Linka důvěry. Host: Barbora Downes, psycholožka. Pololetí, už je tu zase pololetí a s ním i vysvědčení. Čekáte, že nebudou známky takové, jaké jste chtěli nebo jaké chtějí rodiče? Jak zvládnout pololetní vysvědčení, které se nepovedlo – to poradí psycholožka Bára. Moderuje Romana Růžičková.
Natočeno 2018. Premiéra 29. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.
346. díl cyklu Stopy, fakta, tajemství…. Připravil Stanislav Motl. Ženy, které se uprostřed války vzepřely samotnému Adolfu Hitlerovi a někdejší ředitel pivovaru, který se obětoval. Dva příběhy, které mají jedno společné: odvahu. Odvahu dnes již bezejmenných a zapomenutých žen, které dokázaly udělat všechno možné a nemožné proto, aby zachránily své ohrožené muže. Byly ponižované, šikanované, vyřazené z takzvaně lepší společnosti. Nevzdaly to. Třebaže věděly, že za svou statečnost mohou zaplatit tou nejvyšší daní – svými životy.
Natočeno 2018. Premiéra 29. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).
Vláda vrátila znovu do hry novelu insolvenčního zákona. Je to způsob, jak dostat lidi ze spárů šedé ekonomiky nebo tím stát říká, že za dluhy není třeba platit? Moderuje Šárka Fenyková.
Natočeno 2018. Premiéra 29. 1. 2018 (ČRo Plus, 15:33 h.).
Připravila Jana Olivová.
Hovoří odborníci Archeologického ústavu AV ČR Praha PhDr. Martin Kuna (1-3), PhDr. Jan Frolík (1), PhDr. Dagmar Dreslerová (1, 3), prof. PhDr. Martin Gojda (2), Mgr. Petr Limburský (3), prof. Mgr. Viktor Černý (4), Mgr. René Kyselý (4), Mgr. Radka Kozáková (5) a Mgr. Adéla Pokorná (5).
Natočeno 2017 (?). Premiéra 29. 1. – 2. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h) v cyklu Kontexty. Repríza 30. 1. – 3. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 1.30 hodin); 17. – 21. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h) v cyklu Kontexty.
Obsah: 1. Metody krajinného průzkumu v archeologii, 2. Nedestruktivní geofyzikální měření a dálkové průzkumy zemského povrchu v archeologii, 3. Metody datování nálezů, digitalizace dat v archeologii, 4. Archeozoologie, antropologie a molekulárně genetické metody, 5. Archeobotanika a pylové analýzy.
Lit.: Olivová, Jana: Přírodovědné metody v archeologii. In web ČRo 3 Vltava, 2. 2. 2018 (článek + nahrávky k poslechu) – Cit.: (…) Odborníci Archeologického ústavu Akademie věd v Praze představují současnou archeologii jako vědu, která už dávno není čistě humanitním oborem, ale stále více využívá postupy z oblasti fyziky, chemie, geologie, biologie a genetiky, stejně jako počítačových věd a dalších přírodovědných oborů.
Pětidílný cyklus připravila Jana Olivová a ptala se vědců na moderní metody krajinného průzkumu, dálkový průzkum zemského povrchu a nedestruktivní geofyzikální metody sloužící archeologii. Pozornost patří také antropologii, molekulárně genetickým postupům, archeo-genetice a archeo-zoologii, stejně jako archeo-botanice a pylovým analýzám. Stranou pozornosti nezůstávají ani moderní metody datování archeologických nálezů a digitalizace dat v archeologii.
Hovoří Ondřej Nezbeda, autor knihy Průvodce smrtelníka a Martina Špinková, bývalá dlouholetá ředitelka domácího hospicu Cesta domů. Ptá se Tomáš Pivoda. Celým pořadem vás provede Jaroslava Haladová, hudbu od belgického dua Bellem vybral Petr Dorůžka.
Natočeno 2018. Premiéra 29. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).
Lit.: anonym: Dodnes mě trápí, že jsem s babičkou nedokázal mluvit o posledních věcech, přiznává Ondřej Nezbeda. In web ČRo 3 Vltava, 2. únor 2018 (článek+ nahrávky k poslechu). – Cit.: „
O loučení, odcházení a umírání vyprávějí novinář Ondřej Nezbeda a spoluzakladatelka hospicu Cesta domů Martina Špinková
Ondřej Nezbeda je původní profesí učitel biologie a tělesné výchovy, ale již dlouho se živí jako novinář. V roce 2015 nastoupil do mobilního hospice Cesta domů jako pečovatel a redaktor. V rámci grantu Rok jinak zpracoval knihu Průvodce smrtelníka, za kterou získal v roce 2017 cenu Magnesia Litera pro objev roku. V Cestě domů zůstává jako pečovatel.
Průvodce smrtelníka nemá bořit tabu, nýbrž podat pomocnou ruku. Autor odpovídá na základní otázky spjaté s péčí o umírající a nevyléčitelně nemocné. Jak zajistit domácí péči o nemocného? Jak lze léčit bolest? Jak hovořit s umírajícími o jejich přáních? Vedle praktických rad kniha přináší řadu osobních příběhů a rozhovorů s odborníky.
Martina Špinková vystudovala UMPRUM v Praze, obor knižní kultura a písmo, maluje, ilustruje a píše. Je spoluzakladatelkou mobilního hospicu Cesty domů, od roku 2002 do roku 2012 byla jeho ředitelkou. V současnosti je šéfredaktorka Nakladatelství Cesta domů. Je zodpovědná za publikace, které Cesta domů vydává, připravuje ediční plán, koordinuje práci s autory a výtvarníky, kteří na knihách spolupracují. Na publikacích Cesty domů spolupracovala od počátku jak autorsky, tak redakčně. Je mimo jiné autorkou ilustrovaných dětských knih Anna a Anička; Kocouře, Ty se máš; Malé dobré zprávy nebo Divný brach strach. (…)
Robert Musil. Povídka. Dramaturgie Iryna Shkaruba. Režie Tomáš Soldán.
Účinkuje David Viktora.
Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2017 (?). Premiéra 29. a 30. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h) v cyklu ČeskoSlovenský rok.
Co můžeme od staronového prezidenta Miloše Zemana čekat v nastávajícím funkčním období? Připravila a moderuje Veronika Sedláčková.
Hovoří bývalý komentátor a zaměstnanec ANO Martin Komárek a filozof Václav Němec.
Natočeno 2018. Premiéra 30. 1. 2018 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.
Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Miloš Zeman není státník. Jeho politickým programem je on sám, říká filozof Václav Němec. In web ČRo Plus, 30. 1. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Miloš Zeman prý v Česku buduje jakýsi poloprezidentský systém s ústavně neodpovědným prezidentem.
Česko si před pár dny vybralo do čela země opět Miloše Zemana. Přímá volba doslova rozdělila národ. Na kolik k tomu přispěla stávající hlava státu, a co můžeme od staronového prezidenta čekat ve stávajícím období?
„Očekával jsem, že se Miloš Zeman pokusí stát velkým prezidentem. Řekl bych, že na to i měl, ale on se zaměřil na to, aby byl znovu zvolen. To mu vyšlo, ale o to horším prezidentem byl,“ uvedl v pořadu Pro a proti bývalý poslanec hnutí ANO Martin Komárek a také autor knihy o Miloši Zemanovi.
Podle něj Zeman nemusel chtít být znovu zvolen, protože už „všechno vyhrál“. „Potřeboval se pomstít zločincům ze sociální demokracie za zradu v nepřímé volbě. Když vyhrál přímou volbu, dosáhl v životě všeho. Byl premiérem, vystavěl stranu, stal se prezidentem, a měl pět let na to, aby si vytesal pomník.“
„Rozhodl se ale, že si bude pomník možná tesat až teď, pokud bude mít síly. A tak se zaměřil na komunikaci s voliči. Tím do určité míry rezignoval na metu být prezidentem, který se pozitivně zapíše do dějin.“ (more…)
Ivan Štern. Komentář. Není to jen Zeman, kterého mnozí volili pouze z protestu.
Natočeno 2018. Premiéra 28. 1. 2018 v rámci pořadu (ČRo Plus, 18:33 h).
Lit.: Štern, Ivan: Ivan Štern: Česká demokratická politika selhává. Lidé volí z protestu. In web ČRo Plus, 28. 1. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Hrozba tekutého hněvu, o níž často psával Václav Bělohradský, zloba lidí, kteří stále silněji cítí bezmoc a bezvládí nad vlastním životem, kteří ztratili naději a získali přesvědčení, že nemají budoucnost, nabývá u nás obludného rozměru. Jakoby je všechny kdosi uzavřel do krunýře Kafkova Řehoře Samsy, aniž by tušili, proč, jen vědí, že se ocitli v situaci naprosté bezvýchodnosti. Proměnili se pouze v „TO“. „TO“ jsou i pro sebe sama.
Příčiny hněvu na Západě a u nás případně v Polsku jsou sice rozdílné, důsledky přesto podobné až shodné. Už se jen protestuje. Vzdoruje. Jde o poslední záchvěv ztráceného sebevědomí. Mizející víry v sounáležitost a v demokracii. Není už ničeho, než jen nepřítel.
Značná část lidí v prezidentských volbách Zemanovi nedala hlas proto, že by souzněli s jeho politickým vymezením. Ostatně politicky jej vymezit je oříšek i pro erudovaného politologa. Skrze něho protestovali proti stávajícímu režimu. Cítí se v něm ztraceni, opuštěni, zadupáváni. Pro zdejší elity jsou jen Samsovo „TO“.
Řeči o ušlechtilosti a nezbytnosti demokracie je dráždí. Naopak, cítí v nich jakýsi výsměch. Zas je někdo školí, a přitom o zdejší demokracii vědí své. Tam, kde žijí, v malých městech a na vesnicích, se jim před očima mihotá jen jeden obraz české demokracie. Nabyla podoby místních zbohatlických šíbrů, přiživujících se na veřejných financích a veřejných službách. (more…)
Petr Žantovský. Komentář přispěvatele Parlamentních listů. Onen tenký rozdíl mezi výsledky Miloše Zemana a Jiřího Drahoše bude jistě leckdo vysvětlovat lecjak…
Natočeno 2018. Premiéra 28. 1. 2018 v rámci pořadu (ČRo Plus, 18:33 h).
Lit.: Žantovský, Petr: Petr Žantovský: Sláva vítězi, čest poraženému. In web ČRo 2 Praha, 28. 1. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Gentlemanská tradice velí uznat vítězi vítězství, byť jen o tři procenta, a poraženému vyseknout poklonu za jeho snahu. Což tímto rád činím. Onen tenký rozdíl mezi výsledky Miloše Zemana a Jiřího Drahoše bude jistě leckdo vysvětlovat lecjak.
Já pro ně mám vysvětlení dvojí: jednak zafungoval princip Antizeman, tedy nechť je zvolen kdokoli, ať je to blanický rytíř nebo Don Quijote, jen ať to není Zeman. To byla politika nejméně pěti z osmi Zemanových protikandidátů (vyjímám z toho Mirka Topolánka a Petra Hanniga, možná i Jiřího Hynka). Propagační masáž, která se strhla v kampani dle hesla Antizeman, chvílemi připomínala kobercový nálet.
Druhý důvod jistě tkví v tom, že společnost je reálně rozdělená, a za to myslím nemůže konkrétně ani Zeman, ani Drahoš. Jenomže shodneme se všichni na dělicích čárách toho dělení? Jedni budou říkat, že je to vztah k Evropské unii, druzí, že vztah k Rusku, třetí, že k Číně, čtvrtí budou připomínat odkazy velikánů minulosti, Masaryka či Havla, aniž by definovali, co přesně znamenají. Zaznělo na to téma mnoho frází. Líbivých, snadno pochopitelných. (more…)
Evě Olmerové bylo pouhých 17 let, když ji tajní policisté StB na tři dny zadrželi, vyslýchali a nutili k donášení na své příbuzné… Připravila Eva Dvořáková. Režie Michal Bureš. Dramaturgie Ivana Denčevová. Literární spolupráce Hynek Pekárek.
Účinkují Jana Janěková, Tereza Vilišová, Daniel Bambas, Michal Zelenka, Petr Buchta a Miloš Skalka.
Natočeno 2017. Premiéra 26. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 23. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 7. 12. 2024 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).
Lit.: Dvořáková, Eva: Pila, aby zapomněla… Osudové ženy: Eva Olmerová. In web ČRO 2 Praha, 26. 1. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Měla výjimečný talent, ale nedokázala ho využít naplno. Bránil jí v tom komunistický režim, ale taky její vlastní styl života. Byla divoká a žila životem bohémů s množstvím alkoholu. Byla tak osudovou ženou sama sobě.
Zpěv Evy Olmerové učaroval mnohým, dokonce i americké jazzové legendě Elle Fitzgeraldové. „Kdyby měla šanci se představit zahraničnímu publiku, celá její kariéra i život by se vyvíjel úplně jinak,“ myslí si hudební publicista a moderátor Miloš Skalka.
Doma to měla těžké…
Narodila se 21. ledna 1934 v Praze. Jako dítě z dobré rodiny chodila na hodiny klavíru, ale že by ji doma v pěvecké kariéře podporovali, to se říct nedá. Když jí bylo 14, rodiče se rozvedli a Eva vyrůstala u otce, který se ale znovu oženil s o dost mladší ženou. Výchovu doháněl přísností a zákazy. „Už dospělá na dětství vzpomínala jako o ne−domově,” říká Skalka.
Zpívala od 16. Tajně. V roce 1950 s orchestrem Arnošta Kavky ale také v barech, vinárnách a jazzových klubech. „Nedostudovala, protože si ji velmi rychle všimli hledači talentů. Především hudební skladatel a dramaturg Karel Mareš. Později ji přivedl i do Semaforu, místo prvního angažmá.“ (more…)
Powered by WordPress