Musíme ji ratifikovat celou, nemůžeme v ní dělat změny. Proto si myslím, že nám spíš uškodí. Nina Nováková, bývalá poslankyně TOP 09, která zastupuje Českou biskupskou konferenci
Úmluva zavádí nulovou toleranci vůči násilí na ženách a domácímu násilí. Proto má ve svém principu pozitivní účinnost. Hana Stelzerová, ředitelka České ženské lobby
Nině Novákové vadí už preambule dokumentu, kde se hovoří o historicky daném mocenském sporu mezi muži a ženami. „To je pro mne naprosto nepřijatelné. Jako člověk, který zažil komunismus, tam opravdu cítím vysvětlení na základě třídního boje,“ říká bývalá poslankyně.
Žijeme přece v 21. století a jako bychom se teď vraceli do středověku. „Násilí je nepřijatelné, a to vůči jakékoli lidské bytosti. Mně úplně stačí stávající úmluva o lidských právech a svobodách, už v 80. letech jsme navíc přistoupili i na dohodu, která se týká diskriminace žen. Kdybychom naplno využívali a implementovali všechny mezinárodní dohody a smlouvy, které jsme kdy podepsali, tak nějakou novou vůbec nepotřebujeme,“ dodává Nováková.
Nejvíc ji pak vadí Článek 48, který zmiňuje zákaz alternativních způsobů řešení sporů a vynášení rozsudků v tomto duchu. „Právníci, se kterými jsem to konzultovala, tvrdí, že když bude (nejčastěji) muž obviněn z násilí na ženě nespravedlivě, tak je v procesu hledání spravedlnosti omezen na svých právech,“ myslí si Nováková.
Já to vnímám tak, že se vracíme do středověku. Pracuje se tady s presumpcí viny. Ne neviny. Nina Nováková
Co říká článek 48 – Zákaz povinných postupů alternativního řešení sporu a vynášení rozsudků v tomto duchu
1. Strany učiní v souvislosti s přečiny posuzovanými v souladu s touto úmluvou nezbytná legislativní i jiná opatření k zákazu povinných postupů alternativního řešení sporu, včetně mediace a smírčího řízení.
2. Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby, pokud bude vyměřena pokuta, byla náležitě zohledněna schopnost pachatele dostát svým finančním závazkům vůči oběti.
Ředitelka České ženské lobby ale tvrdí, že o nějakém omezení práva obhajoby nemůže být ani řeč.„My se ale aplikací Istanbulské úmluvy nevrátíme do středověku. Naopak. Jdeme směrem lepší a adresnější pomoci jak pro ženy, tak pro muže, kteří se stanou obětí násilí. Cílem je respekt k manželským i partnerským vztahům.“ Když obě strany žijí v násilném vztahu, kdy se jedna strana bojí té druhé, tak už podle Stelzerové není možné, aby prošly mediací.
„Prostě jim to už nepomůže. Ten postup, o kterém mluví i článek 48, je takový, že se jim poskytne bezpečí a pak se komunikuje zvlášť s mužem i se ženou. Zjistí se, v jakém stavu jsou a jestli ještě nemůže dojít k párové terapii. Když už násilí pokročilo natolik, že se vzájemně jeden druhého obávají, musí se s nimi pracovat individuálně. Ale článek 48 Istanbulské úmluvy naopak přináší pomoc násilníkovi, ať už je to muž či žena.“
Podle ředitelky České ženské lobby Stelzerové je úmluva průlomová v tom, že přináší pomoc i násilníkům, na které se tak nebude pohlížet jako na už tak „narozené“, ale jako na svým způsobem oběti společnosti.
O specificky genderově podmíněném násilí se tak málo ví, že je k obětem, kterých je statisticky daleko víc žen, přistupováno s nedůvěrou. Že si znásilnění vymyslely, nebo že si za mohly samy. To by měla Istanbulská úmluva snad pomalu změnit. Hana Stelzerová