost elfů Kartous. 

Prolhaný režim

Řetězové zprávy v e-mailových schránkách mají podle Kartouse zásadní dopad v českém šíření fake news. „Zejména na část společnosti, která je slabší v digitální gramotnosti. U starších lidí je evidentní, že jejich míra důvěry v alternativní informace a informace šířené zavedenými médii je velmi rozdílná. Reuters institut, výzkumná část oxfordské univerzity, která se věnuje výzkumu médií, udělal analýzu toho, do jaké míry věří evropské společnosti svým vlastním médiím. Vyplynulo z ní, že v Česku je ta důvěra velmi malá, jen 33 % lidí věří médiím,” říká.

Ta veřejnoprávní jsou na tom podle publicisty podstatně lépe než řada soukromých. „Když to ale srovnáte s jinými zeměmi, jako je Holandsko nebo Finsko, zjistíte, že tam je společenská důvěra v média až dvakrát větší,” podotýká.

„Lidé starší generace si tu e-mailovou komunikaci, řetězové zprávy, spojují s disentním názorem. Domnívají se, že odhalují utajovanou pravdu, kterou jim etablovaná média a mainstream zatajuje. Když se snažíte dekonstruovat, proč je v posttotalitních zemích tento přístup tak silný, zjišťujete, že starší generace byly zvyklé, že oficiální média lhala,” vysvětluje mluvčí elfí skupiny, publicista a odborník na vzdělávání Bohumil Kartous.

Lit.: -vlkp-: Listina základních práv a svobod a Kartous. In web Vlkovo blogue, 4. 1. 2019 (článek). – Cit.: Když jsem dopsal včerejší reakci na  naprosto neuvěřitelný  rozhovor, který  realizoval Český rozhlas  Plus s  tzv. mluvčím  tzv.elfů – Kartousem a provedl jeho závěrečnou redakci, nezbylo než konstatovat, že  je  sice  obsažný a nejspíš i výživný, ale  že, bohužel a k mé velké lítosti neobsahuje to nejdůležitější!

Totiž konstatování a doložení, že  se onen neohrožený  zastánce  liberální a vůbec  demokracie  Kartous,  dostal do brutálního střetu s  platnými zákony  republiky. Dokonce s  těmi úplně  nejhlavnějšími a nejzásadnějšími.  Konkrétně  s Listinou základních lidských práv a  svobod. Což  hodlám dnes detailně  doložit. Respektive  – mohu konstatovat, že  celé ono tzv. elfovské hnutí je založeno  na bázi porušování tohoto  základního zákona  České republiky. Toto, beze  zbytku doložím.

Kdybych nebyl naprostým právním laikem a nebál se té, pro  mne sisyfovské práce – totiž prohrabávání  paragrafů  Trestního  zákoníku, zašel bych ještě  dále – článek by byl vyšperkován konkrétními odkazy  na příslušné paragrafy, jež jsou Kartousovou /a spol./  činností  dotčeny. Nicméně  pokud by  orgány, činné v trestním  řízení  hledaly  podnět, aby  se o tzv. elfy  začaly  zajímat, myslím, že  dnešní text je  i tak dostatečným vodítkem!

Poprvé se  čeští tzv. elfové připomněli veřejnosti, když o nich publikovalo Aktualne.cz článek s  názvem  Čeští „elfové“ potírají dezinformace a propagandu. Jsou mezi nimi lékaři i vojáci, který Kosa komentovala  v  článku, na nějž  jsem odkazoval  už včera.

Přesto si z dovolím znovu z Aktuálně.cz převzít pár  autentických citací, protože  jsou pro dnešní  leitmotiv  důležité. Představitel tzv. elfů , označený  jako „otec zakladatel“ osobně říká:

Monitorujeme činnost nepřátel na internetu a získáváme informace o konkrétních osobách napadajících hodnoty, na nichž stojí Česká republika. Nepřátelské sítě nejen sledujeme, ale i aktivně podrýváme,“

Cílem je zmapovat, kdo stojí za záměrným šířením dezinformací a proruské propagandy. Potom mají elfové několik možností – informace o diskutujících buď zveřejní, nebo budou proti trollovi bojovat humorem a zesměšní jej ve vlastní komunitě. Případně informaci předají dál, například zpravodajským službám.

A přidám znovu, co Kartous mimo jiné řekl v onom interview pro Český rozhlas Plus:  „Nikdo nemá zaručené právo mást ostatní a vést je zcela cíleně k tomu, aby se rozhodovali na základě dezinformace a lži,“  s tím, že celý koncept svobody slova vznikl dávno před zrodem internetu, takže v moderní době je tomu třeba se přizpůsobit.

Kartous má zkrátka za to, že nesmíme připustit zneužívání svobody slova!!!! A že on je  tím, kdo určuje, co je pravda a co lež!

Tolik anonymní elfí otec  zakladatel a mluvka  Kartous. A  nyní se podívejme na  vybrané články  ze Základní listiny  práv a  svobod, což  je  integrální součást  Ústavy  tohoto státu:
Čl. 1

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Čl. 2

(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Čl. 5

Každý je způsobilý mít práva.
Čl. 10

(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Čl. 13

Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.
Čl. 17

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

(3) Cenzura je nepřípustná.

(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

Vybral jsem jen ty ustanovení Listiny  základních práv a  svobod, které  jsou  flagrantně  v kolizi s tím, co deklarují  tzv. elfové, respektive Kartous osobně.

Vezměme  to bod po bodu!

Čl.1  říká, že  Lidská práva jsou nezadatelná a  nezcizitelná: Kartous  tvrdí, že  je potřeba je omezit! Protože  prý neodpovídají současné době!

Článek 2 konstatuje, že  stát je vázán na  demokratické ideály a naopak nesmí být  vázán na konkrétní ideologii.Kartous  a jeho partička  deklarují,  že  stát  je  jednoznačně  přivařen na  tzv. liberální demokracii a  na nic jiného!

Článek 5. jasně  a bez jakýchkoliv  debat  sděluje,  že  každý je  způsobilý  mít  svá práva. Starý, mladý  zrzavý, nadprůměrně i podprůměrně  inteligentní, tlustý, hubený, malý, velký, atd. Takže Kartous i vlk. Jenže  Kartous  a ten spolek za ním ,je přiznávají jen stejně smýšlejícím nebo těm, kteří neprezentují žádné názory.

Článek 10 říká, že  každý má právo na ochranu  dobré pověsti, cti a osobní důstojnosti. Dále také to, že soukromí a rodinný  život  je nedotknutelný a  zrovna  tak osobní údaje! A  co Kartous  a tzv. elfové?  Že budou špehovat, shromažďovat  osobní údaje,  zesměšňovat a  skandalizovat ve veřejném prostoru!!!!Eventuálně  nezákonně  získaná data postupovat  dalším osobám a organizacím!

Článek 13 jasně stanovuje, že  nesmí být porušováno listovní tajemství, ať už  v jakékoli formě. A co na  to Kartous a elfové? Přesně tohle  zřejmě  dělají! Viz řetězové emaily a jejich sledování!

Článek 17 říká, že  svoboda projevu je zaručena a každý má právo na svůj názor a na jeho šíření všemi technicky  dostupnými prostředky a to i za hranice  státu. A Kartous  chce  toto  zásadně negovat a omezovat. Podle něj a podobných smí být  šířeny jen  názory, s kterými on souhlasí!!!! Čili potlačuje  svobodu projevu. Propaguje a prosazuje  cenzuru, ačkoli Listina  říká jednoznačně, že  cenzura  je  nepřípustná!

Vůbec nepochybuji, že  by se nyní odvolal na  odstavec  (4) čl. 17, který konstatuje že: Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnost

Ano svobodu projevu  lze omezit . Ale  zákonem Kartousi, zákonem!  Nikoli jinak! A pokud takový zákon  neexistuje, což je  naštěstí pořád naše  situace, není o  čem se  bavit!  Každý totalitář  a každá totalita  hledala  nějaký důvod,  jak zatočit  se svobodou projevu a svobodou přístupu k informacím. Kartous  hlásá a  chce to samé. A  ani se u toho trochu nezastydí!

Nepřekvapuje mne  to. Takovíhle lidé  to mají v genech. Aniž  by jim doklaplo, že  jakmile tohoto džina  jednou pustí z láhve, už nikdy  jej nevrátí zpět. A  že nic  není dáno na  věky. Pokud se dnes  cítí být  na koni, zítra, za  rok, za  deset, za  dvacet let, prostě někdy  to bude určitě úplně  jinak. Stačí si připomenout  oposmlouvu, kde Klaus a Zeman předělali  volební  zákon a zvýhodnili vítěze  voleb. Tehdy si mysleli, že jejich partaje a především oni,   z toho budou  profitovat na věky. ODS  i soc dem jsou dnes marginální  partaje, profit z nadměrného množství poslanců má oligarcha  Babiš!   Volat po zavedení cenzury, omezení práva na  vlastní  názor a jeho šíření, v době, kdy je u moci právě  Babiš /a další podobní  do politiky  vstupují také/, mi přijde totálně  dementní!!!

Myslím, že  více není potřeba  rozebírat a  dokazovat!  Výroky  Kartouse  a toho elfího fotra  zakladatele zcela jasně  jsou v kontrapozici s Listinou základních práv a  svobod. Nechápu, že  orgány  činné  v trestním řízení nehnuly  brvou.  Jak je možné  porušovat, respektive  vyzývat a to beztrestně k porušování  Ústavy?

Ještě  daleko horší mi přijde,  že  Kartous a spol. mají naprosto neomezený,  ba preferovaný přístup do sdělovacích prostředků. Včetně  těch veřejnoprávních -ČT a ČRo! Jak je něco takového možné,  že  člověk a skupina, která vyzývá k omezení občanských svobod  má takovýhle prostor  k prezentaci  svých názorů a cílů a nikomu, včetně  vedení sdělovacích prostředků a  všelijakých televizních a rozhlasových a kdo ví jakých rad, to nevadí???!!!

Nechápu to a pokládám to za  naprosto skandální!  Naproti tomu ti, kteří nemají  mediálně konformní názor, příležitost  k prezentaci svého vidění světa  nedostanou. Nebo jen minimálně! A to včetně  bytostných  a  nezpochybnitelných demokratů. Abych demonstroval na konkrétním příkladu – takový Jan Petránek, který už  bohužel není mezi námi, skvělý člověk  i  novinář, s encyklopedickými  znalostmi a excelentní rusista měl zcela evidentně  dlouhodobě  neoficiální stopku u veřejnoprávních. Soukromé nezajímal nikdy. Na rozdíl od Kartouse  nebo hlupáka  Jakuba Jandy.

Vadí a popouzí mne to. V žádném případě nejsem příznivcem naprosto obskurních mediálních úkazů typu Aeronet hradní mluvčáček, Hájek a  podobných. Nicméně  zdravá společnost  se  dokáže  vyrovnat  i s jejich  informačními průjmovitostmi. Pokud ovšem zdravá  zůstane. Což  znamená  poslat Kartouse  a podobné  rychle  do patřičných mezí.

Myslím, že je nejvyšší  čas, aby si jejich aktivit  všimly  jak ony  už  vzpomenuté orgány  činné v  trestním  řízení, tak vedení  mainstreamových sdělovacích prostředků. Zejména  těch veřejnoprávních. S takovým A. B. Bartošem  se  ti i ti, vypořádat uměli. Kartous je pro mne  Bartošův  komplementární doplněk. Protože  oba  chtějí ve  svém důsledku totéž – omezit, cenzurovat, vylučovat, nepřipustit, skandalizovat!

Lucie Králová:

Zvukový výlet do podob snů natolik podivuhodných, že silně zasahují do životů těch, jimž se zdají. Jak těmto snům rozumějí sami snivci, kteří se uvolili své sny sdílet? Proč vůbec mají potřebu své sny zapsat, vyprávět a dokonce ozvučit? Pokud chcete slyšet sen, zkuste se uvelebit v posteli, zapnout dobře v prostoru rozmístěné reproduktory a vypnout rozumovou autocenzuru. Pak už jen stačí být 48 minut ve světě snových obrazů.

Draci, kteří se v kódu trans-generačního přenosu objevují dceři, matce i babičce. Akvárium plné žab-lidí s nafouknutými pytlíky dušiček, kde se schyluje k útoku archetypálního teroristy, pracujícího celý den v bufetu s párky, z čehož mu „hráblo“. Léčivý sen o přijetí smrti v podobě „malé babičky – buldočka s velků prdelů“, v němž „duše snědla odraz těla“. A dětské rozumění snům, do nějž probleskují slova jako „3D“ nebo „aplikace“.

Je to divný pořad, protože jeho logika je odvozená od logiky snu. Přesto, doufám, to není skrumáž šílených obrazů ani jakási mozaika bizáru. Je spíše to pokus o strukturu, která zpřítomní sestup k matérii snu, která dává snům dočasnou autonomii a umožňuje nám jejich sdílení, které působí v nevědomé rovině.

Sny se zabývám mnoho let, připravuji o nich celovečerní film Naslouchači snů,  portrét kolektivního nevědomí, které žijeme v současné době. Součástí toho filmu je i mezinárodní výzkum snových obrazů. Zkoumáme, co nám sny sdělují o naší současné situaci – politické, ekonomické, ekologické i obecně lidské. Film i sen jsou také „dokumentární“ – neboť i na sen se lze dívat jako na dokument svého druhu, který podává zprávu o stavu naší duše. A pokud přijmeme Jungovu teorii kolektivního nevědomí, tak i zprávu o směřování lidského společenství. Sny mají také svůj specifický humor, který nám umožňuje zasmát se sami sobě a svým skálopevným přesvědčením, i to je svým způsobem „dokumentární“, neboť to nabízí reflexi toho, čemu říkáme skutečnost.

Radiodokument Slyšet sen je součástí tohoto průzkumu snů. Propašovat sen do radiodokumentu napadlo Violu Ježkovou, autorku a dramaturgyni Chtěli jsme, aby radiodokument nebyl derivátem vznikajícího filmu, ale extenzí celého projektu, svébytnou sondou do konkrétních snů, takže se jedná o průzkum i v oblasti formy – o zvukový experiment : zkoumat, kam jde zajít ve vztahu zvuku a snových obrazů, tak, aby se živá matérie snu nezploštila, abychom nezůstávali u popisu a ilustrace. Pochopit skrze zvuk něco o tom jak se matérie snu chová – totiž “ozvučený”, “vyprávěný” a teď i “vysílaný” sen je sice stále “nehmotný”, ale skrze médium rozhlasu zpřítomněný ke sdílení – někdy je to jen chvíle ticha a ruchů, někdy jen slovo a barva hlasu, někdy halucinogenní mnohovrstevnatá montáž, která nás uvádí do jiného časoprostoru, do vrstev určitého spočinutí v (cizích) snech, které se můžou některými obrazy třeba podobat i těm vašim.

Všichni snivci jsou mí blízcí přátelé, jejich sny je překvapují, fascinují, vyživují, promlouvají k nim a působí. Skrze sny se přibližujeme k těm kdo mluví. Petra Vlachynská, svérázná a vtipná kostýmní výtvarnice, která má zkušenost se sny jako léčivým procesem. Klára Čížková, taneční terapeutka, která se snům dlouhodobě věnuje a potkává se v nich se zvláštními rohatými bytostmi.

A Jan Komárek, režisér fyzického divadla, světelný designér a člověk, který vyrobil téměř všechny zvuky a zvukový design. Postava radiodokumentu i spoluautor, který o tom napíše sám….

Jan Komárek:

Radiodokument je speciální, kulinářská disciplína. Vše se děje ušima, skrz uši, přes uši a tudy také přes obrazovost, obrazotvornost a imaginaci. Zvuk nastartuje obraz, ten se zjeví v mysli, tak se odráží od zrcadel zkušenosti v těch mnohých zasutých archivech a zasáhne mozkové centrum. To vystřelí pocit.  Z toho důvodu je dobré při poslechu sedět v ušáku. Aby si člověk slyšící neutloukl hlavu o stěny své imaginace.

Třeba prázdná pánev, pomalu tažená po sporáku vytvoří velice organicky zajímavý, skřípavý zvuk. Sáhnu tedy do kapsy a vyndám z ní …cibuli? Nikoli! Vyndám zní, milí poslouchači malý, stříbrný nahráváček. Ten zapnu a pánevní cestičku po sporáku si nahraju. Potom ale, namísto vaření, odjedu k počítači, zvuk z nahráváčku do něj vysaji a pak radostně kouzlím. Tedy zpomaluji onen zvuk a zaobaluji ho, obaluji jak řízek ve strouhance a ve vajíčku efektů, přidávám do něj zvukové koření….až náhle, ten zvuk, co býval skřípotem pánve na sporáku rozvibruje duši. Protože dostane zcela jiný tón a jeho temná vibrace se dotýká nějakých skrytých strun uvnitř těla a přenáší se dál. A já v té chvíli toho slyšení vím, že jsem získal ten správný zvuk. A mám ho, chytl jsem ho do pastičky a nyní si ho dám do archivu zvuků. Každý z vás, milí, sladcí poslouchači, má v sobě svůj osobní archiv zvuků. A ten se probouzí, vibrací, která rozehraje tu malou harfičku, co máte v sobě uloženou pod játry, někdo v srdci, někdo v ledvinách…

Zvuky se loví na háček smyslovosti. Smyslů je, milí poslouchači… několik. Neodvažuji se zde uvést kolik, protože to nevím, stejně tak, jako to neví nikdo jiný. A sny jsou vysoce smyslová disciplína, která je jedinou svobodnou a nezávislou entitou v naší úžasné, rozvibrované  a vlající osobě. Běhám tedy občas pro radost po lukách zvukokvětných a lovím do své stříbrné síťky zvukový hmyz. Pak, jak starý Číňan z Cchion Pengu, vařím doma zvukovou polévku. Nepřemýšlím přitom moc, jen si užívám a vařím, co do rendlíku vhodím. Občas do té polévky spadne něco z police, nebo do ní omylem zafrčí oslněná, australská můra. Tak to všechno vzniká, z ničeho a ze všeho. Ale není to jen náhodné bublání. Každý ten zvuk, milí naslouchači, každý ten zvuk je mým osobním zvukem, znám ho jak špejli od lízátka, přes veškerá ohýbání a obalování toho zvuku jej rozeznám mezi tisíci, jak tučňák na ostrově zpěv své milé. Poznám ten zvuk a dokážu vám říci, odkud pochází a co se mu stalo, že je nyní takto proměněn a v láku jiných zvuků naložen.

Máme paměť haptickou, kdy sáhneme na předmět dlouho v šuplíku uleželý a zjeví se nám obraz vzpomínky. Tak máme v sobě i paměť zvukovou. A citlivým poskládáním zvuků té paměti dokážeme postavit obraz pocitu. Tam také směřuje i tento snový, pečlivě laděný radiodokument. A já bych byl velice rád, kdyby svou vibrací zaklepal na dvířka vaší sluchové vnímavosti a ponechal je pootevřená pro tajemství…

A na závěr velké poděkování zvukovému mistrovi Romanovi Špálovi, který se vydal s  trpělivostí a otevřeností do zvuků nevědomí a dotvořil, doladil a domixoval s mimořádnou citlivostí všech našich 16 zvukových stop, tak aby skutečně znělo i to, co Komárek na pánvi v kuchyni nahrával. A to v řádném prostorovém stereo zážitku.