Květen, 2018 | Panáček v říši mluveného slova

24. 5. 2018

Sny mužů a těla žen (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:30

Erotický komiks zažívá na domácím trhu nebývalý boom. Co mají společného Barbarella, Borgia a Zlatý osel? Připravila Kateřina Čopjaková.

Natočeno 2018. Premiéra 24. 5. 2018 (ČRo Rádio Wave).

Lit.: Čopjaková, Kateřina: Sny mužů a těla žen: Čeští nakladatelé se honí za erotickým komiksem, ale jen za tím pro muže. In web ČRo Radio Wave, 24. květen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na zlatou žílu devátého umění – erotický komiks – přišli už i čeští nakladatelé a hodlají ji podle svých slov řádně vytěžit. O tuzemské komiksové scéně vysílá zájem o erotiku dvě zprávy: je už dostatečně velká, aby uživila větší množství velkoformátových celobarevných alb. Za druhé: komiks je u nás stále hlavně macho prostor.

Jedním ze tří témat letošního veletrhu Svět knihy byl vyhlášen komiks. O erotických albech se jali diskutovat zástupci nakladatelství, která se na jejich produkci poslední roky podílejí především – spolumajitel Crewe Petr Litoš a šéf propagace Arga Richard Klíčník. V anotaci debaty se sice psalo, že se dvojice pokusí odpovědět na otázku, kde se nachází hranice mezi uměním a „pouhou“ erotikou, tu ale v podstatě hned na začátku smetli ze stolu s tvrzením, že je potřeba erotiku v komiksu vždy trochu zamaskovat, aby prošla před případnými cenzory. Pak už šlo v zásadě o nakladatelský panel, přítomným bylo hozeno několik vějiček z edičních plánů za početného doprovodu košilatých dvojsmyslů ve stylu „když víte, kam sáhnout, všechno jde“. (more…)

Comments (0)

Text básníka Jiřího Hasala (2011?)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 14:23

Slova ze sna a do snů. Text básníka Jiřího Hasala. Připravil Rudolf Matys. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Bořivoj Navrátil.

Natočeno 2011 (?). Repríza 27. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 0:00 h.) v cyklu Sny.

Comments (0)

Noční Mikrofórum – Jiří Grygar (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:15

Moderuje Vladimír Komárek. Host: Jiří Grygar, astronom a popularizátor vědy. Osobnosti si zvou osobnosti.

Natočeno 2018. Premiéra 26. 5. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:30 h). Repríza 11. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:30 h).

Comments (0)

U železničního mostu (2008)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 14:02

Jiří Peňás. Komentář.

Natočeno 2008. Premiéra 13. 6. 2018 (ČRo 6, 8:35 h).

Lit.: Peňás, Jiří: Jiří Peňás: U železničního mostu. In web ČRo 6, 13. 6. 2008 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Kdyby po mě někdo chtěl, abych mu ukázal své milé místo v Praze, pak bych ho zavedl na železniční most, kterému se také někdy říká vyšehradský. Často jezdím po jeho postranních dřevěných lávkách na kole, míjí mě vlaky, most se celý rozhučí a roztřese, ale zůstane vždy spolehlivě stát, člověka jen ovane bezpečná závrať.

Vyšehradská strana je civilizovaná, avšak kolo je tam nutné vynést po točitém schodišti. Na smíchovské straně se jezdec spouští po úzké pěšince do divočiny, do houštiny plné odpadků a fekálií, neboť zde už začíná město kloakální, město, které svou řeku zdobí nejkrásnějšími panoramaty jako diadémem, ale snad přemírou vášně do ní vpouští své splašky, svůj nepořádek, svou neurvalostí jí přidělává stíny a vrásky k pleti, která by mohla být perleťová, ale je zešedlá a olejnatá.

Vzpomenu si na Nezvalovu větu z Pražského chodce, v níž vzdává hold trávicímu ústrojí Vltavy: „Takový vepř stižený červenkou, po němž by pošel i nejodolnější buldok, najde v tobě svůj královský louh, v němž bude vrácen zdraví přírody, jsi jako básník, Vltavo“. Myslím ale, že bychom zdatnost jejich orgánů neměli přeceňovat.

Hned za mostem, zhruba na úrovni pokračování smíchovské ulice Na Valentince je podivný divoký plácek svažující se k řece, který by snad měl své oprávnění, kdyby se tu plavili koně z nedalekého smíchovské pivovaru. Koně se však již neplaví, zašel čas pivovarských valachů.

Prof. Vladimír Vondráček píše ve své knize Fantastické a magické z hlediska psychiatrie o pacientce, která dosahovala orgasmu jedině tehdy, když se ve Vltavě plavili koně. Možná to bylo právě toto místo a tu ženu zachvacovala rozkoš na tomto nábřeží, které je ostatně jako děláno pro erotické touhy: kousek od nádraží, od obchodního centra Anděl, blikavá světla parníků na večerní hladině…

Něco málo přes století starý železniční most je svou konstrukcí krásný a jeho solidní železárenské oblouky tvoří zajímavý kontrapunkt k novogotickému chrámu na Vyšehradě. Na pravém břehu do něj nenápadně vtéká Botič, který několik posledních desítek metrů mizí v kanalizaci. Tady vlastně začínala ještě před sto padesáti lety Praha, kousek dál na pravém břehu vybíhající vyšehradská skála už nebyla součástí města, za ní začínal skutečně venkov, který byl z této strany dostupný jen na lodi. (more…)

Comments (0)

Větrník – Host ve studiu – Věra Grygarová (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 13:48

Připravila Jana Zemková.

Hovoří vychovatelka v penzi Věra Grygarová.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2018. Premiéra 22. 5. 2018 (ČRo Olomouc).

Lit.: Zemková, Jana: Věra Grygarová: Učit do „pasťáku“ se dřív chodilo z trestu. Já jsem se přihlásila dobrovolně. In web ČRo Olomouc, 22. květen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ve výchovném ústavu nakonec pracovala 40 let. S autoritou prý problémy neměla. „Nesmíte je za jejich činy soudit, musíte se k nim chovat přirozeně,“ dodává.

Jako dítě živnostníka, nepřítele lidu a „pétépáka“ měla Věra Grygarová z Veselíčka na Přerovsku vlastně štěstí. Díky výbornému prospěchu se bez přijímaček dostala na gymnázium. V době Pražského jara studovala na vysoké. „ Problémy přišly až po skončení školy, s nástupem normalizace. Kamarádka emigrovala a mě čekaly výslechy na STB. A taky v praxi jsem si užila. Přemísťovali mě z jedné školy na druhou. Tak jsem se sama přihlásila do výchovného ústavu, kam se chodilo z trestu. Pomohla mi mužská výchova, jako jediná žena jsem se díky tomu ve sboru dokázala uplatnit,“ vzpomíná bývalá ředitelka Dětského domova se školou pro mladistvé delikventy.

Na praxi vzpomíná ráda, s některými chovanci zůstala v kontaktu dodnes. „Chlapci byli většinou z nefunkčních, rozvrácených rodin. Byli mezi nimi i vrazi, násilníci. Po sametové revoluci k nim přibyli i synové podnikatelů, na které rodiče neměli čas. Vyšli z prostředí, kde se s nimi nikdo nemazlil. A tak se někdy použily stejné prostředky, aby neměli pocit, že se jich bojíte,“ vypráví.

Dnes je Věra Grygarová už v důchodu, ale nezahálí. Stále se věnuje sportu, má ráda přírodu a cestování. A taky spolupracuje s veselíčským muzeem. Třeba na výstavu, která připomíná 100. výročí vzniku samostatného Československa, přinesla pár předmětů z pozůstalosti svého dědečka, podnikavého živnostníka a nadšeného amatérského fotografa. „Našla jsem i jeho deník, který si vedl. To čtení mě nesmírně obohatilo, přineslo poznání mých předků a často vyloudilo úsměv na tváři, to když došlo na pikantní historky,“ říká Věra Grygarová s úsměvem.

Comments (0)

Caput mortuum (2017)

Filed under: Poezie,Slovenské — Premek @ 13:27

Michal Habaj. Verše.

Recituje autor.

Natočeno 2017. Repríza 24. 5. 2018 (Rádio Litera, 15:50 – 15:55 h).

Pozn.: CAPUT MORTUUM alias „Mŕtva hlava“ sa skrýva za veršami Michala Habaja. Najnovšia zbierka sa nám ústami samotného básnika prihovára zo sveta, ktorý by sme nechceli zažiť. Započúvajte sa o 15:50. (anotace)

Comments (0)

Bomba v Olomouci 1/5 (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 12:08

Případ bombového vyděrače, který se odehrál v březnu roku 2003 v Olomouci. Pachatel v dopise adresovaném policii vyhrožoval bombovými útoky na různých místech města, pokud nezíská částku 10 milionů korun.

Nastudovala Olomouc v roce 2018. Premiéra 21. – 25. 5. 2018 v cyklu Kriminální případy Čech, Moravy a Slezska.

Comments (0)

Mozaika – Vlasta Chramostová (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:28

Připravil Tomáš Pilát.

Hovoří Vlasta Chramostová.

Natočeno 2018. Premiéra 22. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Pilát, Tomáš: Byl to můj osud – Napřeskáčku (II). Publikum se dočkalo po devatenácti letech pokračování pamětí Vlasty Chramostové. In web ČRo 3 Vltava, 22. květen 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Na druhou část svých pamětí nechala herečka Vlasta Chramostová čekat navnaděné (a po četbě první části až vášnivě zvědavé) publikum celých devatenáct let. Čekání se ale vyplatilo. Literárně vytříbené vzpomínky přesně zaznamenávají zásadní události, které provázely život paní Vlasty po Listopadu 1989, a lidi, kteří s nimi hýbali.

Přitom nesmírně čtivým jazykem, a s občasnými „vpády“ hereččina manžela, kameramana Stanislava Miloty. Přesně takhle to funguje i ve skutečnosti. Když máte štěstí a můžete nějakou tu chvíli strávit ve společnosti obou, Vlasta Chramostová vypráví a Stanislav Milota vtipně vpadává, glosuje, doplňuje… Do textu se tyhle vpády podařilo zakomponovat nenásilně, ba strhujícím způsobem. Kniha s názvem Byl to můj osud – Napřeskáčku (II) se čte jedním dechem. Navíc je doplněna bohatým doprovodným materiálem. I to Vlasta Chramostová v rozhovoru pro vltavskou Mozaiku (který se stylově uskutečnil na balkóně Národního divadla) pochválila. „V tuhle chvíli držím knihu a dívám se do ní vůbec poprvé – a jsem nadšená! Fotky, další doprovod, hezká úprava, prostě nádhera. Obrovsky se z toho raduju,“ pochvaluje si, a lakonicky dodává: „Ráda si ji přečtu!“

Za motto knihy si zvolila citát Stefana Zweiga Opravdu žije jen ten, kdo prožívá osud jako tajemství. „Život vůbec je tajemství. Často se ani nestačím, divit,“ vysvětluje herečka svoji mottovolbu. (more…)

Comments (0)