Karel Hvížďala. Esej v autorské interpretaci. Režie Dimitrij Dudík.
Natočeno 2018. Premiéra 10. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.; 13 min) v cyklu ČeskoSlovenský rok a Esej.
11. 4. 2018
Ranné ladenie – Ilony Németh: Eastern Sugar (Ranní ladění – Ilony Németh: Eastern Sugar, 2018)
Připravila Zuzana Golianová.
Hovoří Ilona Németh a Nina Vrbanová.
Natočeno 2018. Premiéra 11. 4. 2018 (Rádio Devín, 7.00 – 10.00 hod.).
Pozn.: V dnešnom Rannom ladení (7.00 – 10.00 hod.) okolo pol deviatej privítame v štúdiu hostky. Našou témou bude pripravovaná výstava Ilony Németh: Eastern Sugar, ktorú otvoria v Kunsthalle Bratislava už tento štvrtok. Výstava skúma pracovné podmienky, ktoré sa menia pod vplyvom globálnych ekonomických transformačných procesov, a zisťuje ich lokálne dôsledky. Ide o rozsiahlu a významnú výstavu tejto poprednej vizuálnej umelkyne. Budeme o nej hovoriť priamo s autorkou Ilonou Németh a kurátorkou Ninou Vrbanovou. Príjemné počúvanie! (anotace)
10. 4. 2018
Cesta Ostravana do Ameriky léta páně 1893 1/5 (2018)
Vilém Jičínský. Četba na pokračování. Režie Simona Nyitrayová. Mistr zvuk Marek Hoblík.
Čte Stanislav Šárský.
Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2018. Premiéra 1. části 8. 4. 2018 (ČRo Ostrava, 15.30 h.) v cyklu Rozhlasové listování.
Pozn.: Cesta Ostravana do Ameriky léta páně 1893. To je název cestopisu, který před 125 lety napsal ostravský báňský odborník Vilém Jičínský. Vydal se tehdy na Světovou výstavu do Chicaga a s pozoruhodným talentem sepsal vše, co cestou viděl a prožil. Sám Vilém Jičínský sehrál významnou roli v období industrializace Ostravska v druhé polovině 19. století. Byl to technik, manažer, vědec, taky komunální politik, vlastenec, národní buditel a mecenáš. Patřil mezi osobnosti, které významně přispěly k formování českého spolkového života v Ostravě. V roce 1874 se mimo jiné podílel na založení ostravské Horní školy a roku 1882 byl císařským rozhodnutím jmenován horním radou. V nedělním odpoledni se tedy s Vilémem Jičínským vydáme z Ostravy do Hamburku, abychom na palubě lodi Augusta Victoria dopluli až do New Yorku. Z cestopisu Viléma Jičínského nám bude číst Stanislav Šárský. (anotace)
Původní text k dispozici zde.
Letecké katastrofy (2017)
Oľga Feldeková. Glosa.
Čte autorka.
Natočeno 2017. Repríza 10. 4. 2018 (Rádio Litera, 19:50 h).
Lit.: Šenc, Martin – Šaráková, Lucia: Lietanie s Exupérym. Téma týždňa. In web Rádio Litera, 9. 4. 2018 (článek). – Cit.: V novom týždni sa Rádio Litera bude venovať lietaniu a vari najznámejšiemu spisovateľovi, ktorý bol letcom, Antoine de Saint-Exupérymu. V čítaní na pokračovanie si môžete vypočuť jeho románovú esej Citadela, nebude chýbať rozprávková hra Malý princ, dramatizácia novely Nočný let či úryvok z jeho románu Zem ľudí. Litera odvysiela i rozhlasovú hru Squadron Leader inšpirovanú slovenským stíhacím pilotom Royal Air Force – Ottom Smikom. Vypočuť si budete môcť i fragment z knihy amerického spisovateľa Richarda Bacha Čajka Jonathan Livingston, ale aj slovenskú povesť Lietajúci mních Cyprián. V programe sa tiež objaví hraný dokument Slava Kalného o záchrancovi amerických letcov počas 2.svetovej vojny a dve časti elegickej básne Dany Podrackej Pocta Milanovi Rastislavovi Štefánikovi. Želáme príjemné chvíle v spoločnosti Rádia Litera.
(…) Utorková päťminútovka bude patriť glose Oľgy Feldekovej s názvom Letecké katastrofy. Hovorí v nej o lete, počas ktorého sa už-už lúčila so svojimi blízkymi. Autorka glosu napísala i sama načítala v roku 2017. (…)
ArtCafé – Jean Gaudin (2018)
Připravila Kristýna Franková Hostem je tanečník a choreograf Jean Gaudin, „enfant terrible francouzského tance“. Hudbu vybírá Petr Dorůžka.
Natočeno 2018. Premiéra 9. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h).
Kontexty – Ženy hudebnice 1/5 (2018)
Připravila Dita Hradecká.
Natočeno 2018. Premiéra 9. – 13. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h). Repríza 1. dílu 10. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 1.30 hodin); 19. – 22. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h).
Obsah: 1. Hildegard von Bingen. – 2. Fanny Mendelssohn-Hensel. – 3. Clara Wiecková-Schumannová. – 4. Amy Beach. – 5. Vítězslava Kaprálová.
Lit.: Hradecká, Dita: Ženy, které tvořily hudbu. In web ČRo 3 Vltava, 11. duben 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Ženy – tvůrkyně. Dlouho panoval názor, že jde o protimluv, přesto hudební historie není chudá na jména skladatelek. Začíná to antikou, pokračuje prostředím středověkých klášterů, v renesanci a baroku se počet hudebních autorek zvětšuje a tak to jde až do 20. století. Dnes, zdá se, panuje v tomto oboru rovnoprávnost, stojí však za to připomenout si dobu, kdy skladatelky musely bojovat s předsudky, pseudovědeckými názory, společenskými konvencemi i pravidly svých rodin.
Pět dílů seriálu Kontexty připomene pět žen, které tvořily hudbu. Hildegarda von Bingen, středověká abatyše, vizionářka i léčitelka, je první z nich a na časové ose nejstarší. Fanny Hensel-Mendelsson a Clara Wieck Schumann reprezentují typ ženy 19. století, jejíž tvůrčí nadání muselo dát přednost talentu bratra, resp. manžela. Američanka Amy Beach se na dráhu výkonné umělkyně a skladatelky mohla vydat teprve po smrti svého manžela. Poslední osobností je Vítězslava Kaprálová, žákyně a múza Bohuslava Martinů.
Zaostřeno na školy (2018)
Začaly zápisy do prvních tříd. Už druhý rok se konají v jarním termínu. Ministerstvo školství si od změny slibovalo pokles počtu odkladů začátku školní docházky. To se ale nestalo, naopak odkladů loni přibylo. Proč? A co by pomohlo, aby byly děti lépe připravené na školu? O tom bude dnešní pořad Zaostřeno, který připravila Pavla Lioliasová.
Natočeno 2018. Premiéra 9. 4. 2018 (ČRo Plus, 15:34 h). K poslechu zde.
Hovory Plus – Pavel Lejsek (2018)
Kolik času a energie zabere, než ze zpustlého zámečku vznikne reprezentativní sídlo? Architekt Pavel Lejsek kdysi objevil zpustošený zámeček na Šumavě a trvalo roky, než ho dal dohromady. Teď je z Hrádku u Sušice perla Pošumaví. Připravila Naděžda Hávová.
Natočeno 2018. Premiéra 9. 4. 2018 (ČRo Plus, 22:05 h). K poslechu zde.
Pro a proti – Vyjednávání Polska s Německem o odškodnění za druhou světovou válku (2018)
Polsko chce letos začít vyjednávat s Německem o odškodnění za druhou světovou válku. Má šanci? Diskutují právník Aleš Rozehnal a ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák. Moderuje Veronika Sedláčková.
Natočeno 2018. Premiéra 10. 4. 2018 (ČRo Plus, 9:34 h). K poslechu zde.
Lit.: Sedláčková, Veronika – Erhart, Michael: Německé válečné reparace pro Polsko skončily v Rusku. Poláci o ně můžou zkusit požádat, říká právník. In web ČRo Plus, 10. 4. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Polsko chce letos začít vyjednávat s Německem o odškodnění za druhou světovou válku. „Budeme hovořit o potřebě odškodnit Poláky za ztráty, které utrpěli během druhé světové války,” prohlásil v polském Sejmu ministr zahraničí Jacek Czaputowicz, když představoval cíle zahraniční politiky. Vláda se prý bude snažit hledat právní, politické a finanční cesty, jak získat náležité odškodnění. Je to ale více než 70 let po konci války reálné?
„Nedomnívám se. Na postupimské konferenci se vítězné mocnosti dohodly, že reparační nároky za Polsko bude inkasovat Sovětský svaz – který je zřejmě také inkasoval, a to ze sovětské okupační zóny v Německu,“ připomíná právník Aleš Rozehnal.
„Polsko se může s žádostí o vyrovnání obrátit na Rusko, ale výsledek je asi předem znám. Polsku mělo připadnout 15 procent reparací, ale nikdo ani neví, kolik Sovětský svaz vyinkasoval.“
Aleš Rozehnal
Polský postoj přesto do určité míry považuje za pochopitelný, protože Polsko patřilo k zemím nejvíce postiženým druhou světovou válkou. „Komplikovaná situace po válce způsobená rozdělením Evropy přispěla k tomu, že reparační nároky nebyly vyrovnány. Na druhou stranu ale Polsko získalo velkou část historického německého území,“ zdůrazňuje.
Komunistické Polsko se v roce 1953 vzdalo nároků na odškodnění, polští vládní politici dnes ale spekulují, že se to týkalo pouze území tehdejší Německé demokratické republiky. „Polsku to navíc bylo vnuceno Sovětským svazem, takže právní závaznost tohoto prohlášení bych nepřeceňoval. Přesto ale existují daleko závažnější právní důvody pro tvrzení, že Polsko vůči Německu už žádné nároky nemá,“ upozorňuje právník.
Také podle ředitele zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolfa Jindráka je Polsko právně ve velice špatné situaci. „Polsko má jedinou cestu, a to snažit se s Německem domluvit na politickém řešení. To o něm ale odmítá jednat,“ říká bývalý velvyslanec ve spolkové republice Jindrák.
„Po právní stránce by pro Poláky paradoxně bylo jednodušší obrátit se na Rusko než na Německo. Za současné situace si ale nedokážu představit, že by se o tom Rusové s Poláky bavili.“
Rudolf Jindrák
Ministr Czaputowicz ve svém projevu explicitně nezmiňoval reparace, mluvil o politickém i finančním odškodnění. „Možné by to v podstatě bylo. V 50. letech se začala uzavírat série smluv o odškodnění obětí nacismu, což se ale nám podařilo až v 90. letech po uzavření Česko-německé deklarace,“ uvádí Jindrák, který je také jedním z jejích autorů.
„Myslím ale, že Němcům se do toho nebude chtít, protože by to vyvolalo další precedenční nároky, například ze strany Itálie nebo Řecka,“ soudí Jindrák. A právě Řecko je podle Rozehnala ve zcela jiné situaci.
„Půjčka financovala německou okupační správu, takže je to pro Řeky velmi citlivé téma. Ale asi by to chtělo udělat nějakou tlustou čáru, což vyžaduje velkorysost z obou stran. A z německé strany ji moc nevidím,“ říká Rozehnal.
