Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

24. 1. 2017

Dnešní Plus – Operátorská lobby (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:44

Připravil Jan Bumba. Operátoři mění smlouvy, jak se jim zlíbí – může za to i ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek?  Hosté: ředitel odboru elektronických komunikací na ministerstvu průmyslu a obchodu a Alena Dernerová, lékařka, bývalá senátorka.

Natočeno 2017. Premiéra 4. 1. 2017 (ČRo Plus, 8:42 h., 11 min.). K poslechu zde.

Lit.: Bumba, Jan – Svoboda, Vítek: Operátorská lobby je obrovská. Na lepší postavení zákazník v telekomunikacích nemůže ani pomyslet. In web ČRo Plus, 4. 1. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Já mám takový pocit, jestli operátoři nemají trošku větší vliv na ministerstvo průmyslu a obchodu,” říká Dernerová.

Větu z titulku pronesla ve vysílání Českého rozhlasu Plus Alena Dernerová, bývalá senátorka, která se angažovala v posílení ochrany zákazníků telekomunikačních firem. Mobilní operátoři si v České republice, alespoň podle spotřebitelského časopisu dTest, dovolí k zákazníkům mnohem víc, než jinde v Evropě. Nejde jen o cenu volání a dalších služeb, ale také o jednostranné změny smluv ze strany poskytovatele služeb.

Situaci měla vyřešit novela telekomunikačního zákona, ale podle Lidových novin se tak nestane. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek přitom v rozhovoru řekl, že se o příslušnou změnu zasadí.  (more…)

Mozaika – Psáno očima (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:37

Nakladatelství dybbuk vydalo šestou básnickou sbírku divadelního režiséra a dramatika Jana Borny. Útlá knížka nazvaná Psáno očima vyšla krátce před autorovou smrtí. Připravila Milena M. Marešová.

Natočeno 2017. Premiéra 20. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Marešová, Milena M. – Feltlová, Marina: Obešla mě bez jediného slova, bez jediného pohledu. Jan Borna napsal svoji poslední sbírku očima. In web ČRo 3 Vltava, 20. 1. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Nakladatelství dybbuk vydalo šestou básnickou sbírku divadelního režiséra a dramatika Jana Borny. Útlá knížka nazvaná Psáno očima vyšla krátce před autorovou smrtí.

Divadelní režisér, autor mnoha divadelních scénářů i dramatizací her pro děti i dospělé odešel ve věku 56 let. V roce 1992 onemocněl roztroušenou sklerózou a přes všechny komplikace spojené s touto nemocí až do poslední chvíle pokračoval v tvůrčí práci. Ať už jako režisér na své domovské scéně v Divadle v Dlouhé, tak jako autor originálních, hravě ironických básní. Svou poslední sbírku, v pořadí šestou, psal Jan Borna, když už na tom byl zdravotně špatně a nemohl pohybovat rukama ani nohama, nemohl mluvit. Název sbírky není metafora, vyjadřuje skutečnost, že texty psal autor pomocí speciálního programu na počítači, který ovládal očima.  (more…)

Pro a proti – Odsun Němců (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:35

Pomohla česko-německá deklarace zmírnit historické křivdy? Hosty  byli bývalý velvyslanec v Německu Rudolf Jindrák, který stál u zrodu dokumentu, a filozof Miloslav Bednář. Připravila Veronika Sedláčková.

Natočeno 2017. Premiéra 23. 1. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Pokládat odsun Němců za bezpráví svědčí o nevyrovnání se s vlastní minulostí, tvrdí filozof. In web ČRo Plus, 23. 1. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před 20 lety podepsali tehdejší premiéři a ministři zahraničí České republiky a Německa Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji. Kancléř Helmut Kohl při podpisu zmínil, že usmíření nepřijde ze dne na den. Je třeba deklaraci po letech nějak doplňovat? Nakolik pomohla vylepšit vzájemné česko-německé vztahy?

„Historické křivdy nelze odstranit, ty se prostě staly,“ uvedl v pořadu Pro a proti filozof Miloslav Bednář.

Podle něj se česko-německá deklarace vyznačovala úsilím udělat tlustou čáru. „Ano, toto se stalo, byl to určitý kompromis, důležitý byl pohled do budoucnosti.“

Německo bylo touto deklarací donuceno uznat výsledky 2. světové války ve vztahu k České republice. „V případě sudetoněmeckých organizací je to problém, protože ty pokládají výsledky, které znamenají odsun německých menšin, za bezpráví. To je v rozporu s mezinárodním právem, a neznamená to nic menšího než nevyrovnání se s vlastní minulostí,“ upozornil filozof.  (more…)

Preso existuje! (2017)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 12:13

Jiří Březina. Rozhlasový sloupek.

Připravil ČRo České Budějovice. Premiéra 10. 1. 2017 (ČRo České Budějovice, 7:40 h.).

Lit.: anonym: Preso existuje! Rozhlasový sloupek spisovatele Jiřího Březiny . In web ČRo České Budějovice, leden 2017 (anotace + text sloupku + nahrávka k poslechu). – Cit.: Osobnosti jihočeského kraje píší a čtou glosy pro Český rozhlas České Budějovice. Jejich zamyšlení uslyšíte každý všední den v ranním vysílání v 7.40 hodin. Mezi autory patří i spisovatel Jiří Březina. Jeden ze svých sloupků věnoval kávě.

Jiří Březina: Preso existuje!

Onehdá se mi stala jedna taková nepříjemná věc. Vešel jsem do kavárny a objednal si preso. Klasické české preso. Jenže místo šálku kávy se mi od obsluhy dostalo odmítnutí spojeného s blahosklonným úsměvem. Že prý to moje preso neexistuje. Ale pokud chci, ukážou mi, jak se vaří skutečná káva.

Spolknul jsem poznámku o tom, že to své preso jsem pil už aspoň tisíckrát v desítkách podniků, takže o jeho existenci nemůže byt pochyb, a odešel jsem. Byl jsem rozmrzelý a nemohl jsem tu příhodu dostat z hlavy. To je divná kavárna, když tam neumí dát zákazníkovi to, co si přeje, říkal jsem si. Nebo je chyba ve mně?

Mé pochybnosti rozptýlil rozhovor s jiným kavárníkem. Vojta umí všechny druhy kávy, dokonce i české preso nebo obligátní pikolo. A připraví ho bez významného pozdvihnutí obočí.  (more…)

Myslete jednoduše – Jak chytří porážejí komplikovanost (2016, 2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 11:21

Ken Segall. Audiokniha zkoumající, jak si společnost napříč různými průmyslovými odvětvími zjednodušuje svou cestu k úspěchu. Překlad Romana Hegedüsová ( Think Simple How Start Leaders Defeat Complexity). Režie Ondřej Jirásek. Zvuk Matěj Korytář.

Čte Miroslav Černý.

Natočeno 2016. Vydala Audiotéka v roce 2017 (MP3, celková délka 9 hodin 46 minut).

Pozn.: Jak zaujmout zákazníky, když konkurence dělá prakticky to samé co vy? Mít správnou odpověď je otázkou života a smrti značky! Naštěstí pro nás, Ken Segall nám díky této praktické knize poradí, jak můžeme uspět i v našem složitém a nepřehledném světě. Téměř každá firma dělá zbytečné chyby. Nechte se krok za krokem inspirovat, jak se nejčastějších chyb vyvarovat.

Ken Segall
pracoval se Stevem Jobsem jako kreativní ředitel agentury vytvářející reklamní kampaně pro NeXT a Apple. Byl u zrodu legendární kampaně Think Different (česky Myslete jednoduše) a je zodpovědný za ono malé „i“, které je součástí názvu nejpopulárnějších produktů firmy Apple. Segall také pracoval jako kreativní ředitel pro firmy IBM, Intel, Dell a BMW.

Miroslav Černý (1978)
rodák z Olomouce, po krátkém studiu herectví ve Zlíně absolvoval první angažmá v Západočeském divadle v Chebu, pak se přemístil do Brna, kde žije dodnes. Deset let působil v divadle Polárka, v současné době je na volné noze. Působí v Mahenově divadle, v divadle U stolu, v divadle Tramtarie v Olomouci. Intenzivně spolupracuje s Českým rozhlasem při tvorbě rozhlasových her a načítání nejrůznějších literárních textů, načetl také několik audioknih.

Noční Mikrofórum – Apolena Rychlíková (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:12

Moderuje Dan Moravec. Host: Apolena Rychlíková, dokumentaristka, novinářka. Osobnosti si zvou osobnosti.

Natočeno 2017. Premiéra 29. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:40 – 23:20 h.).

 

Noční Čajovna Jaroslavy Haladové – Boys Play Nic (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:05

Připravila Jaroslava Haladová. Jakub Skokan a Martin Tůma z fotografického dua Boys Play Nice o jejich aktuální práci, o focení architektury nebo lesa i o plánech do budoucna.

Natočeno 2017. Premiéra 29. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:15 h.).

N či M (2016, 2023)

Agatha Christie. Rozhlasová hra. Tommy a Pentlička zachraňují Británii. Špionážní hra mězi Němci a Brity. Přeložila Eva Kondrysová. Dramatizace Hynek Pekárek. Hudba Kryštof Marek. Zvuk Roman Špála. Dramaturgie Zuzana Drtinová Vojtíšková. Režie Jaroslav Kodeš.

Osoby a obsazení: Tommy (Robert Jašków), Pentlička (Miroslava Pleštilová), Grant (Aleš Procházka), Perrenová (Ivana Andrlová), Sheila (Anna Theimerová), Sprootová (Eva Kodešová), Haydock (René Přibil), Bletchley (Jiří Štěpnička), Cayleyová (Alena Procházková), Cayley (Rostislav Novák), O´Rocková (Zuzana Slavíková), Appledor (Ladislav Hampl), Deinim (Emil Rothermel), cizinka (Veronika Popovičová), Betty (Johanka Racková), hlasatel BBC (Karel Zajíc).

Natočeno v roce 2016. Premiéra 29. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 78 min.). Repríza 18. 1. 2026 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Vydala Radiotéka, červen 2023 (1 CD MP3, CR1187-2).

Pozn.: Tommy a Pentlička Beresfordovi pátrají v přímořském rekreačním středisku Sans Souci po válečném špionovi… Z galerie detektivů, kterými obohatila žánr kriminálních příběhů jeho nejznámější autorka Agatha Christie, se Tommy a Pentlička Beresfordovi vymykají nejméně dvěma zvláštnostmi. Jednak jde o manželský pár, jednak vystupují v pěti knihách v přirozeném běhu času. Takže zatímco v první knize Tajemný protivník se s nimi potkáváme krátce po první světové válce jako s mladým, ještě nesezdaným párem, v posledním příběhu Brána osudu odcházejí na zasloužilý odpočinek na venkov. I tam je přirozeně čeká detektivní případ, protože Tommy a Pentlička dobrodružství přímo přitahují. A nejen to, právě v příbězích této dvojice se Christie pustila i do žánru, kde nebyla úplně doma. Tajné služby, zahraniční agenti, tajné mezinárodní zpravodajské sítě, špionážní zápletka, to bylo literární prostředí, v němž se nepohybovala s takovou jistotou. O to více ji lákalo.

V expozičním příběhu se veselá a prostořeká Pentlička ještě představuje svým dívčím jménem Prudence Cowleyová. S kamarádem Tommym se pustí do napůl vážného podnikatelského projektu Dobrodruzi s.r.o. a podají si inzerát. Když je osloví tajemný neznámý muž, netuší, že se dostávají do špionážní hry, v níž jejich kroky nakonec vede neméně tajemný muž z britských zpravodajských služeb. A je to právě on, který osloví Tommyho ve chvíli, kdy na Británii útočí němečtí nacisté.
Píše se rok 1941 a v ospalém přímořském středisku se aktivovali dva špioni z vlastních řad. Kdo jsou tajemní N a M může vypátrat jenom někdo z prostředí mimo tajné služby. Tommy se bez váhání vydává na utajenou misi, o níž nesmí vědět ani jeho věrná žena Pentlička. (anotace)

Lit.: anonym: Agatha Christie: N či M. In web ČRo 2 Praha, leden 2017 (článek). – Cit.:  Rok 1940. Válka zuří. Je těsně před bitvou o Británii. Amatérští detektivové Tommy a jeho žena Pentlička si ve svém londýnském bytě připadají nevyužití. Nikdo nechce přijmout jejich služby. Dokud jednoho večera Tommyho nepověří zpravodajský důstojník Grant vysoce tajným a státně důležitým úkolem.

Nesmí o něm vědět ani Pentlička. Jde totiž o boj proti páté koloně. Němci mají své lidi všude. A tajné informace unikají. Je jasné, že jsou mezi Brity špioni. A to i ve vysokém postavení v admiralitě, v generálním štábu, ve vedení letectva i v tajné službě. Ty je potřeba vypátrat!

(…) Příběh napsala Aghata Christie, nejúspěšnější spisovatelka všech dob, v roce 1941, tedy ještě za války, aniž by tušila, kdy a jak boje skončí. Česky vyšla kniha N či M prvně v roce 1967. Nejen díky známé dvojici Tommyho a Pentličky a jejich vzájemnému popichování nechybí příběhu humorné ladění.

Lit.: Kamberský, Jakub:  Svěží detektivka z temné doby. In web Naposlech.cz, 13. 6. 2023 (recenze). – Cit.:  S tvorbou Agathy Christie, nekorunované královny detektivky, se čeští posluchači audioknih setkávají opravdu hojně. V poslední době její případy vydávají OnehotBook, Voxi, Audiotéka a v neposlední řadě také Radioservis. Ten v těchto dnech pro posluchače vybral z bohatého rozhlasového archivu dramatizaci románu N či M? se svéráznou ústřední dvojicí vyšetřovatelů Tommym a Pentličkou Beresfordovými.

V auditivním prostředí nedávno s těmito protagonisty vyšly Zločiny pro dva, nyní tu tedy máme špionážní případ, odehrávající se v době, kdy Británie vstupovala do druhé světové války. Manželé Beresfordovi se nudí, případ v nedohlednu, až nečekaně Tommyho osloví přítel z tajných služeb Grant, aby jako nezaujatý detektiv amatér vypátral dva nedávno zaktivované špiony, u kterých jsou známy pouze krycí iniciály N a M. Má jít o muže a ženu, kteří by se měli údajně skrývat v jednom odlehlém letovisku. Vyšetřování je natolik  tajné, že o něm nesmí vědět ani Tommyho manželka, ale to by Pentlička nesměla být natolik rafinovaná, aby se rovněž v utajení, jako Tommy, k případu nepřipojila.

Na pozadí komického hašteření obou pátračů a figurkaření bizarních obyvatel letoviska se rozjíždí nebezpečná hra, v níž jde mnohdy o život. Určitá odlehčenost dialogů této dramatizace, jejímž autorem je bývalý rozhlasák a dnes režisér audioknih Hynek Pekárek, dělá z nahrávky svěží záležitost. Hlavním hybatelem je ale pochopitelně režisér Jaroslav Kodeš, který je spíše znám jako režisér pohádek, her pro mládež, publicistických cyklů typu Rádio na kolečkách nebo Historie českého zločinu. V žánru detektivky se často nepohybuje, přesto si s režií poradil bravurně. Zvukové efekty jsou tu užívány úsporně a účelně, jazzově laděná hudba Kryštofa Marka funguje jednak jako předělová, zároveň však mnohdy dokresluje atmosféru příběhu.

Celkově nahrávka působí jako z  90. let, což při současných snahách zvukově experimentovat, někdy až necitlivě přeplácávat klasická díla shlukem hudby a zvuků (viz nedávná, dosud nevydaná adaptace Vraždy na Nilu), není rozhodně na škodu. Hra byla natočena na sklonku roku 2016, přesto ale ctí klasičnost příběhu z válečné doby, což jí přidává body.

Dalším kladem je obsazení hlasů, které už tak často v inscenacích neslýcháme, například zde účinkují Jiří Štěpnička, Alena Procházková, Ivana Andrlová, Zuzana Slavíková, René Přibil. Týká se to ale i ústřední dvojice detektivů v podání Miroslavy Pleštilové a Roberta Jaškówa, jimž zdárně  sekunduje ostřílený Aleš Procházka v roli disciplinovaného důstojníka Granta. Najdeme tu zapamatovatelné kreace u některých zmíněných herců: je to především roztomilá klevetnice Zuzany Slavíkové, přílišný vlastenec Jiřího Štěpničky, úzkostlivá stará paní v podání Aleny Procházkové nebo manžel kverulant Rostislava Nováka.

Bohužel i v kvalitní dramatizaci můžeme objevit několik nedostatků. Zejména u hereček dochází k občasnému zmatení díky podobnosti jejich hlasů, chvílemi si tak člověk může plést Ivanu Andrlovou s Miroslavou Pleštilovou, když obě hrají umírněně, stejně tak Annu Theimerovou a Evu Kodešovou, kde jde opět o stejný příklad herectví.

Co se ústřední dvojice týče, Pleštilová, ale i Jašków dávají do svých postav vše, ale nestačí to. Jiskření mezi nimi nějak nefunguje, nepůsobí neuvěřitelně. Je zřejmé, že nenáročnému posluchači, čti „nešťouralovi“ se zmíněné výtky mohou jevit úplně jinak, nebude si jich třeba vůbec vědom. Zmíněné připomínky ale nemají posluchače odradit, i autor recenze si navzdory vyřčenému poslech užíval. Svižnou oddechovou, bezmála osmdesáti minutovou inscenaci tudíž i přes výše uvedené vřele doporučuje vaší pozornosti.

Mamička (2017)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 10:50

Rozhlasové pásmo o Pavle Kytlicové (1874 – 1932), autorce pětisvazkového románu Rodiče a děti, vydavatelce a hospodyni Jakuba Demla. Připravila Alena Blažejovská s využitím dopisů uložených v Památníku národního písemnictví. Použité texty Michal Mocek a další zdroje. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Jana Kaločová, Martin Sláma, Barbora Goldmannová, Jiří Valušek a Vladimír Hauser.

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 29. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 59 min.) v cyklu Schůzky s literaturou.

 Lit.: Blažejovská, Alena: Říkali jí „mamička“ – Pavla Kytlicová. In web ČRo Brno, 27. 1. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). _ Cit.:  Autorka pětidílného životopisného románu Rodiče a děti, přítelkyně a vydavatelka Jakuba Demla zemřela před 85 lety v Tasově ve věku 58 let. Sto let staré dopisy a knihy vyprávějí příběh velké, platonické lásky.

 

Jméno Pavly Kytlicové (1874 – 1932) je známé v různých čtenářských vrstvách. Jedni mají v domácí knihovně její pětidílný životopisný román Rodiče a děti, druzí ji znají jako legendu spojenou s Jakubem Demlem (1878 – 1961). Rodiče a děti (vycházející postupně v letech 1927 – 1931) jsou román čtivý, čtenářsky vděčný, první dva díly vyšly ještě za Demlova života celkem šestkrát. Ale i ti, kteří tento román nikdy nečetli, znají Pavlu Kytlicovou jako nejdůležitější z žen, které provázely básníka a kněze Jakuba Demla. Od roku 1921 až do své smrti 29. ledna 1932 s ním bydlela ve vilce v tasovské části Bosna.

