41. díl cyklu Osudové ženy. Portrét československé bohemistky, komenioložky, překladatelky a literární historičky českého původu. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila Eva Dvořáková. Slovem provází Ivana Chmel Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Dramaturgie Ivana Chmel Denčevová. Redaktorka Magdalena Šorelová. Zvukový mistr Jiří Slavičínský (2 hodiny) a Jitka Procházková (4 hodiny). Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Edvarg Grieg (Slatter, op. 72, no 8 Brautmarsch; Lyric Pieces, op. 12 Arietta; hraje Mac Prindy). Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Produkce Klára Illiašová. Režie Michal Bureš.
Účinkují Olga Kaštická, Tereza Richtrová, Dorota Tučková, Růžena Merunková, David Matásek a Dalimil Klapka. Hovoří Eva Dvořáková a Karolína Stehlíková.
Natočeno 30. 1. 2018 (4RS8, 16:00 – 20:00 h). Premiéra 9. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 8. 5. 2021 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 1. 7. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).
Lit.: Dvořáková, Eva: Život zasvětila Komenskému, přitom nedokončila ani střední školu. Osudové ženy: Milada Blekastadová. In web ČRo 2 Praha, 9. 2. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Překladatelka a komenioložka Milada Blekastadová působila v roce 1968 jako neformální zpravodajka norské televize a rozhlasu NRK.
V 16 letech odešla do Norska bez toho, aby dokončila střední školu. Svůj život přesto zasvětila vzdělávání, překládání a bádání. Norům představila českou kulturu a nezištně podporovala český disent.
Milada Blekastadová (1917-2003) jako vnučka proslulého nakladatele Františka Topiče prožila dětství doslova mezi knihami. Dědeček jí jednou dal do ruky i knihu severského autora, další si pak už vybírala sama. „Tam je jeden z klíčů, proč se osud Milady nakonec vyvíjel tímto severským směrem,” říká teatroložka a nordistka Karolína Stehlíková.
Na pozvání spisovatele Ingeho Krokanna odjela v roce 1933 do Norska a už tam zůstala. „Zamilovala se nejen do země, ale i do muže, kterého potkala krátce po příjezdu. Jmenoval se Hallvard Blekastad. Byl to její budoucí manžel.“
Láska na první pohled
Když pak 16letá Milada po pouhém měsíčním pobytu psala domů, že se bude vdávat, nikdo z rodiny nejásal. Vymluvit si to ale nenechala. Svatba s o mnoho starším malířem Blekastadem byla už v roce 1934. Tehdy ještě nebyla plnoletá a jemu bylo přes 50 let.
„Manželství bylo zpočátku jistě šťastné, což dokazuje sedm dětí, které spolu vychovávali. Kvůli značnému věkovému rozdílu bylo ale nerovnoměrné. Milada mentálně dospěla až po jejich narození. Až pak se začala věnovat sama sobě a své kariéře,” dodává nordistka.
Překladatelka bez školy
Milana Blekastadová neměla formální vzdělání. Vzdělávala se sama, a to celý život. Skvěle jí šly jazyky. Norštinu zvládla za dva měsíce a hned taky začala s překladem. Nejdřív z norštiny do češtiny, pak i naopak.
Norským čtenářům tak kromě Karafiátových Broučků zprostředkovala díla českých autorů. Třeba Ludvíka Vaculíka, Ivana Klímy, Milana Kundery, Karla Čapka nebo Václava Havla. Umlčované spisovatele pak už někdy od roku 1968 podporovala neustále a systematicky.
J. A. Komenský
Hlavním předmětem jejího zájmu byl ale Jan Amos Komenský. V polovině 50. let přeložila Labyrint světa a ráj srdce. Její autorská předmluva zaujala natolik, že jí vynesla stipendium a spolu s ním i možnost práce nad rozsáhlou Komenského monografií.
Za ni dostala nejen doktorský titul na univerzitě v Oslu ale i mezinárodní uznání. Její Comenius je dodnes nejcitovanější biografií Komenského vůbec. Komenský jí vlastně pomohl k návštěvě Československa v roce 1957.
Nepovzbudivá návštěva domova
Po 10 letech tak najednou viděla změny, které přirovnala k době po Bílé Hoře. „Po únoru 1948 byl Topičovým znárodněn majetek. Přišli o dům na Vinohradech a částečně o vilu v Dobřichovicích. Její maminka byla nastěhována do Raspenavy v pohraničí, kde žila dost skromný život.”
O to intenzivněji pak prožívala srpen 1968. Působila jako neformální zpravodajka norské televize a rozhlasu NRK. „Její myšlenky pronikly i do novoročního projevu tehdejšího premiéra Pera Bortena. Najdete v něm celých 20 minut, které věnoval krizové situaci Československa.“
Překládala i Havla
Sama byla v kontaktu s širokou škálou českých, nejen kulturních osobností. „Bylo na ní neskutečně inspirativní s jakou vervou, odvahou, tvrdohlavostí šla za svým. Ať už šlo o její rozhodnutí zůstat v Norsku, tak o její celoživotní dílo, které má neuvěřitelnou šíři.”
Velmi činorodá zůstala i v posledních letech života. „V 90. letech rozpracovala několik projektů, začala psát vzpomínky, založila fond F. Topiče, který podporuje mladé vědce, spolupracovala s Národním divadlem a Janem Kačerem. Hlavně ale překládala dílo Václava Havla.” Zemřela v 86 letech v Oslu. Podle svého přání byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.
Krzysztof Komander a Kinga Krzemińska. Kriminální komedie. Hudba a mix Kamil Sajewicz. Zvukový design a speciální efekty Tomasz Bogacki. Režie Krzysztof Komander.