Erik Tabery. Kompletní audiokniha. Česká cesta od Masaryka po Babiše. Pohled šéfredaktora týdeníku Respekt na současnou českou společnost v historickém a evropském kontextu. Mistr zvuku Jan Kacian. Režie Jakub Tabery.
Čte Jiří Dvořák a Ivan Trojan.
Natočeno 2018. Vydala Bookmedia, Audiotéka, únor 2018 (celková délka 10 hodin 32 minut).
Lit.: anonym: Erik Tabery: Opuštěná společnost – audiokniha. In web YouTube, 14. 6. 2018 (video + anotace). – Cit.: Vydavatelství Bookmedia představilo návštěvníkům veletrhu Svět knihy Praha 2018 audioknihu Opuštěná společnost. Jejího autora, Erika Taberyho, vyzpovídala moderátorka Sandra Procházková. Na besedu se bohužel nedostavil ani jeden z ohlášených interpretů. Vyhrazenou půlhodinu ovšem zcela z přehledem vyplnil rozhovor s Erikem Taberym jak o knize Opuštěná společnost, tak o její zvukové podobě. Tu, pod režijním vedením Erikova bratra Jakuba Taberyho, načetli herci Ivan Trojan a Jiří Dvořák. Podívejte se na záznam celé besedy, které se konala 12. května v Sále audioknih veletrhu Svět knihy Praha 2018.
Pozn.: Šéfredaktror týdeníku Respekt Erik Tabery, svým kritickým pohledem popisuje Českou republiku od vzniku republiky až po současnost a přitom zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Popisuje život v době, kdy má jeden lživý příspěvek na sociálních sítích větší dosah, než systematická práce investigativních novinářů. Demokracie a nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány, a v popředí republiky stojí populisté místo morálních a politických vzorů. Myšlenkový rámec dávají autorovi úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla. S odkazem na velké kritické duchy demokratické tradice Tabery jasně ukazuje, že rizikům přítomnosti se nejlépe čelí nikoliv panikou, ale chladnou hlavou a rozhodností.
Erik Tabery
Je především šéfredaktorem týdeníku Respekt. Věnuje se zejména politický komentářům. V roce 2003 obdržel za komentáře cenu Novinářská křepelka pro žurnalisty do 33 let. V únoru 2009 pak získal Cenu Ferdinanda Peroutky a o dva roky později i Novinářskou cenu. Je autorem knih Vládneme, nerušit (získal za ni prestižní cenu Toma Stopparda, byla také nominována na cenu Magnesia Litera) a Hledá se prezident, která byla rovněž nominována na cenu Magnesia Litera. Podle první z nich se natočil dokumentární film, který získal cenu Trilobit. Je autorem námětu k dokumentu Tady je Šloufovo či k dokumentárnímu seriálu o mladých lidech Generace nula. Jeho nejnovější knihou je politologická kniha Opuštěná společnost.
Jiří Dvořák
Jiří Dvořák se narodil v Brně a tam taky zůstal v angažmá i po vystudování herectví na Janáčkově akademii můzických umění. Když v roce 1999 dostal nabídku působit v pražském Divadle na Vinohradech, přijal ji a jeho členem je dodnes. Znát jej můžete třeba z televizních filmů. Mezi repertoár jeho filmů a inscenací patří například Pokoj bez oken, Vůně vanilky, Brouk v hlavě nebo nedostižná role detektiva ve filmu Vyvraždění rodiny greenů. Dále nelze opomenout jeho role v pohádce Jiřího Stracha Anděl páně, ve které stvárnil čerta Uriáše. Své charisma vložil do spousty známých dramatických postav, jako je Shakespearův Macbeth, Arthur Goring ve Wildově Ideálním manželovi, nebo Šmeral v Adině. Hrál také v Cyranovi z Bergeracu, Smrti obchodního cestujíícho, Hrátkách s čertem, Kdo se bojí Virginie Woolfové nebo Čechově Višňovém sadu. Jeho zvučný hlas se objevuje také v našich audioknihách, mezi které patří například Opuštěná společnost novináře Erika Taberyho.
Ivan Trojan
I když pocházel z herecké rodiny, jeho největší vášeň byl basketbal. Bohužel (nebo bohudík) jej jeho výška limitovala natolik, že se sportovní kariéry vzdal a přihlásil se na DAMU. Po absolvování se až do revoluce usadil v Realistickém divadle. Po roce 1989 působil v Divadle na Vinohradech, poté přijal angažmá v Dejvickém divadle, kde se stal vůdčí hereckou osobou. Díky jemu vyjímečnému hereckému projevu, byl obsazen také do filmových rolí. Mezi nejznámější patří například Jedna ruka netleská, Samotáři, Václav nebo Medvídek. Krom herectví je obsazován i v dabingu, a to díky jeho bezchybnému a velice kultivovanému projevu i charakteristického hlasu.
Je to jeden z nejlepších a nejvytíženějších českých herců současnosti. Svůj hlas propůjčil už řadě audioknih, například knize Opuštěná společnost novináře Erika Taberyho.
Lit.: Bártová, Anna Beatrix: Recenze – audiokniha: Erik Tabery – Opuštěná společnost. In web Knižní kavárna u Nely, 26. 3. 2018 (recenze). – Cit.: Knihy s politickým námětem nikdy nečtu. Ne proto, že bych na to neměla „hlavu“, ale prostě mě politika příliš nezajímá a nudí mě. Opuštěná společnost Erika Taberyho je kniha čistě o politice. Tak jak to, že jsem sáhla právě po ní? Konkrétně, po audioknize namluvené dvěma skvělými herci – Jiřím Dvořákem a Ivanem Trojanem?
Recenze:
Publicista a novinář Erik Tabery dokázal, že skutečně ví, o čem píše. Opuštěná společnost je perfektně vystižená filozofická úvaha o tom, kam se naše společnost dostala od vzniku samostatného československého státu v roce 1918 až dodnes. Tabery předvádí skvělou znalost politických dějin i politiky současné. Zabývá se postupně mnoha otázkami, týkajících se státu, jejího vedení, vlády i hlavních představitelů. Poukazuje na to, co bylo rozdílné v éře první republiky, za komunismu a v současné demokratické éře. Tvrdě se naváží do představitelů tehdejších i dnešních politických uskupení i hlav státu.
Měla jsem obavy, že se mi knížka nebude líbit a bude na mě příliš složitá. Proto jsem využila možnosti poslouchat ji jako audioknihu. Přiznávám, že mě nalákali především interpreti – Jiří Dvořák a Ivan Trojan, které mám moc ráda. A byla to skvělá volba. V jejich podání se úvahy poslouchaly velmi dobře, hlasy obou interpretů jsem si velmi užívala a dozvěděla jsem se opravdu mnoho informací, které bych jinak hodně těžko a dlouho hledala v mnoha publikacích a novinách.
Zatímco Jiří Dvořák byl hlavním vypravěčem, Ivan Trojan četl různé citace a výroky slavných politiků, popř. úryvky z jejich proslovů, knižních vyjádření a pod. Bylo tak přesně jasné, co jsou citace – úryvky a co je hlavní vyprávění. To bylo vymyšleno výborně.
Celkově se mi audiokniha hodně líbila. Neříkám, že jsem úplně nadšená, byly okamžiky, kdy jsem se i nudila. Prostě éra komunismu mezi mé „hobby“ patřit nikdy nebude, a tak když se autor věnoval této problematice, dost jsem se nudila. Na druhou stranu ve chvíli, kdy přikročil k porevoluční politice, doslova jsem pana Dvořáka hltala. Porevoluční politická scéna mě hodně bavila a nejvíce ta témata, která jsou nejaktuálnější a která si dobře pamatuji a sledovala jsem je prostřednictvím zpravodajství vlastně nedávno. Ať už je to uprchlická krize, problém menšin, současná politická scéna a především prezident a jeho volba.
Oceňuji také portréty dvou výrazných osobností dnešní politické scény – Miloše Zemana a Andreje Babiše. Tabery nikomu nemaže med kolem úst a ukazuje věci takové, jaké jsou. Otevře tak oči mnohým, kteří o nich až dosud netušily spoustu věcí, tak jako já.
Myslím, že tato kniha – audiokniha by měla být povinnou četbou na středních a vysokých školách. Studenti by si tak mnohem více uvědomovali, kam vede nezájem o politiku dnešních mladých lidí a k volbám by pak jistě přistupovali mnohem zodpovědněji.
I když to bylo poměrně náročné a hutné sousto, jsem ráda, že jsem si audioknihu Opuštěná společnost poslechla. Volba obou interpretů byla podle mě naprosto klíčová a velmi dobře vyřešená. Oba páni herci, především však Jiří Dvořák, mě uchvátili. Namluvit dobře filozofické úvahy o politice vážně není nic jednoduchého a oni se toho zhostili bravurně.
Lit.: Gregor, Lukáš: Varovné zamyšlení. In web Naposlech.cz, 28. 3. 2018 (recenze). – Cit.: V loňském roce vypustilo nakladatelství Paseka do českého knižního prostoru dva tituly, u jejichž zrodu stálo vítězství Donalda Trumpa. Ne snad, že by se myšlenky obsažené jak v Snyderově Tyranii, tak Taberyho Opuštěné společnosti tolik fixovaly na Trumpovu osobnost, ale coby „poučení z krizového vývoje“ této americké události slouží pro aktuální časy (a další dny) s nemalou naléhavostí.
Opuštěnou společnost šéfredaktora týdeníku Respekt pojí se Snyderovou útlou, avšak o to angažovanější výpovědí hned několik aspektů, které samotnou knihu i dostatečně charakterizují. Tabery pro kritickou reflexi současnosti s úmyslem dívat se dál využívá znalosti uplynulých dnů, respektive let a desetiletí. Moderní historie totiž ukazuje, bohužel až příliš přesvědčivě, jak se společenské jevy v časových sinusoidách vracejí do hry. Jak nejsme schopni, byť materiálů máme více než dost, se poučit a jak právě taková slepota k dřívějším chybám může být riskantní až nebezpečná.Zatímco Snyder vytvořil spíše manifest o tom, jak proti riziku nebezpečí zabojovat či se mu ubránit, Tabery esejistickou formou přemýšlí, klade příklady, nevyhýbá se osobním obranám i „výpadům“, ale spíše nutí vše vnímat v širším kontextu.
Opuštěná společnost tak působí spíše jako zdroj pro debatu intelektuálů, zatímco
Tyranie významného historika Snydera může zafungovat i jako ostrý šťouch, který lze po kapitolách (s trochou nadsázky) sdílet přes sociální sítě.Při hodnocení
Opuštěné společnosti by se pravděpodobně literární kritik dokázal oprostit od svého vlastního postoje vůči tomu, co Tabery hlásá. Já si však dovolím uchopit vlastní dojem z knihy skrze to, jak moc s Taberym (ne)souzním.Týdeník, který vede, mám mnoho let předplacený, a to právě i z důvodu, že ve valné většině případu sdílím podobné vidění světa – politické priority či ukotvení Česka ve světovém uspořádání. Taberyho texty, které se ohlížely směrem do české moderní historie, zejména k Masarykovi a Čapkovi, patřily v poslední době k tomu nejinspirativnějšímu. A to i přesto, že při čtení jsem se stěží mohl zbavit pachutě, že malost a nenávist, která k Čapkovi za jeho názory směřovala, je u nás znovu ve hře, často bohužel s původem v těch nejvyšších patrech vedení státu.Tabery není historik a ani nepíše historickou práci, může si proto dovolit, tak jako ve svém časopisu, pojmenovat vlastní osobní postoj a skrze tuto perspektivu minulost a současnost hodnotit, komentovat, a vlastně i ponoukat čtenáře k zamyšlení a dost možná přehodnocení některých paradigmat. I když, troufám si tvrdit, že Taberyho text si přednostně přečtou stejně jenom ti, kteří podobné nahlížení už mají.
Knihu jsem si pořídil hned při vydání a s radostí uvítal, že se jí Bookmedia ve spolupráci s Audiotékou nedávno chopila a vydala ji i jako načtenou audioknihu. Zvukový formát jí totiž náramně sluší. Ne snad proto, že by Erik Tabery až tolik razil vypravěčský tón, svým způsobem je kniha plna různých faktografických údajů a odkazů. Nicméně ze stylu psaní se nezapře letitá publicistická zkušenost, díky níž je jazyk čtivý i ve chvílích zatěžkaných informacemi. Režisér Jakub Tabery, bratr autora knihy, ve spolupráci s mistrem zvuku Janem Kacianem velmi vhodně zpracovali text tak, aby byl ještě o poznání čtivější (do uší). Kniha má totiž dvojici interpretů. A zatímco hlavní text čte Jiří Dvořák, citace jiných zdrojů byla svěřena Ivanu Trojanovi. Pro pochopení a orientaci takové režijní vedení slouží velmi dobře, a to nemluvím o tom, že právě tito pánové mají barvy hlasů, které k sobě pasují. Jiří Dvořák má navíc zkušenost se čtením faktografické literatury, stačí si vzpomenout na sérii z rodu Přemyslovců.
