Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

„V dnešní západní společnosti je realizován velmi zásadní projekt přeměny společnosti. Probíhá velmi potichu a salámovou metodou a užívá se pro něj termín liberální demokracie. Ten zastírá podstatu změny, která je podle nás protiliberální a protidemokratická,“ říká Jiří Weigl, spoluautor manifestu a výkonný ředitel Institutu Václava Klause.

Zmiňovaný projekt je podle Weigla dílem západoevropské moderní levice, která vychází z myšlenek tzv. frankfurtské školy a studentské revolty roku 1968. „Tehdejší revolucionáři dosáhli pozic dvorních radů a uskutečňují své představy. A to v dobré víře, myslí si, že je to tak správné a kapitalistická společnost je špatná,“ upozorňuje.

Začíná převládat pohled na společnost jako na společenství menšin. Nikoli jako na celek sobě rovných občanů, kteří demokratickými procedurami vytvářejí většinový názor a podle toho se vládne. Jiří Weigl

Evropská levice prý ovládla akademický i mediální svět, a dokonce se jí podařilo levicovou agendu kombinovanou s politickou korektností propašovat napříč politickým spektrem. Na Západě podle Weigla vymizel protiklad mezi pravicí a levicí, což dokládá na příkladu Německa, kde rozdíly mezi sociálními a křesťanskými demokraty a zelenými považuje za marginální.

„Podívejme, jak je měněn pohled na zásadní instituce jako rodina, národ nebo lidská identita. Jaký je tlak na změny těchto základních společenských kotev. Stát dnes zajímá pouze manželství homosexuálů. Manželství není soukromá věc, ale vytváří základní společenskou jednotku, a to je rodina. A ta se nám rozpadá,“ poukazuje Weigl.

Manifest je nekvalitní studentská práce

Atomizace společnosti je problém i podle publicisty Jana Urbana. „To ale nezačalo s Evropskou unií, ale s totalitními ideologiemi, které zlomily tisíce let budované společenské vazby včetně rodiny a vyměnily je za příslib nového začátku,“ tvrdí.

Společnosti se podle něj rozpadají všude ve světě, a to díky rozvoji technologií, které mimo jiné mění i demokracii. „Politické strany a politici se přizpůsobili té teatrálnosti, kterou vyžadují nové komunikační technologie,“ domnívá se novinář.

Pokud se nenaučíme hledat ten klasický model demokracie, tedy budovat většinové stanovisko pro něco, a ne proti někomu, tak máme velký problém. Jan Urban

Tvrzení, že za vším je projekt na přeměnu společnosti, Urban označuje za nesmysl. „Projekt by musel někdo vymyslet s nějakým cílem, a to je v chaosu dnešního světa naprostý nesmysl. Všechny ty teorie o Bilderbergu, evropských elitách, Donaldu Trumpovi a podobně,“ oponuje.

„Jsem rád, že si Institut Václava Klause začal všímat změn, které probíhají. Že to zatím dělá na úrovni nekvalitní studentské práce se starou terminologií, to není v tuto chvíli podstatné. Podstatné je, aby se různé přemýšlející skupiny v české společnosti začaly stýkat a vyměňovat si názory,“ uzavírá Urban.