Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Absurdní zpráva, že? Zvláště v zemi, kde rozpoutalo revoluci zmlácení studentů a jeden falešný mrtvý.

Jiná zpráva: „60 lidí včetně dětí zabito při demonstraci proti prezidentu Putinovi. Další tisíce byly zraněny.“ Přestože si o zemi Vladimira Vladimiroviče můžeme myslet ledacos, bezpochyby by nás taková zpráva šokovala a vyvolala vlny demonstrací a odporu.

Přesto taková zpráva zazněla. Týkala se Izraele – civilizovaného státu, který je považován za evropský. Státu, ke kterému nás – jak mnozí s oblibou připomínají – pojí blízké kulturní i politické hodnoty. Státu, jemuž umožňujeme hrát evropské fotbalové soutěže a jeho zástupcům vyhrávat zábavní pořady typu Eurovize.

Přesto se v takové zemi mohlo stát, že jeho vojáci stříleli ostrými náboji do davu demonstrujících a de facto bezbranných Palestinců, protestujících v den výročí Nakby proti přenesení americké ambasády do Jeruzaléma a proti děsivým podmínkám, v nichž jsou nuceni pod neprodyšnou izraelskou blokádou Gazy žít.

(more…)

Jen v pondělí 14. května bylo zabito 61 osob. Spekuluje se o tom, že mezi mrtvými je vysoký počet příslušníků militantního hnutí Hamás.

Zastánci tvrdého a nekompromisního postupu vůči demonstrujícím Palestincům s odkazem na tvrzení předáka Hamásu Salaha Bardawila argumentují, že izraelská armáda postupovala v intencích zákona, neboť během onoho osudného pondělí umírali většinou příslušníci Hamásu.

Podle analýzy vypracované izraelskou armádou a bezpečnostní službou Šin Bet přišlo 14. května o život „24 teroristů z Hamásu a Palestinského islámského džihádu“. Nicméně většina z usmrcených demonstrantů byli civilisté.

(more…)

Ale nevypadá to. Hejtmanka proti vydanému interview neprotestovala, neozvalo se ani hnutí ANO, mlčí i sociální sítě Andreje Babiše. Takže to bude nejspíš pravda a ta pravda je poměrně dost děsivá.

Místopředsedkyně zdaleka nejsilnější české politické strany, kterou volí 30 procent obyvatelstva, navrhuje naprosto zásadní změnu zahraniční politiky, která by neznamenala nic menšího než bezpečnostní katastrofu. Protože myšlenka, abychom se stali „neutrálním mostem mezi Západem a Ruskem“ není snad ani naivní. Je extrémně hloupá a nebezpečná.

A samozřejmě, dalo by se říct: tohle je možná ne úplně promyšlený názor političky, která je rychlými výroky proslulá. Je to „jen“ hejtmanka, Andrej Babiš z ní nehodlá udělat ministryni zahraničí (i když to kdysi zmiňoval) ani obrany.

Jenže to tak není. Hejtmanka Jermanová neplácá, co ji slina na jazyk přinese. Jen chytá vítr a zjišťuje, že to, co bylo kdysi z praktických důvodů tabu, se stává přijatelným, téměř mainstreamovým postojem.

(more…)

A to do té míry, že vyřčená slova musí pálit nejednu mysl používající kritické myšlení, aniž by přitom chovala jakýkoliv obdiv k bývalému totalitním zřízení panujícímu na východ od železné opony před rokem 1989. Nebo po té době cítila nostalgii.

Tak například jsme se dozvěděli, že se jedná o urážku obětí komunismu. Rečnění předsedy Evropské komise Junckera prý jasně ukázalo nepochopení Východu Západem. A v nejradikálnějším výkladu prý také prokázalo inspiraci projektu evropského sjednocení marxistickými, neboli podle těchto lidí zločinnými myšlenkami marxismu. A přidaly se také určité invektivy, jakože například Marx beztak nikdy pořádně nepracoval.

Přitom Karl Marx byl více než cokoliv jiného sociolog a filozof a Jean-Claude Juncker měl pravdu, když vyzýval k jeho posuzování v souvislosti s dobou Marxova života. Popis robotáren 19. století nám zachoval věrné historické svědectví tehdejších poměrů, kterých nás mimo jiné i Marxovi sociálně demokratičtí umírnění následovníci cílevědomou politickou prací zbavili. (more…)

Marx je dodnes nebezpečný, mohli jsme se dočíst u liberálních a konzervativních komentátorů. Ti levicoví dokonce mlčeli úplně, jako by nechtěli přiznat, že nejhlubším základem evropské levice je Marx a nikdo jiný.

Není to těžké vysvětlit. Kdo si přečetl v dějepisných knihách o komunistických režimech, které ve jménu Marxe vraždily své spoluobčany někdy až v milionových počtech, nebo kdo jenom zažil dusivou atmosférou normalizačního režimu, který fousatou Marxovu tvář rovněž vystavoval na svých posvátných místech, ten musí mít k rodákovi z Trevíru přirozenou averzi.

Přesto v této reakci tuzemské veřejnosti na 200. výročí chybí jakýkoli intelektuální nárok. Na Marxe se odvolávali ti, které nemáme rádi, ani my tedy Marxe rádi nemáme.

Není však pochyb, že Marx ovlivnil i náš dnešní svět víc, než jsme ochotni si připustit. Jeho myšlenky nám nemusí být sympatické, jako první však vytvořil nějaké sociální učení, ve kterém požadoval, aby společnost ve svém zájmu přispěla k vyrovnávání protikladů v příjmech a životních podmínkách občanů. (more…)