 

Narodila se jako Pavla Balíková v české rodině ve Vídni, a to 8. dubna 1874. Její otec Jan Balík z Benešova byl úředníkem ministerstva obchodu, matka Aloisie pocházela z Kolína. Pavla prožila ve Vídni celé své mládí – s výjimkou několika ozdravných pobytů v Čechách a na Moravě – a v roce 1903 se provdala za lékaře Vladimíra Kytlicu, který pocházel z Kroměříže. Když byl na vojně v Brně, Pavla měla pronajatý byt v Kohoutovicích, ale podle jedné z kapitol jejího románu se jí tam nelíbilo – bála se tam.

 

Jakub Deml v jednom z doslovů k vydání její prózy v roce 1946 napsal: „Kdo se chce dovědět, jak těžký měla život Pavla Kytlicová a jak statečně si v něm počínala, ať čte její Rodiče a děti, které napsala v Tasově. Měla dva bratry, oba zemřeli v mladém věku nešťastně, a její sestra Ludmila zesnula po této válce v Praze.“ Kytlicová ve svém životopisném románu podrobně líčí i předčasnou smrt své matky.

 

Dojem z prvního setkání s manželkou MUDr. Kytlici v roce 1918 na brněnském nádraží popsal Deml takto: „Lidé se u pokladny jen mačkali a mezi tímto obecenstvem vidím paní, která pro Boha prosí za sebou lidi, aby ji pustili zpět. Byli by ji umačkali. Tato paní připadala mně jako dítě, zdálo se mně, že mi sahá jen po ramena, byla v sobě zhroucená, v jedné ruce držela kufřík a obličej byl tak ztracený, že jsem se sám sebe ptal: ‚Chudinka obličej, kam se jen poděl?‛“ Kytlicová trpěla tuberkulózou plic a páteře a nepomáhaly jí ani pobyty v lázních.

 

Na pozvání manželů Kytlicových strávil Deml nějakou dobu u nich ve Šternberku. MUDr. Vladimír Kytlica se působil jako lékař v ústavu pro choromyslné. Manželství však nebylo šťastné, Vladimír si po návratu z války s Polskem přivedl novou partnerku Kazimíru – kterou si po rozvodu s Pavlou nakonec i vzal a měl s ní syna Miroslava.

 

Pavla Kytlicová odešla s Demlem a jeho sestrou na Slovensko do Topolčianek, kde se Deml staral o knihovnu v letním sídle prezidenta Masaryka. Dostal se však do sporu s místními maďarofily, a proto odtud všichni tři odjeli do Vrchbělé pod Bezdězem a nakonec roku 1921 do Tasova. Deml si v tasovské části Bosna postavil vilku podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse a zde mu pak Pavla Kytlicová až do své smrti vedla domácnost a knižní vydavatelství.

 

K literární činnosti se Pavla Kytlicová odhodlala z Demlova podnětu už v roce 1919, kdy vyšla knížečka O dětech, o zvířátkách a o jiných věcech. Míru Demlova podílu na této práci, na vánoční povídce Panenka a zejména na románu Rodiče a děti zkoumal Michal Mocek. Příspěvek na téma Jakub Deml a dílo Pavly Kytlicové přednesl loni na konferenci v Tasově. Vyjde také ve sborníku nazvaném Cožpak to jsem chtěl, aby mne zařadili do literatury? – Jakub Deml a literární tradice, který připravuje k vydání Ústav pro českou literaturu Akademie věd.

 

O všech těchto věcech se podrobněji dozvíte i z rozhlasového pásma s názvem Mamička, které Alena Blažejovská připravila pro stanici Český rozhlas Vltava, kde se vysílá v neděli 29. ledna od 20 hodin. Pořad přinese i ukázky z románu Rodiče a děti a z knih Jakuba Demla, ale především vypráví příběh neobyčejného vztahu mezi ním a Kytlicovou. Je to vlastně román v dopisech. Tyto sto let staré dopisy autorka našla v Památníku národního písemnictví na Strahově a úryvky z nich v pořadu také zazní.

 

V Zelném rynku ale uslyšíte exkluzivní text, který se jinde neobjeví. Je to jeden z velmi raných dopisů, které Pavla Kytlicová psala Demlovi na přelomu let 1918 a 1919. Je zřejmé, že ho psala po Demlově odjezdu ze Šternberka, a z obsahu vyplývá, že Deml zřejmě paní Pavle vyprávěl o Elišce Weisenbergerové, k níž ho vázal bolestný vztah a která zemřela v březnu 1918.

 

Vzhledem k tomu, že se v současnosti přezkoumává, do jaké míry se Jakub Deml podílel na tvorbě knih Pavly Kytlicové, můžeme její dopisy považovat kromě jiného i za důkaz jejího vlastního stylistického umění.

 

… a bolelo nebe (2016)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 10:43

Literárně-hudební pásmo z obrazů ze života dětí internovaných za druhé světové války v Terezíně. Dismanův rozhlasový dětský soubor vás zavede za zdi terezínského ghetta. Z deníků, básní a textů  připravila a režii má Jana Franková. Použité texty Dagmar Hilarová, Petr Ginz, Hanuš Hachenburg, Eva Ginzová, Eva Erbenová, Kurt Jiří Kotouč a další. Texty písní a hudba Jakub Sejkora. Básně Dagmar Hilarové a Hanuše Hachenburga zhudebnil Jakub Sejkora.

Účinkují členové DRDS.

Natočeno 2016. Premiéra 29. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Souzvuk. Repríza 24. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk; 27. 1. 2025 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 56 min.) v cyklu Souzvuk.

Pozn.: Rozhlasové nastudování divadelní inscenace Dismanova rozhlasového dětského souboru. (premiéra /?/ 29. 4. 2016, Vršovické divadlo Mana). Pohybová a režijní spolupráce Jan Hnilička.

Pozn.: Koláž z deníků, básní, článků z časopisů vydávaných dětmi v Terezíně, dopisů, zápisků do památníčků skládá obrazy ze života dětí internovaných za druhé světové války v terezínském ghettu. Podle knih: Dagmar Hillarová – Nemám žádné jméno; Marie Rút Křížková, Kurt Jiří Kotouč, Zdeněk Ornest – antologie Je mojí vlastí hradba ghett?; Chava Pressburger – Deník mého bratra; Hanuš Hachenburg – Hned vedle bílá barva mráčků.

Lit.: Novenková, Hana: Zveme vás – …a bolelo nebe 30.11.2016. In web ČRo, listopad 2016 (článek). – Cit.:  Obrazy ze života dětí internovaných za druhé světové války v Terezíně. Dismanův rozhlasový dětský soubor vás zavede za zdi terezínského ghetta v době druhé světové války. Koláž z deníků, básní, článků z časopisů vydávaných dětmi v Terezíně, dopisů a zápisků do památníčků skládá obrazy ze života dětí internovaných v terezínském ghettu.
Scénář vznikl na základě autentických textů dětí v Terezíně, byl inspirován knihami Dagmar Hillarové Nemám žádné jméno, Marie Rút Křížkové, Kurta Jiřího Kotouče, Zdeňka Ornesta Je mojí vlastí hradba ghett? Chavy Pressburger Deník mého bratra a básnickou sbírkou Hanuše Hachenburga Hned vedle bílá barva mráčků.  (…)

 

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress