Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

18. 9. 2017

Uprchlíci a zachránci 1/9 (2017)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 15:43

Luboš Kreč. Četba na pokračování. Osudy tří lidí, kteří byli donuceni opustit Československo a žít v zahraničí.  Pro rozhlas připravil Viktor Bezdíček. Režie Radim Nejedlý.

Čte Michal Isteník.

Natočeno 2017. Premiéra 1. dílu 19. 9. 2017 (ČRo Plus, 23. 33 hod.) v cyklu Radiokniha. Repríza 1. dílu 13. 11. 2021 (ČRo Plus, 23. 33 hod.) v cyklu Radiokniha.

Obsah: 1. – 3. Příběh Paula Rausnitze, který prchal z Československa dokonce dvakrát – nejprve před nacisty, pak před komunisty. – 4. – 6. Milena Grenfell-Baines opustila Československo v roce 1939 jako jedno z posledních dětí, které zachránil Nicholas Winton před nacistickou genocidou. – 7. – 9. Inženýr ekonomie Bohuslav Horáček emigroval v roce 1949. Usadil se ve Stuttgartu a vybudoval velkou klenotnickou firmu. Později založil na Kanárských ostrovech síť menších hotelů.

nebo

Obsah: 01-03 – Zamilovaný obchodník (příběh Paula Rausnitze) – 04-06 – Paní Remoska (příběh Mileny Grenfell-Bainsové) – 07-09 – Turnovský mecenáš (příběh Bohuslava Jana Horáčka)

Lit.: Bezdíček, Viktor: Velké příběhy českých emigrantů. In Týdeník Rozhlas 38/2017 (článek).   – Cit.: Návraty českých emigrantů po listopadu 1989 patřily ke koloritu devadesátých let a zejména znovuožívající hlasy intelektuálů z jejich řad měly po pádu zdí svou velkou symbolickou hodnotu. Bylo to jako bouře, avšak každá bouře postupně utichne a stane se historií, stejně jako tyto příběhy. Svým způsobem jsou součástí této kapitoly dějin i tři osudy, které líčí novinář Luboš Kreč v knize Uprchlíci a zachránci a jež uslyšíte od 19. září v Radioknize na stanici Plus.

Ty příběhy jsou možná méně nápadné, nejsou tak slavné, avšak rozhodně nejsou o nic méně vzrušující. Tři exulanti se v nich vracejí, aby využili své zkušenosti a pomohli doma něco zachránit či vybudovat.

NEJMLADŠÍ Z BRATRŮ

Rodina jabloneckého židovského lékaře Julia Rausnitze zažívala vykořenění už od roku 1938, kdy se její původní domov ocitl v Říši. Jen tak před něčím prchat však Rausnitzové neměli v povaze, a když už se někam vydali, tedy spíš za něčím.
A tak Juliovi synové Paul, Egon a Walter bojovali s Němci pod Ludvíkem Svobodou, a když po únoru 1948 přišli doma k moci komunisté, zamířili do New Yorku podnikat. Díky jabloneckým kořenům vedla cesta vzhůru přes bižuterii, později spolupráci s firmou Swarovski a podnBezdíček, Viktor - Velké příběhy českých emigrantů. In Týdeník Rozhlasikání s brusnými papíry.
V kapitole Krečovy knihy jde o předehru příběhu nejmladšího z bratrů Paula Rausnitze, jehož podnikatelský duch hledal po roce 1989 v Československu nové možnosti. Nalezl je v přerovské Meoptě, továrně s bohatou a zdravou tradicí, avšak také s nedostatkem odbytišť a narůstajícími dluhy. Dnes je Paul Rausnitz majitelem prosperující firmy, která mu vděčí za svou záchranu.

PANÍ REMOSKA

Milena Grenfell-Bainesová se dostala do Velké Británie jako dítě s posledním Wintonovým vlakem, jejž nacisté z protektorátu ještě pustili. Měla větší štěstí než většina jejích spolupasažérů, protože dětství v Anglii prožila se svou maminkou a tatínkem, prvorepublikovým politikem, který před nacisty zachránil Thomase Manna. Milenina celo -životní podnikavost se projevila mimo jiné v hudebním životě města Preston. U nás je však známa především jako Paní Remoska, která se v devadesátých letech objevila na scéně doslova jako deus ex machina, aby skomírající výrobě proslulých pečicích pánví otevřela nové možnosti na úrodném britském trhu.

TURNOVSKÝ MECENÁŠ

Příběhem do třetice je osud mecenáše Bohuslava Horáčka, uprchlíka z padesátých let, který se od pašování českých granátů dopracoval až k prosperujícímu zlatnictví ve Stuttgartu a pro turismus jako jeden z prvních objevil zlatý důl na Kanárských ostrovech. Na rodném Turnovsku sponzoroval opravu památek i rozjezd mnoha nových projektů, založil nadaci oceňující české vědce. Jeho úmrtí v roce 2002 však při -neslo nejedno překvapení a do příběhu vneslo nejednoznačné i temnější tóny…

Dar pro budoucího krále

V podstatě je ambasadorkou Remosky na plný úvazek. Jeden výrobek od ní doma měl slavný zachránce židovských dětí Nicholas Winton, ačkoli v něm nikdy nic neuvařil. Když byl v letech 2009 až 2015 velvyslancem v Londýně Michael Žantovský, také jeden vyfasoval. Milenina entuziasmu nezůstala ušetřena dokonce ani britská královská rodina. V listopadu roku 2014 měl v koncertním sále Roundhouse, někdejší viktoriánské výtopně na severu Londýna, premiéru hudební cyklus skladatele Carla Davise nazvaný The Last Train to Tomorrow. Pětačtyřicetiminutová kompozice, v níž účinkuje dětský pěvecký sbor i herci, pojednává o transportech, které do Británie těsně před válkou vypravoval Nicholas Winton. Jakožto jedno z „Nikyho dětí“ měla na vystoupení lístek i Milena Bainesová. A krátce předtím, než se vypravila do hlavního města, se dozvěděla, že do majestátní rotundy zavítá i princ Charles, který navíc jen pár dní poté oslaví šestašedesáté narozeniny. Vtom jí to došlo – následník trůnu dostane remosku. Rychle popadla jedno balení, přidala k němu svou knihu receptů pro remosky a vyrazila na vlak. Z Prestonu, kde žije, to jsou do Londýna asi tři hodiny. Dát budoucímu králi rozměrný dar není jen tak – když dorazila na místo, za dveřmi haly musela přesvědčit ochranku, že v bedně netiká bomba ani není schovaný kalašnikov. Nikdo z nich nečekal, že na akci, kam zamířilo několik stovek více méně prominentních hostů, by se mohl objevit někdo s pětikilovým zařízením plným hliníku a drátů. Svolení však dostala a o chvíli pozdě ji už stála před princem Charlesem – ona v červeném kabátku a černém kompletu, on v lesklém, jasně modrém obleku s jemnými proužky a károvaným kapesníčkem v klopě. Ona s ne -omylně samozřejmým výrazem rozkošného, světáckého obchodního zástupce, bezprostřední jako vždy, on nejprve s lehce překvapeným, ale pak čím dál pobavenějším výrazem, když přebíral balení. O pár týdnů později dorazilo poštou písemné poděkování s douškou, že remosku dostali do výbavy královští kuchaři. Zda si ji osobně vyzkoušel i sám Charles s chotí Camillou, ovšem není známo. S princem se ale znovu potkala v létě 2016, když jí v Buckinghamském paláci udílel vyznamenání Řádu britského impéria za vynikající služby ve prospěch hudby. Ukázka z knihy Luboše Kreče Uprchlíci a zachránci. Velké příběhy českých emigrantů, Paseka 2016

 

Pro a proti – Německo a Angela Merkelová (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:41

Bude prospěšné pro Německo, když ho nadále povede Angela Merkelová? Hosty byli politoložka a publicistka Bára Procházková a europoslanec za Stranu svobodných občanů Jiří Payne. Připravila Veronika Sedláčková.

Natočeno 2017. Premiéra 18. 9. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Merkelová nepřináší Evropě stabilitu, ale napětí, varuje před německými volbami europoslanec. In web ČRo Plus, 18. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Němečtí voliči se vydávají k volebním urnám, aby rozhodli o obsazení spolkového sněmu. Současná kancléřka Angela Merkelová se podle průzkumů v čele křesťanských demokratů chystá vyhrát volby už počtvrté za sebou. „Merkelová je unavená politička, a už nestačí zcela sledovat dění v Evropě,“ uvedl v pořadu Pro a proti europoslanec Jiří Payne.

Podle Payneho kancléřce pod rukama vyrostla Alternativa pro Německo (AfD), exportují se zbraně na Blízký východ a teroristé je používají proti Evropě. „Bude-li dál pokračovat v této politice, tak AfD ještě posílí, teroristé také a možná přijde ještě víc uprchlíků,“ myslí si Payne.

Payne soudí, že Merkelová je proslulá tím, že dokáže včas změnit politický kabát. „Vyrůstala v NDR, byla významnou funkcionářkou tamní mládežnické organizace, komunistických odborů a vyhrávala olympiády v ruském jazyce.“

„Merkelová má pověst, jak vystupuje proevropsky, ale to ona narušila platnou azylovou politiku, kdy uprchlík, který přijede do nějaké země, má být vrácen do první země, kam přišel. Ale ona řekla, že to nebude dělat. Tím, se dali uprchlíci do pohybu.“
Jiří Payne

„Po zhroucení komunismu velmi rychle převlékla kabát a stala se funkcionářkou Reformní socialistické strany. Pak rychle vstoupila do CDU, udělala kariéru, stala se generální tajemnicí strany vedle Helmuta Kohla.“

Po jeho smrti se od něj distancovala a stala se kancléřkou. „Věřím, že jestli se za dva roky zatřese Evropská unie, tak ona bude první, která řekne, že vždy věděla, že AfD má pravdu, a převezme tři, čtyři body z jejich programu.“

„Merkelová polarizuje Evropu. Když se objeví Řecku nebo v Turecku, objeví se i obrovské demonstrace. Nepřináší stabilitu do Evropy ale přináší tam napětí,“ shrnul svůj pohled na současnou kancléřku Jiří Payne.

Politoložka a novinářka Bára Procházková věří, že by měl vyhrát ten, koho si Němci zvolí.

„Považuji pravděpodobné vítězství Merkelové za dobrou zprávu. Tato žena znamená stabilitu nejen pro Německo, ale i pro celou Evropskou unii. Navíc v Německu teď nikoho jiného nemají.“

Jedna ze silných stránek současné kancléřky je její styl vládnutí. „Je velmi klidná, a to v neklidné době může voliče velmi oslovit. Další kredit je to, že je to žena.“

Payneovu kritiku jejího převlékání kabátu Procházková odmítla. „Merkelová už v době, kdy ještě pracovala jako vědkyně, říkala, že jí fyzika baví, ale že v budoucnu by chtěla dělat něco pro lidi.“

„Migrace není v Německu téma. Ve velkých německých městech nájmy stoupají, mladé rodiny mají problém zaplatit nájem, také senioři jsou daleko větší téma. Naší optikou si myslíme, že migrace je to hlavní téma v Německu, ale tak to není. “
Bára Procházková

„Ona je svým naturelem někdo, kdo chce opravdu zlepšit společnost, nemění účelově osobní profily a kabáty.“

Politoložka také pochybuje, že by byla Merkelová unavená. „Před rokem tak působila. Měli jsme ale zprávu o brexitu, o Donaldu Trumpovi, měli jsme vlnu migrantů.“

„Myslím, že se situace se uklidnila, kancléřka má vše daleko více pod kontrolou a je na ní vidět, že si vydechla, ale zase se nadechla, je plná síly a ví, jak se to má dělat,“ vyjádřila svou důvěru v Merkelovou Bára Procházková.

Vizitka – Filip Remunda (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:40

V režijním tandemu Klusák/Remunda se před více než deseti lety zapsal do nejširšího povědomí jako spoluautor fiktivního hypermarketu Český sen. O své tvorbě a kulturním i občanském aktivismu hovoří Filip Remunda, filmový dokumentarista. Připravil a moderuje Bohdan Bláhovec.

Natočeno 2017. Premiéra 18. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:10 h). K poslechu zde.

Lit.: Bláhovec, Bohdan: Filip Remunda, filmový dokumentarista. In web ČRo 3 Vltava, 18. září 2017 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: V režijním tandemu Klusák/Remunda se před více než deseti lety zapsal do nejširšího povědomí jako spoluautor fiktivního hypermarketu Český sen.

Málokdo ale ví, že Filip Remunda je „kulturním aktivistou“ v širokém slova smyslu a patří tak například i k zakladatelům Institutu dokumentárního filmu, který soustavně pomáhá budovat mezinárodní vazby na poli nefikční kinematografie.

S Filipem Remundou o jeho tvorbě a kulturním i občanském aktivismu mluví Bohdan Bláhovec.

Dnešní Plus – Mariánský sloup (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:36

Kopie Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze nebude. O rozhodnutí zastupitelů diskutuje spoluautorka petice proti navrácení sloupu Lenka Procházková a místopředseda Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu Jan Bradna. Připravila Kateřina Koubová.

Natočeno 2017. Premiéra 15. 9. 2017 (ČRo Plus, 8:42 h.; 13 min.). K poslechu zde.

Lit.: Koubová, Kateřina: Dnešní Plus – Mariánský sloup byl symbol netolerance. Andělé na něm zabíjeli české kacíře, tvrdí Lenka Procházková. In web ČRo Plus, 15. září  2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Mariánský sloup se na pražské Staroměstské náměstí nevrátí. Ve čtvrtek o tom rozhodli zastupitelé, kteří měli na stole dvě petice – jednu pro obnovu sloupu a druhu proti. Na dlouhém a emotivním jednání nakonec zvolili druhou možnost, magistrát tak do konce roku stáhne svůj souhlas s umístěním sloupu. Je rozhodnutí definitivní?
Přehrajte si celý příspěvek

„V této zemi není nic definitivně rozhodnuto, jen církev svatá je věčná,“ poznamenává spisovatelka Lenka Procházková, spoluautorka petice proti obnově sloupu.

Na jednání zastupitelstva podle svých slov šla jako do bitvy. „Nakonec trvala tři hodiny, tedy déle než ta osudová na Bílé hoře. Myslím, že i zastupitelé byli šokováni, s jakou vehemencí obě strany obhajovaly své pozice,“ přibližuje. (more…)

Mozaika – Mime Fest (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:25

Ztřeštěný humor i vtipy, které dojímají. Ve východočeské Poličce proběhl 6. ročník prestižního festivalu MIME FEST. I letos na něj zavítali ti nejlepší klauni a mimové z celého světa. Slavní Umbilical Brothers, mistři ztřeštěného humoru, Bodecker a Neander, nejznámější následovníci Marcela Marceaua nebo třeba David Eriksson, severský svalovec, který svými vtipy dokáže i dojmout.

Natočeno 2017. Premiéra 18. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:55 h.).

Lit.: Horáková, Kateřina – Štefanová, Veronika: MIME FEST 2017: Ztřeštěný humor i vtipy, které dojímají. In web ČRo 3 Vltava, 18. září 2017 (článek). – Cit.: Ve východočeské Poličce proběhl 6. ročník prestižního festivalu MIME FEST. I letos na něj zavítali ti nejlepší klauni a mimové z celého světa. Slavní Umbilical Brothers, mistři ztřeštěného humoru, Bodecker a Neander, nejznámější následovníci Marcela Marceaua nebo třeba David Eriksson, severský svalovec, který svými vtipy dokáže i dojmout.

Na letošním ročníku mezinárodního festivalu mimického divadla MIME FEST vystoupila i finská herečka a režisérka Reety Honkakoski se sólem nazvaném „Duet for One“. Ve své divadelní práci Reeta Honkakoski rozvíjí techniku mime corporel, jejímž původcem byl francouzský herec Etienne Decroux. Mime corporel je typ pohybu, který lze chápat jako určitý druh jazyka, prostředek komunikace. A jako každý jazyk i tento je možné použít dle libosti. „Zkrátka stejně jako spisovatel používá slova pro svůj román, i já s technikou mime corporel nakládám podle svého tvůrčího uvážení. Technika má být ku pomoci umělci, má sloužit jeho sebevyjádření,“ říká Reety Honskakoski. (more…)

Balada o třech důležitých mužích a okruhu osob kolem nich (2017)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 15:21

Elfriede Jelinek. Satiricky laděná hra se zabývá genderovou kritikou mužského velikášství. Překlad Barbora Schnelle. Hudba Ondřej Gášek a Ladislav Šiška. Zvukový design Ondřej Gášek. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Martina Schlegelová.

Osoby a obsazení: Elfriede Jelinek (Simona Peková), Charles Lindbergh (Martin Siničák), paní Martha Lindbergh (Kamila Valůšková), dirigent (Pavel Hromádka), baletka (Lucie Andělová), Tarzan (Jan Grundman), Jane (Barbora Goldmannová), Lindberghův syn (Matěj Převrátil), Tarzanův syn (Mikuláš Převrátil), mužský hlas 1 (Pavel Oubram), mužský hlas 2 (Tomáš Kobr).

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 3. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 47 min.). Repríza 19. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Hložková, Hana:  Elfriede Jelinek: Balada o třech důležitých mužích a okruhu osob kolem nich. In web ČRo 3 Vltava, 3. 10. 2017 (článek). – Cit.:  Satiricky laděný text Elfriede Jelinek se zabývá genderovou kritikou mužského velikášství, což je patrné už ze samotného názvu – Balada o třech důležitých mužích a okruhu osob kolem nich. Hlavními postavami této rozhlasové hry jsou tři muži – letec Charles Lindbergh, slavný Dirigent a Tarzan, kteří se ocitají v dialogu se svými ženskými protějšky – paní Marthou Lindbergh, začínající Baletkou a Jane. V paralelně probíhajících scénách dramatička problematizuje tradiční patriarchální rozdělení rolí (dobyvatel, tvůrce či lovec proti manželce, interpretce či hospodyňce) a stereotypní představy ve vztahu ženy a muže.

Zatímco se muži ve hře realizují na poli nových objevů, dobrodružných výprav či uměleckého génia, jsou jejich ženy – vždy v pozici závislé na muži – redukovány na domácí práce, péči o partnera a děti. S notnou dávkou sarkasmu autorka postupně odhaluje slabiny takto definovaných světů. V jednom momentě nechá muže a ženy, aby si proměnili hlasy a tím i jim tradičně přisouzené role. Takto prolomené „patriarchální klišé“ a veškeré mocenské pozice se jí ve hře podaří dovést až k nesmyslnosti. Rozhlasová hra slouží autorce jakožto experiment, týkající se problematiky rovnoprávného postavení žen a mužů ve společnosti. Ačkoliv je vědomým konstruktem, a ocení ji spíše náročnější posluchači, drama, ve kterém si hraje s postavami, zaujme každého, komu se líbí ironický humor. I proto byla do původního textu přidána postava Elfriede Jelinek, která posluchači pomůže pochopit její odstup od textu, a tudíž vynikne důmyslná práce s dramatickou nadsázkou.

Hra v německém originálu nazvaná Ballade von drei wichtigen Männern sowie dem Personenkreis um sie herum byla poprvé uvedena v koprodukci Severoněmeckého a Jihoněmeckého rozhlasu v roce 1974 v režii Heinze Hostniga. Scénická verze se uskutečnila v roce 1987 ve Studiobühne Köln. Režisér Volker Schmalöer se držel rozhlasového textu, na scéně, kterou tvořilo stupňovité schodiště, byly přítomny dva dětské hlasy a rovněž došlo i k akustické výměně hlasů hlavních představitelů. Na základě tohoto textu vznikla také opera s názvem Körperliche Veränderungen (Tělesné změny). Na objednávku festivalu Wiener Festwochen ji vytvořila Olga Neuwirth (napsala libreto a složila hudbu). Opera měla premiéru 18. 5. 1991 v Theater im Künstlerhaus jako koprodukce Wiener Festwochen a Staatsoper Stuttgart. Režii měl Brian Michaels, hudebně ji nastudoval Beat Furrer. Dílo bylo uvedeno společně s další operou Olgy Neuwirth Der Wald (Les). Neuwirth text velmi zredukovala, zachovaly se pouze některé dialogy. Název je citátem jednoho z posledních replik hry: „Tak jste si na sobě konečně všiml nějakých tělesných změn?“

Pro Český rozhlas hru přeložila germanistka a teatroložka Barbora Schnelle, autorka dosud jediné české publikované studie o zmiňované umělkyni – Elfriede Jelinek a její divadlo proti divadlu. V jejím překladu Český rozhlas odvysílal v roce 2012 inscenaci rozhlasové hry Když slunce zapadá, většina lidí konečně odchází z kanceláří! Ironickou sondu do světa lidí, kteří podlehli tlaku „falešných komerčních pohádek“ také režírovala Martina Schlegelová.

Elfriede Jelinek (1946) je přední současná rakouská spisovatelka a dramatička, která za své dílo obdržela v roce 2004 Nobelovu cenu za literaturu. Její tvorba je považována za jeden z nejvýznamnějších příspěvků na poli jazykově-experimentální a společensko-politicky

angažované literatury. V německojazyčném literárním prostředí se naplno prosadila v polovině sedmdesátých let románem Milovnice. Jedním z těžišť její produkce jsou nekonvenčnost a štiplavá ironie, které ostře zaměřuje nejprve proti maloměšťáctví a nacionalismu, v pozdější tvorbě také proti nevybíravým politickým machinacím západních vlád. Kritický osten autorky je zabodnut do pokryteckých praktik společnosti – ať už se jedná o jednotlivce, nebo o celek, pranýřování rakouského postoje k událostem druhé světové války, ale také aktuálních politických událostí. Kromě toho je obrácen proti jazyku a jeho deformacím, plynoucím z manipulativního tlaku médií. Dosud podstatným tématem je pro Jelinek nerovné postavení ženy v současné společnosti. Z rozsáhlého díla autorky byly do češtiny přeloženy např. romány Vyvrhelové, Milovnice, Pianistka, Lačnost. Česká divadla uvedla hry Co se stalo, když Nora opustila manžela aneb Opory společnosti, Klára S., Nemoc aneb Moderní ženy, Sportštyk, On není jako on, Bambiland, Sněhurka aj.

Lit.:  Hložková, Hana – Osten do slabin mužského velikášství. In Týdeník Rozhlas 40/2017, s. 9 (článek).

Hložková, Hana - Osten do slabin mužského velikášství. In Týdeník Rozhlas 40-2017, s. 9 (článek).

17. 9. 2017

Knihovnička: Opuštěná česká cesta (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 12:08

Připravila Hanka Svanovská.  V Knihovničce Proglasu představíme novou knihu novináře a šéfredaktora týdeníku Respekt Erika Taberyho Opuštěná společnost.

Hovoří vedoucí zpravodajské redakce Proglasu Filip Breindl.

Natočeno 2017. Premiéra 17. 9. 2017 (Rádio Proglas, 13:20 h). Repríza 18. 9. 2017 (Rádio Proglas, 11:00 h).

Lit.: Svanovská, Hana:  Knihovnička: Opuštěná česká cesta. Pořad v souvislostech. In web Rádio Proglas,  17.9.2017 (článek + nahrávka k poslechu).  – Cit.:  V Knihovničce Proglasu představíme novou knihu novináře a šéfredaktora týdeníku Respekt Erika Taberyho. Poslouchejte v neděli 17. září od 13.20, opakujeme v pondělí 18. září ve čtvrt na jedenáct dopoledne.

Třetí kniha Erika Taberyho Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše je další zdařilou sondou do českého vnímání soudobé politické situace a do jejích historických kořenů. Výtečným způsobem analyzuje soudobý český i světový populismus, a také úlohu mainstreamových médií při vytváření atmosféry strachu, například v rámci nedávné migrační krize nebo dvacet let zpátky u sudetoněmeckých otázek. Tabery ve svých esejích nabízí brilantní analýzu tzv. „české cesty“ mezi Východem a Západem, která, bohužel, z dlouhodobého úhlu pohledu prokazatelně nefunguje. Nad jeho závěry se společně zamýšlejí redaktorka Hana Svanovská a vedoucí zpravodajské redakce Proglasu Filip Breindl.

16. 9. 2017

Prázdninové pohádky 1/11 (2017)

Filed under: Četba na pokračování — Martin @ 17:00

Zuzana Pospíšilová. Pohádkový seriál. Tvůrci nezjištěni.

Účinkují Ivana Horáková, Kateřina Rýznarová, Kateřina Jakubcová.

Připravilo Radio Proglas v roce 2017 (11 x 10 min.). Premiéra 14.-24. 8. 2017 v cyklu Večerní zíváček (Radio Proglas).

Pohádky: 1. Jahodová marmeláda, 2. Keříčku, otřes se!, 3. Hvězda, 4. Létající deka, 5. Zahradní strašidlo, 6. Prázdniny princezny Amálky, 7. Staré auto, 8. Čekání na dinosaura, 9. Veverka, 10. Ptáčátka, 11. Vodník Řasinka.

Citlivý člověk 1/15 (2017, 2018)

Filed under: Četba na pokračování,Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 11:00

Jáchym Topol. Četba na pokračování z nového románu českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Připravila Alena Heroutová. Režie Petr Mančal.

Čte Petr Čtvrtníček.

Natočeno 2017. Premiéra 1. – 4. dílu 1. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00, v 15:30, v 18:30 a ve 20:00 h.)

Předpremiéra 1. – 4. dílu 1. 10. 2017 v budově Českého rozhlasu na Vinohradech na akci ART’S NOT DEAD!

Vydal Radioservis, duben 2018 (1 CD MP3 nebo MP3).

Video z natáčení zde.

Debata o audioknize na festivalu Svět knihy 2018 zde.

Lit.: anonym: Události v kultuře. Čtvrtníček načítá Topola. In web Česká televize, 24. 9. 2017 (video). – Cit.:  Petr Čtvrtníček čte Jáchyma Topola – herec pro Český rozhlas natočil spisovatelovu zatím poslední knihu Citlivý člověk. Vyšel letos na jaře, po osmileté autorově odmlce.

Lit.: Heroutová, Alena – Topol, Jáchym: Jáchym Topol: Citlivý člověk. In web ČRo 3 Vltava, 25. říjen 2017 (článek). – Cit.: Spisovatel Jáchym Topol získal Státní cenu za literaturu. Porota ocenila zejména jeho román Citlivý člověk, který vydal letos na jaře po osmileté pauze a pro Vltavu ho natočil vynikající Petr Čtvrtníček. Kompletní patnáctidílnou četbu na pokračování dáváme při této příležitosti opětovně k poslechu on-line, a to až do 29. října 2017. Jáchym Topol byl v souvislosti se státní cenou také hostem pořadu Vizitka (24. října 2017 od 10:00).

Jedna z literárních událostí roku 2017: v nakladatelství Torst vychází Citlivý člověk, po osmi letech nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty Jáchyma Topola. Patnáctidílnou četbou na pokračování z této hojně diskutované knihy začalo 1. října 2017 nové vysílací schéma Českého rozhlasu Vltava. Příběh ze žhavé současnosti, za který byl Jáchym Topol 22. října 2017 oceněn Státní cenou za literaturu, vám nyní nabízíme komplet k poslechu do 29. října 2017.

Rodina kočovných herců brázdí soumračnou Evropou: pryč je západní svoboda a otevřenost devadesátých let, na východě vzniká novoruský Ajvaristán… Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky se nakonec vracejí do svého domovského kraje na březích Sázavy. Zde se setkávají s celým panoptikem postav (rybář Šupina, kapitán Lojda, vymahačský klan Baštů ve střetech s Bizonovou motorkářskou partou…), do děje vstupuje řada neuvěřitelných událostí a prostředí, objevuje se kostelní obraz vláčený povodní. Střety vysokého a nízkého, groteskního a tragického, živé dialogy, existenciální pouť počátku 21. století. Osobitý český prozaik nezaměnitelného stylu a jazyka se vrací v plné síle a nově i v moderním rozhlasovém zpracování.

V rozhovoru s Ondřejem Nezbedou (Host č. 5, květen 2017) Jáchym Topol k obtížnému vzniku knihy říká:

Ve skutečnosti jsem ji psal asi pět let. Sbíral různé zápisky a poznámky. Ale až po smrti rodičů jsem se dokopal do spisovatelskýho rytmu, kdy píšeš šest nebo sedm hodin v transu. Některé kapitoly jsem přepsal padesátkrát, osmdesát nebo devadesát stran jsem škrtnul. Píšu stylem bobr – porazím strom a pak ho okoušu na sirku.

Na otázku Terezy Šimůnkové (Salon, 28. 6. 2017), zda je Citlivý člověk politický román, autor otevřeně odpovídá:

Říkám určitě a lišácky se u toho usmívám. Jsem z generace, které politika poetika splývaly. Když jsme dělali Revolver Revue, tak jsme sice tiskli literaturu, ale věděli jsme, že je to zároveň těžká politika. Takže já se toho slova nijak neštítím. Ale do Citlivého člověka se mi politika dostala spíše mimoděk, třeba Miloš Zeman se v té srandovní scéně, kde ho vzývají venkovské ženy, objevil skoro proti mé vůli, jak takový mytologický šašek.

Lit.: Nádvorníková, Anna: Na střelnici se neimprovizuje. In web Týdeník Rozhlas, 18. červen 2018 (rozhovor). – Cit.: „Improvizaci jsem musel nechat u kávy před studiem a soustředil jsem se jen na text,“ říká o natáčení četby Petr Čtvrtníček.

Výběr Petra Čtvrtníčka pro rozhlasovou četbu románu Jáchyma Topola Citlivý člověk mnohé překvapil. Herce spojeného především s komediálními rolemi, reklamou a improvizací posluchači z rozhlasu zatím příliš neznají, ale po této četbě si mohou být jisti, že příležitostí k dalším rolím bude více.

Znal jste texty Jáchyma Topola dříve?

Přiznám se, že jsem znal spíše texty jeho bratra Filipa, které psal pro své Psí vojáky, s Jáchymovou prací jsem se seznámil teprve nedávno.

Četl se vám jeho jazyk nahlas dobře?

To ano, hlavně se jednalo také o detektivní práci, neboť Jáchym píše bez uvozovek a v několika rovinách. Příběh se valí dopředu, je košatý až opulentní, autor s obrovskou chutí běží se svými hrdiny bez ustání tam, kde je už už chce mít – a teď se v tom hrome vyznej!

Vzpomínám s láskou na situace, kdy jsem se zmatený ptal režiséra, a tohle jako říká kdo? On se hluboce zamyslel a povídá, no asi ta ženská, ne? Já na to, že to asi jo, ale která, a pan režisér s úsměvem pravil, to bych taky rád věděl…

Jak jste se na četbu připravoval? Čtete si pasáže, zvýrazňujete místa, dechy, poslouchal jste nějakou četbu pro inspiraci?

Já jsem ještě takový rozhlasový neandrtálec. Když jsem dělal nějaké drobné role v rozhlasových hrách, koukal jsem mistrům přes rameno, jaké mají v textu intonační poznámky, a ti bardi měli kolikrát scénář tak pokreslený, jako když se člověk ve škole nudí a kreslí si do sešitu bezděčně nějaké klikyháky, takže tam jsem neokoukal nic, navíc každý má jinou metodu, stejně jako navigátor v rallye, tam si také každý dělá rozpis trošku jinak. Tak jsem zkoušel zapsat si něco v textu sám, ale pak jsem stejně nevěděl, co jsem tím myslel, tak to dělám spíše intuitivně, jen si občas podškrtnu nějaké důrazy.

Byla tam vůbec nějaká možnost pro improvizaci?

Kdepak, improvizaci jsem musel nechat u kávy před studiem a soustředil jsem se jen na text. S lítostí jsem pochopil, že při četbě nemůžu autorovi nijak pomáhat, přidávat slovíčka nebo škrtat. Poprvé před mikrofonem to bylo dost zvláštní, neboť já dělám všechno tak nějak intuitivně a většinou „volně na motivy“ a vždycky mi to nějak projde. V divadle, i když se zaťatými zuby, ctíte text, máte ještě gesto, nějak se tváříte, můžete udělat salto nebo se jen tak podrbat za uchem, a tady jen papír a mikrofon. Je to stejné jako na střelnici, tam když máte v ruce odjištěnou zbraň, také není moc místa pro improvizaci.

Nechal jste se při četbě režisérem vést?

Ano, Petr Mančal si mě vedl k mikrofonu jako k oltáři.

Ironie a černý humor Topolova románu jsou ve vašem podání nenápadně zvýrazněné tím, že text čtete tak, jako by tam ani nebyly. Paradoxně tím víc vystoupí. Byl to záměr?

Já měl jediný záměr, číst ten román tak, aby si posluchač nestýskal, „á jé, to jste to dali tomu pravýmu…“

Posloucháte audioknihy?

Audioknihu jsem si ještě nekoupil. Poslouchám rozhlasovou četbu nejradši živě, nebo z archivu rozhlasu.

Lit.: Smolíková, Klára: Na cestě bezcitnou dobou. In web Týdeník Rozhlas, 26. srpen 2018  (článek). – Cit.: Čech před každým létem váhá, zda se má, vědom svých chatrných jazykových znalostí a nevelké kupní síly, vydat do té velké Evropy. Tyhle pocity nepatřičnosti a malého ulepeného ,,doma“ Jáchym Topol vzal, přimíchal strach z ruského medvěda za humny a stvořil road movie desetiletí. Stvořil titul Citlivý člověk, který vydal Radioservis jako audioknihu v roce 2018.

Když si nahrávku z produkce Českého rozhlasu na cestách pustíte, už nebudete vědět, zda chcete opravdu někam dojet. Není totiž kam. A není se ani kam vrátit. Poslech Citlivého člověka se provrtává vrstvami všednodennosti, jistotami stereotypů kamsi na dřeň, do citlivých tkání, na které jste dávno zapomněli.

Nahrávka vznikla jako četba na pokračování a rozhlasová úprava Aleny Heroutové původně třísetšedesátistránkový román zredukovala na odhadem poloviční rozsah. Šestiapůlhodinová stopáž vyžaduje na posluchači maximální koncentraci. Z hutných kapitol doslova tryskají gejzíry postav, lokace se rychle proměňují, a přitom text zůstává výsostně literární. Jazyk sám se bezostyšně staví po bok Tátovi, jeho dvěma synkům a ženě Soně jako další z hlavních postav.

Režisér Petr Mančal se evidentně musel s tím zdivočelým jazykem poprat, ukáznit promluvy, určit jim mluvčího, rozhodnout se pro nejvhodnější emoci. Volba Petra Čtvrtníčka se mohla jevit jako riskantní tah, ale herec hozenou rukavici zvedl a všem vytřel zrak. Zvláště těm, kteří knihou netrpělivě listují a slova, navíc vytržená z vět, jen vidí. Topolovu knihu si nelze užít bez vnitřního poslechu našeho vlastního hlasu. A dobrá audiokniha umí zvuk z papíru vypustit jako džina z láhve.

Topol je pozorovatel, rozhodně posluchač hospodských historek, fantasta, vždy o krok napřed, ochutnává, zakouší, vnímá všemi smysly. Je jako zvědavé děcko, které se nerozpakuje ukázat prstem na vše, co ho zaujalo. Na uprchlíky pod mostem, hipíky na hudebním festivalu, rodící se i umírající, rybáře i zahrádkáře, prezidenta v nafukovacím člunu. A Čtvrtníček popisuje scény a vypráví historky s rozšafností Čochtana na hrázi, s fanfarónstvím českých Pepíků a nezdolností našich Světlan, Monik či Soniček. Herec nachází přesný výraz pro každého výstředníka, poradí si s ruskou češtinou, českou francouzštinou i univerzální zpotvořenou angličtinou.

Kdo jako dítě s očima upřenýma do dálek poslouchal Jana Wericha, jak laskavě a zároveň pobaveně, s citem pro detail a bez přehnaného sentimentu čte ze svého Fimfára, je nyní jako posluchač připraven. Pamatujete na tu o třech sestrách, jak upíjejí pivo z korbelů, a ještě se v sázce trumfují? Nebo na fantastické příhody tří hrbáčů z Damašku? Půlstoletí uplynulo a je na čase rozšířit panoptikum podivínů, prokulhat s nimi Evropou, probrodit se s nimi Posázavím.

April svoje vyvádí (1941)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 9:00

J. V. Fürst. Přednáška.

Natočeno 1941. Premiéra 2. 4. 1941 (Praha, 21:15 h.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress