Thomas Hylland Eriksen. Četba na pokračování. Překlad Daniela Zounková.
Natočeno 2018. Premiéra 1. dílu 9. 2. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h.).
Obsah: 1. Odpad neexistuje
Lit.: Zounková, Daniela: Když něco vyhodíme, ono to nezmizí. In Týdeník Rozhlas 6/2018, s. 8 (článek).
Lit.: Zounková, Daniela – Blažejovská, Alena: Thomas Hylland Eriksen: Odpady. In web ČRo Plus, 9. 2. 2018 (článek). – Cit.: V Radioknize si můžete tentokrát poslechnout pětidílnou četbu z knihy norského antropologa Thomase Hyllanda Eriksena Odpady. Do češtiny ji přeložila a četbu pro rozhlas připravila Daniela Zounková.
Vnímání toho, co je a není odpad, se v průběhu věků proměňuje. Stejně tak prochází změnami nakládání s odpadky. Co naši předkové dělali odpradávna, přestalo fungovat a lidstvo se dnes znova učí, jak odpad efektivně využívat a vnímat ho jako zdroj k dalšímu použití a nikoli jako problém, který je třeba zakopat hluboko pod zem nebo nasypat do řeky či oceánu.
Všichni se shodují, že lidstvo vyhazuje příliš mnoho věcí. Přitom odpadky v popelnicích tvoří jen zlomek veškerého odpadu, který produkujeme. Vyhazování je průvodním jevem konzumní společnosti a důkazem, že v naší společnosti je lidská práce příliš drahá a suroviny naopak velmi levné.
To vede k situaci, kdy se vyplácí věci neopravovat a kupovat nové, případně využívat výrobky na jedno použití. Co ale s odpadky dělat, když už je neumíme přestat vytvářet?
Skládky provázejí lidstvo od nepaměti, jejich podoba se v průběhu historie proměňovala. Lidé, kteří nejsou usazení na jednom místě, odpad nemusejí řešit, prostě „zvednou kotvy“ a přesunou se o kus dál. Všichni ostatní nějakou formu skládky potřebují.
Původní nenápadné díry v zemi postupně přerostly v gigantické struktury viditelné z kosmu. Hitem dnešní doby je recyklace, ale některé věci zkrátka jinam než na skládku uložit nejde, nebo se to nevyplatí.
Historie odpadů je také historií nejrůznější havěti. Bakterie, vši, a především krysy a potkani člověka doprovázejí odnepaměti a všude, kde jsou odpadky, najdete i je. Nejraději bychom o nich nevěděli, ovšem potkani jsou nám svou inteligencí, přizpůsobivostí i sociálním chováním podobní více, než jsme ochotni připustit.
Dalším neoddělitelným průvodcem odpadků je zápach. I když nám většinou není příjemný, je vnímání zápachu evolučně výhodnou strategií, jak se ochránit před možnou nákazou.
Odpad, to nejsou jen přeplněné popelnice, skládky, potkani a všudypřítomný zápach, ale také nepřehledná plocha našich počítačů, neustálé obtěžování zprávičkami ze sociálních sítí a informační šum v našich hlavách.
Nepřetržitý proud útržků nepodstatných informací, se kterými jsme dennodenně konfrontováni, zaplňuje prostor v našich hlavách, původně určený pro hluboké soustředění, nerušenou intelektuální práci nebo odpočinek. Občasná nuda není vůbec na škodu, podporuje totiž kreativitu.
Informační odpad však bohužel nelze kompostovat, takže si s ním musíme poradit jinak.
Knihu vydalo brněnské nakladatelství Doplněk. Dramaturgie Alena Blažejovská, v režii Lukáše Kopeckého čte Martin Sláma.
