Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Někdy „horem“, cestou velkých syntéz, někdy „spodem“, cestou konkrétních příběhů, které souvisejí s revolucí. I já půjdu tentokrát spodem. V pěti úvahách připomenu příběhy pěti mužů. Všichni měli společné to, že byli muži politiky a že v nějaké fázi po revoluci skončili v emigraci.

A ještě měli společné to, že všichni zanechali po sobě nejen politickou, ale také literární stopu. V samotné politice ovšem stáli každý jinde, ba téměř každý proti téměř každému. V této emigrační pětici představují pět směrů politiky tehdejšího Ruska: konzervativní monarchista, liberál, demokratický socialista, anarchista a bolševik. Prohráli nakonec všichni.

Začneme napravo, příběhem generála Petra Krasnova. Ten byl jedním z hlavních vojevůdců Bílé armády. Do boje s rudými dokonce vstoupil ještě před osudným listopadem. Už v červenci 1917 byl totiž pověřen potlačením prvního pokusu bolševiků o puč v Petrohradu. Na jaře 1918 ho Svaz záchrany Donu zvolil vrchním atamanem Velikého vojska donského. Téměř po celý rok se Krasnovovi dařilo bránit kozácké území. Po porážce bílých armád odjel na jaře 1920 Krasnov do Německa.

V emigraci se však nehodlal smířit s rolí válečného veterána, kterému se klepe na rameno za staré zásluhy. Působil v berlínské Nejvyšší monarchistické radě – ale kromě toho se obrátil k literatuře. Inspirován, podle vlastních slov, Tolstého Vojnou a mírem, sepsal čtyřsvazkový román Od dvouhlavého orla k rudému praporu. Román ostatně vyšel i česky. (more…)

Podmínkou pouze jest, aby bylo jasné, že to není smích veselý. Že je to smích hořký jako chřadnoucí okurka a jako přemáčený čaj, nebo vlastně spíš jako šalvěj a yzop. Na rozdíl od chřadnoucí okurky a přemáčeného čaje ten hořký smích, jako hořké byliny, léčí. Nebo aspoň zmírňují bolest.

A ta bolest je větší, než aby ji mohla jakákoliv slova popsat. Všechna slova již byla řečena. O významu TGM – i o tom, jak bolestné je zjištění, že v čase těchto výročí nám vládnou lháři a fízlové. Lháři a fízlové soudem uznaní. Lháři a fízlové nesčetněkrát usvědčení poctivými žurnalisty. Lháři a fízlové přesto, po všech těchto uznáních a usvědčeních, znovu svobodně a legálně zvolení dostatečně velkou částí národa.

Máme dnes 7. března, výročí narození T. G. Masaryka. Lháři a fízlové možná pojedou do Lán, nebo půjdou k pomníku na Hradčanech, aby tam položili věnce a pronesli pár frází. Což nemají aspoň trošku studu? Ne, nemají. Proč by měli? Jsou to přece lháři a fízlové. Jsou to svobodně a legálně zvolení lháři a fízlové. (more…)