Werner Bergengruen. Své překlady uvádí Ivan Slavík. Režie Jan Tůma.
Účinkuje Jiří Adamíra.
Natočeno do 1993. Repríza 8. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h) v cyklu Stránky na dobrou noc.
4. 10. 2016
Smůla v kartách (2016)
Jiří Daníček. Listování v poezii českého básníka a redaktora měsíčníku Roš Chodeš v autorské interpretaci. Připravil a úvodem hovoří Josef Mlejnek. Režie Petr Mančal.
Natočeno 2016. Premiéra 8. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.; 15 min) v cyklu Svět poezie.
Dobrá vůle – Život je analog (2016)
Iva Strnadová. Dokument. Nejpomalejší fotograf na světě. Tak o sobě z legrace mluví brněnský umělec, Roman Franc. Fotil Václava Havla i Dalajlámu. Jeho fotografie z cyklu Můj Bratr loni zařadili do nejprestižnější fotografické aukce na světě v americkém Hustonu. Než zmáčkne spoušť trvá to desítky minut i několik hodin. Fotí na film a jeho kouzlo zatím nechce opustit. Dramaturgie Lenka Svobodová. Režie Radim Nejedlý.
Připravilo Brno v roce 2016. Původně plánovaná premiéra 8. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Premiéra 29. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).
Pozn.: Původní název zněl Chcu cítit vůni lopuchu. K posunu premiéry došlo kvůli mimořádnému zařazení vítězného dokumentu z Prix Bohemia.
Lit.: Nejedlý, Radim: Život je analog. In Týdeník Rozhlas 41/2016 (článek).
Výročí týdne – Hannah Arendtová (2016)
Hannah Arendtová (* 14. 10. 1906). Stále se směji Medailon americké socioložky a filozofky německého původu připravila Eva Lenartová. Ukázky čtou Alena Sasínová – Polarczyk a Tomáš Jirman.
Připravil ČRo Ostrava v roce 2016. Premiéra 8. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h).
Zavřené dveře (2016)
Grazia Deledda. Syrový příběh o lásce a umírání, o skrývané bolesti a naději. Povídka nositelky Nobelovy ceny za literaturu z prostředí rodné Sardinie. Překlad Václav Čep. Připravil Dominik Mačas. Režie Jakub Doubrava.
Účinkuje Apolena Veldová.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2016. Premiéra 8. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h). Repríza 6. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 29. 1. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 9. 1. 2026 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas, Dominik: Povídky ze Sardinie italské spisovatelky Grazie Deleddové, nositelky Nobelovy ceny za literaturu. In web ČRo 3 Vltava, 5. 1. 2026 (článek). – Cit.: Celá Sardinie se dmula pýchou, když v roce 1926 vyhlásila Švédská akademie novou laureátku Nobelovy cenu za literaturu. Stala se jí spisovatelka Grazia Deleddová (1875–1936), rodačka ze sardinského městečka Nuoro. Vždy psala italsky a od svatby žila v kontinentální Itálii, ale hlavní inspirací jí vždy byl život, zvyky a krajina rodného ostrova. Několik jejích příběhů si teď můžete poslechnout ve vltavské Povídce a online po dobu osmi týdnů po odvysílání.
Už od svého dětství byla Grazia obklopena výjimečným prostředím a pozoruhodnými příběhy. Vyrůstala na Sardinii na konci 19. století a tato životní zkušenost byla pro její literární tvorbu určující. V klidu svého římského bytu se později rozpomínala na příběhy plné tragiky a vášní, které jako malá slýchala.
(…) Nešťastné Manuellině Cabrasové týden před chystanou svatbou umírá matka. Navíc přichází dopis od jejího snoubence, ve kterém plánovaný svazek ruší. Syrový příběh o lásce a umírání, o skrývané bolesti i naději se tak jako většina autorčiných próz odehrává na Sardinii. Českému čtenáři ale může svou atmosférou připomínat povídky Jana Čepa, jehož bratr Václav také tento text přeložil. (…)
Divadelní pouť na Střeleckém ostrově v Praze (2016)
Vzpomínkové leporelo o fenomenálním projektu let 1985-89 natočil Miroslav Buriánek. Dramaturg Jiří Kamen.
Natočeno 2016. Premiéra 8. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:20 – 10:00 h.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.
Ne echte Tanne kann kein Kunststoffbaum ersetzen (Umělý stromeček Vánoce nedělá, 1978)
Jerzy Janicki. Rozhlasová hra. Překlad Peter Lachmann. Režie Heinz-Wilhelm Schwarz.
Nastudoval WDR v roce 1978 (stereo).
Pozn.: Wenige Tage vor Weihnachten beschließt der Leiter eines polnischen Forstkombinats in den weltverlorenen Beskiden, zur Aufbesserung der Kasse eine Ladung Christbäume in das entfernte Warschau transportieren zu lassen, wo es zum Fest nur Kunststoffbäume zu kaufen gibt. Beauftragt werden mit dieser wichtigen Mission ein Kraftfahrer, der dafür bekannt ist, jeden Wagen in Klump zu fahren, und ein Stallbursche, der nach jahrelanger Arbeit an der Motorsäge mehr zittert, als daß er ruhig steht. Doch beide sind geradezu prädestiniert für den Job: Der eine hat eine Touristenbekanntschaft in der Hauptstadt, der andere einen alten Freund. So machen sich die beiden frohen Mutes auf den Weg zu einem Ziel voller Ãœberraschungen. Eine Geschichte voller Wärme und Humor des polnischen Novellisten und Stückeschreiber Jerzy Janicki. Das Stück wurde mit dem l. Preis des Nationalen Wettbewerbs von Radio Polen ausgezeichnet. /anotace/
Spaziergänge in Sanssouci (Procházky v Sanssouci, 1976)
Jerzy Janicki. Rozhlasová hra. Režie Christoph Schroth.
Nastudoval Rundfunk der DDR v roce 1976 (43 min., mono).
Ein Nylonbaum macht noch kein Weihnachten (Umělý stromeček Vánoce nedělá, 1978)
Jerzy Janicki. Rozhlasová hra. Překlad Klaus Staemmler. Hudba Enno Dugend. Režie Horst Loebe.
Osoby a obsazení: nadlesní (Edgar Ott), Schrott (Marius Müller-Westernhagen), Rüttler (Horst Bollmann), milicionář (Olaf Bison), kupec (Erwin Scherschel), lampasák (Karl Lieffen), manželka (Sylvia Heid), turistka (Ingeborg Lapsien), manžel (Anfried Krämer) a hlas (Horst Loebe).
Nastudoval Hessischer Rundfunk v roce 1978. Premiéra 18. 12. 1978 (50 min.).
Pozn.: Schrott, Fahrer eines klapprigen Lastwagens, und Rüttler, ein alter versoffener Stallarbeiter, sind unterwegs nach Warschau, um Weihnachtsbäume zu verkaufen. Die schlaue Idee, den Großstädtern statt Nylonbäumen duftende Tannen zu liefern, soll das große Geschäft bringen. Unterwegs malen sich beide aus, was sie in der Hauptstadt erwartet: Schrott hatte in den Sommerferien ein Techtelmechtel mit einer Warschauer Touristin; Rüttler hat im letzten Krieg einem Partisanenkämpfer das Leben gerettet und hofft ihn, der inzwischen ein hohes Parteiamt hat, wiederzusehen. Doch die „Liebste“ und der „alte Freund“ sind menschlich eine einzige Enttäuschung. Ihr Lebensstil und ihre zynische Handhabung menschlicher Beziehungen treiben die beiden Provinzler vorzeitig nach Hause zurück. (anotace)
Pozn. 2: Wenige Tage vor Weihnachten beschließt der Leiter eines polnischen Forstkombinats in den weltverlorenen Beskiden, zur Aufbesserung der Kasse eine Ladung Christbäume in das entfernte Warschau transportieren zu lassen, wo es zum Fest nur Kunststoffbäume zu kaufen gibt. Beauftragt werden mit dieser wichtigen Mission ein Kraftfahrer, der dafür bekannt ist, jeden Wagen in Klump zu fahren, und ein Stallbursche, der nach jahrelanger Arbeit an der Motorsäge mehr zittert, als daß er ruhig steht. Doch beide sind geradezu prädestiniert für den Job: Der eine hat eine Touristenbekanntschaft in der Hauptstadt, der andere einen alten Freund. So machen sich die beiden frohen Mutes auf den Weg zu einem Ziel voller Ãœberraschungen. Eine Geschichte voller Wärme und Humor des polnischen Novellisten und Stückeschreiber Jerzy Janicki. Das Stück wurde mit dem l. Preis des Nationalen Wettbewerbs von Radio Polen ausgezeichnet. (anotace 2)
Der Freie Samstag (Volný pátek, 1980)
Jerzy Janicki. Rozhlasová hra. Překlad Klaus Staemmler. Režie Elmar Boensch.
Osoby a obsazení: Taborski (Heinz Schimmelpfennig), prokurátor (Alf Marholm), Borusiak (Peter Oehme), turista (Lothar Ostermann), Nowak (Reinhard Schulat), Stellmacher (Hans Künster), veterinář (Fritz Bachschmidt), magistr (Fritz Stavenhagen), Mroszak (Helmut Brasch) a Rypniewski (Elmar Boensch).
Nastudoval Westdeutscher Rundfunk v roce 1980. Premiéra 12. 4. 1987 (32 min.).
Pozn.: Der Brigadier einer Holzfällertruppe in Polen wollte offensichtlich etwas für die kulturelle Bildung der Arbeiter tun. Jedenfalls hat er den Pater des Dorfes, der zugleich als Fuhrknecht arbeitet aufgefordert, einen Referenten aus Warschau vom Bus abzuholen, der den Bauern einen Vortrag über die Entstehung des Lebens halten soll. Und das ausgerechnet an einem freien Samstag. Jetzt steht der Pater wegen unterlassener Hilfeleistung vor Gericht und erzählt freimütig, sich offenbar keiner Schuld bewußt, was sich an jenem fraglichen Tag zugetragen hat. Mit dem gebildeten Mann aus Warschau hat seine Geschichte allerdings nur wenig zu tun, dafür umso mehr mit einem Touristen, den er unterwegs aufgegabelt hat. Und der war von einer Otter gebissen worden …
Der 1928 geborene polnische Novellist und Theaterautor Jerzy Janicki erzählt diese Geschichte, die sich leicht als politische Satire entschlüsseln ließe, mit subversivem Witz; die stoische Ruhe, mit der sein Held alle Vorwürfe unterläuft, macht diesen zu einem polnischen Pendant des berühmten Schweijk. (anotace)