Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jorge Amado. Obraz života a bojů vůdčího představitele komunistické strany Brazilie Luise Carlose Prestese. Překlad J. O. Fischer.  Dramatizace Petr Vodňaruk. Hudba Zdeněk Pololáník, instrumentální soubor řídí Jan Štych. Zvukový technik Jaromír Pěnčík. Natáčecí technik Jitka Skoumalová. Asistent studia Jaromír Ostrý. Dramaturg Pavel Minks. Režie Jan Tůma.

Osoby a obsazení: Carlos (Josef Karlík), Olga (Libuše Vaněčková), matka (Jana Janovská), Harry (Jaroslav Kuneš), právní zástupce (Josef Štefl), úředník (Leopolf Franc), muž (Jiří Dušek), vyšetřovatel (Rudolf Jurda), velitel policejního oddílu (Pavel Kunert),  stráž (Alois Liškutín), předseda tribunálu (Karel Adam), plukovník Fária (Maxmilián Hornyš), první muž (Ladislav Lakomý), druhý muž (Jaroslav Dufek), hlasy (Jaroslav Jarský a Dorek Rosenmayer).

Nastudovalo Brno. Natočeno 9. 9. 1975 (studio VII, 14:00 – 20:00 h.). Premiéra 16. 11. 1975. Repríza 11. 1. 1979 (75 min).

Robert Aickman. Rozhlasová hra na motivy povídky ze sbírky horrorových povídek Tichá hrůza. Horror, ve kterém hlavní roli sehrají kostelní zvony. Překlad Tomáš Korbař. Dramatizace a režie Jiří Josek. Hudební spolupráce Vladimír Truc, zpívá sbor Lubomíra Pánka. Dramaturg Čermák.

Osoby a obsazení: Gerald (Vlastimil Brodský), Phrynna (Jaroslava Tvrzníková), Hilda (Luba Skořepová). Dále účinkují Jiří Pick, Josef Velda, Jiří Hurta a Svatopluk Skládal.

Natočeno 1970. Premiéra 19. 9. 1970 (20:30 – 21:00 h.; 24 min.) v cyklu Co s načatým večerem.

Pozn.: Gerald a jeho novomanželka Phrynna vyrážejí na pozdní svatební cestu. Jejím přáním je odjet někam, kde její manžel nikdy nebyl, a proto se vydají do městečka Holihaven. Když dorazí na místo, překvapí je, že v ulicích není ani noha… a že vyzvánění zvonů stále neutichá…

Marcel  Achard. Rozhlasová úprava svěží a u nás velmi populární detektivní komedie. Překlad Evženie Janů. Hudba Miroslav Kořínek. Rozhlasová úprava Petr Balajka. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení: Josefa Lantenayová (Jolana Maurerová), Kamil Sévioné, soudce (Martin Stropnický), Antoninetta Sévioné (Martina Hudečková), Benjamin Beaurevera (Jan Přeučil), Marie Beaureversová (Jaroslava Obermaierová), Morestan (Svatopluk Beneš), Cardinal (Karel Pospíšil), Lablanche (Miloš Hlavica) a stráž (Jiří Schwarz).

Premiéra 26. 12. 1989 (73 min.). Obnovená premiéra 2. 3. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: Mladý a ctižádostivý vyšetřující soudce řeší choulostivý případ vraždy, k níž došlo v domě bohaté bankéřské rodiny. Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že pachatelem je služka, dívka svérázného temperamentu. Ale jako v každé dobré detektivce se ukáže, že všechno bylo jinak. Hra přináší výborně napsanou ženskou komediální roli.  (anotace)

Lit.: Velíšek, Martin: Marcel Achard: Idiotka. Detektivní komedie o případu, kde se zdálo vše jasné. In web ČRo 3 Vltava, 2. březen 2025 (článek) – Cit.: Mladý a ctižádostivý vyšetřující soudce řeší případ vraždy, k níž došlo v domě bohaté bankéřské rodiny. Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že pachatelem je služka a tak se zdá, že nebude pro soudce problém splnit přání nadřízených a vše vyřešit rychle a diskrétně. Ale brzy se i díky svérázné povaze hlavní podezřelé začne vše komplikovat.

(….) Marcel Achard byl francouzský dramatik, režisér a scenárista. V mládí pracoval jako učitel a novinář. Divadelní kariéru začal v roce 1919 jako nápověda. Hry, převážně komedie psal od roku 1922. Psal také filmové scénáře pro režiséry Marca Allégreta a Maxe Ophülse. Byl členem Akademie Alphonse Allaise a předsedou poroty filmových festivalů v Cannes a Benátkách. V roce 1959 byl zvolen členem Francouzské akademie.

Komedii Idiotka u nás proslavila zejména inscenace Oty Ornesta v Divadle Komedie z roku 1963 s Jiřinou Bohdalovou v titulní roli. Ta si jí zopakovala ještě v roce 1977 v televizní inscenaci Jaroslava Novotného. Hra Idiotka posloužila Blaku Edwardsovi jako námět pro jeho film Clouseau na stopě.

Věra Adlová. Rozhlasová hra – monolog, v níž řadový úředník – pojistný matematik – rekapituluje svůj život a zpovídá se ze svého vztahu k práci, k ženě, životu a smrti. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: úředník (Karel Höger), správcová (Ludmila Lída Roubíková), příslušníci VB (Vladimír Čech, Otta Žebrák). Dále účinkují Jan Vala, Věra Fišerová.

Natočeno září-říjen 1968. Premiéra 10. 1. 1969 (VKV, 20:00 h.; 34 min.). Repríza 15. 1. 1969 (VKV, 15:00 h.); 26. 2. 1969 (VKV, 15:00 h.; 34 min.). Obnovená premiéra 8. 10. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky. Repríza 10. 12. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Lit.: ju: Rozhlasová hra nastavuje zrcadlo člověku. In Lidová demokracie 8/1969 (10. 1. 1969), s. 5 (článek).

Lit.: Čípek, Martin: Monolog muže, jehož čas skončil. In Panáček v říši mluveného slova, 18. 3. 2019 (článek).

Lit.: Gissübel, Karel: Věra Adlová: Odvrácená tvář měsíce. Karel Höger jako muž bilancující svůj nudný život. In web ČRo 3 Vltava, 8. říjen 2023 (článek). – Cit.: Hlavní a vlastně jedinou postavou hry je muž po padesátce, matematik pracující v pojišťovně. Jeho dosavadní život byl jen sled přesných, citu a vzruchu prostých rovnic. (…)

Výsledkem je naprostá deziluze, kterou prohloubí marně léčená nemoc. Muž svůj osud ale přijímá s chladným klidem. Na čas ho z letargie vytrhne náhodou odstartovaný návrat k hudbě, kterou kdysi studoval a následně zavrhl. Koupí si klavír a v pronajatém domku hraje vlastní, divoké, atonální skladby. Pod tíhou finálního ataku své nemoci se rozhodne uskutečnit dlouho odkládaný plán – vyřídit si účty se svou nevěrnou ženou. Jenže – je všechno tak, jak se zdá?

Věra Adlová (1919-1999) pro rozhlas napsala dvě hry. Hra Slepý anděl z Anaberku (1969) se nezachovala, Odvrácená tvář měsíce byla natočena na přelomu září a října roku 1968, premiéru měla v lednu roku 1969. Věra Adlová byla ale především prozaička, překladatelka a publicistka.

Jaroslaw Abramow – Newerly. Komorní rozhlasová hra o staré profesorce zpěvu – někdejší slavné operní pěvkyni – která celý svůj život zasvětila pěveckému umění. Dramaturg Pavel Minks. Režie Josef Červinka.

Účinkují Nelly Gaierová, Miroslav Masopust, Ivo Gübel, Jiří Klem, Zuzana Bydžovská, Miloš Hlavica.

Natočeno 1985. Premiéra  24. 12. 1985. Repríza 8. 9. 1993.

Pozn.: Hra polského Autora J. Abramowa-Newerlyho získala první cenu na festivalu rozhlasových her OIRT Varšavská siréna 1984.

Fjodor Abramov. Rozhlasová dramatizace povídky sovětského autora. Překlad Irena Camutaliová. Improvizace na harmoniku Pavel Drešer. Dramatizace Božena Šimerová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jana Bezdíčková.

Osoby a obsazení: autor (Petr Haničinec), Ljuba (Marie Marešová), Kateřina (Jana Dítětová), Naďa (Gabriela Vránová), teta Malaňja (Lída Ludmila Roubíková), brigadýr Vitalij (Vilém Besser), Valerka (Miroslav Vladyka), Gorděj (Jaroslav Kašpar) a další.

Natočeno 1984. Premiéra 8. 11. 1984 (Praha, 19.15-20.05 h.). Repríza 4. 1. 1987 (Vltava, 13:00 h.); 23. 2. 1988.

Pozn.: V žánrové epizodě ze života na jedné odlehlé vesnici je tu vykreslen portrét ženy, která vždy viděla smysl svého života v poctivé, obětavé a činorodé práci pro druhé a svá osobní trápení snášela statečně a bez nářku.  (anotace)