Ota Nutz a Jiří Vejvoda. Hovory o lidech, věcech a událostech poslouchané s odstupem dvaceti let. Hostem byl Bohumil Doležal
Natočeno 1997. Obnovená premiéra 19. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 6:30 h.; 60 min).
14. 8. 2017
Káva u Kische – Bohumil Doležal (1997)
Uvízlé věty Karla Hvížďaly – Česká nesamozřejmost a IV. sjezd spisovatelů (2017)
Karel Hvížďala. Esej v autorské interpretaci.
Natočeno 2017. Premiéra 18. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h) v cyklu Psáno kurzívou.
Lit.: anonym: Uvízlé věty Karla Hvížďaly. Česká nesamozřejmost a IV. sjezd spisovatelů. In web ČRo 3 Vltava, 18. srpen 2017 (anotace). – Cit.: Čechové střídali v dějinách údobí bdění s údobím spánku, některé podstatné vývojové fáze evropského ducha promeškali a museli si evropský kontext vždy znovu sami zprostředkovávat, osvojovat, vytvářet. Nic nikdy nebylo Čechům samozřejmou daností, ani jejich jazyk, ani jejich evropanství. I evropská příslušnost je jejich věčným buď, anebo. Milan Kundera
Tato slova pronesl Milan Kundera na Sjezdu spisovatelů v červnu 1967. Karel Hvížďala se ve svém eseji zabývá otázkou, do jaké míry jsou spisovatelova slova aktuální a platná i dnes, po padesáti letech.
Sám doma s hudbou, kterou mám rád – Adolf Branald (1967)
Připravil Jaroslav Beránek.
Natočeno 1967. Repríza 18. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.).
Slovo o filmu – Dunkerk a Christopher Nolan (2017)
Jeden z velkých hollywoodských hitů letošního léta rozebírá Pavel Sladký, Ondřej Pavlík, Radomír Douglas Kokeš a Martin Šrajer.
Natočeno 2017. Premiéra 16. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).
Příběhy slavných – Eduard Cupák 1/5 (2017)
Jan Herget. Známý filmový a divadelní herec, rozhlasový umělec a dabér. Režie Bela Schenková.
Účinkují Regina Rázlová a Jan Vondráček.
Natočeno 2017. Premiéra 14.-18. 8. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 113 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).
Lit.: Herget, Jan – Luptáková, Věra: Mít syna! To byl jeho nesplněný celoživotní sen… Příběhy slavných: Eduard Cupák. In web ČRo 18. 8. 2017 (anotace). – Cit.: Eduard Cupák (10. 3. 1932 − 23. 6. 1996) vyrůstal v Brně. Maminka ho prý hodně hýčkala a oblékala jako princátko. Tatínek byl řidičem v tiskárně. Za rozvážení falešných potravinových lístků ho ale gestapo za heydrichidády popravilo. I s Cupákovou babičkou. Jemu bylo tehdy 10 let.
Ani po válce to neměl lehké. Kvůli tzv. nedovoleným stykům ho jako studenta JAMU vyslýchala StB. Pak přišlo do školy anonymní udání o jeho homosexualitě a jen 14 dní před závěrečnými zkouškami ho na hodinu vyhodili. Stejně dopadl i ve Státním divadle, kde ještě jako student hrál. Podíl na jeho vyhazovu měli mít i Cupákovi spolužáci-svazáci, kteří v „kárné divadelní komisi“ zkoumali jeho soukromí. Nakonec mu bylo dovoleno pracovat jen v těžkém průmyslu. Ale už i v 50. letech tvořili homosexuálové komunitu, která „o sobě věděla“ a pomáhala si.
Jeden přítel ho tak seznámil s osudovým mužem, režisérem Václavem Krškou. S ním pak natočil Aloise Jiráska, Měsíc nad řekou i Stříbrný vítr. Role romantických hrdinů Vilíka Roškota a Jana Ratknina s rozháranou duší mu změnily život. Dveře do pražských divadel tak měl otevřené. Dalším jeho životním mužem se stal Václav Květ. Žili spolu od roku 1959 neskutečných 30 let. Květ s herectvím neměl nic společného, byl to technik v ČKD. A protože byl Cupák odjakživa až nesnesitelně precizním puntičkářem, dělali si spolu všechno sami.
Stavebními úpravami dvojice Cupák-Květ prošly dva pražské byty a doslova z ruiny vystavěli chatu. Než postavili první vlastní zeď, zdili několik cvičných na zahradě. Úplnou ruinu přestavěli k dokonalosti za 20 let. A pro Cupáka se v těžké době po roce 1968 stala skvělým azylem. Kvůli podpisu 2000 slov dostal zákaz účinkování v televizi. Před filmovou kameru mohl jen jednou za rok. Útočiště našel v rozhlase. Stal se dvorním hercem legendárního režiséra Jiřího Horčičky. A smutek a úzkost z toho, že nikdy nebude mít děti (hodně si prý přál syna), nakonec v rozhlasu přetavil ve vyprávění pohádek.
Po revoluci už pro něj bylo pozdě. Bylo mu 60 a cítil se prý na 70. Už ale zas mohl točit, vzpomněli si na něj režiséři Ota Kosek, Zděněk Troška nebo Filip Renč. Celý život hodně kouřil, klidně i 80 cigaret denně. Ve stejné době se tak přihlásila rozedma plic. Někdy se mu dýchalo tak špatně, že ho jeho partner musel nosit do schodů. Nakonec se rozhodli tolik milovanou a zvelebovanou chalupu prodat. Tím ale Eduard Cupák tak nějak uzavřel i vlastní život, už prostě nic víc nechtěl… Zemřel v červnu 1996.
Slovo o hudbě – Hudba u pražských alžbětinek (2017)
S muzikologem Jakubem Michlem o hudbě u pražských alžbětinek. Připravila Alena Maršíková Michálková.
Natočeno 2017. Premiéra 15. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h).
O psaní a literatuře (2002)
Věroslav Mertl. Fragmenty z esejisticky laděných deníků. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Rudolf Pellar.
Natočeno 2002. Repríza 15. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.
Hudba, kterou mám rád – Zdeněk Štěpánek (1961)
Ke svým oblíbeným skladbám hovoří Zdeněk Štěpánek. Pořad připravila Anna Hostomská.
Natočeno 1961. Obnovená premiéra 15. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:00 – 11:00 h.).
Údolí strachu 1/5 (2017)
Sir Arthur Conan Doyle. Četba na pokračování. Překlad Jan Zábrana. Připravil Marek Pivovar. Režie Simona Nyitrayová.
Účinkuje Josef Kaluža.
Nastudovala Ostrava v roce 2017. Premiéra 14. – 18. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) v cyklu Léto s Sherlockem. Repríza 1. dílu 24. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) v cyklu Vražedné léto a Léto s Sherlockem; 24. 4. 2025 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).
Vydala Radiotéka, září 2017 (MP3).
Obsah: 1. Vražda Johna Douglase. – 2. Tajuplný cejch. – 3. Vzdorný pan Barker. – 4. Falešná stopa. – 5. Rozuzlení.
Lit.: Pivovar, Marek: Kdo leží na zakrváceném koberci? In Týdeník Rozhlas 35/2017 (článek).
Pojmenovat! Nebo zůstaneme posedlí.
Gabriela Míšková
(vyšlo in Týdeník Rozhlas 35/2017)
Jan Balabán, předčasně zemřelý, Bohem nadaný autor, pokládal čtenáře za stejně důležitého jako knihu samotnou. Přesto se nikdy a za žádných okolností čtenáři nepodbízel, neusnadňoval mu cestu, a dokonce neměl se čtenářem příliš mnoho soucitu, protože si přál být přesným.
To samé lze říci i o jeho jediné původní rozhlasové hře Posedlí s podtitulem Hra o sviních a lidech, kterou Český rozhlas reprízuje po deseti letech od premiéry. I zde klade autor na posluchače vysoké nároky. Zápletka a klíč k ní se vyjevuje jen značně pozvolna a posluchač se z pozice vzdáleného pozorovatele může pokusit rozkrýt temné stránky jedné rodinné historie. Režisér Michal Bureš přistoupil k textu pokorně. Herci pod jeho vedením ctí kvalitní text včetně detailů a inscenačních poznámek. Jakoby režisér společně s dramaturgem a mistrem zvuku jen jemně kolorovali jasnými tahy předkreslený přesný obraz Jana Balabána. Ten jako leitmotiv své hry použil část evangelia svatého Marka, v němž Ježíš pojmenováním vyhání zlé duchy z člověka a posílá je pryč do tisícihlavého stáda vepřů, které se vrhá do propasti.
Mladý umělec, taktéž Marek, v pomatení mysli těsně před narozeninovou oslavou své matky vypustí na rodné vsi stádo vepřů. Vyvalí se tak i dosud nepojmenovaná špína rodiny Zaléských. Na oslavě se má stárnoucí matka a její tři děti sejít po dlouhých deseti letech s manželem a otcem, profesorem filosofie, nyní děkanem univerzity. Nejstarší syn Marek však před setkáním uniká a jeho dlouhodobé úzkosti vrcholí rozhodným krokem k sebevraždě, jež je naštěstí překažena neznámou partou mladíků, kteří Marka zbijí. Až teprve tato událost svádí celou rodinu opět dohromady. Otec se odhodlá k převzetí zodpovědnosti za životní selhání a veřejně se přiznává k spolupráci s StB, o níž celou dobu jeho žena i děti věděly a vyrovnávaly se s ní každý po svém. (more…)