Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

110. výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara prošlo v médiích jako by nic. Znamená to, že legendární autor literatury pro kluky je už pro současnost definitivně mrtvý? A pokud ne, proč ještě dnes číst foglarovky? Připravil Petr Fischer.

Natočeno 2017. Premiéra 18. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).

Cyklus představující málo známá díla německy píšících moravských spisovatelů. Hovoří Ingeborg Fialová z FF UP, úryvky čte Petr Kubes. Připravil a režii má Michal Bureš.

Natočeno 2017. Premiéra 18. – 22. 9. a 25. – 29. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:20 h).

Obsah: 1. Charles Sealsfield: Požár v prérii. – 2. Marie von Ebner-Eschenbachová: Premiant. – 3. Ferdinand von Saar: Doktor Trojan. – 4. Jakob Julius David: Halucinace. – 5. Karl Wilhelm Fritsch: Um Michelburg. – 6. Robert Musil: Žíznivci. – 7. Oskar Jellinek: Matka devíti. – 8. Leopold Wolfgang Rochowanski: Pevnost. – 9. Ludwig Winder: Židovské varhany. – 10. Franz Spunda: Pán z Hradčan.

Richard Adam. Z rukopisného textu sběratele obrazů a tvůrce sbírky zaměřené od 80. let 20. století zejména na díla současných autorů vybral a pořad připravil Petr Veselý. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Vladimír Hauser.

Připravilo Brno v roce 2017. Premiéra 18. – 22. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).

Lit.: Veselý, Petr: Raději sbírat motýly? Osudy Richarda Adama. In web ČRo 3 Vltava, 18. září 2017 (článek). – Cit.:  Vzpomínky sběratele obrazů a tvůrce sbírky zaměřené od 80. let 20. století zejména na díla současných autorů.

Raději sbírat motýly? Takto nazval svoje rukopisné vzpomínky „muž, který žije obrazy“, sběratel Richard Adam. Hned v jejich úvodu název vysvětluje svým dětským zájmem, aby nás posléze přivedl až ke své činnosti nejvlastnější, kterou se stal v našem prostředí proslulým a nezastupitelným. Totiž postupnému vytváření neobyčejné sbírky obrazů, soustřeďující se zejména na autory od tzv. generace 80. let až po generaci malířů nejmladších.

Richard Adam ovšem není jen sběratelem, není a nebyl aktivní pouze směrem k budování sbírky. Tímto bytostným zájmem zároveň svým způsobem utvářel a propojoval výtvarnou scénu, malíře napříč generacemi a napříč nejen Českou republikou. Jeho opakované návštěvy v ateliérech se staly legendárními a ze zájmu sběratelského vyplynul bezpočet setkání a příběhů. Soustavnému sledování práce nejmladších autorů (již během jejich studií) se u nás věnuje asi jako nikdo jiný. (more…)

Z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny se šíří nadějeplné zvěsti o nové metodě, která zasáhne do léčby diabetu. Významný, vpravdě revoluční objev nám osvětlí vědec-biochemik Tomáš Koblas. Za vás všechny se bude ptát a na setkání se těší Jitka Novotná.

Natočeno 2017. Premiéra 18. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h).

Jan Herget. Zpěvačka, spíš šansoniérka, jedna z největších legend československé populární hudby. Režie Izabela Schenková.

Účinkují Marie Štípková a Václav Jílek.

Natočeno 2017. Premiéra 18. – 22. 9. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 118 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Herget, Jan – Luptáková, Věra: Při autonehodě přišla o ledvinu a málem i o nohu. Kariéru ale znovu rozjela. Příběhy slavných: Judita Čeřovská. In web ČRo 22. 9. 2017 (anotace). – Cit.: Jednoduché to neměla ani na začátku. V příběhu (polo)zapomenuté vítězky talentové show účinkují Marie Štípková a Václav Jílek.

Proslavily ji hity Dominiku, Malý vůz nebo Řekni, kde ty kytky jsou. Na první desce zpívala francouzsky, německy, italsky, anglicky i rusky, a přece šlo poznat, že ví, o čem zpívá. Vysoká brunetka s očima jak uhel a smyslnými rty byla populární ve stejné době jako Neckář, Kubišová nebo Laufer. Populárnější než doma byla v západním Německu.

V říjnu 1959 málem nepřežila autonehodu cestou z koncertu. Josef Zíma za volantem usnul a u Dobříše narazili do stromu. Spolucestující režisér Jiří Jungwirth zemřel na místě. Čeřovská měla 11 zlomenin, prasklá játra, utrženou ledvinu a vypadalo to na amputaci nohy. V nemocnici byla tři čtvrtě roku. Dva roky o ní pak nikdo ani neslyšel.

Tehdy se o ní musel starat manžel jako o malé dítě. Učila se znovu chodit. Nakonec se vrátila i do branže. Nezapomnělo se na ni možná i díky její dvorní textařce Jiřině Fikejzové. Napsala pro ni úžasné texty jako třeba Měsíční řeku, Malý vůz nebo Můj ideál. Nezvyklý měla ale už i začátek kariéry.

V roce 1957 se coby žena v domácnosti se dvěma dětmi sama přihlásila do soutěže Hledáme mladé talenty. Jako každé malé děvče z lepší rodiny chodila na hodiny zpěvu a z dob studií měla zkušenosti s amatérskými kapelami, ale že v soutěži skončí druhá, ji nenapadlo.  

Myslela si, že tím všechno taky skončí. Ale rázem přišla nabídka z nejluxusnějšího pražského podniku Music hall Alhambra. Doslova přes noc z ní byla profesionální zpěvačka. Práce v pop-music prostě nejde dohromady s harmonickým manželským životem…

Bouřlivý konec 60. let strávila s obnovenou kariérou na štacích v zahraničí. O emigraci prý ale neuvažovala. Jezdila do Německa i SSSR, kde prý bylo „to nejlepší publikum na světě“. Pak přišel zlom. Kolem roku 1988 měla dělat desku, ze které ale „nějak sešlo“. A nikdo neřekl proč.

O pořádnou práci nezavadila a o rok později s tím definitivně sekla a odešla do důchodu. To už se její písničky braly jako nostalgické retro. Taky ji dohnaly zdravotní problémy, hlavně po té děsné autonehodě. Koupila chatu na Šumavě a odstěhovala se tam.

Žili tam s ní dva muži: muzikant Ivan Smetáček, se kterým zpívala, a bývalý lyžařský trenér Jiří Horský. Byla to nerozlučná trojka, kdy „kluci“ pořád něco přestavovali a Judita je ráda krmila. Usmířila se i s dětmi. Stala usměvavou dámou v letech, do které by nikdo neřekl, že dřív okouzlovala davy.