Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

27. 10. 2016

Guláš z Nepomuku (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 9:14

34. díl cyklu Historie českého zločinu. V hospodě v Nepomuku vařili podivný guláš. Zákazníků měli hodně, protože byla válka a o potraviny byla nouze. Jenomže málokdo věděl, z jakého masa kuchař ten pověstný gulášek dělá. Na stopě zločinu jsou místní četníci. Scénář Bronislava Janečková a Patrik Keller. Režie Dimitrij Dudík. Zvuk Petr Šplíchal.

Účinkují Ivan Řezáč, Jiří Knot, Otmar Brancuzský, Dana Batulková, Zdeněk Maryška, Jaroslav Vlach, Antonie Talacková
Komentuje Patrik Keller z Nepomuku.

Natočeno 2016. Premiéra 26. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.) v cyklu Historie českého zločinu. Repríza 30. 8. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h);  11. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 27. 6. 2020 (ČRo Plus, 13:05 h.). K poslechu zde.

Lit.: Janečková, Bronislava – Taud, Rostislav – Keller, Patrik: Guláš z Nepomuku. In web ČRo 2 Praha, říjen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  V hospodě v Nepomuku vařili podivný guláš. Zákazníků měli hodně, protože byla válka a o potraviny byla nouze. Jenomže málokdo věděl, z jakého masa kuchař ten pověstný gulášek dělá.

Jak Češi za války podváděli Němce. A nejenom je. A jak těžké pro české četníky bylo zachovat povinnost i tvář.

Válka paradoxně nahrávala kšeftařům a podvodníčkům. Po ní se navíc mohli vydávat za politické vězně. Stejný byl i případ Václava Kaisera, který po válce psal udání na četníky Josefa Mráze a Františka Kröglera pro „jejich horlivost za války“ (tj. kolaboraci). Co mu udělali?  (more…)

26. 10. 2016

Všemi dary obdarovaná (2016)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 14:07

M. R. Carey. Audiokniha. Překlad Lucie Nováková. Obálka Jindřich Loučka. Zvuk a střih Jan Horáček, Miloš Kot. Mastering Pavel Krch. Režie Hynek Pekárek.

Účinkují Klára Sedláčková Oltová, Dana Černá a Vasil Fridrich.

Natočeno 2016. Vydal OneHotBook, listopad 2016 (1 CD MP3, celková délka 12 hod. 53 min.).

Rozhovor s Danou Černou a Hynkem Pekárkem na YouTube

Pozn.: Desetiletá Melanie žije spolu s dalšími dětmi ve vězení na vojenské základně, kde se pod přísným dohledem vzdělává. Nadprůměrně inteligentní dívka miluje staré řecké báje a za svou spřízněnou duši považuje zbožňovanou učitelku, slečnu Justineauovou. Zato nemilosrdného seržanta Parkse, který děti hlídá jako dráb, Melanie nesnáší. Stejně jako doktorku Caldwellovou, jež si občas nechá do laboratoře přivést některého z jejích spolužáků, kteří už se odtamtud nevrátí. Holčička si však nepamatuje, že by kdy poznala jiný svět, než žalář v základně obklopené zpustošenou krajinou, v níž stejně jako ve zbytku země vládnou hladovci ‒ kanibalská monstra, která při honu za lidským masem nic nezastaví. Když je základna napadena, podaří se Melanii, slečně učitelce, seržantu Parksovi, doktorce Caldwellové a vojínu Gallagherovi utéct. Společně se vydávají na cestu do Majáku, posledního místa v Británii, které se podařilo od nákazy uchránit. Jenže budou Melanii v Majáku chtít, když ji v blízkosti lidí popadá zoufalý hlad, jaký ještě nezažila?

Lit.: anonym (= Tománková, Aya): Všemi dary obdarovaná. In web Knižní banket, 21. 11. 2016 (recenze). – Cit.:  Troufám si tvrdit, že TOHLE je audiokniha roku.

​Nemůže tomu být jinak, vždyť se jedná o velmi zdařilou knižní předlohu perfektně převedenou do audioknižní podoby trojicí skvělých herců. Ačkoli je příběh vyprávěn ve třetí osobě, žádná z postav není jednoznačně dominantní. Zřejmě proto režisér Hynek Pekárek zvolil více než jednoho vypravěče. Pasáže, které jsou sondou do duše desetileté Melanie, tak načetla Klára Sedláčková Oltová, dvojice dospělých ženských aktérek se ujala Dana Černá, mužské role převzal Vasil Fridrich.

​Melanie žije spolu s dalšími dětmi ve vojenském výzkumném zařízení, kde vládne tvrdý režim. Při každém přesunu musí být spoutaná, a to dokonce i při výuce, kterou má Melanie ráda. Nejoblíbenější jsou však hodiny paní učitelky Justineauové, která dětem vypráví příběhy antických bájí a která velmi záhy rozpozná Melaniin talent a inteligenci. Koho však Melanie nemá ráda, je doktorka Caldwellová. Občas jde některé z dětí na vyšetření a už se nikdy nevrátí. A pak jsou tu vojáci, již si na Melanii občas vybíjejí zlost.

​Zpočátku nesmyslný svět, ve kterém jsou děti drženy spoutané a podstupují smrtící procedury, dostává později velmi barvitě popsaný rámec postapokalyptického světa. Melanie od počátku jeví jako normální, to však jen díky její inteligenci a schopnosti sebeovládání. Zdaleka ne všichni spolužáci jsou na tom stejně. A ačkoli počátek „road movie“ po nebezpečném světě „tam venku“ začíná trochu jako deus ex machina, vůbec to nevadí. Ta největší dobrodružství přeci dostávají říz díky neuvěřitelným shodám okolností.

​A teď si představte, že se v jednom autě sejdou oblíbená učitelka, doktorka lačnící po mozcích svých svěřenců, dvojice vojáků a Melanie.

​Velmi obdivuji znalosti, které musel autor načerpat, než začal psát verzi doktorky Caldwellové. Ona totiž ví, co se tam venku děje, a veškeré biologické pochody nákazy, jež zdecimovala většinu světa, popisuje velmi věcně, stejně jako používané přístroje a postupy. Doktorka samotná nemá působit jako sympatická osoba, ale její motivace je natolik zřejmá, že je vlastně jednou z nejsnáze pochopitelných postav.

​Nechci prozrazovat víc, tuto knihu jednoznačně doporučuji k přečtení nebo poslechu. Audioknižnímu zpracování bych vytkla pouze trochu ostřejší sykavky Kláry Sedláčkové Oltové, které jsou však maličkostí vzhledem k celkovému nadšení, které z Melanie v jejím podání přímo tryská. Dana Černá zvládá rozdílné polohy empatické učitelky Justineauové a exaktní a odměřené doktorky Caldwellové skvěle, stejně jako Vasil Fridrich různá podání zkušeného seržanta Parkse a zelenáče vojína Gallaghera.

​Znělky mezi kapitolamy jsou elektronické, krátké a sympatické. Perfektně doplňují atmosféru a já opravdu nenacházím jedinou věc, která by této audioknize ubírala body.

Lit.: Stupková, Katka: Konec světa: koncert pro tři hlasy. In web Neoluxor, 8. 1. 2017 (recenze). – Cit.: Všemi dary obdarovaná je pro mě jednou z největších literárních událostí minulého roku. Její verze do uší za tou psanou nijak nezaostává, právě naopak – tři pečlivě zvolení vypravěči posouvají napínavý příběh na novou úroveň a nenechají vás ani na chvíli v klidu. Tohle musíte vyzkoušet na vlastní uši.

 Ačkoli audioknihy nejsou můj šálek čaje, tohle jsem si nemohla nechat ujít. Všemi dary obdarovaná mi ve své knižní podobě vzala dech, jak si můžete přečíst v předchozí recenzi, a její audiozpracování od OneHotBook posunulo můj zážitek ještě o kus dál. Příběhu o konci světa, o epidemii nemoci, která mění lidi v hladová monstra, o boji o život a síle vůle se totiž dostalo hned trojhlasného zpracování. Všemi dary obdarovaná totiž představuje pro audioknihu ideální materiál – příběh je vyprávěn z pohledu pětice hlavních postav a autor propůjčuje jimi vyprávěným úsekům charakteristické výrazy i frázování. Voják z povolání se zkrátka vyjadřuje jinak než geniální bioložka nebo desetiletá holčička. A zážitek, který byl už skvěle předán na stránkách papíru, je ještě umocněn výběrem trojice herců, kteří knihu načetli.

Části, které vypráví malá Melanie, se ujala Klára Sedláčková-Oltová, která sice nemá hlas jako desetiletá holčička, ale poslouchá se mnohem lépe a hlavní hrdince, která je tak trochu zvláštní dítě, její dospělejší hlas naopak výborně sedí. Postavy učitelky Justineauové a vědkyně Caldwellové namluvila Dana Černá a její příjemně hlubší hlas nabývá u každé z postav rozdílných odstínů, takže není těžké obě ženy odlišit. Jakkoli příjemně se Černá poslouchá, jako k jediné z trojice vypravěčů k ní mám drobnou výtku – její sykavky byly poněkud ostřejší, než by bylo záhodno, místy bodaly do uší a slyšelo je skrze sluchátka i osazenstvo automobilu.

Zkušené dámské duo pak doplňuje nováček Vasil Fridrich, který obě vypravěčky skvěle harmonizuje a opět mu nedělá problém odlišit nezkušeného zelenáče vojína Gallaghera a ostříleného seržanta Parkse.

Vícehlasé audioknihy občas sklouzávají k přílišné dramatizaci textu, která silným emotivním nábojem při poslechu někdy až ruší. To však není případ Všemi dary obdarované. Sama kniha je navzdory svému tématu sice ohromně čtivá, ale zároveň svým způsobem poklidná, zběsilé akční scény nejsou často na pořadu dne. Takový je i přednes trojice vypravěčů, jejichž trénované hlasy osudově ukrajují příběh směrem k nevyhnutelnému konci a leckdy hlubokým myšlenkám dodávají ještě větší váhu. Při poslechu jsem se pozastavila u mnohem většího množství citátů než u klasické knihy, což se jinak děje málokdy.

Ani z technického hlediska není audioknize co vytknout, jednoduché hudební předěly podkreslují tíživou atmosféru, která byla z papíru do uší převedena do puntíku. Když vyprávění začne milým, trochu snad až rozjásaným hlasem Kláry Sedláčkové-Oltové, čtenář naprosto nečeká to, co přijde dál – a s o to větší silou pak na něj pochmurný příběh z prostředí vojenské základny a zničené Anglie dolehne. Trojice vypravěčů se báječně doplňuje, vyšší hlas Sedláčkové-Oltové je vyvážen a kontrastován silnějšími, hlubšími hlasy jejích kolegů a tím víc vyniká kontrast mezi světem Melanie a jejích dospělých společníků.

Všemi dary obdarovaná se tak zařadila na seznam toho, co si ráda pustím opakovaně – jak pro soustředěný poslech, tak i jako zvukovou kulisu. Mimořádný, překvapivý příběh, který staví klasické pojetí zombie apokalypsy tak trochu na hlavu, ve spojení s příjemně vybraným hereckým triem je zkrátka něco, co byste si sami měli zažít.

Polinka (1977)

Filed under: Povídky,Slovenské — Martin @ 13:48

Anton Pavlovič Čechov. Povídka. Redakce Valer Mikula. Režie Viktor Lukáč.

Účinkuje Ladislav Chudík.

Připravil Československý rozhlas v roce 1977 (12 min.). Repríza 22. 10. 2016 (SRo 8 Rádio Litera).

Oneskorené kvety (Opožděné květy, 2004)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Martin @ 12:53

Anton Pavlovič Čechov. Rozhlasová dramatizace povídky. Dramatizace Erik Groch. Zvuk Peter Vaško a Renáta Miškovičová. Redakce Hana Rodová. Režie Hana Makovická.

Účinkují Peter Rašev, Peter Vilhan, Andriana Ballová, Peter Macko, Kveta Stražanová, Michal Hudák, Beata Drotárová, Marián Prevendarčík, Soňa Petrilová a Judita Vicianová.

Připravil Slovenský rozhlas Košice v roce 2004 (53 min.). Repríza 22. 10. 2016 (SRo 8 Rádio Litera).

Bolestný kúpeľ (Bolestná koupel, 2007)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Martin @ 8:53

Anton Pavlovič Čechov. Humoristické povídkové pásmo. Připravili Eduard Kudláč a Slávka Daubnerová. Hudební dramturgie Matej Haász. Zvuk Peter Daniška. Dramaturgie Viera Benediková. Asistentka režie Emília Miháleková. Režie Jana Strnisková.

Účinkují Štefan Kožka, Dušan Tarageľ a Alfréd Swan.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 2007 (43 min.). Repríza 21. 10. 2016 (SRo 8 Rádio Litera); 4. 12. 2019 (SRo Rádio Litera, 17:05 h).

Otec (1955)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Martin @ 7:53

Alois Jirásek. Rozhlasová adaptace divadelního dramatu. Dramaturgie Ĺubomír Stanček. Zvuk Jozef Bajtek.

Osoby a obsazení: Kopecký, sedliak (František Kmec), Kopecká, jeho žena (Božena Muchová), Anna, ich dcéra (Elena Volková), Václav, ich syn (Zoltán László), Anton (Peter Macko), Divíšek (František Kabrheľ), Ján, Divíškov syn (Eduard Bindas), Bobeš, Divíškov syn (Marián Kleis), Jenáč, právnik (Tibor Bodák), Krivda (Jozef Hodorovský), Vašina, domkár (Štefan Adamec) a Jílek, domkár (František Dadej).

Připravil Československý rozhlas v roce 1955 (106 min.). Repríza 25. 10. 2016 (SRo 3 Rádio Devín).

25. 10. 2016

Ty, ač nejsi brabenec 1/15 (1995)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 15:43

Pomyslná univerzita humoru a srandy. O tradici českého humoru. Připravil a uvádí Jiří Suchý. Připravila Marta Růžičková. Zvukový mistr Jiří Václavíček. Režie Pavel Krejčí.

Připravil ČRo Hradec Králové 22. 2. – 5. 9. 1995. Premiéra 5. 11. 1995 – 25. 2. 1996 (ČRo Hradec Králové). Repríza 1. dílu 7. 11. 2021 (ČRo Hradec Králové, 18:15 h.) v cyklu Návštěva.

Obsah: 1. Středověk (28 min.). –

Lit.: baj – Krejčí, Pavel: Ty, ač nejsi brabenec aneb Studium na katedře legrace rozhlasové Univerzity humoru a srandy. In web ČRo Hradec Králové, 7. listopad 2021 (článek). – Cit.: „Doba je nevděčná, tržní a konzumní a málokdo by se asi staral o tradici českého humoru, kdybych se tuhle nespravedlnost nesnažil alespoň trochu zmírnit“, říká Jiří Suchý. Tedy nejenom proto, ale hlavně, že slova těch, kteří vědí, jsou potřeba, vám Český rozhlas Hradec Králové nabízí 15 lekcí dálkového studia na „Univerzitě humoru a srandy“.

Netlačte se, prosím, na katedru legrace má volný vstup každý „ač není brabenec“.

Ve spolupráci redaktorky Marty Růžičkové, zvukového mistra Jiřího Václavíčka a režiséra Pavla Krejčího se pomyslné Univerzity humoru a srandy s laskavostí sobě vlastní ujal herec, hudebník, textař, zpěvák, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník, divadelní režisér a komik Jiří Suchý. (…)

Blackout – Jdeme z města (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:37

Martina Kociánová. Dokument. Máme rychlá auta, letadla, počítače, máme fantastické technologie a výrobní postupy. To vše lze bohužel jedním tahem zastavit. Stačí vytáhnout kabel ze zásuvky a každé město se rázem ponoří do tmy a záhy do chaosu. Blackout. Být ve městě bez elektřiny obnáší být bez vody, bez tepla, bez možnosti si uvařit jídlo a jídlo si opatřit, bez dopravy. Proto odborníci doporučují v takové situaci město opustit. Řekne se to snadno… ale opustit svůj domov, i když v něm nic nefunguje, není nic snadného. Martina Kociánová to zkusila.

Účastníci výpravy: Tomáš Černý, Karel Klinovský, Martina Kociánová a Václav Cílek.

Natočeno 2016. Premiéra 30. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). K poslechu zde.

Lit.: Kocianová, Martina: Blackout: Jdeme z města. Dokument o přežití. In web ČRo 2 Praha, říjen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Co budete dělat vy, až nepůjde elektřina a svět se zhroutí? Martina Kociánová a Tomáš Černý s Václavem Cílkem a plukovníkem Karlem Klinovským na výpravě za preppery.

Blackout. To slovo jsme donedávna příliš nepoužívali. Říkali jsme jen: „Nejde proud.“ A generace Husákových dětí na to byla zvyklá. Proud nešel pár hodin anebo třeba celý den a nic tak zvláštního se nedělo. Ale to byla doba, kdy na elektřině nebyly závislé toky peněz, informací a kdy počítače neřídily výrobu, dopravu, naše životy.

Pár let a je to jinak, ale my si to ne a ne připustit. Je to pochopitelné. Připustit si, na jak křehkých základech naše civilizace stojí, vyžaduje odvahu. Zvlášť když jsme na těch základech vystavěli celé naše bytí.

5 dnů do chaosu

Filmy, ve kterých napadnou naši planetu nelidské stroje, zelené chobotnice s růžovými mašlemi nebo děsiví živočichové, patří ke kasovním trhákům. Zdá se, že oč raději prožíváme v kině nereálná nebezpečí, o to sveřepěji si odmítáme připustit nebezpečí, která reálná jsou. To, že bychom se ocitli bez elektrické energie, není možná tak fotogenické jako vetřelec, ale velmi pravděpodobné.

A být bez elektřiny znamená být taky bez vody a brzy i bez pohonných hmot a dopravy, bez jídla, bez tepla, později i bez policie a armády. A tedy bez státu. Lidé, kteří se tomuto nebezpečí a fenoménu věnují, říkají, že člověka od zvířecího chování dělí devět jídel. A společnost od totálního chaosu pět dní.

Co by fungovalo u vás?

Tak schválně, co by fungovalo ve vašem bytě? U mně nic. Maximálně bych si před domem mohla rozdělat oheň a uvařit balíček špaget ze zásob. Nemyslím ale. že bych ho mohla v klidu sníst. Když kolem jsou desítky bytů plné lidí, kteří ty špagety nemají, za to mají hlad.

Nemají kompoty, jako měly naše maminky. Nemají uzené maso v komíně, jako měly babičky. Nemají ve sklípku jablka, brambory, zelí a řepu, protože nemáme sklípky, máme kóje a v nich zahradní nábytek a horská kola. Ta by se mimochodem brzo hodila. Místo aut. I čerpadla potřebují elektřinu.

A co budete pít?

Jediné zásoby máme v mrazáku, ze kterých by jídlo „vypochodovalo“ po dvou dnech. A co hlavně nemáme, je voda. A náš organismus zhýčkaný desinfekcemi, které v reklamě zaručují „hygienicky čistou koupelnu, toaletu a kuchyň“, rozhodně není připraven na to pít z řeky a kaluží.

Víte, kde jsou v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě a dalších městech prameny potoků? Víte, kde uhasit žízeň, pokud byste nechtěli pít přímo z Ostravice nebo Vltavy? Máte doma filtry na vodu?

Umíme jen panikařit

Vydala jsem se na simulovanou cestu městem, které ztráta elektřiny paralyzovala. S plukovníkem Karlem Klinovským, účastníkem mnoha zahraničních misí, který vedl výcvik speciálních jednotek i přípravu vojáků a civilistů před výjezdem do krizových oblastí. A s geologem Václavem Cílkem, který se vyzná v krajině a na případné strádání a nepohodu je vybaven lépe než kdo jiný.

Právě Václav Cílek dokázal na pražském Proseku najít pramen, ze kterého by se v nouzi nejvyšší asi dalo pít. Plukovník Klinovský mě zase naučil rozdělat si oheň z hypermanganu nebo udělat svíčku z loveckého salámu. Ale hlavně jsou to stovky drobností, které mě přiměly uvědomit si, že v případě zavření obchodů s jídlem a uzavření kohoutků s vodou, naftou nebo plynem, jediné, co opravdu umím, je panikařit.

Výprava za preppery

Náš společný záměr byl vydat se za preppery, tedy lidmi, kteří se na podobné kolapsy a selhání civilizace připravují. Možná žijí vedle vás a vy to netušíte, protože kromě svého bytu na sídlišti a civilního zaměstnání mají taky chalupu a většinou s lidmi podobného zaměření se společně učí a rozvzpomínají, jak hospodařili a žili naši předkové. Mají společná pole nebo zahrady. Mají semena na setbu, pytle s obilím.

Někteří preppeři „jedou“ více méně na vlastní pěst, ale síla je spíše v kolektivu. A tak většinou vytvářejí jakési kibucy, ve kterých je lékař, učitel, chemik, lékárník, přírodovědec, švadlena atd. Chovají hospodářská zvířata. Mají zásoby paliva, pohonných hmot i střeliva, aby dokázali svá hospodářství uchránit před těmi, kdo dnes říkají: „Vy jste se zbláznili, to se přece nemůže stát.“ Slangově jim říkají zombie.

„Říká se, že štěstí přeje připraveným. Nemyslím, že na následky dlouhodobého blackoutu se lze připravit. Nemyslím ani, že si lze důsledky vůbec představit. Snad jen naznačit a po dlouhé době samozřejmého blahobytu pocítit vděk za komfort, který si každý den užíváme. A zároveň si uvědomit, že nás naše vlastní pohodlnost a zhýčkanost žene do pasti, která podle odborníků jednou sklapne.“

Buď jste prepper, anebo zombie

Filosofie prepperů velí mít zásoby na dvě zimy bez toho, aby museli hospodařit. Vyjít ven a ukázat, že máte zásoby, by nebylo bezpečné. Říkají, že po dvou zimách udělá „zima a Darwin práci za ně“. Možná se vám to zdá drsné, ale historie podobných katastrof a mimořádných situací jim bohužel dává za pravdu…

Nepředstavujte si preppery jako nějaké organizované hnutí. Jejich filosofie je opačná. Nenápadnost. Většinou o sobě neví ani jednotlivé skupinky. Mají svá diskusní fóra na internetu, kde se radí, říkají si postřehy, ale zásadně pod přezdívkami. Nám se podařilo jednu ze skupin kontaktovat a dozvědět se o nich víc.

Noční Čajovna – Nová undergroundová divadelní scéna v Ostravě (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:35

Pašije, drama dvou slavných prvorepublikových hereček i komedie Dell’arte. O scéně Les hovoří oceňovaný dramaturg a dramatik Tomáš Vůjtek a herec Přemysl Bureš. Připravila Monika Horsáková.

Připravila Ostrava v roce 2016. Premiéra 30. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:15 h.).

Plzeň – Los Angeles (2016)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 11:33

Půl století amerického exilu básnířky a vydavatelky Jiřiny Fuchsové a její návrat do rodné Plzně. Připravil Dominik Mačas. Režie Jakub Doubrava.

Ukázky čte Apolena Veldová.

Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2016. Premiéra 30. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Americký rok a Schůzky s literaturou.

 

 

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress