Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Přemysl Hnilička

(vyšlo in Týdeník Rozhlas 34/2015)

Arnošt Lustig byl jedním z nejvýznamnějších literárních postav druhé poloviny 20. století. Jeho tvůrčí odkaz je plný nekompromisních a krutých příběhů, z nichž velkou část sám zažil;

Rozhlas natočil v šedesátých letech podle Lustigových textů inscenace Modrá a bílá (1964), Pražské křižovatky (1965), Právo bez boha (1966) a také Člověk ve velikosti poštovní známky (1967). Režisér Jiří Horčička natočil tento text s nesmírnou citlivostí vzhledem k jeho drsnosti a sugestivnosti.

Ředitel tzv. prozatímního ústavu pro opuštěné dívky a chlapce Henryk Bley (Josef Patočka) je vzdělaný starý Žid. Je internován v ghettu společně se svými dětskými svěřenci. Velitel Oskar Bühnenstock (Vítězslav Vejražka) jeho vzdělání využívá k vyučování svého malého syna. Bley je tak roztržen mezi dvěma světy: jeho židovští svěřenci mu nevěří a považují jej za prominentního vězně, podřízení velitele jej nenávidí pro stejnou věc. Mezi nimi vyniká Carl Oberg (Rudolf Hrušínský), důstojník a kapelník posádkové hudby, který Bleye doprovází z učebny zpátky do ghetta. Během těchto „procházek“ říká klidným hlasem a s cynickým úsměvem ty nejstrašnější pravdy o tzv. konečném řešení židovské otázky. Právě v jeho replikách chápeme, že ďábel dvacátého století neměl rohy ani kopyto, ale stále přítomný úsměv a elegantní uniformu. V jeho uhlazených frázích uslyšíme také motiv, z nějž vychází název Lustigovy hry: „Jsme tak daleko, že z nás ze všech není už ani dohromady tolik popela, kolik se vejde na jednu poštovní známku. Všichni jste už zaživa tak nepatrní, že byste neobsáhli ani její velikost.“ (more…)