Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

12. 9. 2016

Příběhy slavných – Jiří Grossmann, plachý gentleman 1/5 (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:37

Napsala Zuzana Ptáčková. Režie Bela Schenková.

Účinkují Lucie Žáčková a Jan Hájek.

Natočeno 2016. Premiéra 12. – 16. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 8:40 h.; 5 x 5 min.).

Obsah: 1. Geny po dědečkovi. – 2. Osud zašifrovaný v písních. – 3.  George, miláček žen. – 4. Poslední láska. – 5. Poslední představení.

Lit.: Ptáčková, Zuzana – Luptáková, Věra: O své chorobě s nikým nemluvil. Ani se Šimkem. Příběhy slavných: Jiří Grossmann. In web ČRo 2 Praha, září 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Koho bohové milují, umře mlád.“ Jeho asi zbožňovali. Zemřel ve 30. Poslouchejte v 5 samostatných audiích uvnitř článku.

Byl vlastně jedináček. Narodil se 12 let po sestře, která zemřela. Už na gymnáziu řídil školní orchestr, dělal konferenciéra, všechny bavil. Asi geny po dědečkovi Faltýsovi, zakladateli herecké kočovné společnosti. Rodiče z něj chtěli mít stavaře, on ale už v 17 napsal první divadelní texty.

Osud zašifrovaný v písních

Noblesní byl i ve snášení Hodgkinsonovy choroby (rakoviny mízních uzlin). Diagnostikovali mu ji už na vojně, ale on o ní nikdy nemluvil. Ani s rodiči, ani se Šimkem. Dokonce i jeho manželka Jana Kubelková se o chorobě dozvěděla až dlouho po rozvodu. A jeho poslední láska, zdravotní sestra Máša, závažnost odtušila jen z léků.

Poslední Návštěvní den

Žila s ním posledních 9 měsíců. Měli se brát, ale nemocho roku 1970 poslala do nemocnice. Pracoval pořád. O jeho vážném stavu věděla jen hrstka přátel. Poslední Návštěvní dny Š+G už diváci TV neviděli. Točili se v lednu 1971, Grossmann sotva stál na nohou. Pár dní na to v nemocnici zemřel.

 

Cisár z Portugálie (Císař z Portugalie, 1994)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 11:21

Selma Lagerlöfová. Rozhlasová dramatizace Jana Hevešiová. Překlad Gustáv Viktory. Mistři zvuku Milan Greguš a Alois Janeček. Režie Táňa Tadlánková.

Účinkují Leopold Haverl, Božidara Turzonovová, Helena Geregová, Darina Vašíčková, Vladimír Minarovič, Jozef Šimonovič, Peter Marcin, Ján Valentík, Veronika Weberová, Zuzana Weberová, Daniel Matuška, Ivan Štefánik a Ivan Laca.

Natočeno 1994 (45 min.). Repríza 6. 9. 2016 (Rádio Litera, 20:30 hod.).

Pozn.: Želiar Jan Andersson zo Skrolycky, chalupy v askedalských dolinách, človek bez veľkých nárokov na ľudské šťastie, stane sa otcom. Z otcovského šťastia vyplynie jeho bezhraničná láska k dcére. Preto keď dcéra odrastie a odíde do Štokholmu slúžiť, aby rodičom pomohla splatiť dlhy, a keď ju mesto pokazí a dcéra sa nevracia, bezhraničná láska pomätie úbohému otcovi rozum…

Lucemburkové na Křivoklátě (2010)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:14

Adriana Krobová. Dokument.

Do světa historie i legend vás zavede Luboš Veverka, průvodce hradem Michal Kuchta a kastelán Křivoklátu Luděk Frencl.

Natočeno 2010. Premiéra 28. 10. 2010 (ČRo Leonardo, 8:00 h.; 28 min.).

Lit.: Krobová, Adriana: Lucemburkové na Křivoklátě. In web ČRo Leonardo, říjen 2010 (článek). – Cit.: „Les má svoje kouzlo, kterému se žádný smrtelník – ač není-li cit jeho pro přírodu docela otupen – ubrániti nemůže. Ale jakkoli máme krásných lesů v Čechách dosti a na všech stranách své krásné vlasti, přece žádný z nich nemá takových bohatých dějin, jako lesy Křivoklátské. A dějiny jich jsou také dějinami hradu, neboť bez svých lesů nebyl byl se Křivoklát nikdy stal tím nádherným sídlem královským, jako byl ve 13., 14. a 15. věku.“

Slovy Augusta Sedláčka z knihy Hrady, zámky a tvrze království Českého můžeme otevřít vyprávění o hradu Křivoklát, který byl podle kronik založen Přemyslovci před 900 lety, ale své místo si našel i v srdcích Lucemburků. Zasáhl do života Jana, Karla, Václava i Zikmunda. Ke křivoklátským zdem patří vzpomínky na dětství i narození prvního potomka, zrod Nového Města pražského, osobní realizace, anebo proměna hradu ve skrýš pro korunovační klenoty. Lucemburkové se zapsali do historie hradu i pověstí. Mnohé z nich připomíná dokument Lucemburkové na Křivoklátě.

Jak ovlivnili Lucemburkové Křivoklát během 127 let své vlády? Který Lucemburk měl Křivoklát nejraději? Jaké pověsti propojují Křivoklát s rodem Lucemburků? To jsou jen některé z otázek pořadu Lucemburkové na Křivoklátě, který ve vysílání Leonarda uslyšíte 28. října v premiéře od 8 hodin, v repríze od 19 hodin. (…)

Host Radiožurnálu – Helena Houdová (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 8:42

Rozhovor s modelkou Helenou Houdovou o síle žen, jídle a fenoménu raw food i o tom, jak je důležité poslouchat vlastní duši. Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2016. Premiéra 3. 6. 2016 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:05 h.).

Lit.: Strouhalová, Patricie – Trpišovská, Jana: Móda není moje vášeň, je krutá k lidem i zvířatům, říká topmodelka Helena Houdová. In web ČRo 1 Radiožurnál, červen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Známá česká topmodelka Helena Houdová zvítězila v soutěži Miss České republiky v roce 1999, když jí bylo 19 let. Říká, že až ve 33 letech se začala ohlížet sama na sebe a dívat se do své duše – předtím pro ni byli na prvním místě ostatní.

Přiznává, že ji ovlivnilo narození jejích tří dětí. První porod v Praze popisuje jako traumatický zážitek, druhé dítě porodila v USA v porodním centru pouze s porodní asistentkou. „Moje třetí dítě už se narodilo doma, taky samozřejmě s porodní asistentkou, a pro mě to bylo zlomové v tom, že jsem si tím uvědomila, jak jsme my ženy neskutečně silné a jak nás společnost o to obírá tím, že nás manipuluje do pozice někoho, kdo není tak silný.“

Jak moc je těžké si přiznat, že prožívám něco, co není jednoduché, a že to dokážu zvládnout zase jenom sama? „Důležité je odstoupit od toho, co se děje, a být pozorovatel, pozorovat svoje myšlenky. Já jsem pochopila, že ego je to, co vás drží ve strachu. Ego vás nepustí k tomu dovolit, že by to mohlo být nějak jinak.“

Tématem rozhovoru s Helenou Houdovou bylo i jídlo – fandí totiž trendu raw food. Přiznává, že do 15 let normálně jedla maso, buchty nebo štrůdl od babičky a odjakživa má ráda brambory. Se svými dětmi o jídle mluví a snaží se jim vysvětlit, co se stane, když něco snědí.

„Nejdůležitější pro mě bylo naučit se být otevřená změnám, protože když mi něco neslouží, když mě to bolí, tak proč bych v tom zůstávala? “ HELENA HOUDOVÁ

A co móda? „Přiznám se, že móda není zrovna tak moc mou vášní, protože si to přiznejme: móda je poměrně krutá jak k lidem, tak ke zvířatům,“ říká Helena Houdová a dodává, že se jí změnil pohled na materiály, které nosí, protože kůží se vstřebávají i látky z oblečení, které nosíme.

Lit.: Poupa, Michal – Pokorný, Milan: Co už jsem řešil – Rozdíl mezi publicistikou a vzdělávacím pořadem. In web ČRo, 8. 9. 2016 (stížnost posluchače k ombudsmanovi + debata obou). – Cit.:Publicistika je založena na prezentaci osobních názorů, ať už jde o komentáře nebo třeba právě o rozhovory. Jejich cílem není sdělit ověřenou zprávu, nýbrž poskytnout spektrum názorů.

Vážený pane Pokorný,

jelikož Rada Českého rozhlasu interponuje připomínky posluchačů a nezabývá se jimi, zkouším poslat svůj podnět Vám. Zajímá mne vyjádření, zda se budete celou věcí zabývat na rozdíl od Rady a redakce ČRo Radiožurnál, která připomínky ignoruje. Nejsem sám, komu se zdálo toto vysílání přinejmenším velmi podivné.

S pozdravem

Ing. Michal Poupa

(Následuje původní podnět posluchače týkající se rozhovoru s Helenou Houdovou http://goo.gl/p0kXDp.)  (more…)

11. 9. 2016

Královnina smečka psů (2016)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 20:23

Oldřich Daněk. Další z útržků o královnách, tentokrát z alžbětinských časů. Mistr zvuku Michal Zelinka.  Režie Lukáš Kopecký.

Účinkují Helena Čermáková, Martin Siničák, Michal Isteník a Ladislav Kolář.

Nastudovalo Brno v roce 2016. Dokončeno 22. 6. 2016. Premiéra 24. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 21. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 21. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.

Lit.: Kopecký, Lukáš: Královnina smečka psů. In web Lukáš Kopecký, 23. 6. 2016 (zpráva). – Cit.:  Útržky o královnách Oldřicha Daňka, byť se původně jedná o televizní cyklus, jako by byly psány pro rozhlas. Obratné chytré dialogy plné sarkasmu a bonmotů hýří skvělými hereckými příležitostmi. Zkrátka jsou nejlepší ukázkou toho, že i na malém prostoru dokáže několik výborných herců rozehrát velké drama. Včera jsme v brněnském studiu dokončili další, anglický útržek, jehož síla spočívá v chladné a hmatatelně strnulé atmosféře. Královnina smečka psů je komorní, ironicky laděný příběh o síle intriky, diplomatickém jednání a manipulaci a autor se v něm zaměřuje na okamžik, kdy je anglická královna Alžběta postavena před rozhodnutí podepsat rozsudek smrti nad svým bývalým milencem. A i když vše vypadá jen jako dohra událostí minulých, jimž už nelze zabránit, vyplouvá na povrch spousta myšlenek a emocí, pocity viny a lítosti.

V historické hříčce z alžbětinských časů se představí Helena Čermáková, Martin Siničák, Michal Isteník a Ladislav Kolář. Mistrem zvuku byl Michal Zelinka. Premiéru odvysílá 24. září stanice ČRo Dvojka.
„Jsme jenom královnini psi a každý z nás si hlídá místo ve smečce.“ .

Jako pes (2016)

Filed under: Povídky — Premek @ 20:10

Filip Topol. Povídka ze stejnojmenné sbírky pražského hudebníka. Ze stejnojmenné sbírky povídek, které autor napsal v 80. letech a oficiálně vyšly knižně poprvé v roce 2013 u Revolver Revue. Pro rozhlas připravila Veronika Pospíšilová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Jiří Vyorálek.

Natočeno 2016. Premiéra 26. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Moderní povídka. Repríza 18. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 23. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k 10. výročí úmrtí Filipa Topola.

Lit.: Doležal, Miloš: Filip Topol: Den a noc. In web ČRo 3 Vltava, 30. prosinec 2019 (článek). – Cit.: (…) Když 19. června 2013 zemřel ve věku 48 let Filip Topol, objevila se v těch dnech – ve zvláštním souběhu na knihkupeckých pultech a zásluhou Edice Revolver Revue – Topolova kniha Jako pes, obsahující tři autorovy povídky z poloviny 80. let, publikované před tím pouze v samizdatu.

Jejich hlavním dějištěm je Praha magická, kterou prochází autobiograficky laděný hrdina, štvanec pronásledovaný přízraky a vidinami, které mu ztělesňují základní vazby ke světu – klasickou hudbu, démon alkohol a osudovou ženu. (…)

Hrdina poslední povídky ze stejnojmenné knihy je právě v těžké duševní krizi. Může pomoci setkání po letech s bývalou láskou? Mohlo být všechno jinak, kdyby se tehdy zachoval jiným způsobem. Jenomže stačí pár skleniček a všechno se zase hroutí. Je vůbec nějaká šance démonovi uniknout?

Lit.: Kopecký, Lukáš: Jako pes. In web Lukáš Kopecký, 29. 7.. 2016 (zpráva). – Cit.: Jako pes je povídka ze stejnojmenné sbírky pražského hudebníka Filipa Topola. Kniha vyšla roku 2013 u Revolver Revue a tvoří ji tři povídky z 80. let, oficiálně publikované poprvé. Zastoupené texty výrazně nesou autobiografické rysy. Filip Topol je napsal jako dvacetiletý a představují tak jeho ranou prozaickou tvorbu. Titulní povídka, kterou jsme v brněnském studiu natočili, zachycuje setkání vypravěče s jeho bývalou dívkou, vdanou nyní za grafika Viktora. Čte: Jiří Vyorálek
„Já sem si našel vlastní cestu, při který není vyloučený nic. Ale musíš se na věci dívat ne přes nějakej pavučinovej filtr, ale na věci nahý, obnažený na kořen, na podstatu, vsakovat je do sebe celý, až se budeš třást jako pes! Jako pes, sakra!“

Perenda 1/5 (2016)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 20:08

Magdalena Wagnerová. Pohádková četba na pokračování. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Lucie Schneiderová.

Natočeno 2016. Plánovaná premiéra 5. – 9. 9. 2016 (ČRo Rádio Junior, 18:07 h.), neodvysíláno. Premiéra 24.-28. 10. 2016 (ČRo Rádio Junior, 18:07 h.).

Lit.: Kopecký, Lukáš: Perenda. In web Lukáš Kopecký, 4. 8. 2016 (zpráva). – Cit.: Perenda je podivný, původně lesní tvor (ani úplně člověk, ani úplně zvíře), daleko nejspíš obr docela určitě mužského pohlaví. Je mírně dospělý, ale nikoli starý, i když už žije několik desítek, možná stovek let. To nikdo neví. Rozumí si daleko víc s dětmi, než s dospělými. Jednoho dne najde v domovském lese zapomenutý ruksak. A v zapomenutém ruksaku knihu o staré Praze plné nevídaných bytostí, přízraků a strašidel, což ho nesmírně zaujme. A tak začne neprodleně hledat způsob, jak se do onoho tajemného města podívat.

Už z úvodu je asi zřejmé, že Perenda Magdaleny Wagnerové je příjemnou pohádkovou knihou, plnou veselých příhod, vyprávěnou zkušenou pohádkářkou. Nyní jsme příhody onoho lesního muže vtaženého do víru velkoměsta zpracovali rozhlasově jako pětidílnou četbu na pokračování a já věřím, že v hravém podání Lucie Schneiderové půjde o neméně příjemný a zábavný poslech. (more…)

Psáno na vodu palbou kulometnou 1/22 (2016-2017)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 20:04

Jaroslav Erik Frič. Četba na pokračování. Připravil Ludvík Němec. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Jiří Vyorálek.

Natočeno 2016 – 2017 (10 + 12 dílů). Premiéra  první série 17. 9. – 26. 11. 2016 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.). Premiéra druhé série 25. 2. – 13. 5. 2017 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.).

Pozn.: V sobotu 8.10.2016 se Zelný rynk nevysílal – změna programu kvůli volbám.

Lit.: Kopecký, Lukáš: JEF. In web Lukáš Kopecký, 5. 8. 2016 (zpráva). – Cit.: Psáno na vodu palbou kulometnou začal Jaroslav Erik Frič psát v létě 2007 jako blog. Ojedinělý deník prvních let nového tisíciletí je velkolepou koláží událostí, textů, snů, dialogů prodchnutou neobyčejnou mravní silou a poctivostí. JEF, někdejší nakladatel, v posledních letech především organizátor festivalů, autorských čtení a v neposledku též básník a hudebník, za publikované názory a postoje ručí svým dosavadním životem. „Zejména v zamyšleních věnovaných otázkám víry se ukazuje šíře Fričova rozhledu a jasného ukotvení jeho názorů, které mu nedovolují takříkajíc sejít z cesty. (…) Fričův náhled lze snadněji pochopit než přijmout. Je v něm totiž pevnost a vyhraněnost, která nastavuje zrcadlo a nutí ke konfrontaci se sebou samým,“ napsal Josef Chuchma.

Výběr z Fričových textů pro rozhlas připravil Ludvík Němec a během podzimu se tento desetidílný cyklus stane součástí literárně-publicistického magazínu Zelný rynk. Posluchači ČRo Brno vyslechnou Fričovo ‚jiné psaní‘ v autenticky syrovém podání Jiřího Vyorálka.

„Člověk nemůže být někým jiným, než je, a jeho charakter je určován pouze tím, jaké věci dělá, čím se živí, čemu věří, s kým se stýká, jaké místo ve společnosti na něho zbylo, jaké si vydobyl, jaké zastává.“

Lit.: Blažejovská, Alena: J. E. Friče Psáno na vodu palbou kulometnou v Zelném rynku. In Facebook, 15. 9. 2016 (článek). – Cit.: Tuto sobotu 17. září v 18 hodin zahájíme v magazínu Českého rozhlasu Brno Zelný rynk nový seriál, jehož základem se stalo knižní vydání blogu básníka, hudebníka, esejisty a nakladatele Jaroslava Erika Friče. Jmenuje se Psáno na vodu palbou kulometnou, pro rozhlas jej připravil Ludvík Němec a v režii Lukáše Kopeckého čte Jiří Vyorálek.

Ve čtvrtek 16. června 2016 ve 14 hodin a 2 minuty zapisuje v jednom ze zařízení brněnské Fakultní Nemocnice u svaté Anny Jaroslav Erik Frič tato slova: “Psal jsem onehdy, že k blogu se už nejspíš nebudu moci vrátit, z obavy před opakováním, „osobním klišé“, únavností „stařeckého skuhrání“, či kdoví ještě kvůli čemu., hlavně jsem tím chtěl šetřit případné čtenáře. Ale zjišťuju, že mě to stále láká, ta živost, tkvění v přítomnosti, ba v okamžiku, který stále ještě na tomto světě zažíváme. Byli za mnou zde předevčírem přátelé z rozhlasu, rozhodli se uvést na těch svých neviditelných vlnách ukázky z knížky, která vyšla před časem péčí přítele Dana Podhradského, svazku mých počátečních blogů z r. 2007. Což mě – musím přiznat – potěšilo, ač si tyto věci nerad připouštím…” Dále náš přítel Jaroslav Erik Frič pokračuje: “- ano, potěšil mě tento zájem rozhlasu, snad to něčemu, někomu poslouží, snad to i někoho dalšího potěší, což ostatně byl můj počáteční důvod, proč jsem s tímto psaním vlastně začal – a proč jsem se rozhodl v něm pokračovat. Uvidíme, jak čas půjde, co všechno ještě mi ukáže, v čem snad se ještě dokážu „neopakovat“. Například nikdy jsem ještě neslyšel tak pěknou charakteristiku svého postavení, jakou před několika dny roztomile použila jedna zdejší sestřička-fyzioterapeutka: „Slyšela jsem, že taky patříte k tomu uměleckýmu podsvětí“. Vidíte, člověk ani nemusí mnoho usilovat o to, aby se stal pirátem, život ho tam prostě přivede -”
Lit.: Blažejovská, Alena: Herec Jiří Vyorálek čte z blogů básníka Jaroslava Erika Friče. In web ČRo Brno, listopad 2016 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: J. E. Frič je dobře znám v celé české a moravské undergroundové komunitě. A nejen to – je ctěn a milován napříč generacemi. Poslechněte si četbu z jeho knižně vydaných blogů.Ve čtvrtek 16. června 2016 ve 14 hodin a 2 minuty si básník, esejista, hudebník a nakladatel Jaroslav Erik Frič (nar. 1949) zapisuje v jednom ze zařízení brněnské Fakultní Nemocnice u svaté Anny tato slova:Psal jsem onehdy, že k blogu se už nejspíš nebudu moci vrátit, z obavy před opakováním, „osobním klišé“, únavností „stařeckého skuhrání“, či kdoví ještě kvůli čemu., hlavně jsem tím chtěl šetřit případné čtenáře. Ale zjišťuju, že mě to stále láká, ta živost, tkvění v přítomnosti, ba v okamžiku, který stále ještě na tomto světě zažíváme. Byli za mnou zde předevčírem přátelé z rozhlasu, rozhodli se uvést na těch svých neviditelných vlnách ukázky z knížky, která vyšla před časem péčí přítele Dana Podhradského, svazku mých počátečních blogů z roku 2007. Což mě – musím přiznat – potěšilo, ač si tyto věci nerad připouštím…  Dále Jaroslav Erik Frič pokračuje: – ano, potěšil mě tento zájem rozhlasu, snad to něčemu, někomu poslouží, snad to i někoho dalšího potěší, což ostatně byl můj počáteční důvod, proč jsem s tímto psaním vlastně začal – a proč jsem se rozhodl v něm pokračovat. Uvidíme, jak čas půjde, co všechno ještě mi ukáže, v čem snad se ještě dokážu „neopakovat“. Například nikdy jsem ještě neslyšel tak pěknou charakteristiku svého postavení, jakou před několika dny roztomile použila jedna zdejší sestřička-fyzioterapeutka: „Slyšela jsem, že taky patříte k tomu uměleckýmu podsvětí“. Vidíte, člověk ani nemusí mnoho usilovat o to, aby se stal pirátem, život ho tam prostě přivede –
Nakladatelství Daniela Podhradského Dauphin letos vydalo už třetí svazek Fričových blogů pod názvem Psáno na vodu palbou kulometnou. Vydavatel tento originální text charakterizuje takto: Ojedinělý deník prvních let nového tisíciletí je velkolepou koláží událostí, textů, snů, dialogů, prodchnutou neobyčejnou mravní silou a poctivostí. Text psaný poetikou Zábranových deníků, Divišovy Teorie (ne)spolehlivosti či Hančových Záznamů postupně začal oslovovat široký okruh obecenstva, které JEFův blog, slovy jednoho čtenáře „v této šílené době při duševním zdraví udržoval“.Četbu na pokračování z prvního svazku připravil pro rozhlas Ludvík Němec. V režii Lukáše Kopeckého interpretuje Jiří Vyorálek.

4. 9. 2016

Až se neprobudím (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 23:40

Tomáš Soldán. Dokument o nočních můrách, jejich výzkumu a snaze přesvědčit je, že nejsou samy sebou. Tomáš Soldán se s mikrofonem vydal na tenkou hranici mezi snem a bděním, zúčastnil se mimo jiné výzkumu zaměřeného na prožívání nočních můr a snahu pracovat s nimi ve prospěch spáčů. Mistr zvuku Zdeněk Prchlík.

Účinkují Marie Jansová a Jan Ťoupalík.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2016. Premiéra 11. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Lit.: Soldán, Tomáš: Až se neprobudím. Dokument o nočních můrách, jejich výzkumu a snaze přesvědčit je, že nejsou samy sebou. In web ČRo 2 Praha, září 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jak o nočních můrách hovoří ti, kteří jimi trpí každou noc? Jaký je život s inkubem na hrudi? A jaké jsou dny po nočních můrách? Tomáš Soldán se s mikrofonem vydal na tenkou hranici mezi snem a bděním. Zúčastnil se i výzkumu zaměřeného na prožívání nočních můr a snahu pracovat s nimi ve prospěch spáčů.

Sny jako inspirace. Sny jako věštba. Sny jako vyústění tužeb. To všechno jsou dávno známé a pojmenované kategorie, do kterých se tu a tam snažíte uspořádat sled obrazů, kterým jste v noci na dnešek byli strženi od srozumitelného života kamsi jinam. Noční můru pak dokážete dát k dobru jako cosi neobvyklého, co vás na jedinou noc vytrhlo ze spaní.

Režisér tentokrát obrátil mikrofon proti sobě a začal zkoumat své prožitky spánku, snů, jejich následky na bdění. Osou dokumentu se přitom stal výzkum zaměřený na prožívání a možné příčiny výskytu nočních můr. Vedla jej na Katedře psychologie Univerzity Palackého v Olomouci Lucie Klůzová-Kráčmarová.  (more…)

Noční Čajovna Jaroslavy Haladové – LUSTR (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 23:38

Jaroslava Haladová. O autorské ilustraci a pražském festivalu LUSTR.

Natočeno 2016. Premiéra 11. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:15 h).

 

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress