Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

15. 11. 2016

Pepíci 1/10 (2016)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 12:14

Mariusz Surosz. Dramatické století Čechů polskýma očima. Četba na pokračování ze stejnojmenné knihy polského novináře a publicisty. Překlad Pavel Weigl. Připravil Miloš Doležal.   Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Tomáš Töpfer.

Premiéra 15.-24. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h). Repríza 1. dílu 2. 1. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha.

Obsah: 1. Američanka. – 2.Novinářka – 3. Geometr – 4. Pilot – 5. Knihkupec – 6. Truhlář – 7. Obchodníkova dcera. – 8. Filozof – 9. Emigrant – 10. Herečka.

Lit.: Doležal, Miloš: Směs knedlíků, piva a Švejka neexistuje. In Týdeník Rozhlas 2/2018 (článek)

Blažejovská, Alena - Směs knedlíků, piva a Švejka neexistuje. In Týdeník Rozhlas 2-2018

Lit.: Doležal, Miloš: Mariusz Surosz: Pepíci (2/10). In web ČRo 3 Vltava, listopad 2016 (článek). – Cit.: Směs knedlíků, piva, Rumcajse a Švejka neexistuje. Že Češi nejsou jen národem Švejků a zbabělých lokajů mocných naznačuje kniha Pepíci polského novináře, esejisty a historika Mariusze Surosze, jejíž podtitul zní „dramatické století Čechů polskýma očima“.

Mariusz Surosz zkoumá českou povahu a novodobé dějiny skrze jejich aktéry – generála Eliáše, Emila Háchu, Charlotu Masarykovou, K. H. Franka, Milenu Jesenskou, letce Josefa Františka, Klementa Gottwalda, filozofa Jana Patočku, Pavla Tigrida a další. Přes tyto postavy vypráví českou cestu 20. stoletím a hrdinství i odvaha v ní mají místo stejně jako slabost či selhání.

Popularita české kultury u našich severních sousedů dala vzniknout celé řadě knih typu Češi polskýma očima. Vedle čtenářsky úspěšných, avšak tendenčně konstruovaných publikací Szczygełových jsou Suroszovy Pepíci knihou pronikavou, zasvěcenou a všímající si (skrze sedmnáct portrétů) české duše z nečekané perspektivy a hloubky. V polských recenzích Pepíků si kritici všímali právě toho, jak Surosz nebanálně a překvapivě nasvěcuje české novodobé dějiny: „Úspěšně nás přesvědčuje o tom, že tzv. Pepík – specifická směs knedlíků, piva, Rumcajse a Švejka – neexistuje. Jinými slovy – usvědčuje nás v povrchním a křivdivém pohledu na český národ, s kterým dějiny nezacházely o moc jemněji než s námi.“

Surosz se narodil v roce 1963 ve Svinoústí, vystudoval historii a filozofii na Jagellonské univerzitě v Krakově. Působil v několika nakladatelstvích, pracoval jako tiskový mluvčí sportovního klubu Cracovia, přispívá do řady periodik (především Gazeta Wyborcza) a v současné době působí a žije v Praze.

Knižně debutoval souborem portrétů s názvem „Pepiki. Dramatyczne stulecie Czechów“, které bylo rok po polském vydání vydáno i v Čechách v překladu Pavla Weigela. A nedávno vyšla Suroszova druhá kniha – portréty výjimečných českých žen s názvem „Ach, ty Češky“, která se jistě dočká českého vydání.

Lit.: Doležal, Miloš: Mariusz Surosz: Pepíci. In web ČRo Plus, 2. 1. 2018 (článek). – Cit.:  Že Češi nejsou jen národem Švejků a zbabělých lokajů mocných, naznačuje kniha Pepíci polského novináře, esejisty a historika Mariusze Surosze, jejíž podtitul zní Dramatické století Čechů polskýma očima. Deset vybraných kapitol ze Suroszových Pepíků vysílá v Radioknize Český rozhlas Plus.

Mariusz Surosz zkoumá českou povahu a novodobé dějiny skrze jejich aktéry – generála Eliáše, Emila Háchu, Charlotu Masarykovou, K. H. Franka, Milenu Jesenskou, letce Josefa Františka, Klementa Gottwalda, filozofa Jana Patočku, Pavla Tigrida a další. Přes tyto postavy vypráví českou cestu 20. stoletím a hrdinství i odvaha v ní mají místo, stejně jako slabost či selhání.

Popularita české kultury u našich severních sousedů dala vzniknout celé řadě knih typu „Češi polskýma očima“. Vedle čtenářsky úspěšných, avšak tendenčně konstruovaných publikací Szczygełových jsou Suroszovy Pepíci knihou pronikavou, zasvěcenou a všímající si (skrze sedmnáct portrétů) české duše z nečekané perspektivy a hloubky.

V polských recenzích Pepíků si kritici všímali právě toho, jak Surosz nebanálně a překvapivě nasvěcuje české novodobé dějiny. „Úspěšně nás přesvědčuje o tom, že tzv. Pepík – specifická směs knedlíků, piva, Rumcajse a Švejka – neexistuje. Jinými slovy: usvědčuje nás v povrchním a křivdivém pohledu na český národ, s kterým dějiny nezacházely o moc jemněji než s námi.“

Surosz se narodil v roce 1963 ve Svinoústí, vystudoval historii a filozofii na Jagellonské univerzitě v Krakově. Působil v několika nakladatelstvích, pracoval jako tiskový mluvčí sportovního klubu Cracovia. Přispívá do řady periodik (především Gazeta Wyborcza) a v současné době působí a žije v Praze.

Knižně debutoval souborem portrétů s názvem „Pepiki. Dramatyczne stulecie Czechów“, které bylo rok po polském vydání vydáno i v Čechách v překladu Pavla Weigela. A nedávno vyšla Suroszova druhá kniha – portréty výjimečných českých žen s názvem „Ach, ty Češky“, která se dočkala českého vydání a je připravováno i její rozhlasové uvedení.

Telefonotéka – Zdeněk Karel Slabý (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:44

Zdeněk Karel Slabý, spisovatel, publicista, kritik, rozhlasový autor a překladatel. Letos je tomu 50 let, co poprvé vyšel jeho Kocour Vavřinec. Setkání s posluchači, se zajímavými nahrávkami a soutěžním hlavolamem moderuje Tomáš Pilát.

Natočeno 2016. Premiéra 15. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 10:00 – 11:30 h).

Pro a proti – Selhala v prezidentské volbě USA média? (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 1:25

Připravila a uvádí Veronika Sedláčková.

Hovoří odborník na reklamu a producent Jakub Horák a mediální teoretik a výkonný ředitel Empresa Media Daniel Köppl.

Natočeno 2016. Premiéra 14. 11. 2016 (ČRo Plus, 9:34 h.).

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Expert: Média reflektují jen sama sebe, ne realitu, v níž Trump dokáže zaujmout voliče. In web ČRo Plus, listopad 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Donald Trump vyhrál volby, ačkoli se proti němu postavila většina sdělovacích prostředků ve Spojených státech. Mají média tak malý vliv, nebo svou kritikou republikánskému kandidátovi paradoxně pomohla?

„Média selhala proto, že se stále rozšiřuje propast mezi tím, jak nahlížejí na realitu mediální odborníci a obyčejní lidé,“ uvedl v pořadu Pro a proti odborník na reklamu a producent Jakub Horák.

Podle něj je to vina mediálních odborníků, protože ti mají reflektovat situaci ve státě. „Ale místo toho reflektují jen sama sebe,“ dodal. Svou roli sehrály také průzkumy veřejného mínění.

„Téměř všechny průzkumy předvídaly, že Hillary Clintonová vyhraje, a to ještě několik hodin před otevřením volebních místností,“ upozornil expert.  (more…)

14. 11. 2016

{50 let Klementa Gottwalda} (1946)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument — Premek @ 16:43

Oslavné pásmo k padesátinám Klementa Gottwalda. Použité verše Stanislav Kostka Neumann (Soudruh Gottwald).

Recituje Otomar Krejča.

Natočeno 1946. Premiéra 23. 11. 1946. Ukázky v pořadu Archiv Plus – Oslavný podzim 1946.

Strom (do 1982)

Filed under: Povídky — Premek @ 15:57

Émile Verhaeren. Překlad Jiří Konůpek. Připravil a úvodem hovoří Václav Daněk. Účinkuje Václav Voska. Režie Josef Melč.

Natočeno do 1982. Repríza 14. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h) v cyklu Stránky na dobrou noc.

To chce klid (2016)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky,Povídky — Premek @ 15:55

Jan Burian. Fejeton o „nové době“ v autorské interpretaci. Režijní spolupráce Alena Zemančíková.

Natočeno 2016. Premiéra 14. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 24 min)  v cyklu Moderní povídka.

 

Zradě navzdory (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:38

Připravil a uvádí Stanislav Motl. Byl už poslední. Poslední z nepokořených. Jmenoval se Miroslav Šolc. A byl jedním z několika desítek vojáků, kteří v duchu své přísahy šli, když nastal jejich čas, nasadit život za tuto zemi, nad kterou se už vznášel stín potupné kapitulace. Příběh statečných obránců frýdecko-místeckých Čajánkových kasáren, kteří se se zbraní v ruce – společně ještě s několika civilisty – postavili proti nacistům, obsazujícím naši zemi, bere i po desetiletích dech.

Natočeno 2016. Premiéra 14. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.) v cyklu Stopy, fakta, tajemství…  (295). Repríza 15. 3. 2025 (ČRo 2 Praha, 20:30 h.).

Slovo o literatuře – Dešťová hůl (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:36

Pavel Janáček debatuje se svými hosty o románu Dešťová hůl (Jiří Hájíček).

Hovoří Marta Ljubková a Ondřej Horák.

Natočeno 2016. Premiéra 14. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.). Repríza 14. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h).

 

Osudy – Petr Bachrach 1/5 (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:11

Židovské dítě určené k likvidaci, velitel partyzánské jednotky, izraelský voják, manžel a otec. O svém životě vypráví bývalý předseda ostravské Židovské obce, který dnes žije v izraelské Haifě. Připravila Eva Lenartová.

Připravil ČRo Ostrava v roce 2016. Premiéra 14. – 18. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

 

Příběhy slavných – Jiří Šlitr 1/5 (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:07

Zuzana Ptáčková. Měl dvě utajované děti a stovky múz, které ho prý inspirovaly. Když v prosinci 1969 nečekaně zemřel, spekulovalo se o sebevraždě, vraždě, spiknutí. Pravda byla ale jinde. Režie Bela Schenková.

Účinkují Alexej Pyško a Petra Špalková.

Natočeno 2016. Premiéra 14.-18. 11. 2016 v cyklu Příběhy slavných č. 75 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Díly: 1. Blonďák u piana, 2. Semafor, 3. Ďábel z Vinohrad, 4. Mistr galantních poklesků, 5. Konec milovníka života.

Pozn.: Jiří Šlitr si přísně střežil soukromí. Choval se nenápadně, neflámoval, působil jako rezervovaný aristokrat. Taky mu v divadle říkali Rybín (že moc nemluví). Byl přímo vzorný syn. Působil plaše, ale potrpěl si na luxusní věci, auta, pořídil si vilu na dobré adrese. Takový tichý bonviván, který moc nepil a jen sem tam si zapálil dýmku. Hezký vztah měl se sestrou. Se ženami to totiž uměl. A i to uměl tajit.

Svůj život spojil s herečkou a konferenciérkou Sylvou Daníčkovou. Nikdy se nevzali. Jejich láska byla bouřlivá. Zvlášť když těžko odolával dalším múzám. Patřila k nim i mladičká Jitka Maxová, která s ním o Vánocích (26. prosince) 1969 zemřela v posteli na otravu svítiplynem. Mluvilo se o sebevraždě, o vraždě a spiknutí. Vyšetřovatelé nakonec potvrdili, že šlo o náhodu.

O jeho dceři Dominice z „vedlejšího“ poměru do jeho smrti nevěděl nikdo. Teprve tříletá holčička se stala jedinou právoplatnou dědičkou. Měl ale i dalšího potomka, ještě o dva roky staršího syna Petra. V matrice otcovo jméno nenajdete. To, že je synem Jiřího Šlitra, je prý ale vidět na první pohled.

Jiří Šlitr byl rodákem z Lhoty Zálesní. Po maturitě v Rychnově nad Kněžnou pracoval ve strýcově sklárně, aby se vyhnul totálnímu nasazení. Vystudoval práva, ale bavila ho hudba. Ještě v Rychnově založil Rychnovský dixieland. V roce 1957 zhudebnil první Suchého text a ten rok ještě spolu s Ferdinandem Havlíkem založili Semafor.

Jako herci vystoupili oba Jirkové na jeviště až v inscenaci Jonáš a tingl tangl. Šlitrovo herectví bylo prkenné. Mluvil podivně vysoko postaveným hlasem, působil naivně až hloupě. Ale publikum z něj bylo nadšené. A podobné to bylo se Šlitrovým zpěvem. Jako „zpěvák-komik“ obsadil v roce 1963 i 20. místo v anketě Zlatý slavík.

Úspěch ale Šlitr slavil i jako plodný malíř a grafik. Ilustroval kolem 20 knih, vystavoval, na vojně byl výtvarníkem Ústředního domu armády. Přitom ve všem, v čem vynikal, byl samouk. „Jsem takový geniální univerzální diletant,“ říkal o sobě. (anotace ČRo)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress