Hostem Hovorů je „kluk z děcáku“ – alespoň tak o sobě mluví Albín Augustin Balát. Do dětského domova se dostal ve třech letech, prošel pěstouskými rodinami a definitivně „děcák“ opustil před rokem. Moderuje David Šťáhlavský.
Natočeno 2018. Premiéra 11. 2. 2018 (ČRo Plus, 22:05 h.). K poslechu zde.
V Neratově stával chrám, ke kterému směřovaly davy poutníků. Ve 20. století však chátral a s ním i celá obec. Jak se do pohraniční vsi podařilo vrátit život? Nabídnout poutníkům nocleh, stravu i lahodný nápoj z malého pivovaru? Připravit pro ně vkusné suvenýry a do toho všeho zapojit lidi s handicapem? O tom, že zázraky se mohou dít, si bude s knězem Josefem Suchárem povídat Jitka Novotná.
Natočeno 2018. Premiéra 12. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 11:34 h).
Je stavba jezu v Děčíně kompromisem mezi splavností Labe a ochranou přírody? Připravil a moderuje Tomáš Pavlíček.
Hosty byli zástupce ředitele Ředitelství vodních cest Jan Bukovský a ředitelka neziskové organizace Beleco Jana Moravcová.
Natočeno 2018. Premiéra 12. 2. 2018 (ČRo Plus, 9:34 h). K poslechu zde.
Miloň Čepelka čte a komentuje své oblíbené verše. S autorem připravila Marina Feltlová.
Natočeno 2018. Premiéra 12. – 16. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 6:25 h.). Repríza 6. – 10. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava).
Obsah: 1. Jaroslav Seifert: Píseň o Viktorce (4 min). – 2. Jaroslav Švadlena: Báseň V Bechyni o prázdninách – 3. Oldřich Mikulášek: Báseň Co člověk má – 4. Jan Skácel: Báseň Čas zabijaček – 5. František Hrubín: Dva sonety.
Lit.: Hynčíková, Petra – Feltlová, Marina: BáSnění Miloně Čepelky. In web ČRo 3 Vltava, 12. únor 2018 (článek). – Cit.: Básník, prozaik, textař, herec, scenárista, moderátor a cimrmanolog Miloň Čepelka vybírá své oblíbené básně.
Miloň Čepelka vystudoval Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor český jazyk a literatura. Tři roky učil na základní škole, v roce 1961 nastoupil jako redaktor do Československého rozhlasu, kde pracoval do roku 1969. V roce 1967 se stal jedním ze zakládajících členů Divadla Járy Cimrmana. Je autorem několika televizních a rozhlasových her, pohádek, písňových textů, zábavných a literárních pořadů, několika básnických sbírek, tří novel a tří knih povídek.
ÚDAJE O VYDÁNÍ:
Němečtí křesťanští a sociální demokraté se minulý týden dohodli na nové koaliční smlouvě. Je ale velká koalice tím nejlepším řešením? Hostem Interview Plus je novinářka Bára Procházková. Moderuje Petr Dudek.
Natočeno 2018. Premiéra 12. 2. 2018 (ČRo Plus, 11:34 h.). K poslechu zde.
Připravila a moderuje Zuzana Golianová.
Natočeno 2018. Premiéra 12. 2. 2018 (Rádio Devín, 14.00 – 15.45 hod.).
Pozn.: Hosťami v dnešnom Ladení budú Shina a Ondrej Geče. Našou témou bude slovenská pôvodná hudba – výber z nej – a konkrétne sa zameriame na nový album s vlastným príbehom – Pozdrav Slnku, stý album od Slnko records. A samozrejme si aj zahráme, premiérovo na frekvenciách Rádia Devín. (anotace)
Jan Vávra. Proč je najednou referendum takovým politickým hitem? Komentář.
Natočeno 2018. Premiéra 8. 2. 2018 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h.).
Lit.: Vávra, Jan: Jan Vávra: Boj o referendum. In web ČRo Plus, 8. 2. 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Soudě podle počtu zpráv v médiích a citovaných výroků politiků, je jedním z nejdůležitějších témat současnosti referendum. Víceméně všechny strany cítí potřebu se k potřebě referenda nějak vyjádřit a toto téma uchopit. Proč je najednou referendum takovým politickým hitem?
Referendum jako téma nastolil Tomio Okamura. A sbližování se s Okamurou používá Andrej Babiš jako nátlak na ostatní politické strany, aby nakonec podpořily jeho vládu. Ponechme teď stranou otázku, nakolik to myslí vážně a nakolik jde jen o blufování. Ale vzhledem k tomu, že kromě několika zcela nereálných nápadů nemá Tomio Okamura žádné konkrétní a reálně vyhlížející téma, vyjednává s ním Babiš o referendu.
To, že referendum vypadá najednou tak důležité, není tedy výsledkem nějaké silné a hojně diskutované společenské poptávky, ale jen důsledkem taktizování a politických hrátek při hledání podpory Babišovy vlády. (more…)
Skaut Eduard Marek byl v 50. letech odsouzen za to, že nechal u sebe přespat neznámého člověka. Věděl o něm, že přišel ze západního Německa. Dnes je panu Markovi 101 let a patří k posledním velkým pamětníkům skautského hnutí. Připravil Mikuláš Kroupa.
Natočeno 2018. Premiéra 11. 2. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h.). K poslechu zde.
Lit.: Kroupa, Mikuláš: Eduard Marek pomáhal Židům, skončil na gestapu. Pomáhal lidem za komunismu, dostal sedm let vězení. In web ČRo Plus, 11. 2. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Eduard Marek za několik týdnů oslaví 101 let. Patří mezi nejstarší a nejrespektovanější pamětníky skautského hnutí. Věznili ho nacisté i komunisté. Za odboj si odseděl sedm let. Je nositelem mnoha medailí a ocenění.
Před několika lety ovšem historikové objevili dokumenty prokazující, že byl za války členem kolaborantské fašistické Vlajky. Většina odborníků uvěřila jeho vysvětlení: „Ano. Jsem na seznamu Vlajkařů, platil jsem členské příspěvky, měl jsem legitimaci, ale působil jsem tam jako agent pro židovskou obec. Všichni, kdo by mi to mohli dosvědčit, zahynuli v koncentračních táborech,“ říká pro Paměť národa stoletý skaut Eduard Marek.
Příběh Edy Marka zdokumentovali lidé pro projekt Paměť národa. Unikátní sbírka čítající tisíce vzpomínek je financována především z drobných darů jednotlivců. Připojte se k nim i vy. Přihlaste se například do Klubu přátel Paměti národa zde. Děkujeme.
Eda Marek, známý mezi skauty pod přezdívkou Hroznýš, se narodil se v březnu 1917 na pražském Žižkově v rodině obchodníka s realitami. Eda po měšťance nastoupil do učení do realitního jednatelství. Pracoval v podniku svého otce, který vedl realitní kancelář a vedle toho aktivně skautoval v žižkovském oddíle Legio Angelica, který založili katoličtí ministranti.
V roce 1936 sloužil u prvního leteckého pluku ve Kbelích, kde prožil i mobilizaci v září 1938: „Bylo nám dvacet a chtěli jsme bojovat. Dobývali jsme se do skladu zbraní, ale zastavil nás velitel. (more…)
Adam Votruba. Historická fikce z protektorátního Brna o nařízení shora. Rozhlasová úprava autor. Zvuk Jitka Kundrumová. Zvuková spolupráce Jakub Rataj. Dramaturgie Alena Zemančíková. Režie Apolena Novotná.
Osoby a obsazení: Velitel (Miroslav Táborský), sekretářka (Andrea Elsnerová) a inspektor (Jaroslav Plesl).
Natočeno 2018. Premiéra 13. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Současná hra. Repríza 19. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.
Pozn.: Hra oceněna 2. místem v dramatické soutěži Aura-pont 2015 – Cena divadelní kritiky.
Lit.: Velíšek, Martin: Adam Votruba: Arizace. In web ČRo 3 Vltava, 13. únor 2018 (článek). – Cit.: Do úřadovny nacistického velitele českého města vtrhne muž, který se představí jako říšský inspektor. Přichází vykonat kontrolu nad průběhem procesu arizace, tj. předání židovského majetku do árijských rukou. Až do tohoto bodu působí hra jako historizující dílo na téma nacistického teroru v Protektorátě Čechy a Morava. Ale požadavky inspektora jsou za hranicí možného… (…)
Říšský inspektor žádá arizovat i židovské hřbitovy. Od tohoto absurdního požadavku se odvíjí groteska, v níž se mezi skutky kolaborace a služební horlivosti zableskne i jiskra odboje. Ta je ovšem vykřesaná z naprosto nečekaného zdroje.
Autor jednoaktové grotesky, která získala ocenění v soutěži Alfréda Radoka v roce 2015 (sic!), pracuje s motivem domýšlení politické ideologie až do absurdních důsledků.
Adam Votruba je historik a etnolog. Je autorem několika odborných i populárně naučných knih a přispěvatelem kulturně-politických internetových i tištěných periodik. Systematicky se věnoval otázce zbojnictví jakožto zvláštní formě primitivního sociálního protestu, která je příznačná pro tradiční venkovské společnosti v předkapitalistické éře.
Ivan Němec. Jak se britský žokej, novinář vůbec dostal k psaní tak úspěšných detektivek? Režie Irena Žantovská.
Účinkují Michaela Maurerová a Miloslav Mejzlík.
Natočeno 2018. Premiéra 12.-16. 2. 2018 v cyklu Příběhy slavných č. 137 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).
Lit.: Němec, Ivan – Luptáková, Věra: Ze slavného žokeje ještě slavnější spisovatel. Ale až ve 40 letech. Příběhy slavných: Dick Francis. In web ČRo 16. 2. 2018 (anotace). – Cit.: V životopisné knize Sport královen (1957) barvitě líčí pád svého koně v dostihu Velká národní steeplechase. V té době byl Dick Francis ještě hodně úspěšný žokej, který vyhrál víc než 350 dostihů. Na to, proč tehdy tak skvělý kůň a jasný favorit závodu nečekaně zkolaboval, nikdy nepřišel.
Ani Velkou steeplechase nikdy nevyhrál, zato se brzy po pádu pustil do psaní. V březnu 1957 ukončil profesionální jezdeckou kariéru a vzal nabídku redaktorské práce. Už za pět let z něj byl spisovatel na plný úvazek, který nakonec napsal kolem 40 detektivek. Všechny jsou autobiografické.
První detektivní román Smrt favorita (1962) měl obrovský úspěch. Bylo mu už 40 let a život se mu otočil naruby. Čtenáři šíleli. I jeho redaktoři. Odmítal totiž cokoli přepisovat, opravovat. Na obálce by ale vedle jeho jména mělo být ještě jedno: Mary Francisová.
Místo něj studovala v knihovnách nejrůznější podrobnosti, které pak zapracoval do děje. Jeho texty četla jako první a stylisticky spolu ladili každou druhou větu. Když jednou potřeboval použít podrobná pravidla civilního letectví, složila kvůli tomu i pilotní zkoušky.
Žokejem se Dick Francis stal vlastně už v pěti letech, kdy nutil svého oslíka skákat přes plot. Bratr Douglas mu prý nabídl šest pencí, když na rodné farmě ve Walesu překoná překážku vsedě čelem vzad. Zvládl to, dvakrát si přitom málem rozbil hlavu o plot.
Jezdecké geny musel zdědit. Otec byl taky žokejem a po první světové válce šéfoval stájím v Holyportu, kam se rodina přestěhovala. Malý Dick Francis údajně chodil do školy jen tři dny v týdnu a už ve 12 začal závodit na ponících.
V roce 1938 dostal mladý nadějný žokej první nabídku od známého obchodníka s koňmi, aby mu dělal stájového jezdce. Brzy ale musel do armády. Začala druhá světová válka. Chtěl k jezdectvu, ale nabídli mu kuchaře. Pak chtěl létat a skončil jako letecký mechanik v Africe. Po 37 žádostech o přeškolení se nakonec do válčící Anglie vrátil jako pilot bombardéru.
S budoucí manželkou Mary se seznámil na podzim 1945 na svatbě sestřenice. Vlastní svatbu měli za dva roky. Po válce se snažil vrátit zase do sedla. Nejdůležitější nabídku dostal v roce 1948 ze stáje lorda Bicestra. Měli nejlepší koně v Anglii, kteří soutěžili v těch nejprestižnějších závodech.
Úspěch s sebou ale nesl i neustálé cestování. Pak onemocněla Mary zákeřnou dětskou obrnou. Následovala každodenní rehabilitace a Dickovo špatné svědomí. Čekala totiž jejich prvního syna Mericka.
V roce 1953 začal jezdit královské koně, oficiálně byl představen královně a narodil se mu i druhý syn Felix. V 70. letech se podle předloh jeho knih natáčely filmy a TV inscenace. V roce 2000 dostal od královny nejvyšší Řád britského impéria.
Taky ho ale postihla životní katastrofa, protože zemřela milovaná Mary. Dlouhou dobu pak nenapsal ani slovo. Až v posledních deseti letech života, kdy se spoluautorem jeho knih stal syn Felix a kdy se přestěhoval do tepla, na Kajmanské ostrovy.
Powered by WordPress