Filip Topol. Povídka ze stejnojmenné sbírky pražského hudebníka. Ze stejnojmenné sbírky povídek, které autor napsal v 80. letech a oficiálně vyšly knižně poprvé v roce 2013 u Revolver Revue. Pro rozhlas připravila Veronika Pospíšilová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Jiří Vyorálek.
Natočeno 2016. Premiéra 26. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Moderní povídka. Repríza 18. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 23. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k 10. výročí úmrtí Filipa Topola.
Lit.: Doležal, Miloš: Filip Topol: Den a noc. In web ČRo 3 Vltava, 30. prosinec 2019 (článek). – Cit.: (…) Když 19. června 2013 zemřel ve věku 48 let Filip Topol, objevila se v těch dnech – ve zvláštním souběhu na knihkupeckých pultech a zásluhou Edice Revolver Revue – Topolova kniha Jako pes, obsahující tři autorovy povídky z poloviny 80. let, publikované před tím pouze v samizdatu.
Jejich hlavním dějištěm je Praha magická, kterou prochází autobiograficky laděný hrdina, štvanec pronásledovaný přízraky a vidinami, které mu ztělesňují základní vazby ke světu – klasickou hudbu, démon alkohol a osudovou ženu. (…)
Hrdina poslední povídky ze stejnojmenné knihy je právě v těžké duševní krizi. Může pomoci setkání po letech s bývalou láskou? Mohlo být všechno jinak, kdyby se tehdy zachoval jiným způsobem. Jenomže stačí pár skleniček a všechno se zase hroutí. Je vůbec nějaká šance démonovi uniknout?
Lit.: Kopecký, Lukáš: Jako pes. In web Lukáš Kopecký, 29. 7.. 2016 (zpráva). – Cit.: Jako pes je povídka ze stejnojmenné sbírky pražského hudebníka Filipa Topola. Kniha vyšla roku 2013 u Revolver Revue a tvoří ji tři povídky z 80. let, oficiálně publikované poprvé. Zastoupené texty výrazně nesou autobiografické rysy. Filip Topol je napsal jako dvacetiletý a představují tak jeho ranou prozaickou tvorbu. Titulní povídka, kterou jsme v brněnském studiu natočili, zachycuje setkání vypravěče s jeho bývalou dívkou, vdanou nyní za grafika Viktora. Čte: Jiří Vyorálek
„Já sem si našel vlastní cestu, při který není vyloučený nic. Ale musíš se na věci dívat ne přes nějakej pavučinovej filtr, ale na věci nahý, obnažený na kořen, na podstatu, vsakovat je do sebe celý, až se budeš třást jako pes! Jako pes, sakra!“