Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Před sto lety se narodil Samuel Belluš – slovenský demokratický politik, kterého Únor 1948 vyhnal do exilu. Tam svůj život spojil s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa a jako jediný Slovák byl několik let vedoucím československé redakce.

Hovoří Prokop Tomek a David Hertl.

Natočeno 2016. Premiéra 6. 10. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.).

Lit: Hertl, David: Samuel Belluš – Svobodná Evropa v těžkých časech. In web ČRo Plus, říjen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Samuel Belluš nepatří mezi známé postavy československých dějin. Přesto si tento slovenský demokrat a stoupenec česko-slovenské vzájemnosti zaslouží připomenutí.

Samuel Belluš se narodil 2. října 1916 ve Slovenskej Lupči, vystudoval gymnázium v Banské Bystrici a v Bratislavě práva. Promoval v roce 1940. Během studií se aktivně účastnil studentského života, byl pokladníkem spolku slovenských akademiků a předsedal ústředí slovenských evangelických studentů v Bratislavě.

Po studiích nastoupil do advokátní kanceláře Štefana Krále, kde se seznámil s dokumentací případu ilegální skupiny kpt. Vladimíra Veleckého. Informace předával odboji, podílel se i na obhajobě odbojářů v dalších procesech, a tak se dostal do prostředí ilegální práce na Slovensku.  (more…)

Jaké okolnosti provázelo osídlování českého pohraničí po vyhnání Sudetských Němců? Jak se utvářela a stabilizovala nová společnost? O knize Pojď s námi budovat pohraničí. Provází Michael Rozsypal.

Hovoří autor knihy, historik Andreas Wiedemann.

Natočeno 2016. Premiéra 7. 10. 2016 (ČRo Plus, 11:34 h.). K poslechu zde.

Pozn.: Důkladná práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů lidí.
První skupiny českých přistěhovalců začaly přicházet do pohraničí již brzy po skončení války, ještě v době, kdy se zde nacházelo německé obyvatelstvo, což vedlo k většímu napětí a tlaku na vypuzení Němců. Od konce léta 1945 vzal koordinaci a organizaci osídlování do rukou stát prostřednictvím ministerstev a dalších institucí včetně Osídlovacího úřadu. Souběžně s vysídlením německého obyvatelstva přicházelo do pohraničních měst a obcí v Sudetech zhruba 1,3 milionu Čechů z vnitrozemí a 200 tisíc Čechů a Slováků z jiných evropských zemí. Osídlování však ani zdaleka neprobíhalo hladce – příchozích nebyl dostatek, aby nahradili původní usedlíky – a rovnoměrně: nové obyvatele nejméně přitahovaly odlehlé pohraniční oblasti na západě Čech či místa s nesnadno obdělavatelnou půdou jako v některých jihočeských regionech. Počet obyvatelstva se celkově snížil o třetinu a změny byly velmi dramatické, pohraničí se potýkalo s ohromným nedostatkem pracovních sil, zaniklo 70 tisíc živností a bylo zrušeno 8 tisíc továren… (anotace knihy)

Připravily Jana Kosová a Jana Trpišovská.

Natočeno 2016. Premiéra 5. 10. 2016 (ČRo Plus). K poslechu zde.

Lit.: Kosová, Jana – Trpišovská, Jana:  Tři děti narozené cestou na smrt, tři silné příběhy. Dnes se Mark, Eva a Hana potkali znovu. In web ČRo Plus, 5. 10. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Do Plzně a Horní Břízy přijeli Eva, Mark a Hana – tři děti narozené v koncentračním táboře na konci války. Respektive dvě v táboře a jedno ve vlaku, který vezl židovské vězně z Freibergu do Mauthausenu. Dnes je jim 71 let a v Horní Bříze a Plzni uctili památku přednosty nádraží Antonína Pavlíčka.

Díky němu dostali vězni jídlo od obyvatel Horní Břízy, kde vlak musel kvůli bombardování Plzně na dva dny zastavit. Tyto „děti“ se dnes potkaly znovu.

„Přišla jsem na to náhodou, když jsem na internetu narazila na článek o ženě, která byla v Osvětimi i s dítětem, které bohužel nepřežilo, a došlo mi, že se málo věnujeme dětem, které holocaust zažily. Začala jsem tedy víc pátrat, až jsem postupně objevila Evu Clarkovou, Hanu Berger Moranovou a Marka Olskyho. Myslím, že jsem byla předurčená k tomu knihu napsat. Ze všech mých knih je nejdůležitější. “ (more…)