Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

21. 9. 2018

War of the Worlds (Válka světů, 1955)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 14:11

Herbert George Wells. Dramatizace románu.

Účinkují Dana Andrews Pat Crowley a další.

Natočeno 1955. Premiéra 8. 2. 1955 (Lux Radio Theater). K poslechu zde.

Lit.: anonym: War of the Worlds (Lux Theatre, 1955). In web War of the Worlds, b.d. (článek). – Cit.:  The version of The War of the Worlds broadcast by the Lux Radio Theatre on February 8th 1955 turned out to be one of the last shows ever made in its long and illustrious history. First heard on October 14th 1934, it had started life as an NBC show intended to reproduce Broadway hits, a fine idea at the time, but one with a fatal inbuilt flaw; there were only so many Broadway shows to choose from. With the show floundering for material, Danny Danker, an advertising executive on the Lux account was drafted in to find a fix, and quickly concluded that public interest was shifting inexorably toward Hollywood and so here surely was an almost unlimited new pool of popular talent and stories to draw upon. Shifting in July of 1935 to Hollywood and the CBS network, The Lux Radio Theatre never looked back.

Big name stars (though not necessarily the same ones who had made the original films) were drafted in from the very start. The first film to be adapted was Morocco, with Marlene Dietrich reprising her role as Mademoiselle Amy Jolly and Clark Gable stepping into the shoes of the character originally played by Gary Cooper. Another big draw was the host (and faux-producer) of the show, none other than the larger than life Cecil B. DeMille, who had some years earlier attempted to wrest the rights to The War of the Worlds from H.G. Wells. As a further matter of co-incidental interest, a young man by the name of Orson Welles would in 1938 host a summer replacement series for the Lux Radio Theatre. This of course was The Mercury Theatre On The Air, the vehicle for Welles‘ infamous War of the Worlds broadcast. In a case of what goes around comes around, Welles ended up taking several lead roles for the Lux Theatre during the mid 1940’s, which one suspects must have rankled a little, given that he very likely saw himself and DeMille as competitors.

The Lux Radio Theatre version of The War of the Worlds was broadcast on the 8th of February 1955, less than 6 months before the curtain finally fell on the show. Dana Andrews and Pat Crowley took on the roles made famous by Gene Barry and Ann Robinson in the 1953 George Pal movie and are every bit as good as their celluloid predecessors, though it’s fun to hear Crowley mangle her pronunciation of the word Nuclear. The radio version is consistently faithful to the plot of the film and at just 60 minutes, (less if you exclude the adverts) the pace never lets up for a moment. The sound is also superb, with the original Martian Heat Ray effect reused to great effect. Other than promoting the virtues of Lux Soap, the adaptation also served as a publicity tool for Pal’s forthcoming picture, Conquest of Space, with the cast gathering at the end of the show to discuss its merits.

Day The Earth Stood Still (Den, kdy se zastavila Země, 1954)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 14:08

Harry Bates (sci-fi povídka Farewell to the Master). Filmový scénář Edmund H. North. Rozhlasová úprava a režie ??

Osoby a obsazení: Klaatu (Michael Rennie), Helen Bensonová (Jean Peters).

Natočeno 1954. Premiéra 4. 1. 1954 (Lux Radio Theater). K poslechu zde.

Pozn.: The Day the Earth Stood Still (a.k.a. Farewell to the Master and Journey to the World) is a 1951 American black-and-white science fiction film released by 20th Century Fox and produced by Julian Blaustein. Directed by Robert Wise, it stars Michael Rennie, Patricia Neal, Billy Gray, Hugh Marlowe, and Sam Jaffe. The screenplay was written by Edmund H. North, based on the 1940 science fiction short story „Farewell to the Master“ by Harry Bates. The score was composed by Bernard Herrmann.

The film was dramatized as a radio play on January 4, 1954 for the Lux Radio Theater; Michael Rennie reprised his lead role as Klaatu with actress Jean Peters as Helen Benson. This production was later re-broadcast on the Hollywood Radio Theater, the re-titled Lux Radio Theater, which aired on the Armed Forces Radio Service.

Večerní Host Radiožurnálu – Ondřej Teplý (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:58

Hostem je jachtař Ondřej Teplý, který se stal v srpnu ve slovinském Koperu juniorským mistrem světa do 23 let v olympijské třídě Finn. Jak vzpomíná na začátky své sportovní kariéry? Kde trénuje? Jaké jsou ideální podmínky pro jachtaře? Moderuje Zuzana Burešová.

Natočeno 2018. Premiéra 21. 9. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 21:06 h).

Interview Plus – Pavel Bém (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:53

Bývalý pražský primátor Pavel Bém je hostem Interview Plus. Prahu zavalily plakáty s reklamou na politiky, kteří slibují, že po volbách zavedou nové pořádky. Urychlí se výstavba bytů, silnic i nové trasy metra, děti si budou mít kde hrát a senioři prožijí poklidný podzim života. Co Praha nyní nejvíc potřebuje? A proč se z postu pražského primátora málokdy odchází se slávou? Moderuje Jan Bumba.

Natočeno 2018. Premiéra 21. 9. 2018 (ČRo Plus, 11:34 h.).

Osobnost Plus – Pavel Liška (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:48

Hraje rád divné postavy, až ho lidé za divného považují i ve skutečnosti. A prý ještě nedospěl, i když je mu už přes 40. Herec a milovník motorek Pavel Liška bude hostem Osobnosti Plus Barbory Tachecí.

Natočeno 2018. Premiéra 21. 9. 2018 (ČRo Plus, 10:34 h).

Host Lucie Výborné – Petr Hájek (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:47

Hostem je architekt Petr Hájek. Před 8 lety založil Laboratoř experimentální architektury, letos byl vyhlášen Architektem roku. Podle poroty je autorem svébytným, a říká se o něm, že je vlivný pedagog. Jak si člověk uchová svébytnost v tak rozmanitém světě jako je ten dnešní? V čem je náročné a v čem zajímavé rekonstruovat památku UNESCO? Moderuje Lucie Výborná.

Natočeno 2018. Premiéra 21. 9. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h).

Pro a proti – Serena Williamsová a rasistické stereotypy? (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:42

Letošní finále US Open se dostalo do médií nejen díky senzačnímu vítězství mladičké Naomi Osakaové. Mediální vody rozvířila prudká reakce poražené Sereny Williamsové, za kterou si vysloužila trest. A v posledních dnech se diskutuje taky o tom, jestli karikatura popisující tento výbuch emocí nepodléhá rasistickým stereotypům. Zeptá se na to Veronika Sedláčková.

Hovoří datový novinář z Českého rozhlasu Michal Zlatkovský a publicista a spisovatel Dominik Landsman.

Natočeno 2018. Premiéra 21. 9. 2018 (ČRo Plus, 9:34 h.).

Lit.: Sedláčková, Veronika – Luptáková, Věra:  Karikatura Williamsové není žádná obrovská pecka. Nenapadlo mě, že by mohla být předmětem rasistických sporů, říká spisovatel. In web ČRo Plus, 21. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Letošní finále US Open poznamenal výbuch emocí tenisové legendy Sereny Williamsové. Kvůli penalizaci, která zřejmě vedla k její prohře s mladičkou Naomi Ósakaovou. Australan Mark Knight pak pro jeden bulvární deník nakreslil Sereninu karikaturu, která rozvířila debatu nejen na sociálních sítích.

Serena Williamsová se totiž hned po utkání nechala slyšet, že se stala obětí sexismu ze strany rozhodčího. V podobném duchu ji taky Knight vyobrazil. V pozadí říká rozhodčí druhé tenistce: Mohla byste ji prostě nechat vyhrát? Ve Spojených státech napadla řada kritiků obrázek jako rasistický a posiluje prý i negativní stereotypy vůči Afroameričanům.

Já se určitě nezasmál. Ne kvůli nějakému rasismu, ale prostě mi karikatura nepřišla vtipná. Ale těch, kterých se týká, se dotkla, a je jim třeba naslouchat.
Michal Zlatkovský, datový novinář Českého rozhlasu

Podle Michala Zlatkovského jsou to hlavně lidé z americké Národní asociace černošských novinářů a spousta lidí negativně reagovala na sociálních sítí, hlavně na Twitteru. „Hlas Afroameričanů tam byl poměrně jasný,“ doplňuje. Abychom to ale pochopili, musíme znát kulturní kontext. „Američané asi taky nepochopí romskou problematiku a nebudou se k ní relevantně vyjadřovat,“ domnívá se datový novinář.

Češi by to prý ani tak neřešili, kdyby se toho nechytly naše velké zpravodajské servery. „Podávaly to tak jako: podívejte se, co ti šílenci v Americe řeší. Jakože se můžou zbláznit z karikatury, která nám přijde normální. Jinak by tady tak bouřlivá diskuse asi nebyla.“

Musíte znát kontext

Zlatkovský upozorňuje na dobu těsně po zrušení otroctví (pozn. red.− 13. dodatek Ústavy Spojených států o zrušení otroctví byl podepsaný 18. prosince 1865). „Tehdy byl hodně rozšířený fenomén tzv. Black Face. To byla divadelní představení, ve kterých si běloši malovali černé tváře a zvýrazňovali rty. Cílem bylo zesměšnit, ironizovat a vlastně karikovat Afroameričany.“

Podle něj byla tato karikatura Williamsové dost stereotypní a i postavy v pozadí jsou nakresleny jako běloši, přičemž ve skutečnosti je soupeřka a překvapivá vítězka US Open Naomi Ósakaová Japonkou s haitskými předky. „Její pleť tedy určitě bílá není,“ tvrdí Zlatkovský.

Podle mne se obrázek stal terčem obvinění z rasismu neprávem. Je to přece karikatura a já se zasmál.
Dominik Landsman, publicista a spisovatel

Podle spisovatele a publicisty Dominika Landsmana je to celé jen nafouknutá bublina. „Protože jde jen o karikaturu, která navíc nějaká obrovská pecka není. Vůbec jsem přitom ale nepřemýšlel, že by mohla být předmětem nějakých rasistických sporů.“

Jsou to přehnané reakce. Nechápu

Nechce prý posuzovat reakce samotných Američanů, ale „přehnané jsou některé reakce tady u nás. Tomu už nerozumím.“ Karikatura je jistý druh satiry, která se vizuálně snaží vypíchnout přednosti a rysy karikovaných. „A některé, jistě víc útlocitné lidi, to zřejmě ranilo. Ale úplně zbytečně,“ tvrdí.

Bouřlivou reakci (nejen) na sociálních sítích pak svým způsobem považuje za atak na svobodu vyjádření umělce Marka Knighta. „Tím se ale taky oklešťuje humor, a to nemám rád. Humor by neměl mít nějaké hranice, ty máme přeci každý své, vlastní. Ale vyhrožovat kreslíři, který jen dělal satiru…? Jeho cílem přeci nebylo ani urazit, ani zesměšnit. Primárně mu přece šlo o satiru, která obecně slouží k pobavení a zamyšlení. Taky ke kritice karikovaného, a ta by měla být vždy oprávněná.“ Kde najít ale „onu“ hranici?

Má humor hranice?

„To se ptáte špatného člověka, protože já se ve svém humoru musím sám dost krotit. Můj práh, tedy až kam zajít a kde končí dělání si srandy, mám až u legrace z mrtvých dětí. To je už i na mne moc,“ odpovídá spisovatel Landsman.

Datový novinář Zlatkovský k tomu přidává: „To je ale kultura sociálních sítí, hlavně ta na Twitteru, kde dostáváte výhrůžky smrtí často a úplně za nic… Ale pokud máme svobodu slova v ironizování nebo karikování, tak podobná svoboda platí i na psaní reakcí na sítích. Ale Mark Knight pracuje pro pravicové bulvární noviny, které přesně takovou publicitu potřebují. Takže neočekávám, že by ho pro karikaturu Williamsové vyhodili,“ dodává novinář.

Když tři vrtají totéž

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 10:31

Martin Čípek

 (napsáno pro web Panáček v říši mluveného slova)

Jedna stará skříň a v ní tři červotoči. Nic neobvyklého, zdá se. Vrtají, zavrtávají se, vytvářejí spletité tunely chodeb. Milimetr za milimetrem postupně proměňují vzácný kus nábytku v žalostné torzo. Protagonisté rozhlasové hry Alexandra Klimenta Červotoči (1990) se setkávají právě v okamžiku, kdy se mezi nimi rozhoří závažný spor o to, který ze zúčastněných červotočů používá nejlepší styl vrtání. Od samého počátku mezi nimi panuje neshoda. První (Soběslav Sejk) se pokládá za jakousi nit. Je v neustálém tahu, nikdy po sobě neuklízí, tím pádem nikdy nekončí a nikdy nezačíná. Druhý (Jiří Adamíra) svým společníkům zdůrazňuje, že je třeba mít nějaký vztah k tomu, co dělají a především jak to dělají. Sám sebe označuje za typ špendlík. Postupuje v bodech, vrt za vrtem. Má styl, je systematický, dává přednost řádu, holduje dokonalosti, ovládá bezpočet starých i nových metod. „Vy jste si za ta léta ještě nevytvořil žádnou pracovní metodu?„, oboří se na svého třetího kolegu (Josef Kemr), který lakonicky odpovídá, že o ničem takovém vůbec nepřemýšlel. Nemá také důvod. Je jedno, jak se vrtá, důležité je, že se vrtá. A ještě důležitější je, že se dřevo při jejich společném vrtání přímo rozeznívá. „Osud nás šťastně vložil do hudební hmoty. Jiní se musejí vrtat hlínou a masem a nerozeznívají nic„, vysvětluje a přiznává, že bez dřeva by byl jejich život zhola zbytečný. Zpočátku banální pře pomalu přerůstá v zásadní konflikt, jehož podstatným rysem je nemožnost shody. (more…)

20. 9. 2018

Markéta Lazarová (1947?)

Filed under: Povídky — Premek @ 20:58

Vladislav Vančura. Četba. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovala Plzeň v roce 1947 (?). Premiéra 5. 1. 1947 (Plzeň, 21:45 – 21:55 h).

Alternativní verze názvu: Marketa Lazarova

Dobytí hor (1947?)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 20:51

Karel Hofman. Literární pásmo. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovala Plzeň v roce 1947 (?). Premiéra 5. 1. 1947 (Plzeň, 8:15 – 8:35 h).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress