Hans Kristián Branner. Rozhlasová hra klasika dánské rozhlasové hry, satira na pokrytectví měšťácké společnosti. Přeložil František Fröhlich. Rozhlasová úprava a režie Miloslav Jareš. Hudební spolupráce Jan Frýda. Asistentka režie Mirka Hajská. Technická spolupráce Gustav Dostál a Věra Blovská. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Miloslav Jareš.
Osoby a obsazení: Konzul Valdemar Hermansen (Otakar Brousek I.), Otto Hermansen, konzulův syn (Bořivoj Navrátil), Ejvind Hermansen, konzulův syn (Jiří Ornest), Asta Hermansenová, Ottova manželka (Jiřina Petrovická), pastor Aage Thamsen (Soběslav Sejk), Thea Thamsenová, jeho žena (Julie Charvátová), přednosta Kristián Boje (Zdeněk Hodr), Einar Wahl, konzulův rodinný lékař (František Hanus), Amalie Wahlová, jeho žena (Marie Glázrová), Gudrun Clausenová, konzulova hospodyně (Viola Zinková), sochař Hans Egge (Miroslav Doležal) a Rigmon, jeho modelka (Karolina Slunéčková).
Natočeno 5.- 21. 11. 1969 (studio R6, 14:15 – 18:30 h.). Premiéra 14. 2. 1971 (Praha, 19:30 – 20:45 h.; 70 min). Repríza 19. 2. 1971. Obnovená premiéra 17. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 70 min.) v cyklu Hra pro pamětníky. Repríza 25. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 70 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Pozn.: Jediná autorova hra přeložená do češtiny. Rozhlasu ji pravděpodobně doporučil překladatel Fröhlich.
Lit.: MS: H. Ch. Branner: Dobrá pověst. In Rozhlas 7/1971 (1. 2. 1971), s. 9 (článek). – Cit.: Dánského prozaika a dramatika Hanse Christianu Brannera (*1903 +1966) zná česká kulturní veřejnost pouze z jediného výboru povídek. Je to škoda, protože Brannerova literární dovednost byla velmi vytříbená. Zejména Brannerovy novely a povídky jsou jemnými psychologickými studiemi. Spisovatel v nich většinou zkoumal vztah mezi mužem a ženou, mezi dítětem a světem dospělých.
Branner je označován za klasika dánské rozhlasové hry. Jeho schopnost zvládat drobný útvar povídky a novely mu jako dramatikovi umožnila vyjadřovat se s úspěchem i na malé ploše rozhlasové hry. Brannerovy rozhlasové hry si ponechávají výrazný dramatický konflikt, příznačný pro dramata jevištní. Mají však i přesvědčivou psychologickou drobnokresbu.
Taková je i Brannerova rozhlasová hra Dobrá pověst. V rozhovorech mezi účastníky pohřbu manželky konzula Hermansena se tu pod předstíranou noblesou dramaticky vyjevuje skutečná tvář společenské smetánky dánského maloměsta. Říká se tu, co lze nalézt na dně „dobré pověsti“.
Brannerova pozoruhodná rozhlasová hra Dobrá pověst se v českém rozhlasu setkala s režisérskou vyzrálostí Miloslava jareše. Vznikla tak významná rozhlasová inscenace, jejíž premiéru si můžete poslechnout v neděli v 19.30 na okruhu Praha.
-fk-: Hry a úpravy. In Tvorba 9/1971, s. 12 (recenze).
Lit.: Venclová, Renata: Sonda do maloměšťáckého pekla. In Týdeník Rozhlas 20/2020, s. 8 (článek).
Lit.: Venclová, Renata: Hans Christian Branner: Dobrá pověst. In web ČRo 3 Vltava, 17. květen 2020 (článek). – Cit.: Byl konzul Hermansen obětavým mužem labilní ženy, nebo domácím tyranem? Poslechněte si sondu do maloměšťáckého rodinného pekla, vytvořenou v nejlepší ibsenovské tradici. (…)
U vlivného a váženého konzula Valdemara Hermansena se sešla společnost na smuteční hostině za zemřelou paní domu. Jsou tu oba sourozenci nebožky Cecílie Hermansenové, její dva synové, místní lékař, nechybí pastor. Jedna ušlechtilá vzpomínka střídá druhou, zdá se, že konzul byl obětavým opatrovníkem své psychicky labilní ženy, která řadu let nezvládala starost o domácnost a ztrácela kontakt s realitou.
Jenže pak se společnost rozejde do svých domovů a my slyšíme jednotlivé návštěvníky v jejich soukromí. A z těchto rozhovorů vyvstává úplně jiný obraz poměrů v konzulově domácnosti, plný psychického i fyzického týrání, kterého se Hermansen na své ženě dopouštěl. Zdá se, že o tom na malém městě věděl kdekdo, nikdo však nepromluvil. Bude mít někdo odvahu zveřejnit nepříjemnou pravdu teď a napravit alespoň zpětně křivdu, která se stala? Možná se pohne svědomí v samotném konzulovi, když se uprostřed noci v salónu rozezní klavír, na který někdo hraje oblíbenou skladbu jeho ženy.
Nejlepší ibsenovská tradice
Dánský dramatik a prozaik Hans Christian Branner napsal svou hru Dobrá pověst v nejlepší ibsenovské tradici. Jako u Ibsena leží kořeny současných událostí v rodinné historii, kterou nám hra postupně odhaluje, nechybí ani symbolické a mystické prvky. Metodu „otce moderního dramatu“ ovládl Branner suverénně a jeho sonda do maloměšťáckého rodinného pekla ani po letech neztratila svou působivost.
Dobrá pověst, kterou do rozhlasu nejspíš doporučil překladatel František Fröhlich, je jedinou autorovou hrou přeloženou do češtiny. V roce 1969 ji ve vlastní rozhlasové úpravě natočil režisér Miloslav Jareš s Otakarem Brouskem st., Bořivojem Navrátilem, Jiřím Ornestem a dalšími.
Vysílání v rámci vltavské Hry pro pamětníky bude zároveň obnovenou premiérou hry, kterou posluchači neměli možnost slyšet víc než 30 let.
tom
: V rozhlase. In Tvorba 48/1980 (26. 11. 1980), s. 23 (recenze).
