Příběhy 20. století tentokrát vypráví o Jiřím Navrátilovi – o jeho dětství, dospívání, Foglarovi i dobrodružství, které prožíval během Dnů mládeže 1944 a které skončilo na gestapu. Připravil Mikuláš Kroupa.
Natočeno 2017. Premiéra 22. 1. a 29. 1. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h). Repríza 1. a 8. 7. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h). K poslechu zde.
Lit.: Kroupa, Mikuláš: Chtěl bych k tomuto příběhu říct… In Facebook, 24. 1. 2017 (status). – Cit.: Chtěl bych k tomuto příběhu říct, že jsem skauta a bývalého politického vězně Jiřího Navrátila měl opravdu velmi rád, potkávali jsme se docela často, a moc si ho vážím. Myslím na něj jako na statečného skauta, jehož milá a veselá povaha, jeho příběhy, historky mi budou strašně chybět. Trhá mi srdce pročítání jeho kádrového spisu StB spolupracovníka pod krycím jménem „JUNÁK“, kde ho jeho řídící důstojník mjr. Novák hodnotí: „TS byl získán ke spolupráci v roce 1974…Projevil se jako schopný a seriosní. Zprávy, které předával, se potvrdily jako pravdivé. Od ledna do listopadu 1976 bylo s ním uskutečněno celkem 10 schůzek, na kterých předal 10 zpráv.“ Jeho vysvětlení je v mnoha ohledech tím nejpoctivějším, co z PN znám, nevymlouvá se na to, že by se s nimi nesetkal, že by nevěděl, že šlo o estébáky. Ale přesto mám v některých věcech pochybnost. Především v tom, že nikoho neudal. Podle svazků udal řadu komunistů. Ředitele rozhlasu, šéfredaktora společenského časopisu. Jenomže se ve svazku vyskytují i další jména. V neděli na Plus v Příbězích 20. století uslyšíte, co k oné spolupráci Jirka říkal. Snažím se být při zpracování co nejvíc otevřený a držím se daleko jakéhokoliv soudu. Tady říkám, že i přes prostudování těchto dochovaných spisů StB ve mně zůstává k Jirkovi Navrátilovi respekt, úcta a v čemsi i pochopení jeho dobré vlastnosti – mluvit přátelsky a slušně s každým, kdo se na něj obrátil. Že ona údajná spolupráce nikam moc nevedla, o tom svědčí i fakt, že původně velmi rychle zavedený „kandidát agenta“ se po pár měsících proměňuje na „tajného spolupracovníka“ a pak na „důvěrníka“. To je ono estébácké „schopný a seriózní“? Kariéra u tajné policie naruby. V červenci 1978 poslal estébáky do hajzlu, a to chtělo pořádnou odvahu.
Lit.: Kroupa, Mikuláš: „Do boje musíš jít s tím, že se to povede,“ říkával skaut a bývalý politický vězeň Jiří Navrátil. In web ČRo Plus, leden 2017 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Jiří Navrátil, skaut, překladatel, místostarosta českého Junáka, bývalý politický vězeň nacistů i komunistů zemřel v pondělí 16. ledna 2017 v 93 letech. Měl mírnou, veselou a přátelskou povahu. Ani v devadesáti letech mu nečinilo obtíže přijet na letní tábor skautů a spát ve spacáku jako ostatní, pojídat nevábně vyhlížející a od připálení zhnědlou rýžovo-čočkovo-fazolovou kaši z kotlíku.
Znal jsem ho jako neuvěřitelně výřečného pamětníka. Kdykoliv jsme se potkali, chrlil na mě neuvěřitelně zajímavé a zábavné příhody o jeho přátelích a starých skautských časech. Pro Paměť národa vyprávěl skoro sedm hodin. Když jsem teď nahrávky poslouchal, uvědomil jsem si, jak málo mluví o sobě. Vlastně přednáší dějiny českého skautského hnutí. S Jiřím Navrátilem odešla jedna veliká junácká kronika vyprávějící strhující a povzbuzující příběh skautingu. Paměť národa zachránila jen její odlesk. Zaplaťpánbůh aspoň za to. (more…)