I díky srozumitelné struktuře knihy a členění do tematických kapitol se dá poslouchat kniha dobře po částech, dokonce i s delšími přestávkami mezi nimi.
Kniha v době svého vydání mohla posloužit coby varování před parlamentními, respektive prezidentskými volbami. Ačkoliv se zdá, že její účinek nezafungoval, neznamená to, že by neměla nadále smysl. Je univerzálnější, než se možná zdá. A proto je dobré ji kromě té policové knihovničky mít raději po ruce i v digitální zvukové knihovně.
Lit.: Alena: Opuštěná společnost | audiokniha. In web Knižní banket, 30.3. 2018 (recenze). – Cit.: Kniha šéfredaktora týdeníku Respekt, Erika Taberyho, zamířila jednak mezi finalisty Magnesie Litery za publicistiku, jednak také do uší posluchačů audioknih díky spolupráci Audiotéky a Bookmedia (ze stejného spojení pochází mj. také Problém tří těles, který jsem již na tomto webu recenzovala).
Rolí vypravěčů se ujali dva zkušení herci a vypravěči audioknih: Jiří Dvořák a Ivan Trojan. První jmenovaný nese na Opuštěné společnosti výraznější stopu. Načetl totiž veškeré pasáže, které pocházejí z pera Taberyho, zatímco Trojan propůjčil hlas citátům. Těch je však v knize požehnaně, a tak se rozhodně nemusí cítit opuštěně.
Jak podnázev díla napovídá, Tabery se rozhodl své čtenáře a potažmo posluchače seznámit s vlivem politiky a politiků na naši společnost, a to od Masaryka po Babiše. Stejně často však zaznívají i jména jako Beneš, Peroutka, Čapek, Dubček, Havel, Klaus či Zeman. Nevyhýbá se ani konspiračním teoriím, hodnotí vztah k Rusku, Německu či Evropské unii, vysvětluje pojmy jako populizmus či intelektuál.
Po stránce sesbíraných informací se jedná o knihu vysoce hodnotnou (což zřejmě ocenila i porota Magnesie Litery) a rozhodně by alespoň některé její pasáže měly patřit k „must-read“ současného občana, zejména studentů, kteří mají pochybnosti o dostatečnosti školní výuky z hlediska moderních dějin (sám autor na tuto skutečnost upozorňuje). Jako velmi přínosnou v tomto ohledu hodnotím zejména první polovinu knihy. Poté postupně z jednotlivých kapitol začíná vyvstávat neoddiskutovatelný fakt: autor není nestranným pozorovatelem.
Situace zejména porevolučních let hodnotí, a to pohledem člověka protizemanovského, protibabišovského, protiruského a protitrumpovského. Otázku ohledně novinářské nestrannosti nechejme stranou, přeci jen je to jeho kniha. Rovnou ale předestírám, že pokud vám kterýkoli z pánů imponuje, zejména v závěru knihy budete do textu dělat nesouhlasné vlnovky.
Audiokniha ve vysokém tempu
Poslouchat tuto audioknihu je zážitkem samo o sobě. Střídání hlasů obou herců pomáhá udržovat pozornost v již tak náročném poslechu. Tempo, které nasadil Jiří Dvořák, je zběsilé, ale příjemné. Pasáže Trojanovy jsou potom často jakýmsi zklidněním v rozbouřeném moři autorových myšlenek.
Považuji však za slabinu audioknihy naprostou a totální absenci předělů mezi kapitolami. I kdyby se jednalo o kratičký trylek, tato maličkost by nejen oživila, ale především pomohla uspořádat kapitoly, které na sebe často v závratném tempu navazují takovým způsobem, že se herci málem ani nestihnou nadechnout.
I přes nasazené tempo odvedl režisér Jakub Tabery solidní práci, v celé deseti a půl hodinové knize jsem neobjevila závažnější problém. Celé dílo působí velmi kompaktně a uzavřeně, oba herci jako by četli své části bez výraznějších zastavení a přeřeků.
Po technické stránce, pokud by se objevila nová verze s předěly mezi kapitolami, troufla bych si tvrdit, že máme prvního adepta na příští ročník ankety o audioknihu roku. Obsahovou stránku Opuštěné společnosti si netroufám dále hodnotit. Považuji za důležité, aby si každý udělal názor sám. Erik Tabery sesbíral informace a opatřil je vlastním komentářem. Nemusí se vám líbit, nemusíte s ním souhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.
Lit.: IJáček007: Recenze knihy Opuštěná společnost. In web Blog IJáček 007, 12. 1. 2020 (posluchačská recenze). – Cit.: Mám pro Vás další recenzi knihy, která by se měla stát součástí osnov základních škol. Knihu popisující vnímání Čechů na politiku i na reálné důsledky, které reálně naší malé zemi hrozí.
Kniha šéfredaktora týdeníku Respekt Erika Taberyho, popisuje strasti Čechů na cestě za demokracií. Od vzniku první republiky, druhou světovou válku, nástup komunistické moci, Ruské obsazení, svrhnutí komunistického režimu až po současnost. Tak velký tento kniha má záběr. Čtenáři ukazuje, jak vrtkavá může být demokratická společnost. Až mrazivě shrnuje fakt, že změna režimu může být rychlejší, než si kdokoliv z nás může myslet.
Pozornost je věnována prezidentům, jak z dob minulých, tak také toho aktuálního. Shrnuje sílu i nebezpečí populistů. Vliv sociálních sítí. Důležitost nestranných médií. Náhled do fungování neziskových organizací a proč jsou neustále terčem útoku politiků. Zamyšlení nad politickým směrem západu či východu a porovnání, kam jsme směřovali kdysi kam nyní a co s toho pro nás plyne. Také otázku ruského vměšování, jeho pohled na demokratické systémy. Kniha se také nebojí dotknout otázek ohledně evropské unie. V poslední části knihy se pak autor věnuje například Miloši Zemanovi či Andreji Babišovi.
To jsme měli výčet hlavních bodů, o kterých se v knize můžete dočíst. Máme zde ale i pohled na to, co se povedlo či nepovedlo ze začátku budování postkomunistického Československa. Velmi okrajově hlavní kauzy všech vládnoucích politických stran a také postupné doplnění okolností těchto politických kauz. Autor velmi poutavou cestou od minulosti přechází k současnosti a ukazuje tak, co se povedlo, co ne a na co je potřeba dávat si pozor. Poučíme-li se totiž z minulosti, pak zjistíme, že jakmile přestaneme sledovat dění okolo nás, můžeme se během několika špatných rozhodnutí s naší svobodou nedobrovolně rozloučit.
Ač se konec knihy nečte nebo neposlouchá jednoduše, je potřeba si přiznat pravdu. Jendou jsme součástí demokratické společnosti a je i na nás, jak ovlivníme směr, kterým se naše malá země vydá. Protože, jak už historie ukázala, nelze si nevšímat dění okolo a schovávat se jen za mezinárodní smlouvy nebo za tvrzení, že se nám nic v demokracii stát nemůže.
Audiokniha je dlouhá téměř deset a půl hodiny a propůjčily ji hlasy Jiří Dvořák a Ivo Trojan. Tištěná kniha má 282 stran. Hodnocení knihy na databázi knih je v době psaní tohoto článku 92 %. Na portálech audioknih je to více jak 4,5 z 5 možných, kdy hlasovalo více jak 240 lidí. Já osobně dávám knize také téměř plný počet bodů. Shrnuje totiž fakta a předkládá je tak, jak jsou. Za mě je to kniha, která by se měla dostat k co nejvíce lidem, protože shrnuje to, co bylo a ukazuje také to co by mohlo být, pokud budeme jako společnost stále čekat, že problémy zmizí, když si jich nebudeme všímat nebo se přinejhorším najde někdo, kdo jej vyřeší za nás. Já mohu knihu jedině doporučit i Vám. Obsah knihy je stále aktuální i v roce 2020.
A. J. Finn. Komletní audiokniha. Thriller o tom, co se může stát, když zahlédnete, co nemáte.