Případ řecké „půjčky“
Řecko sice část reparací od Německa obdrželo, ale byl to pouhý zlomek válečných škod. „Německo říkalo, že konečné uzavření reparačních nároků odloží až po sjednocení – k němu došlo, ale k reparacím v plné výši už ne,“ popisuje Rozehnal.
Řecká centrální banka navíc v době okupace půjčila Říšské bance zhruba půl miliardy říšských marek. „Byla to vynucená a bezúročná půjčka, a pokud by ji německá centrální banka dnes měla vracet s nějakými minimálními úroky, tak to v přepočtu na dnešní peníze představuje obrovskou částku,“ naznačuje.
„To bylo citlivé téma v době řecké krize, tedy že Německo má tento dluh splatit, a tak saturovat řeckou ekonomiku. Byť německá centrální banka tyto závazky později uznala, tak politicky je to podle mě neprůchodné. V Evropě není atmosféra na vracení se k otázkám minulosti a závazkům starým více než 72 let,“ myslí si Jindrák.
Severská mytologie (2018)
Neil Gaiman. Kompletní audiokniha. Překlad Viola Somogyi. Režie Hynek Pekárek.Čte Pavel Soukup.
Natočeno 2018. Vydal OneHotBook, 9. 4. 2018 (1 CD MP3, katalogové č.: AK184; EAN: 8594169481845; celková délka nahrávky: 6 hodin 23 minut).Ukázka k poslechu.
Pozn.: Krutý sever zabydleli drsní bohové, kteří neváhali stvořit svět z mrtvého obra – z jeho masa se stala hlína, z kostí vznikly hory, krev a pot se proměnily v moře. Patří mezi ně mocný Ódin se svými dvěma havrany, přímý a dobromyslný hromovládce Tór, lstivý Loki a mnoho dalších, kteří obývají světy stromu Yggdrasil a očekávají neúprosně se blížící ragnarök, tedy soudný den.
„To je radost z mýtů. Zábava nastává, když je vyprávíte sami – což je něco, co vám vřele doporučuji. A pak jednoho temného, mrazivého zimního večera nebo o letní noci, kdy slunce ne a ne zapadnout, vyprávějte svým přátelům, co se stalo, když Tórovi ukradli kladivo, nebo jak Ódin získal pro bohy básnickou medovinu…“ – Neil Gaiman
Neil Gaiman (* 1960)
Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově a poté úspěšně absolvoval DAMU. Po studiu působil v oblastních divadlech, později se vrátil do Prahy, kde hrál v Městských divadlech pražských, především v Divadle ABC, a stal se členem souboru Hudebního divadla v Karlíně. Dobře známý je z televizních obrazovek – od roku 1980 se objevuje v televizních pohádkách, komediích a také v seriálech (např. Náhrdelník, Život na zámku, Ordinace v růžové zahradě). Daleko známější je ovšem jeho hlas – jednak díky mnoha dokumentům, k nimž namluvil komentář, a jednak jako dabér Arnolda Schwarzeneggera, Robina Williamse, Gérarda Depardieua, Michaela Douglase, Harrisona Forda, Bruce Willise nebo Roberta Redforda. Svůj hlas propůjčil i kresleným postavičkám z filmů Toy Story: Příběh hraček, 101 dalmatinů či Spláchnutej. Za mistrovství v dabingu byl několikrát oceněn.
Lit.: Alena: Severská mytologie | audiokniha. In web Knižní banket, 18. 5. 2018 (recenze). – Cit.: Kterou knihu vybrat jako úvod do Gaimana? Pokud jste Hvězdný prach či Koralínu viděli pouze jako film a Americkým bohům jste nějakým zázrakem unikli, jistě budete přemýšlet o Severské mytologii (orig. Norse Mythology). Je to totiž Gaiman, který vlastně není až tak moc Gaiman.
Tento britský autor je proslulý svou obrazotvorností a stavbou chytrých příběhů s mnohdy poučným rozuzlením. V tomto případě se však chopil tématu, který už někdo před ním zpracoval. Tím někým je historie, dávní předkové, kteří si předávali příběhy staré jako samo lidstvo. Neil Gaiman tak ani zdaleka nemohl využít svého fantastického potenciálu, i když už sama předloha nabízí neuvěřitelných prvků habaděj.
Posuďte sami: Ódin, který se obětuje sám sobě, Thór, který se odmítne obléknout do ženských šatů, protože by vydal jako chlap v ženských šatech, či mnoho dalších bohů, jejichž smrt není v žádném případě konečnou. A potom je tu prohnaný Loki – to už se dostáváme do krajin, které jsou důvěrně známé fanouškům marvelovských komiksů a filmů. Pár rozdílů bychom tu ale našli. Věděli jste například, že Loki je bratr Ódina, nikoli Thóra?
Zpět ke knize. Gaimanova Severská mytologie je vlastně převyprávěním známých mýtů do podoby, která bude přístupná současnému, třeba i dosti mladému, čtenáři či posluchači. Klasické pohádkové motivy, jako jsou všemožné zkoušky, přechody sedmera hor či pokusy někoho přechytračit (většinou vedené samotným Lokim), by knize zpřístupňovaly cestu i k relativně malým dětem. Neuvěřitelné obrazy by mohly nahrávat dětské fantazii, ovšem pro syrovost až krutost některých scén je třeba mít se na pozoru. Koneckonců i waldorfská pedagogika zařazuje severské mýty až do čtvrté třídy.
Pokud se o tuto část lidského kulturního dědictví aktivně zajímáte, kniha vám nepřinese nic nového. V opačném případě je však skvělým způsobem, jak si doplnit mezery ve vzdělání (zejména pokud jste nechodili do waldorfské školy).
Pavel Soukup jako Ódin
Knižní předloha v originále vyšla již počátkem roku 2017, českého překladu jsme se dočkali až v listopadu. V dubnu 2018 se potom do sbírky připojila i audioknižní podoba, opět brilantně zpracovaná vydavatelstvím OneHotBook.
V úvodu audioknihy posluchače navnadí jednoduchá, leč efektní melodie, která navozuje atmosféru sychravého severu. Následuje přehled postav, se kterými se v průběhu vyprávění budeme setkávat. Autor tak nenechává nikoho plavat v neznámých vodách.
I další znělky se nesou v podobném duchu jako ta úvodní, převládají strunné nástroje a perkuse. Kladně hodnotím také kratičké jingly, které čas od času oddělují i obrazy v rámci jedné kapitoly. Tvoří je jednoduchý úder gongu a jsou přesně tím, co mi chybělo v předchozí audioknize – v Kruhu.
Co však pozvedá toto audioknižní dílo nad pouhé převyprávění tématu, které zaznělo již mnohokrát, je sám vypravěč. Pavel Soukup byl rozhodně správnou volbou, a to natolik, že když jsem viděla a slyšela tohoto herce a dabéra mluvit na Světě knihy, stačilo by ubrat jedno oko a přísahala bych, že přede mnou sedí sám Ódin.
I když je tempo možná mírně pomalejší, ke stylu a vyznění celého díla se perfektně hodí. Pavel Soukup dává důraz přesně tam, kde je potřeba, zrychluje přesně tam, kde se rozvíjí akce a napětí, a tak vlastně ani nevadí, že jednotlivé postavy nemají jednoznačnou barvu hlasu. Rozhovory jsou i tak přehledné, a pokud se ztratíte, bude to spíš spletitostí samotného příběhu, než vypravěčovým výkonem.
Nadšeného jásaní se ode mě v případě Severské mytologie nedočkáte. Knihu nicméně doporučuji právě v audioknižní podobě. Pavel Soukup ji totiž pozvedá k vyšším větvím Yggdrasilu. Kdo ví, třeba příběhy z knihy využijete i jinak než jen pro porovnání s marvelovskými světy a přípravu školou povinného dítka (nejen) waldorfské školy.
Lit.: Smolíková, Klára: Petiška ze severu. In web Naposlech.cz, 14.6.2018 (recenze). – Cit.: Neil Gaiman se vyznačuje vším, co k úspěšnému spisovateli dnešních dnů patří. Je provázaný s komiksem, filmem i seriály dosahujícími vysoké sledovanosti, píše písňové texty, je aktivní na sociálních sítích, fotogenický a angažovaný. Škoda že se jeho knihy neobjevují v seznamech povinné literatury, možná by žáci a studenti s větší chutí četli. Posledním jeho počinem, se kterým se mají v těsném sledu po knižním vydání možnost seznámit i milovníci audioknih, je Severská mytologie. Útlá kniha neaspiruje na zásadní literární dílo Gaimanovy kariéry, má však velký potenciál katapultovat ho mezi klasiky formátu Eduarda Petišky.
Přirovnání k Petiškovi není myšleno hanlivě. Staré řecké báje a pověsti, které český autor před šedesáti lety poutavě převyprávěl, se dočkaly mnoha vydání a překladů. Gaiman sleduje podobný cíl. Znovu vrátit příběh postavám, ze kterých zbyla jen jména. Moudrý Ódin. Mocný Thór. Úskočný Loki. Přestože fantasy žánr je plný odkazů na mýty, chybí kontext. Není třeba hned studovat srovnávací religionistiku a prokousávat se Eddou, stačí se ponořit do líčení zkušeného vypravěče.Nakladatelství OneHotBook se nemohlo splést, když vybralo pro nahrávání tento titul. Gaiman vrací mytickým schématům spád, buduje napětí, rozehrává emoce, osudovosti dodá váhu a prolité krvi barvu. Slova křičí, že chtějí být náležitě vyslovena, a to s patřičnou úctou ke starodávným příběhům, s vážností a přednesem, který by potěšil i uši králů. Režisér Hynek Pekárek vsadil na Pavla Soukupa, jehož hlas má rozšafnost starých bardů. Vyprávění předkládá jako nezpochybnitelnou zprávu o dění v Ásgardu a přilehlých světech. Ve správnou chvíli ale tón odlehčí a nenechá zapadnout jediný vtip.Gaiman, snad k úctě k původním předobrazům, volí poměrně střízlivé formulace, strohé věty jdou rychle k jádru věci. Soukup vedený zkušeným režisérem proud řeči zastavuje, pečlivě slova dávkuje, nebojí se ticha. Koktejl pomlk a dramaticky přednesených výstupů obohatil vyprávění o slavných činech i slabostech mocných bohů o další dimenzi. Knihu čtenář snadno zhltne jako jednohubku, audiokniha nabízí bohatší a zapamatovatelnější zážitek. Ostatně i severská jména, jež mohou na papíře vypadat cize a kostrbatě, narátor vyslovuje pečlivě a velmi přesvědčivě.Šestihodinová nahrávka je s láskou vypravená do světa. Lákavý obal vychází z knižní obálky a motivy citlivě aplikuje na papírový přebal i potisk disku. Původní hudba vyvolává dojem, že bard sám sebe doprovází hrou na harfu a občas si s ostatními pobrukuje. Delší hudební vstupy působí, jako by je měli na svědomí muzikanti, kteří si k nahrávání odskočili rovnou z hodovní síně. Paličky rozezvučí tympány, basa nám sáhne hluboko, až do prastarých strachů a, ohlašuje-li text soumrak bohů, troubení rohu nevyhnutelnost zkázy podtrhne.
Je nesnadné spoutat mýty do knihy, neboť příběhy čekají na vypravěče, který jim dodá žár, rozehraje motivy dosud spící, doplní detaily a příměry. Audiokniha přesvědčivě ukazuje, že tiché čtení, které se datuje od dob středověkých klášterů, se pro pohanské bohy nehodí. Dejme jim hlas a oni nás znovu ohromí.